autor: LadyKay „Dobrý den, pane Kaulitzi.“ „Dobrý den.“ „Vítejte, pane.“ „Děkuji.“ „Dobrý den, pane.“ „Dobrý den.“ S úlevou zapluji do výtahu, který mi alespoň na okamžik poskytne úkryt. Jak jen nesnáším příchody do a odchody z firmy! Každý, koho potkám, se mi
autor: LadyKay „Bude to rychlé,“ oznámím, jakmile otevřu dveře do zasedačky, kde na mě čeká skupinka lidí. Bleskově očima prozkoumám místnost, abych se ujistil, že byl můj rozkaz splněn a dorazili všichni. Mají štěstí, nikdo z nich nechybí. Sice jsem měl v
autor: LadyKay „A pak byl prostě pryč.“ Chystám se ukončit líčení události, jež následovala po mém návratu domů, pak si však ještě vzpomenu na něco, co považuji za nutné sdělit: „A od té doby o něm nic nevím.“ Vzhlédnu a zadívám se
autor: LadyKay „Tommy,“ vrhnu se mu kolem krku. Tisknu jej k sobě a nehodlám se od něj oddálit ani o milimetr. To proto Absinth tak nadšeně vystřelil z výtahu, kňučel jak pominutý a dorážel na dveře. Cítil pána, který je zase s
autor: LadyKay Napjatě očekávám, až konečně Pete promluví a sdělí mi, jak Billa vidí on. Bude o něm mluvit naprosto nezaujatě a řekne čistou pravdu? Nebo jej bude pomlouvat a popíše mi jej v tom nejhorším možném světle? Tvrdil mi přece, že
autor: Lady Kay „Vzbudil jsem tě?“ Pete se zasekne, když se otočí a zjistí, že sedím na posteli a neležím a nespím, jako tomu bylo, když vešel dovnitř. „Ne,“ zavrtím hlavou a zívnu. Nečekal bych, že je ranní ptáče. Když se totiž
autor: LadyKay „Sorry, zdržel jsem se.“ Zavolá na mě Pete, když konečně dorazí. Oběhne auto, otevře si na straně spolujezdce a sehne se dovnitř pro svoje věci. Už jsem se začínal bát, že tu vystojím důlek. To mu samozřejmě říkat nebudu, protože já jsem tím, kdo od toho druhého
autor: LadyKay „Udáš nás?“ Řeknu a dušička je ve mně malá. Můj, respektive náš osud, má v rukou Pete. Ten samý Pete, jemuž jsem předtím neudělal skoro nic dobrého, jehož jsem si dobíral a v neposlední řadě jsem mu rozbil i hubu. Ovšem
autor: LadyKay „Cože?“ „Že jsme si kvit.“ „Jak jsme si kvit?“ V hloubi duše doufám, že tu narážku chápu špatně, že se Bill za chvilku začne smát a jen si ze mě dělá srandu. Zároveň mi něco říká, že tomu tak nebude. „Ty
autor: LadyKay „Jako vždy v tu nejlepší chvíli.“ Zašklebí se Pete na bráchu, jenž stojí mezi dveřmi, tiskne ruce v pěst a zhluboka dýchá. O tom, že jeho poznámka byla myšlena ironicky, nelze pochybovat. Zrovna tak není sebemenších pochyb o tom, že je diva
autor: LadyKay „Páni, nenapadlo by mě, že tu budeš.“ Přiznám se Petovi, který brčkem promíchává nějakej zelenej hnus ve svojí sklence a usmívá se. Zase je jeho úsměv věnován mně. Sice je model, jak napsal Vogue, celosvětově známý model, ale na jeho
autor: LadyKay „Takže ty si nedáš pokoj!“ Automaticky zvýším hlas. Věděl jsem, že je to on, a teď jsem ho přistihl při činu. Na té afterparty jsem se ovládal, kytky jsem mu poslal zpátky a doufal, že mu docvakne, že má Billa
autor: LadyKay Musel by být absolutní blb, aby si nevšimnul ironického tónu, jenž jsem použil. Tohle je zlej sen! Bill si odfrčí s nějakým idiotem, mě tu nechá samotného, a nakonec se tu zjeví tenhle pablb. „Co ty tady, Péťo? Bylo ti po mně
autor: LadyKay Zabiju ho. Přísahám, že ho jednou zabiju! Nejprve mě nacpe do letadla, pak mě nutí táhnout se přes celé město a ve finále ze mě udělá panáka, na něhož navléká hadry a mumlá si něco pod vousy. A ještě má
autor: LadyKay „Kde jsem to vzal?“ Tom otočí znovu obálkou v ruce a zabodne do mě pohled. „To bys mi spíš měl říct ty, ne?“ „Já?“ Pokusím se o nechápavý tón, doufajíc, že ho nějak zmatu, ale myslím, že se mi to nepovedlo.
