Cože? LÁSKA je něco zakázaného? Ale ne, láska není nic zakázaného! To TWINCEST je něco zakázaného a nezákonného! Ale já cítím LÁSKU, já mám rád, já – miluji – člověka! A každý člověk MÁ právo na lásku. To ano, ale ty miluješ
(Je to první věc, kterou jsem napsala, takže budu vděčná za rady, připomínky a jakékoliv komenty, díky ZoE. PS: bavte se a popusťte uzdu fantaziiJ) Hala v Ostravě je vyprodaná do posledního místečka a síla decibelů jí otřásá v základech. Fanynky křičí
*BILL* Pouštím sprchu a se zavřenýma očima vstupuju pod proud horké vody. Po perném dni je to báječná úleva. Hned jak vylezu, půjdu spát. Jsem totiž šíleně utahanej. Z příjemného pocitu rozjímání mě vyruší hlasité prásknutí dveřmi. „Sakra, sorry!“ ulevil si Tom.
autor: Haylzee Bylo pozdě odpoledne a Tom věděl, že jestli brzy nevstane, usne. Miloval odpolední odpočinek, obecně miloval spánek kdykoli, ale odpoledne bylo jeho nejmilejší dobou. Ospale otevřel oči a vzhlédl z postele, kde se rozvaloval, na bratra právě vcházejícího do místnosti.
Dovoluji to. Proč? Jen pár nocí. Co to znamená? Nic. Tak proč? Nepřipouštět si. Nepřipouštět si city? Nemůžu. Nejde to. Jen pár nezávazných nocí. Pro tebe snad. Pro mě? Kdo ví? Já ne. Měl bych vědět. Vím. Nechci vědět. Vím, co cítím,
Na zápraží malýho domečku na okraji lesa, seděl stařičký, už skoro holohlavý pán v teplácích a pruhované vestě. Na kolenou se mu rozvaloval šedivý kocourek, který se líně protahoval. Pánovy oči se upínaly k fotografii, co svíral ve své roztřesené dlani. Z
Černovlasý chlapec seděl na tvrdé židli se zavřenýma očima. Usilovně se modlil a křečovitě svíral ve svých rukách bezvládnou dlaň. ,,Tohle se nemělo stát. Takhle to nemělo být!“ Rozevřel oči, jejichž bělmo silně podbarvovala červená barva od podráždění, které způsobovaly neustále proudící
„Bille, počkej…“ Na chvíli se odlepili. Toužili po sobě. Hrozně moc. Bill vztáhl ruce na bratrova ramena a znova jej líbal. Bylo to úžasné. Tom byl úžasný! Bill v něm probudil tolik lásky a něhy, že zapomněl na to, jakou pověst má.
Dnes je pro Billa velký den. Konečně mu to řekne. Konečně řekne bratrovi, že ho dlouho tajně miluje. Těšil se. Tak moc se těšil! A přesto se bál. Bál se bratrovy reakce. Bál se, že už se s ním odmítne bavit, vymaže
„Toto – je – ale – hnusný – večer,“ vytisol zo seba znechutene chlapec s mokrými čiernymi vlasmi a zazrel na svoje dvojča, akoby za dnešné daždivé počasie mohlo ono. „Bill, nesťažuj sa. Pozri, čo mám na hlave ja!“ zavrčal svojmu bratovi
…přes město se ozývá tlumený zvuk nástrojů skupiny, která má ve městě zrovna koncert. Všichni si ho užívají, vždyť hrát ve vyprodané obrovské hale ve svém rodném městě byl vždy jejich sen. Fanynky v hale křičí se všemi silami „Tooooooookio Hoteeeel!“ a
Tahle FFka je pro člověka, který mi moc ublížil. Vím, že je na tomhle vašem blogu pečený vařený, proto to píšu. Nikdy už nebude nic jako dřív, ale nechci skončit přátelství ve zlým. Tohle je pro tebe…slíbila sem ti tu TWC povídku.
Bill stojí před zrcadlem a nadává, protože si svoje dokonale nalíčené oči zrovna neúmyslně rozmazal, když se píchnul řasenkou do oka a to mu začalo slzet… (BILL) Já už se na to vyseru, buď se přestanu malovat, protože se mi tohle teď
Miliony malých motýlků poletovaly uvnitř i vně spícího těla. Všechny buňky se chvěly, svaly napínaly a kůže se leskla potem. Neviditelné ruce drásaly citlivá místa, intimní partie. Z rozechvělých rtů vyšel první tichý sten. Následovaly další a další. Ticho se tříštilo na
Neměl jsem to dovolit. Neměl dopustit… Ne. Všechno by teď bylo jinak… Neseděl bych tu, netrápil sám sebe otázkami, že jsem snad mohl něco udělat, co zachránit… Neměl bych výčitky. Bylo to v nepravý čas Byl jsem schoulen za tvými dveřmi Škvírou
