autor: Elis Chlapec s černými vlasy se usadil do pohodlné židle a zahleděl se přes tabuli skla do dálky. Nevnímal však žádné dění venku. Nezaznamenal sebemenší pohyb. * * * Kolik lidí se asi zamýšlí tak jako já? Kolik lidí se zastaví,
autor: Vanity „Hele, puso, za kolik?“ „S tebou ani za sto let!“ rozkřikl se mladý černovlasý chlapec na starého převoněného podnikatele. Chlapci mohlo být sotva dvacet. Měl na sobě černé kožené kalhoty a lesklé fialové tílko, které spíše odhalovalo než zahalovalo. Na
autor: Elis Tak dneska začínáme s jednodílkami od Elis, které jsou vesměs pasné v letech 2007 – 2008. Jsou smutné i veselé, krátké i delší, některé dokonce extra krátké, ale myslím, že s nimi budete spokojeni. Pa J. :o) PS: mám vyřídit
autor: MußiQ-May Vrrr… Tuhle jednodilku jsem psala jen tak z nudy, ale doufám že se bude líbit ;D Je napsaná pro Antichrist a Gabrielle ♥ Taak holky, snad se vám bude líbit 😉 =o** Zářící reflektory, davy fanynek, sta transparentů, desítky plyšáků,
autor: Cera & Elis Dnes tu máme poslední jednodílku od Cery, kterou jste si tak moc oblíbili pro její styl psaní… tahle je ovšem psaná společně s Elis, jejíž stejně starý jednodílky sem budu postupně dávat taky. Psáno v dobách, kdy bylo
autor: Cera Rozběhnout se, vzlétnout k oblakům Něco mě tu svazuje a drží… Utéct, odpoutat se od tebe Odpoutat se od toho, co mě tíží… Cítit volnost… Proč nemohu…? Sluneční paprsky protínají sněhovou krajku, lehce se snášející k zemi, a snaží se
autor: Áďa Sluníčko vesele prozařovalo příjemně teplý vzduch a jeho zlaté paprsky se oslnivě odrážely od blankytné mořské hladiny, která se na horizontu ztrácela v nebeské modři. Stříbřitě zpěněné vrcholky maličkých vln se s tichým šuměním tříštily o sloupy, na nichž byla
autor: Cera Slunce již dávno skrylo svůj jas pod záštitou noci a jeho zlatavé paprsky nahradil chladný svit luny, patronky hvězd. Teplo, rozehřívající i ta nejzatrpklejší srdce, vystřídal mráz, stavějící hráze z ledových ker v rudém proudu našich žil. Avšak vysoká postava,
autor: Cera „Myslel sis, že svou přítomností mi jenom ubližuješ. Netušil jsi však, že když se zabiješ, Ublížíš mému srdci… …a zabiješ nás oba.“ By XXX Po okenní tabulce stekla další kapka deště. Stejně jako slza po tvé tváři. Nechápal jsem. Nechápal
autor: Lussynka Ahoj twincest uchyláci 🙂 Tak jsem zkusila sesmolit zase jednou něco, myslela jsem, že už nic nenapíšu, ale nakonec snad to jde, je to taková klasika a nic moc, doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit, pokud to
autor: Cera Někdy jsou slova příliš málo… Někdy jsou slova něco víc… O kolik je jen lehčí napsat to, co do očí člověk zdráhá se říct… Už zase. Už zase namísto toho, abych spal a nabíral síly do dalšího únavného dne, kdy
autor: Áďa Kuku broučci, tak jsem tady s novou jednorázovkou… Nějak mě to napadlo, když jsem viděla záznam z přehlídky v Miláně, tak snad to bude čitelný 😀 tak se nebudu moc rozkecávat, kdo chcete, vrhněte se na čtení… a tisíceré díky
autor: Cera Seděl u okna a pozoroval pozvolna padající kapky deště tříštící se o chladnou zem. Zamračená obloha byla jakoby odrazem jeho duševního rozpoložení. Sklonil hlavu a přivoněl k poupěti, jež celou dobu svíral v dlani. Jak mu jen ten rudý květ
autor: Sisa „Milujem ťa.“ Usmial sa Bill na hnedovlasého chlapca a dal mu pusu. „Najviac na svete?“ uškrnul sa hnedovlások. „To si píš.“ „Viac ako peniaze?“ „Jasné.“ „Viac ako slávu?“ „Samozrejme.“ „Viac ako faninky?“ „Hmm Jasné.“ Žiaril Bill. „Viac ako spev.“ „Áno.“
autor: Cera Všude kolem je tma a já se schovávám pod její černý háv. Pohlcuje mě. Po tvářích mi kanou další a další slzy. Jedna za druhou… Smáčejí mi polštář a já se je už ani nesnažím zastavit… Už na to nemám
