Who am I? 26.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Asi po pětadvaceti minutách Bill vyletí z koupelny. Už převlečený, učesaný a voňavý. Jen dál sleduji televizi a zády se opírám o linku. Bill ke mně dojde a usměje se. „Vážně mě odvezeš?“ No to je
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Asi po pětadvaceti minutách Bill vyletí z koupelny. Už převlečený, učesaný a voňavý. Jen dál sleduji televizi a zády se opírám o linku. Bill ke mně dojde a usměje se. „Vážně mě odvezeš?“ No to je
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Položím Toma do postele a přisednu si k němu. Přikryju ho. Rád se o něj starám. Přijde mi to přirozené. A navíc to teď potřebuje. Tom se chvíli vrtí, až se uprdelí a jenom mě pozoruje.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Když vejdu do obývacího pokoje, Tom pořád nehnutě spí. Je mi to sice líto, ale vzbudit ho teď musím. Až se nají, může jít klidně zase spát. Sehnu se nad něj a zlehka ho pohladím po
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM „Bu-budeš mě… nenávidět,“ popotáhnu a dál brečím. „A to nechci.“ „Nebudu. Nikdy.“ „Budeš. Já… jsem monstrum,“ hlesnu mezi hlasitými vzlyky. Začne se se mnou trošku pohupovat. „Tohle už neříkej. Viděl jsem to tvoje oblečení. Vím, že
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Nevím, jak dlouho ležím v horké vaně. Stále jen zírám na dlaždičky a drhnu si ruce, jako bych z nich snad mohl smýt tu špínu, které jsem se dopustil. Znovu a znovu vidím před očima, jak
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Čekal jsem na Toma celou noc. Snažil jsem se spát, ale vážně to nešlo. Bylo to jako věčnost. Pořád jsem se tulil k peřině, kterou byl přikrytý, cítil jsem tu jeho příjemnou vůni. Ale on tu
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Nastavím budík, položím ho k sobě na noční stolek a dojdu zhasnout vedle do obýváku. Pak se vrátím do ložnice. Bill spokojeně dál leží a čeká na mě. „Pojď ke mně,“ pošeptá. Na to konto se
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL „Překvapuje mě, že umíš vařit,“ přiznám Tomovi se smíchem. Jakmile dá do misky vše, co je potřeba na palačinky, začnu těsto připravovat. Vezmu si metly a začnu jej zpracovávat. „Nápodobně,“ zasměje se. Najednou se kolem mě
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL V práci mi to neutíkalo. Měl jsem odpolední. Navíc dnes chodilo vážně hodně lidí a nebyl chvilku klid. Do tohoto ‚blázince‘ přišla ještě naše milá paní vedoucí a začala opět rozhazovat rukama. Vždycky našla něco, co
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Když vylezu ze sprchy, jen se trochu otřu, obléknu si boxerky a jdu vyhledat Billa. Po cestě se stále utírám. „Bille?“ rozhlédnu se po bytě. „Tady jsem,“ vykoukne na mě z ložnice. „Aha,“ usměju se a
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Vejdu do vchodu, a i když je už po desáté hodině, rozsvítím a rozběhnu se po schodech až do čtvrtého patra. Jakmile zastavím u jeho dveří, začnu zvonit. Netrvá to příliš dlouho a otevřou se dveře.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Jediná výhodná věc na mé práci je ta, že když potřebujete něco o někom zjistit, vždy se najde někdo, kdo to rád za dobré prachy udělá. Díky tomu jsem dostal typ, kde by měl Bill pracovat.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Hodím Robertovi na stůl kufřík a znechuceně odfrknu. Další úmorný den v práci. „Ale Tome, netvař se na tu práci tak zatrpkle a znechuceně,“ zasměje se a začne kufřík otevírat. „A jak se mám tedy tvářit,
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Ty vole… Uh kurva… On má tak malou pusu. No… nebo spíš já velkýho juniora. Stáhne rty ještě víc kolem mého penisu a sjede, co nejníže může. Žaludem narazím do zadní stěny jeho krku. V tu
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Zlehka zaklepu a pak sáhnu po klice. Zmáčknu ji a otevřu tak dveře. Raději se dívám do země. Nechci snad radši ani vědět, co mě čeká. Protože to, co bych si přál, aby mě čekalo… mě