autor: Janule Paul strachy skoro nedýchal. Ten chlap byl celý v zeleném, vypadal jako voják, které znal z filmů a obrázků z války. Ti také nosili takovéhle zelené maskovací obleky, aby se ztratili v přírodě. Paradoxně byl rád, že to není zvíře,
autor: Janule „Kolik je hodin?“ ozvalo se potichu temným tunelem. Bill, ležící na Tomových ohnutých zádech, napřáhl levou ruku s hodinkami před jeho tvář, a pravou na ně posvítil baterkou. „Za deset sedm, celkem dobrej čas,“ pronesl Tom udýchaně, když na moment
autor: Janule „Tak vyrazíme,“ vzdychl Tom a vstal. Sklonil se k Billovi a pomohl mu se jakž takž postavit. Bylo strašně zvláštní najednou o něm smýšlet jako o bratrovi, ale věděl, že si na to oba musí nejdříve zvyknout, pak to bude
autor: Janule Sascha se vážně snažil jet pomalu, ale totálně prázdná silnice mu umožňovala krásně plynulou hladkou jízdu, a rychlost na tachometru sledoval jen občas. Pustil si nahlas rádio, kdyby najednou jeho tělo napadlo, že si potřebuje zdřímnout, a pískal si přitom,
autor: Janule „Nastav mi stoličku,“ zahučel Bill, když Paulovy nohy konečně zmizely v díře ve stropě. „Jestli mě pustíš,“ zakňučel, když se křečovitě držel Tomova krku a upravoval nohu na jeho sepnutých rukou, aby se vyšvihl nahoru a zachytil se okrajů otvoru
autor: Janule „Posaď se, Ebe,“ pokynul šéf Katovi na židli proti svému stolu, potvrdil operaci na bankovním účtu a odhlásil se. Sám byl překvapený, jak rychle se mu nový způsob ovládání účtů zaryl pod kůži. Už si zvykl, tudíž ani nepotřeboval druhou
autor: Janule „Ahoj, prcku,“ usmál se na svou malou sestřičku Bill, když strčil hlavu do dětského pokoje. „Billy!“ vykřikla blondýnka a vyskočila mu do náruče z podlahy, na které si zrovna něco důležitě čmárala do bloku. „Budeš si se mnou hrát?“ hned
autor: Janule Paul se přesunul z nepohodlného stolku na křeslo, zatímco si Tom došel do ledničky pro pivo, a jedno mu nezapomněl hodit. Ve vzduchu se vznášelo pár nedořešených věcí, ale nebyl čas se zabývat vším, museli probrat to důležité. Bill dostal
autor: Janule „Takže chtěl vlastně vědět co?“ šeptal opatrně Tom, seděli v jídelně naproti sobě, snídali a snažili se pokud možno nepoutat pozornost svého okolí. „No… nejdřív se mě vyptával na tebe, vypadalo to, jako by věděl, že tě miluju,“ usmál se
autor: Janule Paul padl do postele jako podťatý. V životě ho tak nebolely nohy jako po dnešní směně v kuchyni. To byl ale nápad. Kuchařka ho nakonec chválila, dávala ho všem za vzor, jak je šikovný a pracovitý, a nabízela mu, jestli
autor: Janule „Tak cos potřeboval tak důležitýho?“ zeptal se Kat Davida hned ve dveřích. „Kde je Bill?“ rozhlédl se manažer po místnosti. „Za dveřma. Spí, bolela ho hlava, jak mu dal šéf čuchnout éteru, aby ho sem donesl.“ „Aha, to je dobře.“
autor: Janule „Dobře, Karle, ale modli se, aby tam byla varna drog, nebo aspoň pořádná pěstírna trávy, jinak mě policejní ředitel zakousne, a já si to pak vyřídím s tebou, jasný?“ uzavřel Benedikt jednání o nasazení protidrogové jednotky na případ Kaulitz. Nebyl
autor: Janule Bill sledoval očima každý Katův pohyb. Díky otevřeným dveřím měl celkem dobrý výhled na místnost vedle, byla to obyčejná kancelář s několika stoly, židlemi a jednou starší pohovkou v rohu, víc toho Bill neviděl. Uvědomil si, že tady přece teď
autor: Janule Tom šílel. Chodil po svém nevelkém apartmánu jako lev v kleci, nervózně si okusoval nehty, každou chvíli do něčeho kopl, aby si vybil vztek sám na sebe, že od Billa odešel a nechal ho tak lehce přístupného komukoliv, kdo šel
autor: Janule Kat vzhlédl, když zaznamenal cinknutí výtahu, a zvedl se, aby očekávaným návštěvníkům otevřel dveře. „Díky,“ zašeptal udýchaně Noe, vešel do dveří s drahocenným nákladem v náručí. „Dal jsem mu čuchnout éteru, aby se nevzbudil, nenapadlo mě, jak jinak ho sem
