autor: Rachel Ptáčci si vesele zpívali a svým zpěvem vítali nejen vycházející sluníčko, ale také každého, kdo to ráno vyšel ze svého příbytku ven. Jeden z nich právě prolétnul nad hlavou černovlasého chlapce, který dneska jen zářil. Vykračoval si vesele po chodníku
autor: Rachel Vůbec nebyl s to si uvědomit, jak dlouho jej líbal. Nevnímal nic kolem sebe. S přivřenýma očima mírně vystrčil jazyk a špičkou obkroužil Billův spodní ret. Bill nejdřív trošku znejistěl, ale nakonec neodolal. Jejich jazyky si spolu jemně hrály. Po
autor: Rachel Tomovy prsty nadzvedly stříbrnou páku a z kohoutku se vyvalilo pár dalších tisíce kapiček, které za několik málo vteřin ulpěly na Tomově rozpálené tváři. Tom si hřbetem ruky protřel oči a poněkolikáté se podíval do zrcadla. Vůbec nevěděl, co má
autor: Rachel Další dva dny Billovi uběhly jako voda. Teď se mu zdálo, že čas letí dvakrát tak rychleji. Bylo pondělí a v pátek se měla psát písemka. Bill byl už teď pěkně nervózní, a proto u Toma trávil čím dál víc
autor: Rachel Simone právě začala roztahovat žaluzie v obýváku, když se na schodech objevil Bill. „Dobré ráno, mami,“ zazíval a ladně se protáhl. „Dobré ráno, zlato,“ oplatila mu Simone a poodešla do kuchyně, aby svému synkovi dodělala snídani. Bill si zatím odložil
autor: Rachel Tom odběhnul do kuchyně pro pití, zatímco Bill poodešel do obýváku. Netroufal si posadit se bez dovolení tak drze jako včera. Proto jen stál a rozhlížel se kolem. Na to, že byl Tom kluk, měl všude pořádek. „Budeš tu celou
autor: Rachel „Takže znova opakuju, že za deset dní píšete velkou písemku z matematiky a proto se pilně učte a všechno, co vám dělá problémy si zopakujte a procvičte,“ učitelka zavřela učebnici matematiky a jakmile zazvonilo, vydala se směrem ke dveřím. Všichni
autor: Rachel Na kostelní věži odbily už čtyři hodiny odpoledne. „Sakra, měl jsem tam už dávno být,“ Bill si zaklel sám pro sebe a malinko se rozběhnul. Od náměstí nebyl daleko a za pět minut už se rozhlížel po klukovi, který byl
autor: Rachel Ahoj úchyláci, tak tady je ta slibovaná povídka. Už je moje třetí – neuvěřitelný to čísílko, psaní mě úplně pohltilo a je jenom na vašich komentářích, jestli se budu snažit psát dál a taky možná jak se bude děj vyvíjet,