autor: Janule
„Dobře, Karle, ale modli se, aby tam byla varna drog, nebo aspoň pořádná pěstírna trávy, jinak mě policejní ředitel zakousne, a já si to pak vyřídím s tebou, jasný?“ uzavřel Benedikt jednání o nasazení protidrogové jednotky na případ Kaulitz. Nebyl si tak úplně jistý, jestli ho Karl netahá za fusekli, ale i on uznával heslo, že pokud to případu pomůže, není drobná lež, případně upravená pravda pro nadřízené zbytečná. Někdy bývala soukolí policejní byrokracie dost zarezlá, a než se je podařilo roztočit pomocí legálních postupů, mohlo být dávno pozdě.
„Jost byl drogovej dealer a vařil perník, takže myslím, že je to oprávněná domněnka, šéfe,“ ujistil ho Karl. „Něco tam dole bejt musí, o tom není pochyb, teď už jen zbývá zjistit co, a doufat, že tam najdem i živýho mladýho kluka, co umí hrát na kytaru a má určitou krevní skupinu. Sice si přijdu jak v Aktech X, ale my na to brzy přijdem, šéfiku, o tom nepochybujte. Jdete tam s námi, nebo počkáte ve svý pohodlňoučký židli?“ ušklíbl se na šéfa naproti, který už zase vyčuďoval místnost svým zlozvykem.
„No… měl bych si tě asi pohlídat, co?“
„Ale né, šéfe, to není třeba, já to zvládnu, klidně hačejte, podám hlášeníčko, až budem dole hotoví,“ usmál se, byl radši, když se mu Ben nemotal za zadkem, alespoň se nemusel pořád ptát, všemu velel sám. Stačí, že bude muset dohlížet na toho novinářského kandrdase. Při akci stejně bude podléhat velení protidrogovky, tudíž případný průšvih nebude jen na něm.
„Dobře, Karlíku, žádost o zásahovku podáme, snad to vyříděj brzy, ty pak podej hlášeníčko, a teď už vypadni, mám důležitej hovor,“ mávl šéf rukou na svého podřízeného, který si z něj evidentně dělal legraci, jak bylo jeho zvykem, když měl dobrou náladu. I tuhle Karlovu stránku měl rád, občas se s ním výborně pobavil. Když ovšem nepáchal zrovna nějakou protizákonnou akci. Bude muset doufat, že to všechno dobře dopadne.
~*~
„Děkuju,“ vydechl Bill, když za pomoci Kata zapil tentokrát bez brčka prášek proti bolesti, přidržel mu hlavu dlaní.
„Nemáš zač,“ přikývl stroze Kat, položil skleničku na stolek vedle hrnku od čaje. „Doufám, že teď už to bude lepší,“ dodal vlídně. Bylo to zvláštní, ale čím déle Billa vyslýchal, tím sympatičtější mu byl. Neměl ponětí, jak zpěvák působí na lidi kolem sebe. Nikdo mu dlouho neodolá, má své nepopiratelné charisma, které působilo tak trochu i na tvrdého starého vojáka. Už jen jeho uvažování o tom, že si Bill možná nevymýšlí a opravdu nemá rád ženy jen kvůli tomu, že je jimi v podstatě neustále ohrožen, byl úspěch. Po sdělení nejvyššího šéfa, že je Bill homosexuál, o tom ani na chvíli nezapochyboval, po rozhovoru s obviněným měl ovšem na věc malinko jiný náhled.
Bill čekal, až se zamyšlený Kat vrátí zpátky k výslechu. Celou dobu, co mu připravoval prášek a pití, se snažil vymyslet, jak to zařídit, aby mu Kat uvěřil, že není gay. Ale nepřišel na nic konkrétního. Prostě bude muset nějak improvizovat podle položených otázek, nic jiného mu nezbyde. Odevzdaně čekal, a doufal, že mu přestane třeštit hlava, která mu celou situaci jen komplikovala.
