autor: Ivetka ,,Kluci dělejte, musíme jít na snídani a vy pořád spíte…“ kopnul do mě Andreas… ,,No jooo…“ hodím po něm svůj polštářek a začnu se pomalu zvedat, dneska jsem měl v plánu udělat bláznivou, avšak správnou věc… A vše teď běželo
autor: Ivetka Počasí se od včerejška nezlepšilo ani trošku. Spíš naopak. Včera jsme celou cestu šli pěšky, bez přestání, většina z nás je nachlazena, ale nikdo z nás kluků ne. My jsme to přežili ve zdraví. Ale svaly mě po včerejší exkurzi
autor: Ivetka — 4. den pobytu — ,,Tak děcka. Jak jste si mohli všimnout, dnes půjdeme na prohlídku jednoho zámku blízko tady. Je to vzdáleno asi 8 kilometrů odtud a dá se tam dojít pěšky přes přírodu, takže my nebudeme utrácet peníze
autor: Ivetka ,,Můžu mít otázku, Tome?“ šeptne tiše Bill. ,,Ano?“ povolím stisk a pustím to jeho ouško. ,,Proč mi tohle děláš?“ přitiskne se na mě celým svým tělem a pevně mě obejme. Blaženě zavřu oči a tu energii, která z něj přímo
autor: Ivetka a Doris „Tak pánové, kdo mi uklidí můj bordýlek?“ se smíchem sebou plácnu na postel a jen čekám, jak zareagují. Andy se jen ušklíbne a se slovy: „Jsi asi upadl, ne?“ na mě ukáže pozvednutou pěstí. Jen se zasměju, zvednu
autor: Ivetka ,,Kluci, vstávejte už, za chvilku bude snídaně, tak sebou hoďte,“ budí nás ta vychovatelka, co sem s námi jela. ,,Mmmm,“ nespokojeně zabrblám a párkrát zamlaskám, otevřu oči. Ani nevím, jak se to mohlo stát, ale s Billem jsme v sobě
autor: Ivetka ,,Tak, dámy a pánové, právě jsme dorazili na místo…“ tam vzadu v hlavě slyším, jak to se mnou a ostatními cuklo, a jak naše třídní učitelka začala mluvit. ,,Tome, vstávej, už jsme tu…“ šťouchne do mě Stefan. ,,Mmm…“ protáhnu se
autor: Ivetka Bill to musel mít asi pěkně promyšlené, že si se mnou sedne na matematiku, dneska máme totiž suplovanou hodinu v učebně fyziky a chemie. Máme tu kryté lavice, takže plně doufám, že Bill nemá nic za lubem. ,,To včera se
autor: Ivetka — Tom — V žádném případě jsem nechtěl, aby si Bill vzal špatně to, co jsem se mu snažil říct, ale jak tak koukám, vzal si to až příliš osobně. Já neříkám, že nechci, ale nejsem ještě připravený, a kdybych
autor: Ivetka a Magda — o několik dní později — ,,Ehh… Ahoj, kluci, tak dneska konečně nesu prachy, na ten výlet. Mamka dlouho otálela, dokonce jsem si myslel, že mi to nezaplatí, protože měla kecy, že na to nemá peníze apod… ale
autor: Ivetka — o několik dní později — S Billem jsme se dohodli, že se budeme normálně bavit, tedy spíš s Andreasem a Billem. Nemám už náladu dělat nedostupného, prostě se spolu ve škole bavíme jako normální lidi. Mezi Billem a mnou
autor: Ivetka Musím uznat, že načasované jsem to měl skvěle, protože jsem na místo přišel přesně v 16:00, Bill tam už seděl na dřevěné lavičce. ,,Em… Omlouvám se, jestli jdu pozdě, ale moje hodiny na mobilu mi ukazují, že jsou přesně čtyři…“
autor: Ivetka — o několik dní později — Abych byl upřímný, nejradši bych se zakopal několik metrů hluboko pod povrch země. Ani jsem netušil, jak moc těžké bude chodit do školy a pořád ho vidět. Je jako tělo bez duše, ostatně stejně
autor: Ivetka ,,Děláš si ze mě prdel? Pokud vím, byl jsi to ty, kdo mě podvedl. A jak tak koukám, taky sis tu náhradu rychle našel. A do mě nemáš právo se vůbec navážet. Andrea je moje nejlepší kamarádka, s ní bych
autor: Ivetka ,,Tome… Tome vstávej, máš tady nějakou návštěvu,“ budí mě ráno máma. Docela mě překvapí, že se mnou nezačne lomcovat, jakoby to udělala každý jiný den, co mě budí třeba do školy, když zaspím, ale že mě hladí po zádech a
