autor: Rachel
Ahoj úchyláci,
tak tady je ta slibovaná povídka. Už je moje třetí – neuvěřitelný to čísílko, psaní mě úplně pohltilo a je jenom na vašich komentářích, jestli se budu snažit psát dál a taky možná jak se bude děj vyvíjet, i když to už mám všechno promyšlený:))
K ději nebudu nic prozrazovat, uvidíte sami. Myslím, že kdo se do toho začte, po takovým třetím dílu určitě pozná, že jsem to psala já, můj styl psaní zůstává stejný. Takže komu se líbil Zamilovaný dikobraz a Polib mě, prosím, tak tohle bude stylem něco podobnýho i když děj samozřejmě jiný, žj..
Myslím, že proslovu bylo dost, prostě kdo mě má rád jako autorku, ať si přečte. Budu se moc moc snažit pro vás udělat to co nejlepší, a vy se zase snažte v komentech. Budu si je poctivě číst. Takže hurá do toho. Papa, Vaše Rachel.
Jemné bílé ručky pozvedly ze země chlupatou černou kuličku a přitiskly si ji k sobě. Jakmile kocourek zaznamenal snad náznak nějakých hrátek a hlazení se svým pánem, okamžitě začal vrnět. Ale dlouho se s teplými dlaněmi nepomazlil. Jeho majitel mu konečky prstů párkrát počechral srst, potom jej však znovu položil na chladnou podlahu pokoje, která jim oběma v parném létě dopřávala příjemný chládek. Zvíře se na chlapce ještě jednou podívalo, ale když se v Billových očích mihl náznak jakéhosi nesouhlasu, hrdě se zvedlo a se vztyčeným ocáskem a hlavou odpochodovalo dolů pro svou pravidelnou dávku mlíčka.
Bill si povzdechl. Znovu se posadil k oknu a hlavu složil do dlaní. Po chvíli se zvednul a přešel ke svému psacímu stolu. Dnes už asi posté vzal do rukou sešit matematiky a znovu si procházel předchozí látku. Až moc čísel a složitých počtů na jeho malou hlavičku. Matematika mu nikdy moc nešla, ale vždycky jeho známky odpovídaly výsledné trojce. Jenže posledního půl roku se zhoršil. A to dost. Nejdříve se snažil, když se však učivo stávalo těžším a těžším a on zmatenějším a zmatenějším, už se ani nesnažil to pochopit. Nesnášel učení. Nijak mu to neulehčovaly ani posměšky proslulé klučičí bandy, která byla v jeho škole známá víc než dost. Nenáviděl školu. Snil o pohádkovém životě s někým, kdo ho bude milovat a on bude milovat jeho. Avšak realita byla docela jiná. Kamarády žádné neměl a někoho si najít? To bylo pro Billa mnohem těžší, než ta nejobtížnější písemka z matematiky. Bill byl totiž neuvěřitelně stydlivý.
Ještě pár minut nepřítomně zíral na složité matematické počty, které byly podle něj naprosto zbytečné pro jeho život. Po chvíli jeho uši zaslechly zvuk auta a Bill se s žaludkem sevřeným strachy postavil a vyhlédl z okna. Jeho matka Simone se právě vracela z třídních schůzek, aby zjistila, jak se její syn učí. Bill si nervózně rukou prohrábl vlasy. S mamkou měl velmi hezký vztah a teď to možná zničí jedna blbá čtyřka z matematiky. A toho se Bill bál. Bál se, že ji zklame. Nikoho kromě ní neměl. Rodiče se rozvedli, když byl ještě malý a sourozence žádné neměl. Z jeho myšlenek ho vytrhlo zavolání.
„Bille!!!!“ ozval se matčin hlas a Bill sebou škubnul. Nejistě vzal za kliku a pomalu šel dolů.
„Ahoj, mami,“ špitnul a zadíval se na matku, která si právě odložila kabelku na kuchyňskou židli a vyzvala ho, aby se posadil. Bill strnule uposlechl.
„Bude to čtverka, že jo?“ spíš oznámil mamce, která se k němu posadila. Chytla ho za ruku.
„Broučku, ty jsi měl přeci vždycky trojku, tak jakápak čtverka?“ podivila se, přestože věděla, jak to s klasifikací jejího syna vypadá. A už měla promyšlený i plán.
„Já vím, ale teď tomu prostě nerozumím. Je to čím dál, tím víc složitější a já se do toho zamotávám víc a víc. Snažím se, ale nejde mi to,“ povzdechl si Bill a nešťastně skryl hlavu do dlaní. Na to Simone čekala. Konejšivě mu stiskla ruku a v duchu se připravovala na Billův rázný nesouhlas a plnou várku otázek. Přesto jí to přišlo jako senzační nápad. A také už to bylo domluvené. Nechtěla Billa postavit před hotovou věc, ale tentokrát musela. Věděla, že musí na Billa pomalu, jinak by se mohl vzteknout.
