autor: SunlovestheMoon Od Van Helsinga uběhlo téměř šest měsíců. Mediální cirkus obklopující celý případ udělal velké haló ze zabijákova tvrzení, že jeho dvě poslední oběti jednoduše ´zmizely´ s popisem divoce se měnícím podle veřejného zájmu. Státní zástupce jednou pod dveřmi našel prostou
autor: SunlovestheMoon Gustav vrazil do dveří s třesoucím se Tomem v náručí a Georg mu byl v patách. Potřebuju čistý stůl-“ vyštěkl. „Je připravený,“ přerušil ho Bill. Byl zpátky za polovinu času, nějakým zázrakem se mu podařilo vyhnout se nehodě i policejním
Kdo čtete komentáře, nejspíš už víte, že se Zuzu momentálně rekreuje, a protože už je jedinou přispěvatelkou blogu, budou tu teď menší prázdniny. Až se vrátí, budem pokračovat tam, kde jsme skončili, do té doby tu možná najdete nějaký obrázek dvojčat, ale
autor: SunlovestheMoon „Cože?“ Tomova hlava vystřelila vzhůru. „Ne! Totiž…“ Tom se zakoktal. Jak se, sakra, odpovídá na takovou otázku? „Ty to nechceš zjistit?“ Billův obličej měl takový nečitelný výraz, který si Tom doposud vysvětloval jako vzrušený nebo nasraný. „Ehm, ne… Já tě
autor: SunlovestheMoon „Gustav dnes večer zůstává s Georgem,“ oznámil Bill. Seděl vedle Toma a díval se, jak pořádá své asijské jídlo z donáškové služby, zatímco on jemně popíjel svůj vlastní nápoj. Když to Tom poprvé navrhl, Bill byl překvapen, ale zdálo se,
autor: SunlovestheMoon Vstupní dveře se s tichým kliknutím zavřely, když Tom zůstal stát hned za nimi a naslouchal hudbě linoucí se z Billova studia. Byl si prohlédnout plány baru a prozatím šlo vše dobře a bez navýšení rozpočtu. Najal si člověka na
autor: SunlovetheMoon Ačkoliv nic nebylo řečeno, zdálo se, že je mezi nimi všemi jakýsi druh vzájemné dohody. Když se Tom jednoho rána probudil, na nočním stolku ležel zbrusu nový klíč pro něj, kdyby chtěl. Trval na tom, že bude spát v provizorním
autor: SunlovestheMoon „Takže co to znamená, když to teď vím?“ Zeptal se Tom, ačkoliv to věděl. Bylo to něco, co si nechá pouze pro sebe. Billova a Gustavova reakce tenkrát toho dne mu otevřela oči a Toma až později napadlo, že oba
autor: SunlovestheMoon „Takže… chceš pravdu, že?“ Zeptal se Bill. To, co Tom opravdu chtěl, bylo znovu prožít tu chvíli, kdy jej Bill políbil. Do toho okamžiku tam toho nebylo příliš, co by živilo tu přitažlivost probublávající mezi nimi, jen příležitostné doteky, až
autor: SunlovestheMoon Když byl Tom v Gustavově pracovně naposledy, tak přes opuchlé oči jen sova viděl. Teď když opět seděl na ošetřovacím lehátku, Tom byl ohromen velikostí místnosti srovnatelné s velikostí celého jeho bytu v Schanzenviertelu. Drahé vybavení se lesklo a Tom
autor: SunlovestheMoon Tom vešel dovnitř a položil svou tašku, očekával dva páry pozvednutého obočí a nebyl zklamaný. Dokonce i to vzplanutí v Billových očích, jakkoliv nenápadné, mu dodalo odvahu. Bylo to už více než měsíc, co před sebou Bill naposledy toho copánkatého
autor: SunlovestheMoon Gustav ukončil hovor na svém mobilním telefonu a stejně jako to bylo u předchozích dvou telefonátů, Bill pokračoval ve hře na klavír od místa, kde přestal, když se telefon rozezvonil. Bill samozřejmě naslouchal Gustavovým aktualizacím od Georga, který nadále sledoval
autor: SunlovestheMoon A s tímto dílem bych chtěla pozdravit Jasalii, která momentálně postupně zpětně dočítá mé překlady, ať už dříve čtené, či ne, a poctivě komentuje. Teď naposled zrovna nádhernou povídku Art Imitates Life. Všechno to čtu a moc děkuju. Zuzu 🙂
autor: SunlovestheMoon Jeho vidění zkřížily tváře. Jedna přes druhou, stejně jako se míchaly jejich hlasy, žádný z nich dostatečně jasný. Tom vzhlédl, téměř omámeně, a spatřil nad sebou budovy, daleko nad sebou. Dole a kolem sebe cítil beton, jako by byl součástí
autor: SunlovestheMoon Gustav odpočíval s cigaretou v ruce ve svém oblíbeném křesle, což byl jeden z mála kousků moderního nábytku, které toleroval, zatímco čekal na Billa, jenž přišel ze své ložnice. Nic neříkal, jen sledoval, jak se Bill natáhl pro vlastní cigaretu