Kat zvedl oči k chlapci připoutanému na křesle. Byl to hezký kluk, to jistě, ale žádné zvláštní znaky homosexuality na něm nepozoroval. Byl oblečený v normálních džínách, tričku, vlasy měl sice dlouhé, ale to se dneska nosilo běžně, v tom nebyl sám. Vojenské sestřihy zrovna nebyly v módě. Tvář měl sice jemnou, ale po make-upu a líčení nebylo ani stopy, a Kat si nedovedl představit, jak může jeho tvář po takovém zásahu vypadat. Koneckonců, Tom měl taky jemnou tvář, byl hezký, a jen proto si o něm nikdo nemyslel, že je teplouš. Dokonce mu v jednu chvíli přišlo, že jsou si ti dva podobní. Rozhodně měli podobné oči, to určitě. Kat byl na vážkách. Měl by se asi nejdřív poradit se šéfem, než se pustí do něčeho zásadnějšího, ale ještě zkusí dalších pár otázek, aby si byl jistý svým dalším postupem.
Zvedl oči k chlapci odevzdaně ležícímu na křesle. Znovu ho napadl Tom, když se setkal s jeho pohledem. Ruce a nohy měl Bill stále pevně připoutané, ale nevzpouzel se, což Kata přinejmenším trochu překvapovalo. Nebyl na to zvyklý. Každý, kdo dosud ležel na tomhle křesle, se cukal a řval, včetně Toma. Bill ne. Jen zezačátku, když nevěděl, co se s ním děje, ale to by se asi cukal každý. Chlapec před ním byl navenek klidný, na otázky dosud odpovídal jednoduše, neprojevoval žádné zvláštní emoce, ani se nechoval jako holka, což byla Katova vžitá představa o správném homosexuálovi. Díky svému vojenskému životu se setkal jen s jedním takovým člověkem, v armádě se jich přece jen moc nevyskytovalo, a to byl zrovna typický zástupce čtyřprocentní menšiny, z nějž jeho orientace přímo čišela nejen díky chování, ale taky oblečení a mluvě. Všechny teplouše z komedií, které kdy Kat viděl, tenhle kousek předčil na celé čáře. Bill se ale vůbec nejevil jako někdo takový. No… zkusí si s ním ještě promluvit, a pak zavolá šéfovi, co a jak. Chtěl být přece informovaný ještě zatepla, ne?
„Tak… kde jsme to skončili?“
„Že na Toma nežárlím,“ popravdě připomněl Bill, bylo mu jasné, že si Kat výslech nahrává, a tudíž by později odhalil, že se snažil odvést řeč jinam.
„Ano, máš pravdu. Tak dál. Co tvůj sexuální život, Bille? Jak jsi na tom? K trenérkám nechodíš, takže jak to zvládáš?“
„Ručně,“ ušklíbl se Bill. Na blbou otázku blbá odpověď, řekl si v duchu. Vždycky to tak dělal, od chvíle, kdy se mu poprvé postavil. Ve škole měli sexuální výchovu poměrně brzy, takže věděl, o co jde a co s tím má dělat; v tomhle byli v Genesis velice otevření. Nelekl se, neměl z toho strach, takže se prostě jen přizpůsobil přírodě, která byla od té doby jednou za čas prostě neodbytná.
„Aha. A svých osmnáctých narozenin se nebojíš?“
„Ne, proč bych měl?“ zahrál si Bill trochu na hloupého, každá další otázka, která prodloužila dobu, než padne natvrdo ta poslední, nejhorší, byla dobrá.
„Proč? Nemáš strach, že tvá ruka jako zkušenost na zasvěcení prostě stačit nebude?“ podivil se Kat zpěvákovu klidu. On by nejspíš byl minimálně nervózní, kdyby věděl, co ho za pár měsíců čeká. Upřímně si sám sebe na pódiu nedokázal představit, obdivoval zdejší kluky, že to tak bravurně zvládají. Byli k tomu vychovávaní odmala, takže jim to nejspíš vůbec nepřišlo divné. Dosud to nešlo moc dobře jen jednomu chlapci, ale i ten to nakonec za mohutného povzbuzování publika a dokonalé práce zkušenější partnerky zvládl.
