autor: Michelle M. Harry se plazil úzkou chodbou vedoucí pryč z Bradavic. Věděl, že nemůže použít přenášedlo přímo z bradavického hradu, takže se potřeboval dostat z dosahu kouzel, která starobylý hrad chránila. Šlo to špatně. Chodba byla už dlouho nepoužívaná, zanesená nejrůznějšími
autor: Michelle M. Po večeři se zdálo, že je ten správný čas na hovor. Bill seděl na gauči před televizí a bezmyšlenkovitě přepínal jeden program za druhým. Když se zhoupla matrace pod váhou Tomova těla, zdvihl k němu pohled. „Na co koukáš?“
autor: Michelle M. Celou cestu do školy si Tom vyčítal, že nenašel odvahu, aby Billovi předchozí večer řekl o Dorianovi, ale slíbil si, že dnes už to určitě udělá. Ať se děje, co se děje. I kdyby se na něj Bill vrhnul
autor: Michelle M. Harry se zastavil před těžkými dubovými dveřmi a s povzdechem se zadíval na kliku. Věděl, že ho za nimi nečeká nic dobrého. Od Snapa nikdy nemohl čekat nic dobrého. Od první chvíle kdy vstoupil do bradavické školy, ho Snape
autor: Michelle M. Celý den Tom doufal, že se mu podaří přežít všechny hodiny, aniž by ho někdo vytáhl k tabuli nebo ho překvapil nečekaným testem. Rozhodně by nemohl dostat nic jiného než za pět, protože jeho hlava byla plná úplně jiných
autor: Michelle M. „Tomi, tak co je s tebou?“ Bill se nadzdvihl na lokti a tázavě se zadíval na Toma. „Nic, nic mi není…“ Tom si přitáhl bratra k dalšímu polibku. Bill se ale nehodlal jen tak lehce vzdát. „Jsi napnutý, cítím
autor: Michelle M. „Dobrý den, posaďte se,“ pronesla třídní učitelka rozhlédla se po třídě. Místností se nesl zvuk šoupání židlí. Počkala, dokud nebylo ticho. Tom se rozvalil na židli a okamžitě vzal do ruky tužku. Od první chvíle, co začal chodit do
autor: Michelle M. „Stýskalo se mi,“ zašeptal Bill a objal Toma kolem krku. Přitiskl se k němu celou plochou těla a zavřel oči. Vdechoval povědomou vůni Tomova těla, ze které se mu chvílemi úplně točila hlava. „Mně taky,“ zamumlal Tom do černých
autor: Michelle M. „Proč mi to nechceš říct? Bylo to něco o mně?“ Bill kulhal za Tomem do koupelny a snažil se být co nejrychlejší, aby mu bratr nezabouchl dveře před nosem a nezamkl se uvnitř. „Tome, stůj! Ještě nikdy jsem tě
autor: Michelle M. „Řekl bych, že se to hojí docela dobře. Kost je srostlá, nejsou tam patrné žádné změny… sice bude ještě chvíli trvat, než si zvykneš nohu zase zatěžovat, ale obecně to vypadá dobře. Už nebudeme dávat žádnou sádru ani ortézu.“
autor: Michelle M. Harry se pomalu loudal na další hodinu a nepřítomně poslouchal Hermionino a Ronovo povídání. Nevnímal, o čem se baví. Jediné, nad čím dokázal uvažovat, bylo to, jestli je možné, aby si někdo něčeho všiml. Před ostatními se on i
autor: Michelle M. Bill se posadil na posteli, s rukama položenýma v klíně. Měl pocit, že uplynulo několik dlouhých minut, kdy se jen díval na Toma a horečnatě přemýšlel, jestli to, do čeho se pouští, je to správné. Sledoval pravidelné pohyby Tomovy
autor: Michelle M. „Přece tu nemůže zůstat sám? A nešlo by, abych zůstal ještě pár dní doma?“ zkoušel Tom obměkčit matku, že rozhodně nemůže nechat Billa doma samotného bez pomoci, navíc když se nabízí jednoduché řešení. On sám přece ještě není úplně
autor: Michelle M. Doprovodil obě holky domů, pomohl jim s věcmi a kvapně se rozloučil. Rychlým krokem zamířil domů. Měl nepatrné zpoždění. Už dopředu počítal s tím, že si matka neodpustí nějaké to kázáníčko, ale s tím už se nedalo nic dělat.
autor: Michelle M. Zavřel oči a převrátil se na bok. Uplynula skoro hodina, co se Tom zdvihl z jeho postele a přesunul se do té své u protější zdi. Bill poslouchal jeho klidné oddechování, z něj samotného však jako zázrakem všechna únava
