autor: B-kay Bylo pondělí, kolem půl sedmé ráno a Alwinův pískot, nesoucí se autodílnou, byl poznamenán radostí. „Geo !“ zavýskl ještě jednou a přímo vletěl do bratrovy náruče, která se jej již nemohla dočkat. „Ach ty můj blázne malej,“ zaševelil mu do
autor: B-kay Geo byl klukům nesmírně vděčný za to, že mu pomohli s Alwinem, v hloubi duše se však cítil zvláštně osamělý. Byl na tu malou potvůrku opravdu navázán a večer strávený před televizí v tichosti a bez doprovodu Alwinova veselého hvízdání
autor: B-kay „Bille… já… nemám… slov,“ Tom udělal za každým dalším slovem menší pauzu, jako by chtěl sám sebe přesvědčit, že to, co se kolem něj odehrávalo, bylo opravdu skutečné. Něžným pohledem se rozhlížel kolem sebe, pohledem prozkoumal každé zákoutí Billova pokoje,
autor: B-kay „Nemůžu uvěřit, že jsem opět tady,“ Bill vyběhl z auta rychlostí blesku, nápadně připomínajíc malého chlapce. Šťastně se usmívajíc, udělal několik kroků vpřed a zadíval se na jednoduchý bungalov, který sice pozbyl jakýkoliv luxus, přesto byl pro Billa tím nejkrásnějším
autor: B-kay „Alwine, tohle nemyslíš vážně!“ Geo se při pohledu na svého mladšího brášku a na pět velikých plyšáků v jeho náručí, už nedokázal déle dívat. Složil tvář do dlaní a zoufale zamručel. „Jedete jenom na dva dny. Proč si nevezmeš pouze
autor: B-kay Nebylo ani půl šesté ráno, když Billa probudilo tiché zvonění telefonu. Pomalu otevřel oči, zhluboka se nadechl a co nejopatrněji se posadil i přesto, že byl ještě pořád zpola lapen ve snu. Chtěl, aby si Tom konečně pořádně odpočinul, a
autor: B-kay Tom beze slova sklonil tvář, zavřel oči a jedním drobným polibkem ochutnal sladkost Billovy holé kůže, která se pod jeho dotekem přímo roztřásla. Krátce zvedl tvář a pohlédl na Billa, který jej upřeně sledoval, chvějíc se proti jeho nahému tělu.
autor: B-kay Bill si vesele skousl rty a předtím, než pomalu vešel dovnitř, zaklepal na dveře s velikým barevným nápisem ALWIN. Jednotlivá písmenka byla na některých místech křivá a roztřesená, a to jej jenom usvědčilo v tom, že si je maloval vlastník
autor: B-kay Bill s měkkým úsměvem na rtech, vložil telefon na své původní místo a na krátkou chvilku zavřel oči. Zhluboka se nadechl a užíval si pocitů, které doprovázelo Tomovo tiché vyznání lásky. V tu chvíli se soustředil pouze na splašený tlukot
autor: B-kay Dalšího dne ráno, se Georg s otráveným výrazem ve tváři dobýval do autoservisu se svým malým bráškou v patách. Alwin se však tvářil ještě otráveněji, a ve chvíli, kdy se Geovi konečně podařilo odemknout dveře, nabručeně napochodoval dovnitř. „Zase přijdu
autor: B-kay „Tohle nemyslíš vážně!“ Andreas trucovitě našpulil rty, ještě jednou jedovatě třískl do zdi a popošel ke svému otci, který se ho jako jediný vždy zastal. „Právě jsem ti řekl, že ten idiot odsud utekl, ba dokonce donutil k útěku i
autor: B-kay Tom svíral mezi třesoucími se prsty svazek klíčů a se skloněnou tváří se snažil co nejrychleji najít ten správný a otevřít. Cítil se hloupě a zároveň provinile. Styděl se za to, že jediné útočiště, které byl schopen Billovi poskytnout, byl
autor: B-kay „Musíš za ním jít?“ Bill sklonil tvář a pohled upřel na své ruce, které byly pokryty vrstvou bílé pěny. „Je to Andreas. Musí ti být více než jasné, že to nebude přátelský rozhovor. Může ti ublížit,“ jeho slova byla tichá,
autor: B-kay „Nikdy bych neřekl, že na světě existuje něco tak krásného,“ pohled, který Bill věnoval Tomovým očím, byl sice unavený, přesto všechno však jeho oči vyzařovaly klid a něhu. Přivřenýma očima sledoval Toma, sklánějícího se nad ním, jak pomalounku pokrýval drobnými
autor: B-kay „Alvine, co jsem ti říkal o tom běhání?!“ Georg hodil naštvaný pohled na smějící se klubíčko, pobíhající kolem něj, a vzápětí se teatrálně chytil za hlavu. Tom se na něj odmítal podívat, protože by se jistě neubránil smíchu, a proto