„Myslím, že na tom nebude nic těžkého,“ prohlásil suverénně Bill. Hlavou mu při té troufalé větě letěly vzpomínky na nepříjemné zvuky, které jako jediné slyšel z Gustavova představení, ale jak sám o sobě s údivem zjišťoval, byl velmi dobrý herec. Nedělalo mu potíže prohlásit s jistotou tu největší lež, jakou kdy vypustil z pusy. Skoro si svou nově nalezenou schopnost začínal užívat, když prohlásil: „Ze seznamu si vyberu pannu, nehodlám své nádobíčko strkat do nějakého použitého zboží.“
Kat byl upřímně v šoku. Jestli něco nečekal, tak takhle suverénní přístup k věci. Začínal pochybovat o tom, co mu o zpěvákovi řekl šéf, nabýval dojmu, že se v tomhle klukovi pěkně spletli. A nejvíc asi jeho milovaná sestřička. Co to bylo za holku, proboha?
„Jaký máš vztah k ženám ze svého okolí? Co třeba tvá pěstounka? Nebo sestra?“
„Miru miluju,“ odpověděl bez váhání Bill. „A sestřičku mám taky moc rád, je roztomilá,“ dodal s úsměvem, když si vzpomněl na malou Jenny. „Jsou jí teprve čtyři,“ dodal, když zaznamenal v Katově tváři údiv.
„Aha, ty máš víc sester, jo?“ zeptal se, když mu došlo, že Bill nemluvil o Claudii, která ho udala, ale o nějaké další sestře.
„Ano, ještě mám sestru Cleu, té bylo teď nedávno patnáct, pak mám ještě dva bratry,“ dodal.
„A Cleu máš rád stejně jako Jenny?“ zeptal se Kat zvědavě.
„No… víte, Clea měla nedávno patnáctiny, čeká své první dítě a je z ní tak trochu nafrněná koza, takže momentálně naše vztahy nejsou zrovna nejlepší. Ale když byla menší, rád jsem ji měl. Třeba zestárne a zmoudří, a pak se zase budeme v pohodě bavit. Naposledy, když jsem byl na oslavě u Miry, jsme se trochu pohádali.“
„O co v té hádce šlo?“ zbystřil Kat.
„No… přišla za mnou s tím, že chce, abych jí pomohl sbalit Toma. Prostě jen tak nakráčela s tím svým pupíkem, že prý potřebuje mou pomoc.“
„Cos jí na to řekl?“
„No… upřímně?“ zeptal se Bill, ale hned pokračoval. „Ať na to zapomene. Zaprvé je těhotná, tudíž je nedotknutelná, takže nemá co balit Toma, zadruhé v době, kdy bude mít Tom zasvěcení, což je nejspíš její cíl, bude ona znovu těhotná s někým dalším, takže jsem ji vlastně dost příkře odmítl. Nechápala, proč jí nechci pomoct, ale mám Toma moc rád na to, abych ho jen tak předhodil své protivné sestře. Může si vybírat z tolika holek, všechny jsou do něj zamilované, tak proč bych mu vnucoval svou těhotnou sestru? Nejsem blázen,“ dokončil monolog Bill a s pohrdáním si odfrkl. Byl rád, že to měl komu říct, předpokládal, že se Clee za takovou prkotinu nemůže nic stát, takže se o její budoucnost nebál, ale jemu se ulevilo, že nemusel lhát.
Takže přecejen nejspíš pomsta, uvažoval Kat. Ženské jsou někdy fakt divné. Ta holka má plné společenství chlapů, ale musí si vybrat zrovna jednoho jediného. Nerozuměl ženskému uvažování, bylo pro něj naprostou záhadou. Bylo mu jasné, že tuhle situaci je potřeba důkladně konzultovat.
