autor: B-kay Tom se několik dlouhých vteřin nedokázal vzpamatovat. Netušil, kde v sobě našel sílu kráčet a dojít k Billovi, přesto věděl moc dobře, kdy jej zasáhl do srdce neskutečně prudký a silný pocit. Pocit, na který se nedá jenom tak zapomenout,
autor: B-kay „Tomi?“ Tom trpce stiskl rty, zhluboka se nadechl a teprve poté, dokázal pohlédnout do očí toho malého stvoření. Tomu klukovi byly pouhé čtyři roky a sledoval jej očima utrápeného zvířátka. A tak to být nemělo. Tak malé dítě mělo být přeci bláznivé a
autor: B-kay Dívat se do tekoucího zlata a přehlédnout jeho jedinečnost a krásu, bývá obyčejně úplně stejné, jako pohlédnout do očí milované osoby a přehlédnout lásku, se kterou vás ty oči potají pozorují. Něhu, kterou v sobě ukrývají, radost, jež je dělá tolik
autor: B-kay „To dítě má neskutečnou energii,“ Tom se nevěřícně pousmál a opatrně přikryl Samyho drobné tělíčko. To malé trdlo vydrželo být vzhůru téměř do půlnoci, dokonce se Tomovi zdálo, že byl mnohem ospalejší on sám. Z jedné pohádky se náhle staly tři a on
autor: B-kay Už jste se někdy cítili tak volní, že se pro vás svět, byť jenom na chviličku, proměnil v nekonečnou mléčnou dráhu? Tom se tak cítil pokaždé, když držel Billa v náručí a láskyplně líbal jeho rty. Rty té nejněžnější bytosti, jejíž srdce hoří
autor: B-kay Tom se však z jejich miminka nemohl radovat dlouho. Jeho táta se opět postaral o to, že mu nitro spalovala neuvěřitelná bolest. Volal mu ohledně chalupy Tomova dědečka a bezcitně udeřil na Tomovo nejslabší místo. Ošklivě se pohádali. „Chci jít s tebou,“ Bill tichounce
autor: B-kay Zima… Jak kouzelné to období. V očích mnoha lidí není ničím výjimečným. Jenom obyčejným ročním obdobím, které se v nekonečném koloběhu střídá s dalšími. Tento koloběh se opakoval rok co rok, přesto měla zima pro Billa mnohem větší význam nežli ostatní roční období.
autor: B-kay Zdi obývacího pokoje, byly pohlceny v záři malinké svíčky. Všude kolem se nesla vůně nasládlého ovoce a vánočního cukroví, Tom však smysl té vůně v tu chvíli úplně postrádal. Seděl na podlaze, zády se opíral o gauč a pohled upíral
autor: B-kay Billova ztěžklá víčka se náhle prudce rozevřela a on sám měl problém zorientovat se. Srdce mu tlouklo tak silně, jako už dlouho ne a bledá pokožka jeho hubených dlaní byla poseta husí kůží. Nedokázal se pohnout, bál se vyslovit jediné slůvko.
autor: B-kay Zatímco Simone ve svém pokoji vyprávěla Samimu nějakou pohádku, ve vedlejším pokoji se odehrávalo něco, co by se dalo přirovnat k dokonalému souznění dvou duší… Jejich pozice se neměnily, už několik minut stáli u okna a zamilovaně se k sobě
autor: B-kay Bill se zamyšleně díval na svůj odraz v zrcadle. Nikdy se na sebe takhle nedíval, ani teď mu to nebylo moc příjemné, ale musel to udělat. Měl ještě několik hodin na přemýšlení, zdali bylo to s tím dárkem pro Toma opravdu
autor: B-kay Co vlastně dělá Vánoce tak kouzelnými? Díky čemu, se stává i ta nejdrobnější sněhová vločka tak krásnou, že v člověku dokáže vyvolat chvění? Proč byly většinou na světě věci jenom krásné nebo špatné? Proč neexistovalo něco uprostřed, co by kdysi alespoň malinko
autor: B-kay Simone pomalu kráčela po schodech, ve tváři měla přímo zničený výraz a už teď se bála chvíle, kdy bude muset pohlédnout do tváře svého syna. Od té chvíle, co od nich Tom odešel, se Bill ani jednou neusmál. V očích
autor: B-kay Bill se dlouze zadíval do Tomovy tváře, tápal v jeho utrápených očích a snažil se najít odpověď na svou jedinou otázku, proč se k nim neustále choval tak hezky? Říkal hodně vážné věci s takovou lehkostí, že to Billovi někdy
autor: B-kay „Ahoj,“ ozvalo se po chvilce roztřeseným hlasem. Ten hlas v Billovi dokázal rozechvít každou částečku jeho těla. Ve chvíli, co jej uslyšel, mu naskočila husí kůže, a on sám měl náhle problém udržet se na nohou. Nevěřícně zíral do tmavého vzduchoprázdna