„Víš, Bille, já to tak trochu vyřešila za tebe. Kamarádka mi dala telefon na jednoho kluka, který bydlí o dvě ulice od ní. Říkala, že rozumí matematice a že je velmi inteligentní a…“
„Myslíš jako doučování?“ skočil jí Bill do řeči a nevěřícně na ni upíral své zmatené oči. „Já se k nikomu nebudu chodit doučovat. To raději propadnu, nebo se to naučím sám od začátku,“ panovačně pohodil hlavou a na čele se mu vytvořila vráska. Ani ve snu by ho nenapadlo, aby k někomu cizímu chodil na doučování. A ještě k tomu k někomu domů. Simone si povzdechla. Teď asi přijde to nejhorší, co očekávala.
„To asi nepůjde, protože já jsem ti to doučování už domluvila,“ pípla tiše a očekávala, co se stane. Bill vyletěl jako čertík z krabičky.
„Cože?“ vyjekl nevěřícně a chtěl odejít, ale matka ho zastavila.
„No tak, Bille, já s tím klukem dnes mluvila. Jmenuje se Tom a je velmi milý a hodný,“ zkoušela to Simone a po očku sledovala stále nedůvěřivého Billa, který se na její pokývání hlavou znova posadil na kraj židle.
„Milý a hodný,“ opakoval po matce, a když pokývala hlavou, protestně založil ruce v bok.
„Bille, prosím. Je začátek června a za deset dní píšete velkou písemku. A jestli dostaneš čtverku z matematiky, tak do budoucna zapomeň na jakékoli piercingy a tetování,“ řekla varovným hlasem a zvedla se. Věděla, že tohle bude mít na Billa ten nejlepší možný účinek. Bill zapřemýšlel. Tohle bylo jeho slabé místo. A navíc Simone znal. Co jednou řekla, to platilo a Bill si uvědomil, že bez kousku snahy a pilnosti by mu opravdu žádnou ozdůbku nedovolila.
„Tak jo,“ špitnul tiše a hned uviděl, jak se matka celá rozzářila.
„Říkal mi, že ho máš čekat ve čtyři hodiny na náměstí,“ připomněla mu.
„Cože? On nepřijde sem?“ vykulil Bill oči. Simone zavrtěla hlavou.
„Ne. Má malý domek tady ve městě,“ dodala a dál si šla hledět své práce, v duchu si tleskajíc, jak Billa zpracovala. Bill se loudavým krokem odšoural nahoru do svého pokoje. Měl ještě hodinu čas a tak se mohl připravit. Upravil si líčení, učesal se, navoněl a hodil na sebe první oblečení, které mu padlo pod ruku. Krásně uplé tričko, pásek s kovovou sponou, džíny a pár doplňků. Podíval se na sebe do velkého zrcadla. Po chvíli usoudil, že to jde. Do kožené tašky nacpal to nejnutnější včetně sešitu a propisky. Ještě jednou se zhlédl a sešel dolů.
„Tak ahoj, mami,“ zakřičel ještě na Simone, která začala připravovat večeři.
„Ahoj, Bille. Držím pěsti,“ ukázala mu zdvihnuté palce a dál krájela mrkev. Bill si vzal z věšáku na chodbě koženou bundičku, bylo sice letní počasí, ale večer už se začínalo ochlazovat. Nazul tenisky a vyšel vstříc krásnému červnovému počasí a úplně neznámému klukovi.
autor: Rachel
betaread: Janule
Krásný
Nádhera ♥
Miluju tvý povídky 🙂
Tak rychle dál ;))
úžasný….x)) tvoje povídky mám ráda…x)) sem zvědavá, jak bude probíhat seznamování, tak honem dál sem hrozně zvědavá…x))
Holky hlasujte za Billa! je poslední kolo, tak ať to vyhraje! http://dievcenska-poradna.blog.cz/0812/soncelebritu-finale
začíná to zajímavě, tak dál 🙂
nádherný píšeš úžasně.ráda čtu tvý povídky a tato budu určitě taky mezi nejlepšími začátek se mi moc líbí pokračůj dál
tak to jsem zvědavá!
Já s epřipojuju k ostatním komentářům.taky moc ráda čtu tvoje povídky…Píšeš mocko pěkně..od srdíčka.
Veľmi pekne sa to začína a poviedka je krásne dlhá, tak sa teším ako sa do nej ponorím 🙂
Jak pak jim to doučování pujde.