„Dobře, tak jo, Bille. Dáme si teď chvíli přestávku. Přinesu ti sem rozkládací lůžko, abys nemusel ležet připoutaný na tom křesle, tak doufám, že se budeš chovat pořád takhle rozumně. Odpočineš si, přinesu ti deku, musí ti být zima, a až bude oběd, vzbudím tě.“
Bill div radostí Kata nepolíbil, když mu rozvazoval ruce a nohy, byl šťastný, že se konečně dostane z téhle nepohodlné pozice, a snad ho přestane konečně bolet i hlava. Divil se, že ta závěrečná otázka zatím nepadla, ale začínal mít čím dál tím větší dojem, že mu ten obávaný chlápek věří. Jestli ano, byl by to skvělý úspěch. Třeba ta konečná otázka ani nepadne, uvažoval, zatímco v pohodlné poloze pomalu usínal. Snad ho brzy pustí a on zase uvidí Toma, svou jedinou životní lásku.
~*~
Tom tiše trpěl. Nikdy by nevěřil, že se bude o někoho tak strašně bát, jako se teď bál o Billa. Ležel na posteli, bezmocný a sám, slzy mu tekly z očí, ani se je nesnažil zastavit. Napadlo ho, že jestli ho teď sleduje Kat na monitoru v tom svém podzemí, nejspíš se dobře baví, parchant jeden zatracenej. Ať! Může se přece bát o kamaráda, přítele, i kdyby ho nemiloval, byl by z toho nešťastný.
Plánek podzemí zůstal zavřený v časopisu, tak jak ho tam nechal, když se dozvěděl tu špatnou zprávu o Billovi. Neměl náladu se teď zabývat útěkem. Přece tu Billa nenechají? Nemůžou utéct s Paulem sami, to nebylo v plánu, a Tom by to nikdy nepřipustil. Nedovedl si představit svůj život bez Billa, už ne. Jejich plány, jak budou žít na povrchu, už byly příliš detailní, aby je mohl jen tak opustit a utéct sám. A že by se pro Billa mohl někdy vrátit, aniž by riskoval jeho i svůj život, o tom pochyboval. Ne, musí počkat na to, až se Bill uzdraví, a hlavně se za to modlit.
Vysílený pomalu upadal do dřímoty, když se ozvalo silné zabouchání na dveře.
„Oběd!“ ozval se za nimi ženský hlas. Tom sice otevřel oči, ale neměl dost energie, aby se zvedl a šel si vyzvednout tác s jídlem. Ani neměl hlad, nezajímalo ho jídlo… měl myšlenky jen pro jednu osobu, a ta teď někde nemocná trpěla… a on by se tu měl jen tak cpát? Zavřel zase oči, a během pěti minut konečně upadl do sladkého osvobozujícího spánku.
~*~
Paul přemýšlel, jak se dostat k Tomovi. Uvažoval o tom, co ráno zjistil, rozebíral situaci ze všech možných stran a úhlů, ale nějak nechápal, jak to všechno spolu souvisí. Jedno bylo jisté. Bill je u Kata na pětce připoután na křesle, protože kdyby ne, nebylo by potřeba, aby byl v téhle konkrétní místnosti; mohli by si s Katem povídat v kanceláři. Tudíž to byl výslech. Týkal se Toma. Mohlo to mít buď souvislost s jeho chováním po hypnóze, nebo nějakou úplně jinou, na kterou ale Paul nemohl přijít. Vyhlášení karantény ve stejné chvíli, kdy se ocitl miláček všech dívek z Genesis dole na pětce, je přinejmenším podezřelé. Mohlo by to spolu souviset. Dostával pomalu ale jistě strach, jestli se Billův výslech netýká nějakým způsobem jejich plánovaného útěku. Co když Kat zjistil, že obkresloval mapu? Co když někdo mezitím nepozorovaně nainstaloval kameru i k Billovi a jejich plány byly prozrazeny? Co když, co když…
Paul došel k jasnému rozhodnutí. Musí varovat Toma. Je možné, že si za chvíli přijdou i pro ně dva. Nebyl čas na váhání, musel se nějak dostat ke kytaristovi. Jenže jak? Babo raď.
