autor: Áďa Když Adam doběhnul k branám nemocnice, bolestivě ho píchalo v boku a stěží stíhal kontrolovat svůj dech. Vyčerpaně se opřel o zeď a chvíli se vydýchával, než byl schopný jít dál. Na chvíli se zarazil, co udělá se psem. Do
autor: Áďa „To – Tome?“ šeptnul Bill a cítil, jak se jeho tělo začíná chvět. Skoro by bratra ani nepoznal. Jeho obličej byl poznamenaný únavou, jeho oči poněkud zapadlé, celkově působil značně uštvaně. Přesto však z něj byla cítit hrdost, zvlášť, jak
autor: Áďa O tři měsíce později Bill seděl v napuštěné vaně a zasmušile koukal do nepřítomna. Ode dne, kdy mu nasadili sádru a kdy se poprvé pořezal, byl téměř nonstop v depresi. Dokonce ani sundání sádry, ani Adamovy snahy o rozptýlení mu
autor: Áďa Bill se těžkopádně opíral o berle, které mu doktoři při zasádrování nohy dali. Vůbec mu to s nima nešlo a měl pocit, že musí být všem akorát pro smích, což mu v jeho depresi vůbec, ale vůbec nepomáhalo. Chodbu, která
autor: Áďa „Bille?“ nadzvedl Adam udiveně obočí a upřeně se zadíval na mladíka před sebou. Před chvílí mu přišla smska a on na ni už asi dvě minuty v kuse civěl a vypadal, jako by se snad o něj pokoušel nějaký záchvat.
autor: Áďa V Tomovi by se krve nedořezal. To snad nemohla být pravda! Jo, Katy sice byla zezačátku svině, ale těhotenství ji opravdu změnilo. Nezamýšlel s ní nic jiného, než pomoc s dítětem v prvních pár týdnech, pak se vrátit zpátky do
autor: Áďa Adam sebou párkrát zavrtěl, než mu smysly konečně dovolily se probrat z hlubokého spánku. I když od jejich nočního divočení uplynulo docela dost hodin, pořád v sobě cítil tu euforii a radost. Nechtěl však otevřít oči. Co když to byl
autor: Áďa Adam jen roztřeseně zalapal po dechu. Nemohl tomu za žádnou cenu uvěřit. Nebyl s to pochopit, že se bude smět toho dokonalého těla dotýkat jinak, než konejšivým hlazením a povzbuzujícím objetím. Jo, ve svých bujných snech, které měl teda hlavně
autor: Áďa Tom starostlivě pohlédnul na Katy, která znenadání křečovitě zavřela oči a chytla se za břicho, které už svou velikostí vypadalo, že ji snad dokáže převážit. „Dobrý?“ „J – jo,“ vydechla Katy ztěžka a po chvíli intenzivního mnutí si bříška zase
autor: Áďa Teprve venku před obchoďákem Bill Adama pustil. Nevěnoval mu však jediný pohled a s hlavou odvrácenou, aby Adam pokud možno neviděl jeho slzy, se co nejrychleji rozeběhnul domů. Naštěstí pro jeho na sport nezvyklé tělo bydlel Adam jenom o pár ulic
autor: Áďa „No teda, to byla mňamka,“ pohladil si Bill plné bříško a než se nadál, jeho rty opustil ulevující krkanec. Adam uznale pokýval hlavou. „Dobrej výkon,“ a zvedl palec na pravé ruce. „Dobře to tam uvařili,“ uculil se Bill a říhnul
autor: Áďa Když se Bill probudil, bylo něco málo po desáté. Tom už byl z pokoje pryč a na druhé půlce postele se požitkářsky rozvaloval Daimon. Bill trošku přimhouřil oči, když se mu do nich opřelo sluníčko, které se do pokoje prodíralo skrz
autor: Áďa „Asi bych už měl jít,“ zamumlal Bill neurčitým tónem, když viděl, jak se slunce pomalu ale jistě schyluje k západu. Ve skutečnosti se mu ale nikam jít nechtělo. Strávil u Adama doma celé odpoledne a po hodně dlouhé době se cítil
autor: Áďa Bill připnul Daimona na vodítko a po chvíli roztomilého žvatlání a šišlání se mu povedlo štěně dokonce i rozveselit. Zasmál se a rozběhl se ke dveřím, u nichž si nechal kabelku. Docela se už na procházku těšil, potřeboval z tohohle prostoru
autor: Áďa Pokud jste si minule přečetli dvacátý díl hned po zveřejnění někdy od tří do půl šestý v sobotu, a nezaznamenali jeho pozdější výměnu za novější verzi, přečtěte si prosím předchozí díl znovu, aby vám to navazovalo. Díky J. :o) Tom
