autor: xoxo_Lady Přeji pěkný den všem svým čtenářům, kteří tady s povídkou zůstali až do konce. 🙂 Loučím se s Vámi tímto krátkým prologem, avšak povídka jako taková nekončí – pomalu zaznamenávám další chvíle Billova, Ashina a Tomova života, a i když
autor: xoxo_Lady Zdravím své věrné i nevěrné čtenáře s dalším dílem – tentokrát předposledním. Čeká nás už jen krátký závěr tohoto příběhu o nekonečné lásce a víře. Užijte si předposlední díl, nebuďte smutní a předem děkuji za všechny komentáře!:-* Opět se odhodlal
autor: xoxo_Lady Ještě několik minut po Billově odchodu jen tak stál na kraji střechy. Nesledoval dění dole ve vesnici, svůj zrak upíral k obloze, dnes podivně zatažené, jako by už jen to počasí věstilo něco špatného. V duchu se tiše modlil ke
autor: xoxo_Lady Zdravím!:) Nejdříve bych se chtěla omluvit všem čtenářům této povídky, že díl posílám tak opožděně. Důvodem je, že se kromě této povídky věnuji ještě jedné další, a taky jsem dost pracovala na finálních částech této – mimochodem, už se ke
autor: xoxo_Lady Zbytek dne utekl až mučednicky pomalu. Tom byl celou dobu u svého otce a vyřizoval s ním výhružný dopis, který měli poslat Billově rodině. Tom se modlil, aby za něj nabídli pro jeho otce dostatečně uspokojivou cenu, aby Billa mohl
autor: xoxo_Lady „Vůbec se mi tam nechce,“ stěžoval si Bill, zatímco kráčel vedle Toma. Vedl jej pískem zasypanou cestičkou, v dálce se vzdouvala vysoká budova, mohutná a už na první pohled zlá, poznamenaná lidmi, kteří ji zajali. „Nezdržíme se dlouho. Kdyby to
autor: xoxo_Lady Omluvte delší odmlku, nějak postrádám čas na psaní. Snad to brzo doženu a budu vám moct nabídnout další díly. Prozradím jen, že už jsme skoro u konce. Moc děkuju za vaše komentáře, opravdu mě moc těší, že má povídka stálé
autor: xoxo_Lady Barevné závěsy se nadzvedávaly při nárazech příjemně chladivého vánku. Ráno bylo horké a dusné, stejné jako všechny rána tady. Pro Billa to bylo nesnesitelné. Několik otravných pramenů vlasů se mu nepříjemně lepilo na potem promočený obličej. Neustále si jazykem vlhčil
autor: xoxo_Lady Oslepující oranžový plamen se přestal zhasínat a podvolil se poslední jiskře, aby ho donutila vyšlehnout z ohniště. Dřevo spílalo a skučelo. Stejně jako třesoucí se žena ležící při ohni. Zalykala se pod přívaly zimnice, hlavu zakloněnou, jak silně lapala po
autor: xoxo_Lady Na polorozpadlých dřevěných dveřích se ozvalo tiché zaklepání. Černošská holčička stačila vyskočit na nohy dřív než rasta chlapec. Nestávalo se často, že by měli návštěvu nebo jim jen tak někdo klepal na dveře, proto s nadšením běžela otevřít, a když
autor: xoxo_Lady V bezvědomí, do kterého upadl po vyčerpávajícím putování mezi nebem a zemí, se jeho duše opět odpoutala od těla. Ani se nesnažil odporovat, byla by to předem prohraná bitva. Unášelo ho to bez optání nebo svolení, dělalo si to s
autor: xoxo_Lady Děkuji všem za komentáře!:) K tomuhle dílu nemám co říct, snad jen… přesně takhle si představuji jejich hádky.:D Užijte si ho.;) „Zešílel jsem? Není tohle všechno jen zlý sen?“ Bolestivě vyřčená slova se nesla vzhůru. Následoval je nepravidelný dech, který
autor: xoxo_Lady Děkuji vám, že tuhle povídku alespoň těchhle pár lidí čte a že ji komentujete, vzhledem k dost velkým odmlkám mezi díly. Ale nedá se nic dělat, nastoupila jsem na střední a jsem na intru, ale budu se snažit díly posílat
autor: xoxo_Lady Zdravím s dalším dílkem! Dnešní díl je trochu kratší, ale to je proto, že jsem toho k sobě nechtěla tolik míchat. Nebudu nic prozrazovat, ale konečně se nám ten děj trošku víc rozjede. 😉 A ještě bych chtěla upozornit na
autor: xoxo_Lady Bill seděl v rozžhaveném písku, slunce bylo opět v celé své kráse na obloze a hřálo stejně silně a neúnavně jako den předtím. Nohama nataženýma před sebe hrabal v písku. Kotníky do něj vydloubl hlubokou jámu, avšak své práce si