Trhl sebou, když se ozvalo silné zabouchání na dveře.
„Oběd!“ zazněl výkřik. Když se nikdo z jeho spolubydlících neměl k tomu, aby šel jídlo ke dveřím vyzvednout, zvedl se z postele. Služba rozvážející jídlo už byla dávno u dalších dveří, když otevřel a bral postupně jeden tác za druhým a nosil je na stůl.
„Dík,“ zamumlal spolubydlící, jediný vzbuzený ranami na dveře, když si sedal ke stolu. Hrábl několikrát lžící do polévky, a zavrčel: „Je to studený jako psí čumák.“
„No jo, maj toho moc, trvá jim, než to roznesou všude, znáš to,“ přitakal Paul, když nabíral tutéž studenou polévku. Nevadilo mu to, při karanténách, které zažil, to bylo pokaždé stejné. Hlavní bylo, že vůbec dostali najíst, už mu v žaludku kručelo asi hodinu.
„Tak si maj najít víc lidí na roznášení, když na to nestačej, sakra, kdo to má žrát?“ rozčiloval se dál jedlík naproti u stolu. „Večer jdu na noční, potřebuju se pořádně najíst,“ brumlal si pod fousy, ale to už Paul nevnímal. Hlavou mu bleskl nápad.
~*~
David seděl schlíple na sedačce a uvažoval, jak Billovi, a především sobě, zachránit kůži. Přece musí na něco přijít, není možné, aby ho nechal v drápech Katovi, ten by Billa už nadobro zničil. U Toma to bylo něco jiného, tam neměl šanci to ovlivnit. Kytarista musel dolů ke Katovi, aby zapomněl na svůj starý život. Nikdo ho tu neznal, nepřišlo jim na něm nic divného, žádný rozdíl proti minulosti, ten viděl jen David. Ale u Billa? Pokud mu Kat smaže paměť, poznají to za čas všichni, to bylo jisté. Jestli se šéf domnívá, že to něco zachrání, tak je na omylu. Tohle jim prostě nemůže projít bez následků.
Nechápal, jak to, že si celou dobu nevšiml, že je Bill zamilovaný do Toma. To mu přece nemohlo utéct, je s kluky každý den. Jedině, že by se díky jedné tajné informaci na ty dva díval jinak než ostatní. Nejspíš to bylo tím. Možná to celé není láska, ale jejich dvojčecí pouto. Četl o tom spoustu literatury, když zjistil, že jsou kluci jednovaječná dvojčata, hlavně proto, aby zjistil, jestli na to nemůžou přijít nějak sami. Teď musí čelit zcela nečekaným následkům.
Bude to muset řešit. Zvedl se, sáhl po telefonu a vytočil číslo. Po čtvrtém zazvonění se na druhé straně ozval známý hlas.
„Slyším.“
„Ahoj, Kate, tady David, můžu s tebou na chvíli mluvit?“
autor: Janule
betareaed: Áďa
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Áá, to je napínavé, já to žeru! Ale krátké! 🙁
To by chtěla vydat knižně a přečíst celé jedním dechem 🙂 Neuvažuješ poslat své povídky (upřímně, spíš romány) někam do vydavatelství? No jo, vztahy v nich sice nejsou zrovna běžné, ale i s tím by se něco dalo udělat. 🙂 Óh, to by bylo úžasné! xD Jsem snílek, no co.
[1]: 😀 Chtěla bych vidět nakladatele, kterej by se mnou nevyrazil dveře. 😀 Nemyslím, že by pár twincestních duší zaplatilo náklad. 😀 Ale představa je to hezká, díky. :o)
[1]: Máš pravdu, bylo by to skvělý! Uá, je to dokonalý! Kdo by to nechtěl knižně?
[2]: V nakladatelství, kde by se tohle vydávalo a editovalo, bych chtěla pracovat. Ale jelikož se to asi neuskuteční (škoda!), chci alespoň autogram! 🙂
Pridávam sa aj ja by som brala knižku.
