autor: LadyKay Bill na mně visí očima a ani nedutá. Jen postává vedle, načuhuje do schránky, ze které vytahuji veškerou poštu, a mlčí. „Pojď, prosímtě.“ Zasměji se, když už jsem skoro u výtahu, kdežto on stojí pořád na tom samém místě jako
autor: LadyKay „Jedině přes mou mrtvolu. Je to kýč! Au, jsi normální?!“ „Ticho,“ procedí Bill skrze zuby, vyšle mým směrem výhružný pohled a křečovitě se usměje na prodavače, co je nám pořád za zadkem. Asi má strach, abychom mu to tady nerozkradli.
autor: LadyKay „Co se ti stalo?“ Přiskočím k Billovi, vezmu jeho tvář do dlaní a starostlivě si ho prohlížím. Make-up má rozpatlaný po celém obličeji, přijde mi pobledlý, a to, že mi neodpovídá, mi na klidu moc nepřidává. „Tobě je zase špatně? Tak
autor: LadyKay Vyjeveně civím na obálku, na níž jsou zeleným inkoustem napsána jen dvě slova ‚Bill Kaulitz‘. Adresa schází. Musel ten dopis do schránky strčit sám. Trvalo mu to, ale nakonec mě našel. Už jsem se bál, že zapomněl, když mi takovou
autor: LadyKay „No, Tome, dělej! Nebudeme na tebe pořád čekat.“ Jak Bill tak Absinth na mě zírají a čekají, až se k nim dobelhám. Mám chuť bráchu odpálkovat, ale pak si vzpomenu na procházku, kdy jsem to byl já, kdo ho podobně peskoval,
autor: LadyKay „Fuj, co to je?“ Nepřestávám se šklebit a podívám se na Billa, který do sebe otočí celou skleničku. Jak to může pít, vždyť je to humus! Mně stačilo jen smočit rty a on to vyzunkne na ex. Že by ta
autor: LadyKay „A jsme kompletní.“ Ušklíbne se na mě Pete a otočí se po hlasu. Tom stojí mezi dveřmi, v rukou drží krabice s pizzou a můj salát. Na oběd se při dnešním shonu totiž nedostaneme. Sám se nabídl, že tedy pro něco zajde.
autor: LadyKay „A jsme tady.“ Pronese Bill skoro až slavnostním hlasem a vypne motor. Tady? Tady kde? Bože, kam mě to zase zavezl? Vždyť tu není ani noha! To by mě zajímalo, jaký dárek se tu pro mě může najít… Prvně jsem
autor: LadyKay „A je to.“ Bill doslova přistane na prázdném místě vedle mě a začne se chechtat. Několikrát si i tleskne do dlaní. To je radosti takhle po ránu. Jeho elán bych chtěl mít! Na rozdíl ode mě je totiž probranej, kdežto
autor: LadyKay „Odměna?“ „Hm,“ políbí mě na krk a víc se ke mně přitiskne. „Zasloužíš si ji, ne?“ Tak to je jasný, že si ji zasloužím. Však jsem sám řekl, že si tuhle službičku u něj vyberu. Dobrý, no, jsem fakt klikař.
autor: LadyKay „To je jen vtip, že jo?“ „Ne, vždyť jsem ti řekl, že se na to perfektně hodíš.“ Kdyby to nebyl můj bratr a kdybych ho nemiloval, tak mu takovou natáhnu, že by skončil na zdi za ním. Jemu muselo hrábnout!
autor: LadyKay „Už jsem řekl, že ne.“ Odemknu dveře od bytu a vejdu, následován Billem, co do mě celou cestu hučel, že to pro něj musím udělat. Já pitomec! Nejprve se naivně domnívám, že mi vyzná lásku, pak se vyděsím, že mu
autor: LadyKay Ubožák jeden ubohej! Takhle se mnou jednat nebude. To teda ne! Copak jsem nějaká děvka, co dává každýmu, kdo si o to řekne? Nejsem! Bože, já jsem ale vůl! Zasloužil bych pořádně nafackovat za to, jak naivní jsem byl. Drahej
autor: LadyKay Dnes máš smůlu, bráško! Několikrát se ti to povedlo, ale tentokrát nezdrhneš. Nenechám tě. Zpočátku jsem tohle mezi námi bral jako nevinné škádlení a nenapadlo mě, že by se to mohlo až takto vystupňovat. Zde je na vině především moje dvojče. Všechno začalo popíchnutím
autor: LadyKay „Co to je proboha?“ vyjeknu, když se podívám Billovi přes rameno. Opět se nudím, takže se buď procházím po jeho kanclu, nebo listuji módními časopisy. Nutno podotknout, že jsou tu jen ty, ve kterých jsou články o mém bratrovi. Starší
