autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL „Dobré ráno,“ pozdraví Tom s úsměvem March v recepci. „Dobré ráno,“ usměje se na nás oba. „Takže vyrážíte dál?“ „Ano, jedeme dnes do Grand Canyonu,“ usměju se na ni. „Abych pravdu řekl, nepřišli jsme jen zaplatit
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Na ráno jsem měl nařízeného budíka. Toma jsem nechal ještě spát. Sice jsem nevěděl, kdy přesně chce vyjet, ale snad máme času dost. Proto jsem tiše vstal, udělal si ranní hygienu a převléknul se. Tiše jsem
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Po nějaké době se raději seberu, upravím se a vrátím se k nim ze záchodů. „Jsem tu,“ řeknu a nasadím co nejpřesvědčivější úsměv. Akorát se zrovna něčemu spolu smějí a malý Billy si chroupe papriku, kterou
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Po dalších pár kilometrech jsem sjel z dálnice a najel na silnici, na kterou jsem měl. Byla to kupodivu čtyřproudová silnice. Takže jsem se zase rozjel na svých dobrých 180km/h až 200km/h a krouhal to po
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Když vyjedu z města, vjedu přímo do hor. Je tu spoustu klikatých cestiček, ze kterých nelze kamkoli odbočit a tak si cestu zkrátit. Musíme to prostě projet. Navíc, slunce pořád pálí jako o život a tady je to
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Tom si zapálil a dál tam jen tak seděl na kapotě. Vystoupil jsem tedy také a šel k němu. Jen se na mě krátce podíval, otřel si oči a zas začal pozorovat beton pod nohama. „Povídej klidně dál,“
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Vyčerpalo mě to, bylo to dokonalé, výborné. Sice na velmi špatném místě, ale i tak to stálo za to. Stejně… bylo to snad poprvé, co jsem se udělal díky tomu, jak na mě přirážel. Nejen díky tomu,
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Bylo něco kolem poledne, sluníčko bylo opravdu vysoko a pálilo až to bylo k neuvěření. Okna jsme měli stažená, klimatizace byla zapnutá a i tak tu bylo dost horko. Kolem byla samá poušť a hory. Naprostá pustina.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Probudilo mě, jak se mi hýbala postel pod tělem. Ježiš, co ten šváb zas dělá. Zabručím a otočím se. Uslyším Billův hlas. Bill se převaloval a trhal se sebou, pořád naříkal a říkal něco jako: „Ne,
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Bylo něco kolem jedné ráno a nás konečně přivítala velká tabule s nápisem – Las Vegas. „Wow a jsme tady,“ usměju se na Toma sladce a pohladím ho po stehně. „Abych ti pravdu řekl, myslel jsem, že sem
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Na silnici byl celkem klid a byl jsem za to rád. Neměl jsem rád tyhle daleké cesty, navíc když byly nějak rušné a byl špatný provoz. Pořád mi hlavou vrtalo, nad čím ten můj bráška přemýšlel v té restauraci. Sice
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Jeli jsme a jeli. Slunce pomalu klesalo a začaly se tvořit červánky. Všechno bylo hezky zbarvené do červena, růžova a oranžova. Hory byly krásně osvícené. Zahlédl jsem značku oznamující, že bude brzy odpočívadlo. Jakmile jsem ho
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Motali jsme se kolem Phoenixu a já nevěděl, kudy mám vyjet. A GPS jako by snad zmagořilo. „Tak kam mám jet?“ řeknu už vynervovaně Billovi. Bill se na mě podíval, pak na moji GPS a s
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM „V pořádku?“ naklonil se ke mně Bill a pohladil mě po zádech. „Nechci ti ublížit,“ šeptal. „Bille, vážně to tolik nebolí,“ řeknu. Kdyby věděl, jak lžu, tak mě zabije. „Dobře,“ řekne a začne se uvnitř mě
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM „Chci to. Chci se s tebou milovat a… hlavně chci, aby ses udělal do mě. Chci tě cítit,“ řeknu definitivní rozhodnutí. Kaulitzi, je načase odpanit prdel. Bill na mě zaseknutě kouká. „Bože,“ řekne a přivře na okamžik
