autor: Áďa Zvyšující se množství dní, které chlapci trávili spolu bok po boku, mezi nimi čím dál víc utužovalo něco, čemu se už nedalo říkat jenom přátelství. Byla to láska, čistá jako křišťálový pramen vyvěrající ze skalnatých hlubin, a oni se jí
autor: Áďa Netrvalo ani moc dlouho, než se Tomahawk vrátil zpět i s úlovkem. Již zdálky slyšel Billy šustění, jak za provaz, omotaný kolem hrušky sedla, Tom táhne tělo mrtvého srnce. Pousmál se a svižně rozdělal oheň, zatímco Tom dojel až k
autor: Áďa Tomahawk se ještě chvíli vděčně usmíval, než se posadil vedle Billyho a spolu s ním se zamyšleně zadíval na pasoucí se koně. „Je mi líto, že jsem tvému koni ublížil,“ špitnul po chvíli. „Nikdy bych to nedokázal znovu udělat. Ale
autor: Áďa Vzduch prořízlo ostré zařičení a Tom zesinal bolestí, když mu neokované kopyto tvrdě dopadlo na rameno. Kost mu to sice nezlomilo ani nenaštíplo, přesto měl však pocit, že v ruce ztratil veškerý cit. Schoulil se do klubíčka a hlavu vtáhnul
autor: Áďa Tomahawk se zastavil. Už byl hodně daleko od nepřátelského území. Podařilo se mu proplížit se mezi strážemi relativně bez problémů. Spíš byl problém v ráně, kterou od Billa utržil. Opřel se o strom a oddychoval, zrak mu přitom tančil po
autor: Áďa Billy nechával koně v plném trysku, až dokud se nepřiblížil na dohled vesnice. Tam zastavil a přes rameno se ohlédnul na Toma. „Vstávej.“ Tomahawk ho ale ignoroval, jenom se na něj vzpurně podíval. „Říkám ti Vstávej!“ syknul výhružně, a když
autor: Áďa Dny, týdny a měsíce plynuly jako voda a na životě ve vesnici Lakotů se nezměnilo nic. Každý plnil úkoly, které mu byly svěřeny. Ženy tkaly, korálkovaly, zpracovávaly kůže, šily a vařily, muži hlídali, chodili na lov a dohlíželi na bezpečí
autor: Áďa Hřebec se slepě plným tryskem pustil vpřed. Po chvíli se stočil, aby nevrazil do hrazení, ale postupně jako by se začínal vzpamatovávat. Zastavil se, postavil se na zadní až do prudkého záklonu, načež naopak prudce zadními vyhodil a začal sebou
autor: Áďa Něco studeného se dotýkalo jeho čela. Hodně to studilo, ale bylo to pořád mnohem příjemnější než tupá bolest, která pulsovala přesně podle úderů jeho srdce jazykem i spodní čelistí. Měl pocit, jako by jeho tělem sálal oheň. Zkusil se pohnout,
autor: Áďa Billy ani nevnímal, že u kůlu usnul. Jak tam na něj celé odpoledne pražilo slunce a malé děti po něm házely kameny a klacky, přepadly ho znovu bolesti a hlava mu vyčerpaně klesla tak, že se bradou téměř dotýkal hrudi.
autor: Áďa „Neuvěřitelné! Dostali jsme toho prašivýho kojota!“ zahalekal radostně Indián, který Billa poznal a okamžitě mu pohrdavě plivnul do tváře a vrazil facku. Všichni jeho muži kolem se dali rovněž do nadšeného povyku, někteří dokonce obcválali kolem muže a zajatce několik
autor: Áďa Mnoho dní pak Billy utužoval s divokým hřebcem své přátelství. Kůň si posléze zvykal na to, že mu ten panďulák na jeho hřbetě nic neudělá a naopak, když bude rychle a citlivě reagovat na gesta daná jeho vahou a řemínkem,
autor: Áďa Uplynulo několik dlouhých dní, možná i týdnů, Billy neměl jak měřit čas, kromě východů a západů slunce. Zůstával pořád v blízkosti potoka, převážně seděl nebo ležel ve sluncem prohřátém písku nebo se ukrýval před nelítostnými paprsky v trávě, ale tak,
autor: Áďa Billy trošku nakrčil nos, když ho na něm začaly jemně šimrat první hřejivé paprsky slunce, které se statečně prodraly skrz listy, aby zanechávaly na zatím ještě spící tváří zlatavá, teplá prasátka. Hravě dováděly na kůži, dokud chlapec nespokojeně nezakňoural, a
autor: Áďa Ahoj zlatíčka, tak mám pro vás další povídku 🙂 jste rádi, co? 😀 a kupodivu ji zamýšlím (i když to teda není záruka na sto procent!!) psát v relativně pozitivním duchu, ani moc krve by podle plánovaného scénáře nemělo téct
