autor: Ivetka ,,Nevíte prosím z vás někdo, kde je Tom?“ zeptám se v téhle hodině už aspoň po desáté. Všichni, včetně kluků zakývou hlavou, že ne. Super… Byl jsem se s Kristyne znovu projít a když jsme se vrátili, Tom nikde. Dokonce
autor: Ivetka ,,1,2,3,4,5…“ začal počítat Michal, když jsme se dohodli, že budeme hrát na schovku a on jediný se dobrovolně přihlásil, že bude pikat. S Tomem jsme automaticky spolu běželi zkratkou do pole, kam jsme si udýchaně sedli vedle sebe. ,,Když nad
autor: Ivetka ,,Vždyť ty podle toho taky skoro i vypadáš. Vždycky jsi byl i trošku zženštilý. Mohl jsi mi to říct, že tě to k Tomovi táhne…“ vím, naše hádka s dědou překročila trošku hranice, protože na sebe i křičíme, ale… musím
autor: Ivetka —Bill— Dívám se na jeho obličej osvětlený displejem mobilu… Sleduju, jak mi něco píše, jak je do toho zabraný. Profil jeho obličeje je ještě dokonalejší než normálně. Ukazováčkem mu přejedu jemně přes rty, dá mi na něj malou pusinku, přesně,
autor: Ivetka ,,Tome… Už!!“ syknu a rychle si kleknu k němu na zem. Nohy mě zradily, podlomily se mi… Slyším, jak postupně polyká to, co jsem mu nadělil… Čelem se opřu o jeho rameno, strašně se mi motá hlava, mám pocit, že
autor: Ivetka ,,Už ses ptal na to, jestli bychom mohli spát v tom sklepě?“ zeptá se mě hned druhý den Patrick. ,,Ne neptal jsem se. Přemýšlel jsem nad tím, děda tam určitě bude chtít spát s náma…“ rozhodím rukama. ,,No tak ať
autor: Ivetka „Nebudeš mi věřit, ale tohle tričko jsem si vyhlídnul v jednom internetovém obchodu. Neměl jsi ho kupovat, Bille.“ Chce snad, abych měl výčitky svědomí? Špičkou boty ho jemně kopnu do holeně. „Nech si tyhle žvásty, Tome, jsi rád, že jsi
autor: Ivetka „Tak a já bych teď poprosila Billa Kaulitze, který má k mému údivu velmi dobré vysvědčení. Dokonce jedno z nejlepších ze třídy. Mile jsi mě překvapil, Bille…“ vyzve mě naše třídní učitelka, abych si došel pro výzo. Dneska odpoledne už budu u
autor: Ivetka Do konce školního roku a začátku prázdnin stejně už moc času nezbývalo, a proto jsem se rozhodl zabalit si pár věcí trošku předčasně. Jako první jsem popadl dárky pro kluky. Když jsem totiž odjížděl, tak se mi Michal svěřil, že
autor: Ivetka —Bill— Cesta domů byla už po tmě, ostatně jak jsem celý den předpokládal. Vlastně, když nad tím teď tak přemýšlím, nechápu se. Kde se ve mně vzal ten odvážný kluk? Ostatně, ono vykouřit ho někomu pod stolem v přeplněné restauraci není
autor: Ivetka — Bill — Nemám rád, když mě někdo podceňuje nebo mě shazuje. Dělá ze mě něco, co nejsem. Nebo čeho nejsem schopný. On si neuvědomuje, co všechno se mnou může zažít i na veřejném místě, například tady v restauraci… ,,Myslíš,
autor: Ivetka Hned potom, co skončil film, jsme se s Billem dohodli, že zajdeme do restaurace na nějaké jídlo. Došli jsme do nějaké, kterou měl Bill rád, prý tu vaří úplně nejlepší jídla… Sedli jsme si ke stolu pro čtyři osoby, protože
autor: Ivetka Došli jsme do kina. Po cestě to ze mě všechno naštěstí opadlo a začal jsem se chovat uvolněně. Hned jsme si vybrali z programu film. Dohodli jsme se na nějaké romantické komedii, i když nevím, proč romantické, ale podle upoutávek v programu
autor: Ivetka Jak jsem už říkal, naše parta se skládá ze 6ti členů a jak jsem také už říkal, tak spolu přes školní rok, kdy nemáme moc možnost se stýkat, komunikujeme prostřednictvím počítače a internetu. Někdy si dávám schůzky s Tomem, ale
autor: Ivetka Jmenuju se Bill… a je mi 15 let… Každý rok jezdím na prázdniny k dědovi na vesnici. Už od malička jsme tam měli takovou partičku. Většina tam sice bydlela, ale alespoň čtvrtina bydlela jinde, včetně mě. Vlastně… jsme jenom kluci…
