autor: Rachel Tom: „Cože?“ dlaní se opřu o zeď a bolestivě přivřu víčka, zpod kterých se vykutálí další slzy. Měl jsem tušení, že se něco děje, pocit, že něco není v pořádku… skutečnost, že se doopravdy něco mohlo stát, jsem si však dosud nepřipouštěl. Mamčina slova
autor: Rachel Tom: Vykročím vpřed s Carolininou matkou a projdu dveřmi, které nám číšník otevřel. Do nosu mě ihned uhodí příjemná vůně jídla, mísící se s vůní, nejspíš typickou pro tuto restauraci. Usměji se a jen nedočkavě zamířím k dalším dveřím, vedoucím dovnitř. Jsem zvědavý, ale nepopírám ani to,
autor: Rachel Tom: „Ahoj, Tome,“ Billův hlas, nesoucí se z chodby pootevřenými dveřmi do mého pokoje, mě vytrhne z mých myšlenek a donutí mě alespoň na okamžik odtrhnout pohled od mé osoby. Poplašeně zamrkám a otočím se k tikajícím hodinám na stěně.
autor: Rachel Tom: „Tommy,“ tiché, měkké zavrnění se doline k mým uším v podobě zdrobněliny mého jména a rázně tak ukončí tok myšlenek, proudících v mé hlavě. Odtrhnu pohled od místa před sebou a stočím jej na Caroline, sedící na mém klíně.
autor: Rachel Bill: Spokojeně se protáhnu na sedadle řidiče a po krátkém čekání na křižovatce zabočím směrem na známou ulici. Na to, že jsou tři hodiny odpoledne a dala by se očekávat ta největší dopravní špička z celého dne, jsem z centra města vyváznul
autor: Rachel Bill: Pohodlně se usadím na své měkké židli a zadívám se ven, z okna luxusní restaurace. Mým očím se naskytne pohled na pošmournou šedou oblohu a berlínskou ulici, po které stále přechází další a další lidé. Vítr si pohrává s barevnými listy stromů, odvívá
autor: Rachel Tom: Vylovím z našeho kuchyňského šuplíku malou kávovou lžičku a odeberu si z kávovaru další šálek horké kávy. Obejmu jej dlaněmi, opřu se zády o kuchyňskou linku a opatrně kávu ochutnám. Co jsem přišel od Georga, vypil jsem už dvě – a to jsem
autor: Rachel Tom: Otevřu svou velikou skříň a úkosem se zadívám na tu spoušť před sebou. Nestačím ani mrknout a už se na mě vyvalí několik tašek s oblečením, které jsem dovnitř včera ledabyle naházel. No jo, organizovaný nepořádek Toma Kaulitze. Obvykle bych nové hadry poskládal a
autor: Rachel Bill: Pohodlně se usadím v měkkém boxu a pohledem jen krátce přeletím po tvářích lidí na ulici, které se mi za prosklenou stěnou míhají před očima. Zaostřím pohled na několik osob, jdoucích směrem ke kavárně, když však v ani jedné z nich nerozpoznám
autor: Rachel Tak, patnáctý, úsilím vypocený díl, máte zde 😉 Trošku mi dělalo problémy popsat Billovy pocity, nakonec jsem se s tím poprala takhle. Doufám, že je alespoň trošku pochopíte, případně se zeptejte v komentářích. Chtěla bych vám taky strašně moc poděkovat
autor: Rachel Bill: Strnule zůstanu stát na místě, zatímco se mé oči dále jen němě upírají na pohled před sebou. Tohle jsem neočekával ani v nejmenším. Naivně jsem doufal, že Toma dnes neuvidím po tom, co jsem se mu ráno tak úporně vyhýbal, moje
autor: Rachel Tom: „Tak… jsi doma,“ lehce stisknu Carolininu dlaň v té své a prsty po ní přejedu, zatímco vzhlédnu k velkému, honosnému domu před námi. Ještě nikdy jsem ho neviděl, dnes jsem se ale rozhodl Caroline doprovodit až domů. Nechci, aby se mi v
autor: Rachel Bill: Zamrkám do bílého, slunečního světla, které skrz nezatažené žaluzie proniká do mého pokoje, a nedbale se pod peřinou otočím na druhý bok k mému nočnímu stolku. Vykulím oči, když mi budík ukáže něco málo před devátou hodinou, a překvapeně se nadzvednu na loktech,
autor: Rachel Tom: Pomalu pozvednu svá ospalá, spánkem ztěžklá víčka a zamrkám do třpytícího se slunečního svitu, na který si mé oči začínají zvykat. Ošiju se pod tím oslepujícím bílým světlem a dlaní si promnu slepená víčka. Hlava se mi zamotá hned, co se jen trochu
autor: Rachel K tomuto dílu snad ani nemám nic co dodat, snad jenom to, že miluju Davida Guettu;-) Líbí se mi jeho písnička, a když jsem si našla její text a překlad, určité části mi seděly k tomuto dílu, proto jsem se
