autor: elvisfan Tom se protáhl dveřmi výtahu ještě dřív, než se úplně otevřely, a když otevřel dveře do pokoje 417, Natalie vypadala, že se jí ulevilo víc než kdykoli předtím. „Díkybohu!“ Vstala ze svého místa na Billově posteli. „Nepustili mě tam k němu.“
autor: elvisfan „Takže jaká je příležitost?“ Tom povytáhl obočí a podíval se na Billa, než obrátil pozornost zpět k autům před nimi. „Příležitost?“ „Proč jdeme na večeři?“ Zeptal se ho Bill. „Musí k tomu být nějaká příležitost?“ Zeptal se Tom. „Třeba jsem jen dostal
autor: elvisfan „Bille?“ Bill málem vyskočil ze židle. S hlavou skloněnou k zemi se přes ofinu podíval na muže sedícího naproti němu. „Máte… něco na srdci?“ Zeptal se doktor. Bill pokrčil rameny. „Nevím, proč mám problém položit tuhle otázku,“ přiznal. „Vzhledem k
autor: elvisfan „Tome, běž!“ Tom, popoháněn Billovýma rukama za zády, udělal několik neochotných kroků směrem ke vchodovým dveřím. „Jsi si jistý, že nechceš, abych zůstal doma?“ Zeptal se znovu. „Jsem si jistý,“ trval na svém Bill. „Přijde Natalie, objednáme si pizzu a
autor: elvisfan Skleněné dveře se otevřely a Bill s Tomem se náhle ocitli obklopeni dětskými věcičkami. Regály s plenkami, kočárky a chůvičkami se táhly na míle daleko. „Do prdele,“ zašeptal Bill s vytřeštěnýma očima. „Nějaký plán?“ „Moc pastelových barev,“ odpověděl Tom a
autor: elvisfan „Bille, co to sakra děláš?“ „Vypadá to, že si hraju ve sněhu, Tome.“ Bill hodil úsměv přes rameno na muže za sebou. „Už mám jít na večeři?“ „Až budeš chtít,“ odpověděl Tom a sešel po zadních schodech. „Víš, na tomhle
autor: elvisfan Tom nehybně ležel na posteli se zavřenýma očima, zatímco se po jeho těle plazilo malé tělíčko. Usilovně se snažil nejevit žádné známky života, dokud nenastane vhodná chvíle. „Tatínku Tome, probuď se!“ Jeho oči se prudce otevřely a on se ocitl
autor: elvisfan „A to je vše.“ Žena sedící na druhé straně stolu vrátila svůj zápisník do aktovky. „Spojíme vás s několika potenciálními rodiči, většinou se dvěma nebo třemi, seznámíte se s nimi, a pak si vyberete novou rodinu pro své dítě.“ „To je
autor: elvisfan Jednou v neděli přišel Bill do obýváku, postavil na stůl sušenky a mléko a s očekáváním se podíval na Gustava. Gustav zvedl obočí, když upíjel pivo, a Bill kývl hlavou směrem k volnému místu na gauči. Gustav si povzdechl, přesunul
autor: elvisfan Tom povytáhl obočí, když v telefonu zaslechl matčino tiché uchechtnutí. „Něco k smíchu?“ Zeptal se. „No, miláčku, nemůžu říct, že by mě to nějak zvlášť překvapilo,“ odpověděla Anna. „V den, kdy jsme se s Billem seznámili, jste se mi vy
autor: elvisfan „Panebože!“ Vykřikl Bill, když Natalie zastavila na benzínce. „Nemohla jsi natankovat, než jsi mě vyzvedla?“ „Taky potřebuju vybrat nějaký peníze,“ ušklíbla se Natalie, jakmile byla zády ke svému příteli. „Hned jsem zpátky.“ Bill protočil očima a nechal svou hlavu klesnout
autor: elvisfan Tom nikdy moc nenakupoval. Prostě mu vyhovovalo jít do obchodu, koupit si, co potřebuje, a co nejrychleji zmizet. Nikdy nechápal prolézání obchodů a vánoční nákupy raději řešil přes svůj notebooku. Proto na celodenní nakupování s Billem nebyl absolutně vůbec připravený. Začalo
autor: elvisfan „Takže to je celý?“ Nedůvěřivý Bill zamával rukama nad hlavou. „Nemáte ponětí, co se mnou je, ale všechno je v pohodě a můžu jít domů?“ „Ještě jsem se nesetkal s nikým, kdo by se tolik bránil odchodu z nemocnice.“ Doktor
autor: elvisfan „Bille, jsem doma.“ Tom listoval poštou ve svých rukách a jeho mozek sotva zaregistroval teď už běžný zvuk televize, který se ozýval z obýváku. Stál u gauče dřív, než se vůbec obtěžoval vzhlédnout, a když to udělal, zjistil, že Bill
autor: elvisfan „Myslím, že se mi líbí být těhotný. Tom se podíval přes noviny a sledoval Billa, jak si šťouchá do břicha. Uviděl vedle něj sáček se sušenkami a usmál se. „Protože můžeš víc jíst?“ Bill se usmál s očima stále upřenýma