autor: Mintam Do Loitsche stejně dojedeme až k večeru, protože jsem si usmyslel, že alespoň půl dne z toho volného hodlám jen proležet a nic nedělat. Musím se usmát, když jen co vejdu do zahrady, už na mě dýchne pohodová atmosféra. Malá
autor: Mintam „Jak dlouho si tohle už slibujeme?“ nadšeně se usměju, když přijedeme před areál autokina.„Dlouho,“ přizná mi Tom a stáhne okénko, aby pokladní zaplatil poplatek za náš vjezd.„Jak jsi přišel na to, že zrovna dneska večer?“ zeptám se okamžitě, co jsme
autor: Mintam Mírně po čtvrté, kdy rozsvěcím mobil každou minutu, abych se ujistil, že nenalhávám sám sobě, že už je tolik hodin a Tom stále není u mě, se konečně ozvou dveře. V první sekundě chci okamžitě vyskočit na nohy a běžet
autor: Mintam Vzbudí mne zvonění mého telefonu, a proto pomalu otevřu oči a maličko se rozhlédnu, abych se zorientoval v realitě. Pak ale zvonící telefon vezmu do rukou a líně s ním spadnu zpět do postele. Patrick? To už je tolik hodin?
autor: Mintam V pondělí se z práce vracím později, s pozdním rychlým obědem v ruce, a venku je na začátek května neuvěřitelné teplo, takže už se těším, až se schovám do útrob bytu. Strčím klíč do zámku, ale ten se neotočí o
autor: Mintam Přesně ve tři-čtvrtě na deset dorazím na adresu, co mi na vizitce dal ten fotograf. Okamžitě ale co vejdu dovnitř, chci zase utéct. Je tady minimálně dalších dvacet lidí, takže mi dojde skutečnost, že jsem nebyl vybrán jako jeden z
autor: Mintam Odpoledne nadšeně skoro doběhnu domů, abych oznámil Tomovi skvělou zprávu o tom, co se mi dnes přihodilo v práci. Jenže k mé smůle ho doma nenajdu, a proto okamžitě vezmu telefon, abych zjistil, kde je. Ale abych měl větší důvod,
autor: Mintam Zato v pondělí nemám už žádnou energii se někam připravovat, když mě v sedm ráno Tom vzbudí milým polibkem.„Dvě minuty, prosím,“ zalezu si pod deku až po hlavu a spokojeně vydechnu.„Udělal jsem ti vafle.“Nedůvěřivě si probuzeného Toma prohlédnu. „Když nemusíš
autor: Mintam Následující den mne probudí šum a hlavně neustálý pohyb vedle mě. Jelikož je teprve dopoledne, jak zjistím díky hodinám na svém mobilu, cítím se ještě dost unavený, tudíž mi to hned nedojde, ale jakmile se otočím, a zaznamenám zeleného Toma,
autor: Mintam „Tomi, nezapomínej, že vaříš,“ řeknu s úsměvem proti jeho rtům, rukou zajedu pod jeho triko a jemně ho obklíčím svýma nohama, tudíž se musí ke mně přiblížit a já si tak mohu vychutnat jeho těsnou blízkost.„To počká,“ ujistí mne s
autor: Mintam „Co má být s dvanáctým květnem?“ zeptá se nechápavě Gordon a všichni se na mě upřou pohled.„Nic,“ řeknu, zavrtím hlavou, sundám ruku z čela a pocítím, jak se mi sevře žaludek.„Dobře, tak to zkusím znovu – co se stalo?“„Ne, zapomeňte
autor: Mintam Zdravím, jsem zase tady ;D A s druhou řadou! 🙂 Nechala jsem čtenáře na svém blogu rozhodnout, zda by chtěli druhou řadu této povídky, a sami už vidíte, jak rozhodli 😉 Dílů nebude zdaleka tolik jako v řadě první (chtěla
