Koncert 4. (konec)
Pouštím vodu a k ní se za chvíli připojí i moje slzy. Nevím, jak je to možné nebo vlastně z čeho brečím. Z téhle situace? Ale vždyť se toho zase tak moc nestalo. Asi ta hádka s Tomem mě tolik dostala… Už
Pouštím vodu a k ní se za chvíli připojí i moje slzy. Nevím, jak je to možné nebo vlastně z čeho brečím. Z téhle situace? Ale vždyť se toho zase tak moc nestalo. Asi ta hádka s Tomem mě tolik dostala… Už
„Uf, konečně… nemůžu se dočkat na hotel,“ sděluji bratrovi. „Já taky. Až si lehneme do měkké postele a budeme popíjet tequilu.“ „Hm, ale to nebude tak hned, čeká nás ještě večer narozeninová párty v baru.“ Vycházíme z obrovské haly plné lidí k
Koncert probíhá v pohodě, všude davy bláznících fanynek. Ony by snad za můj pohled darovaly cokoli… i život… Někdy to vypadá mezi nimi fakt docela drasticky. Zpívám, jak nejlépe můžu, přesto mě Tomovy pohledy a pohyby nenechávají chladným. Tom mě za každou
Dnes je prvního září… sedm nula nula. V hotelovém pokoji, na stolku vedle mé postele zvoní budík. Bráška, jako pokaždé, okamžitě otevře jeho velká kukadla. Obdivuji ho, já jenom flegmaticky, se zavřenýma očima, zmáčknu tlačítko na tom příšerném zvonícím přístroji a dál