Myslím, si, že informácia, že Bill a Tom su dvojčatá Billovy pomôže od, Kata, a dúfam, že to, že Bill povedal pravdu o tom, čo sa dialo s Cleou, že ona stoho bude mať problém.
Přesně, jak říkají holky – kniha to by bylo něco.
Tak skvěle promyšlený a napsaný příběh je radost číst 🙂
ty vole, no já si nemůžu pomoct, ale mně přijde (ale to je jedině dobře pro Billa!!!), že ten Kat musí být blbej nebo navedenej, když to Billovi žere i s navijákem 😀 no snad Billa z toho horkého křesla ty jeho kecy vysekají 🙂
Fascinuje ma, ako chce odtial každý Billa dostať :). David sa chystá oznámiť Noemu ( 😀 ) dvojčacie tajomstvo ? Alebo nie.. ? Každý dostal zrazu nápad na konci , sakra, aj Paul aj David. Ja chcem vedieť o čo sa jedná 😀 !! Budem na prášky za chvílu.. zase týždeň čakania :/ . Toma mi bolo tak lúto… už mi niekto povedzte, že je u Kata na päťke, prosím.
Pridám sa k diskuzii – Janule, na tomto by si mohla dobre zarobiť, keby to vydáš 😛
pání pání paníííí!!! Bill je mazanější než liška…fakt, že jo..jen doufám, že mu to ted David neposere. to bych ho musela asi nakopat, chcípaka… Doufám, že se od tama všichni dostanou a bude to v pohodě 😉
Myslim ze ted David zachrani Billovi kuzi a nebo to totalne posere … Kazdopadne se mi libi jak je Kat zblbnutej. Doufaam ze Billa pusti aniz by se miu stoural v mozku … Budu v to doufat.
Jo a jeste budu doufat v to ze pripadna zasahovka zasahne az budou nasi tri hrdinove venku, bojim se ze az prijdou cmuchat policajti tak Noe pusti ten plyn … Aaa at uz je dalsi dil, prosiiiiim.
Janule je česká Agatha Christie! 😀 to je detektíívka jako blázen. 🙂
je neuvěřitelný, že mě to napětí ze čtení od prvního dílu pořád ještě neopustilo. a to už je rozhodně na metál. vždycky se zaručeně třesu strachy, co se zase stane, komu jak rupne v bedně a co se zas pokaká. tentokrát to vypadá na kazisvěta Davida. :/ dylin jeden. jen ať se do toho nešťourá, protože to začíná jít zase správným směrem. Paulovi konečně docvaklo, o co běží a dostal jistojistě perfektní nápad, jak se dostat k usouženému Tomovi a neodolatelný Billís si omotává Kata kolem prstíku. 🙂 a ještě to zahrál tak suprově, že to pro drahou Claudinku nevypadá dobze, ze! 😀
já se tak těším na další díl, to byste mi nevěřili. 😀
[2]: a co knihy 'casoprostor'? Nebo to byla jen jednorazova akce? Ve ktere nikdo nepatral po obsahu?
