autor: Bitter Bill se natáhl po telefonu a otevřel mail, z něj byl automaticky přesměrován na prohlížeč, a než stihl zavřít stránku, kterou měl otevřenou na pozadí už předtím, zahlédl nadpis nového článku. Přelétl ho očima. Byl o něm, o Tomovi a
autor: Bitter Stop, babe Druhý den ráno ho probudil telefon. Bee. Alespoň dnešek začne pěkně. Blesklo mu hlavou, než hovor přijal. „Bee…“ „Ne, to jsem já, Bec. Bill je v nemocnici, Tome…“ O pár hodin dříve Tohle bylo zlé. Bylo to daleko
autor: Bitter „Co to smolíš?“ Zeptal se Tom a promnul Billova ramena. Ten sebou úlekem trhnul a málem udělal do papíru rýhu. „Zabavil jsi mi mobil, takže se vracím ke kořenům a píšu dopis.“ Blonďák zaklonil hlavu a zamával papírem Tomovi před
autor: Bitter Pro potřeby tohohle dílu jsem lehce poupravila text Vergessene kinder. Snad se nebudete zlobit 🙂 A tady je audio, které je tady naprosto jednoduché, ale dokonalé přesně jako dělané pro scénu tohohle dílu. Užijte si to, miluju vás, prosím, myslete
autor: Bitter Pomluvy většinou postupují rychle. Tak rychle, že do dvou hodin po Alexově rozhovoru Tomův mobil zvonil každou minutu. Adam byl první. Varoval ho, že jejich management není šťastný z incidentu, a z článku, který tak rychle vydal nejeden internetový bulvár
autor: Bitter Bylo úplně jedno, jak bravurně řidič z Insomniaxu reportérům ujížděl, před Billovým domem byli další a Tomovi došlo, čí to byla zásluha. Bill byl po lécích tak omámený, že při vystupování málem vypadl na chodník nebýt Toma, který ho zachytil,
autor: Bitter & Becs „Insomniax? Tome, kdybys mi to řekl dřív, ušetřil bys, jsem v diamantový zóně. Znám majitele už roky, je to syn toho hotelového magnáta, Kaulitz. Taky Tom mimochodem, vtipný, co?“ Bill se zasmál a rozhlédl po přeplněné ulici. Jen
autor: Bitter Odpoledne byl Bill ještě odtažitější než ráno. Během celých dvou hodin, co s nimi nacvičoval, se prakticky nehnul od Adama a pomalu se na Toma ani nepodíval. Zato Tom z něj pomalu nespustil oči a kazil, co se dalo. Nebyl
autor: Bitter Tom otráveně zašátral po svých kalhotách za doprovodu nevybíravých nadávek na adresu toho, kdo ho tahal z postele tak brzo. Napoprvé mobil ignoroval, protože vzbudil i Billa a ten se v první chvíli neznámého zvuku lekl. Nechal mobil zvonit, a
autor: Bitter LP – Lost on you „Máme na dnešek něco v plánu?“ Zazubil se Tom na zbytek skupiny, který našel nasáčkovaný u Adama v pokoji a spokojeně se uvelebil do volného křesla. Pumba se mu uvelebil pod nohy a pořád ještě
autor: Bitter Bill měl pravdu, stálo to za to. Celé dopoledne strávili poflakováním v Elysia parku. Pumba se pořád držel u Billa a věčně mu nosil cokoli, co našel na zemi. V praxi to krom klacíků vyneslo i jeden ztracený dudlík a
autor: Bitter Adam věděl, jak moc je Tom háklivý na násilí vůči jeho rodině. Konec konců, když ještě chodili do školy, dělal všechno pro to, aby si Adamovi spolužáci chladili žáhu na něm a ne na starším bratrovi, kterého nesnášeli. Což se
autor: Bitter „Tím, že jsem se narodil, jsem mámě zkazil život i kariéru, měl jsem to na talíři denně. Nejspíš jí přišlo fér podělat za to život i mně. Od mala mě tahala všude možně a jen co se jí povedlo mě
autor: Bitter Měl ještě hodinu času, než přijde Tom, takže rozhodně neměl kam spěchat. Jeho bezkofeinová káva byla ještě příliš horká na pití a snídani už měl. Měl taky přehršel energie, kterou potřeboval vybít, a papírování ho rozhodně neuspokojovalo. Tím spíš, že
autor: Bitter Rozesmávat Billa byla snad ta nejjednodušší věc na světě. Smál se všemu a chápal i ty Tomovy hlášky a vtípky, které ostatním vždycky naprosto unikaly. A ten jeho smích… Celá restaurace mohla klidně prostudovat jeho mandle a u toho se
