autor: LadyKay Sedím u okna, na parapet bubnují kapky deště. Někoho by to možná rušilo, ale mě ten zvuk nějakým záhadným způsobem uklidňuje. Jako by mi nebe chtělo dát najevo, že nejsem jediný, kdo je smutný. I ono jako by plakalo, zrovna
autor: LadyKay „Vím, že se znáte, Tomi.“ „To ti řekla ona, že jo?“ Vypálí na mě po pár vteřinách hrobového ticha, které bylo narušováno jen zvukem, který vydávaly jeho nehty škrábající látku džínů, které má na sobě. „Co ti napovídala, hm?“ „Určitě to, co bys mi
autor: LadyKay „Páni, ty máš fakt talent!“ Pronese obdivně Mell při pohledu na mou kresbu. „Díky, tady mi to malinko ujelo.“ Ukážu prstem do míst, kde se mi to moc nevyvedlo a kriticky si prohlédnu, co jsem vytvořil. Vůbec mi to nešlo,
autor: LadyKay Pomalinku otevřu oči a sáhnu vedle sebe. Za okny je ještě tma, všude kolem ticho, a místo, kde lehává Tom, je prázdné. Kam by teď asi šel? Vždyť je ještě noc! Když jsem usínal, ležel vedle mě, a dokonce mě
autor: LadyKay „Tomi, co se děje?“ Billova dlaň mě pohladí po tváři. Ustaraně se na mě dívá a snaží se mě přimět k odpovědi. Moje srdce vynechává údery, hrdlo mám stažené strachem a bojím se, co bude následovat. Wee. Violett. Do háje! Tohle
autor: LadyKay „Wee!“ zavolám na ni, když oznámí konec kurzu. Jen co mě zahlédla, přišla na pár vteřin o řeč, jenže se pak zachovala jako profesionálka a pokračovala dál. Během toho, co nám vyprávěla něco o antickém umění, o mě ani jednou nezavadila pohledem. Nedokázal jsem
autor: LadyKay „Co to jako děláš?“ vykulí na mě oči Bill usazený ve vaně, když si všimne, že jsem si svlékl triko a rozepínám si pásek u kalhot. „Jdu za tebou, ne?“ Zavrtím hlavou, čímž mu naznačuji, že nechápu, jak se na
autor: LadyKay „Váš bratr má opravdový talent.“ Postarší dáma si poposune brýle na nose a znovu se zahledí na kresby. Nejdéle si prohlížela akt, na němž Bill ztvárnil mě. Obdivovala se perfektnímu propracování, velebila každý tah, jenž udělal. K mému štěstí nejde nějak moc poznat,
autor: LadyKay Tom mě opatrně položí na postel a zlehka na mě dolehne. Jeho rty mě líbají, prsty pročesávají mé havraní vlasy. Vždycky se mnou zacházel něžně a jemně jako s panenkou z porcelánu, která by se při hrubším zacházení mohla poničit. Dnes mám však pocit, že je ještě něžnější než dříve.
autor: LadyKay „Tak můžeš, nedočkavče.“ Nakouknu do ložnice a ustoupím z cesty Billovi, který měl až doteď přísný zákaz opustit místnost dřív, než ho sám zavolám. Lamentuje, že je dost, že jsem pro něj přišel, že se málem unudil k smrti, ale najednou zmlkne. Chvilku
autor: LadyKay „Vítej v doupěti Toma Kaulitze.“ Ozve se slavnostním tónem nad mou hlavou. Musím se přiznat, že takhle jsem si to tu nepředstavoval. Čekal jsem bordel, opravdický chaos, ale Tom uklidil. Kdy to stihnul, je mi ale záhadou… Skoro pořád byl totiž
autor: LadyKay „Je to jen na týden. Zatím.“ Dodám a připojím úsměv. Nechápu, na co Bill potřebuje tolik věcí. Už se mi podařilo vymluvit mu pár zbytečností, ale teď požaduje další. Kdybych se na týden balil někam já, stačila by mi jedna menší taška. Do
autor: Lady Kay Se zatajeným dechem a staženým hrdlem se modlím, aby si Bill rozmyslel to, co se právě chystá udělat. Jeho ruka se mazlí s kůží na mém břichu a milimetr po milimetru klesá níž. Copak mu nestačí moje polibky a držení za
obrázek Ahoj všichni, říkala jsem si, že by bylo vhodné, abych se vám omluvila, že v poslední době musíte na jednotlivé díly tak dlouho čekat. Minulý měsíc mě totiž potkalo něco, co mě dost vzalo, zamávalo se mnou a dík čemuž jsem neměla
autor: Lady Kay Asi usnul. Ani bych se nedivil, kdyby se to stalo. Celou dobu jen mlel a mlel, to jednoho unaví. Aspoň jeden z nás může klidně a pokojně spát. Já tohle štěstí bohužel nemám, nemůžu zabrat. Kdykoli zavřu oči, začne můj mozek jak na
