autor: Lady Kay Znovu a znovu si pročítám slova na displeji a přemýšlím na co se vymluvit. Možná zatmění mysli… Nebo dočasné pomatení smyslů… Jo, to by šlo. Jednou jsem se díval na nějakej pořad v telce a tam říkali, že se může stát, že se
autor: Lady Kay Jeden táhlý tón střídá druhý, dokud se na druhé straně neozve bratrovo „ano“. Srdce se mi v tu ránu rozbuší a nevím, co říct. Moje ústa jako by rázem oněměla. Možná je to způsobeno i tím, že jsem ani
autor: Lady Kay Blondýnka na mém klíně se lačně vrhne na mé rty a bez okolků se začne dobývat jazykem do mých úst. Něco mi říká, že nezůstane jen u polibků, o čemž mě vzápětí přesvědčí i moje společnice, když začne dorážet
autor: Lady Kay Po skleněné výplni okna stéká pomalinku několik kapek, moje oči však soustředěně pozorují jen jednu z nich od chvíle, kdy se skla dotkla, do momentu, než svou cestu ukončí na parapetu. Nebe pláče a není jediné. Ani já se
autor: Lady Kay Tohle nemůže být pravda. Kdepak, Tome, jen se ti něco zdá… Kéž by! Kéž by to byl jen sen, sice zatraceně hnusnej sen, ale pořád lepší než tohle, realita, odporná krutá realita. V tom, že se mi všechno nezdá,
autor: Lady Kay „Ty jo, rozumíš tomu?“ Tom se na mě dívá, jako by opravdu očekával, že mu můžu dát odpověď na právě vyslovenou otázku. Můžu jen děkovat Bohu, že nemá páru, jak blízko je pravdě. Že já jsem vůbec něco dělal!
autor: Lady Kay Mé oči stále dokola pročítají řádky na displeji bratrova mobilu. Všechno ve mně vře, nejraději bych něco vzal a hodil tím proti zdi, abych ze sebe ten vztek dostal. Nebo kdybych aspoň mohl začít ječet a vyřvat všechnu tu
autor: Lady Kay Naprázdno polknu, mám úplně sucho v ústech, srdce až v krku a nenapadá mě absolutně nic, čím bych mohl svoje počínání vysvětlit. Kdybych alespoň věděl, jak dlouho už mě Tom pozoruje. Jestli se probudil, až když jsem ho vzal
autor: Lady Kay Parádně jsem ho vylekal, jen co je pravda, a to jsem měl v úmyslu. Za tu sprchu, co mi uštědřil, si zaslouží, abych ho malinko poškádlil. Kouká hezky vyděšeně, a abych byl upřímný, je u toho tak… tak strašně
autor: Lady Kay Jakmile za sebou přibouchnu dveře koupelny, otočím kohoutkem a posadím se na okraj vany. Snažím se vstřebat všechno, co se během uplynulých minut událo. Šok číslo jedna – můj bratr po mně chce, abych mu pomohl vykoupat se. Upřímně,
autor: Lady Kay „O co jde, Billi?“ optám se dvojčete. „S čímpak potřebuješ pomoct?“ Bill na mě upírá svá čokoládová kukadla a zřejmě mu to v hlavě pořádně šrotuje, jak se snaží zformulovat, co ode mě žádá. Zase má narůžovělé tváře, což
autor: Lady Kay Billova ústa se otvírají ve snaze něco mi sdělit. „Tome, já tě…“ Ticho, Bill rázem oněmí, avšak i nadále na mě visí očima. Pohledem se jej snažím vybídnout, aby dokončil větu, již započal, ale on nic, ztratil řeč. Jeho
autor: Lady Kay Pozoruji Billa rýpajícího se ve špagetách. Vždycky je natočí na vidličku a hned na to je zase setřese zpět na talíř. Vím, že nejsem žádný Jamie Oliver, ale myslel jsem si, že špagety umím uvařit docela obstojně. Mně samotnému
autor: Lady Kay Souhlasil jsem… Jak jsem mohl na takovou stupiditu přistoupit? Jak jsem se mohl nechat přesvědčit? Vůbec nechtěl mluvit o kresbě, jak jsem se obával. Ani slůvkem se o ní nezmínil. Přirozeně se mi ze srdce odvalil neskutečný balvan, a
autor: Lady Kay Něco mě zalechtá na tváři. Oženu se rukou, abych to, co se mě snaží probudit, zahnal a mohl se vrátit zpět k Tomovi a nechal se dál unášet na vlnách vášně. Jenže to nenechavé „něco“ mi prostě spánek a
