autor: Ainikki Slunce svítilo na začátek jara s neobvyklou intenzitou. Skoro jako by se usmívalo na dva kluky, kteří ruku v ruce šli po chodníku. Byli šťastní. Všechno zlé totiž zůstalo definitivně za nimi. Billův trýznitel dostal nejvyšší možný trest nepodmíněně, takže teď už
autor: Ainikki Bill seděl ještě rozespalý v kuchyni na židli, nepřítomně míchal kávu a u toho ukusoval housku se sýrem a drobil všude okolo. Gordon seděl naproti němu a listoval stránkami nějakého hudebního časopisu. Oni dva jediní byli prozatím vzhůru. Simone totiž Toma včera
autor: Ainikki Tom, kdykoli snil o svém velkém případu u soudu, představoval si úžasný pocit smíchaný z kapky nervozity, trošky vzrušení a velké dávky natěšenosti, protože se chystá jeho chvíle, a on bude jednoduše úžasný a zářící, a neodejde ze soudní síně jinak
autor: Ainikki Bill se zhluboka nedechl, než přiložil prst k domovnímu zvonku umístěnému na plotě vedle branky. Snažil se nemyslet na to, že by byl mnohem raději s Tomem. Hlavně nyní, po událostech se Simone, by mu byl velice rád nablízku. Bohužel, tuhle návštěvu
autor: Ainikki Ještě mnohem dříve, než se první ranní světlo dostalo skrz blankytné závěsy v ložnici, Tom se probouzel. Unavený a rozbolavělý se posadil na posteli, dlouze si vytíral ospalky z očí a zíval. Věděl, že se mu už ale dnes více usnout nepodaří, proto se o to
autor: Ainikki Bill se snažil ovládat a nesmát se, ovšem vážná tvář se udržovala tak strašně špatně, když byl svědkem Tomových neohrabaných snah zabalit kousek ovoce to tvarohového těsta. Tom se tento týden totiž plně držel toho, co slíbil, a každý den, když se vrátili
autor: Ainikki Tom přivřel oči, když si uvědomil Billovy rty na svých. Zlehka jej hladil po zádech a tisknul ho k sobě stále pevněji, jen aby co nejvíce cítil to horké, a zároveň křehké tělo, které se mu vroucně poddávalo. Svými hebkými dlaněmi
autor: Ainikki Tom si na kousek papírku poznamenal telefonní číslo skvělé restaurace s donáškovou službou, kam měl v plánu volat, a zaklapl notebook. Vyskočil ze své otočné kancelářské židle, kterou měl v pracovně, a ve skvělém rozpoložení si to tanečním krokem, něco si k tomu prozpěvujíc, zamířil za
autor: Ainikki Tom z kufru svého auta vytáhl tři velké černé loďáky, jeden podal Billovi a se zbytkem se rozešel po vydlážděném chodníčku ke vchodovým dveřím Brenigova domu. Uběhl téměř týden, co byl u něj, a těch pár věcí, s kterými tam přišel, přestávalo
autor: Ainikki Tom ležel na boku v posteli, hlavu podepřenou loktem a s něžným úsměvem na rtech pozoroval pravidelně oddechující klubko vedle sebe. Bill po poledni znovu usnul. Potom vypjatém rozhovoru z rána si ještě nějakou dobu povídali, už ne o ničem závažném, Bill se
autor: Ainikki Černé prameny vlasů, vykukující zpod peřiny, se pohnuly, a vzápětí se kromě nich objevila i Billova hlava. Zívnul si a ještě poslepu zašmátral vedle sebe. Svraštil obočí a tlumeně zakňoural, když zjistil, že je tam prázdno. Nejspíš bylo bláhové myslet
autor: Ainikki Tom zaparkoval auto u vily a umlčel motor. Ze zadního sedadla vytáhl cestovní tašku s Billovými věcmi a pomalým krokem se vydal k vchodovým dveřím. Bill za ním tiše cupkal se skloněnou hlavou. Na jednu stranu byl rád, že už má za sebou
autor: Ainikki Tom se z pocitu relativního klidu, nebo spíše zmatenosti, v které se nacházel ráno, když Billa nenašel v práci, dostal kamsi do stavu totální vyděšenosti. Vyčítal si, že mu to podezřelé nezačalo být okamžitě, a pokud se Billovi doopravdy něco stalo, mohl pomoci
autor: Ainikki Stárnoucí muž se vyklonil trochu ze své židle, aby viděl z kuchyně na chodbu, kde procházel Bill do svého pokoje. Právě dorazil z práce. Poskakoval si, cosi polohlasem prozpěvoval a u toho se usmíval od ucha k uchu. Brenig na něm tohle divné chování pozoroval
autor: Ainikki Bill se ráno probral už před sedmou hodinou. Cítil se rozlámaný, a od špatného spánku a neodlíčených stínů ho teď štípaly oči. Promnul si je pěstmi, ale to nepomohlo. Jen si líčidla rozmazal po obličeji a do očí zanesl ještě