[11]: Jo, to byla soukromá akce mojí dcery a její kamarádky, která studovala knihařinu, tudíž se dostala k lisu a mohla to ručně vyrobit. Výroba jedný knihy vyšla zhruba na tisícovku, trojka dokonce patnáctset, protože nevím, kdy přestat psát. 😀 Mám je ve vitrince, ale další už se konat nebudou, mám pocit, že kámoška už to nestuduje. 🙂
[10]: Hezkýýýýýý, prej Agátha, no to je lichotka, čéče. 🙂 Akorát mám dojem, že rozdíl mezi Agáthou a mnou je ten, že ona to měla od začátku do konce všechno vymyšlený, zatímco já vařim vyloženě z vody, a občas si ti pitomečci dělaj úplně co chtěj, jako třeba teď. 😀 Nemám páru, co napíšu do dalšího dílu. Teda páru trochu jo, ale jak to napíšu, ví jen Bill 😀
páááni.. akt paráda.. to se Billovi povedlo.. umí se o sebe chlapec postarat.. snad to tak všechno zůstane.. ae hlavně aby vyšel paulovi ten plán aby se dostal za chudáčkem tomim..:( miluju tu povídku..:) suprr..:)
Nakoniec im pomôže aj David a utečie s nimi 😀 a bude im robiť vonku manažéra. Vydýchla som si, že kat Billovi neubližuje, dokonca mu verí a ľutuje ho. A Paul konečne rieši ako sa dostať k Tomovi. Dokonalé 😀
Ja sa týmto zaradím a čakám na ďalšiu kapitolu. Netvrdím, že trpezlivo, ale čakám, čo iné mi aj zostáva 😀 Ale napísala si dokonalé dielo som úplne hotová a teším sa na nejakú akcičku Toma s Billom 🙂
nooo takze jsem konecne docetla i tuhle povidku do doposud posledniho dilu a jsem zase patricne v nervech. TEda musim rict ze se mi ulevilo, ze Kat s Billem dobre vychazi a to ze mu veri je jeste lepsi. jen tak dal Bille. hlavne mlzit mlzit a mlzit. Doufam ze na mazani pameti nedojde…na zabijeni uz vubec ne….a cela karantena se brzy zrusi a klucanci budou zase spolu. Tom se tak trapi ach jo. Chce se mi plakat s nim. Doufam ze Paul ma dobry plan a k Tomovi se dostane a vsechno mu povi. Jenze to pak bude Tom vynervenej jeste vic. Dokud si mysli ze je Bill nemocny tak se to jeste da. Az mu dojde ze tam je kvuli jejich vztahu bude uplne hotovej protoze si bude vybavovat kdejaky muceni a podobne. je to tak zamotane boze….kazdy si mysli neco a nikdo nevi pravdu. Jsem napnuta. A kluci od policajtu…..sup tam dolu na ne!!!!!
MILUJU TUHLE POVÍDKU!…☻♥☺ =33 Ale fakt nehorázně se bojím jak to dopadne doufám že odtamtud odejde Bill s Tomem.. a taky že půjdou k jejich mamince.. =D Fakt v to doufám.. xD Hlavně nepřestávej psát Janule!.. =33 Jinak tě budu prudit u každého článku co napíšeš!.. =D Píšeš DOKONALE!.. 😀 Jinak vůbec nevím jestli si ten komentář budeš číst! Doufám že z tebe fakt nezplešatím.. x) Klidně bych vám s překladama pomáhala.. ale opravdu nejsem dobrá v angličtině!.. 😀 Moje hobby je dějepis.. x)) Jinak tě opravdu obdivuju za tu tvou snahu a dokonalý děj.. 😀 píšeš hodně povídek viď.. x) ty tvoje patří mezi mé nejoblíbenější! A doufám že tě budeme víc doceˇňovat!.. x)) *Ci-Chan*
Janule, ty jsi prostě královna zápletek O.o Já tě obdivuju, v životě jsem nečetla lepší povídku, už ani nemám nápady jak to komentovat♥:)
[17]: PS: Brala bych knížku :)!
Já jsem tak ráda za to, že Kat pochybuje o tom, že je Bill gay! 🙂 Začínám si myslet, že to Billovi i projde 🙂 Ještě teď, když chce David říct, že jsou kluci dvojčata. Snad to nepokazí. Ale myslím, že ne, neměl by 🙂
Tak snad se Bill brzy z pětky dostane a Paul brzy řekne Tomovi jak to je! 🙂
Billovi išiel ten výsluch celkom dobre 🙂 to je veľmi dobré :)… Kat si začína fakt myslieť, že Bill nie je gay a to je výborné :)… Tom sa chudák naozaj trápi, je mi ho ľúto. Paul má zase nejaký nápad, na ktorý som mimochodom veľmi zvedavá a David sa snaží dostať zo sračiek, on je taký strašný egoista 😀 veľmi ma zaujíma čo chce Katovi asi tak povedať… A som zvedavá kedy im do toho ich podzemia vtrhne protidrogovka 😀 to by bola celkom sranda 😀