autor: Mintam EPILOG O DVA MĚSÍCE POZDĚJI „A co ve vás to gesto evokovalo?“ zeptá se psychoterapeutka, ke které docházím nyní pravidelně. Skrz mezery zatažených žaluzií na nás pomrkává letní slunce a zpoza zavřeného okna je slyšet tlumený hluk berlínské rušné ulice.
autor: Mintam S mým blogem a touhle povídkou už to bylo hoooodně nahnutý, a už to pomalu vypadalo, že se svého definitivního konce, svého stého dílu, nikdy nedočká! A přeci jen! Kamarádka mi zprovoznila blog, já ovšem nezprovoznila internet, a proto mne
autor: Mintam Po většinu noci nejsem schopný zavřít oči a přenést se do říše snů, protože jediné, co se mi vždy v polospánku vybaví, je jen a jen Patrick. Mám pocit, že už moje tělo nedokáže vyprodukovat více tekutin na slzy, a
číst celé statistika autor: Mintam S jakousi tíhou na víčkách otevřu oči a okamžitě je zase přivřu. Všude vidím jen světlo. Světlo, které jako by chtělo vypálit mé oči. Pak si ale pomalu moje oči začnou zvykat, a s tím přicházejí i
číst celé statistika autor: Mintam „Přijedeš pro mne, nebo si mám zavolat taxi?“ otočím se ještě k němu, než vystoupím z auta.„Když to bude až po půlnoci, tak tě vyzvednu. Do půlnoci budu mimo město.“„Ok,“ neptám se, co bude dělat, protože to
číst celé: http://bit.ly/107oVzq statistika: http://bit.ly/107oVzq+ autor: Mintam S tím, že jasně vím, kdo za mnou stojí, se stejně otočím s výrazem nevědomosti. To co ale nevím je, jak to, že tu Tomova mamka je, když měla už touhle dobou být za hranicemi
autor: Mintam „Jsem tu,“ přijdu domů v dobrém rozpoložení a to, že už spatřím Toma na gauči, podnítí akorát můj úsměv, aby se rozšířil.„Ahoj modelko,“ zakloní hlavu o opěradlo gauče, aby si mne prohlédl, „máme společnost?“„Byli jsme u Miriam, a protože má
autor: Mintam Druhý den, když se konečně po práci dostanu na focení, prvního, koho potkám, je Stefan.„Patrick nemá dneska nejlepší náladu. Bacha na něj,“ upozorní mě s úsměvem.„To se budeme doplňovat,“ uchechtnu se nad jeho poznámkou a pokračuji do ateliéru. „Ahoj,“ pozdravím
autor: Mintam Kolem desáté se ukážu konečně doma. Spatřím, že už je přítomný i Tom, takže se pokusím začít lepší náladou než ráno. „Ahoj, jak dlouho jsi doma?“„Asi půl hodiny,“ jeho pohled upřený do notebooku se ani nepohne, „stihnul jsi tu večeři?“„Jo,
autor: Mintam „Ahoj,“ zavadím jen pohledem o Andrease a raději se upřeně podívám na Toma.„Ahoj,“ vrátí mi Andreas pozdrav a mírně se pousměje. Ať to myslí jakkoliv, úsměv mu neopětuju. Kdepak, nejsem ledajaká loutka bez citů!„Tady,“ předhodím před Toma výsledek od lékaře
autor: Mintam „Kam vstáváš?“ ozve se Tom, sedící na posteli s notebookem na klíně.„Musím do práce,“ začnu se soukat do kalhot a přemýšlet, co si vezmu k nim.„Děláš si ze mě srandu?“„Co je?“ nechápavě se na něho otočím.„Ty jsi měl ještě včera
autor: Mintam Jestli smí poznat Toma? Smí?„Jo, mohl bys… já jen že, neznáme se teď pořádně ani my dva. Víš, nevím jestli bych hned chtěl, abys…“„V pořádku, chápu to.“„Samozřejmě, mohu mu pak zavolat, aby přišel, aby mne tu vyzvednul,“ přikývnu alespoň na
autor: Mintam Probudí mne jemné hlazení po tváři. Usměju se a teprve až pak otevřu oči. První co zahlédnu, je slunce připravené k východu, a dojde mi, že Tom skutečně zaparkoval téměř přímo proti Brandenburské bráně v Berlíně. Pak teprve stočím pohled
autor: Mintam Když se jeden den v týdnu vyskytnu doma zcela bez Toma, nechce se mi jen tak ležet, jenom protože jsem nachlazený, ačkoliv je to už mnohem lepší. Takže se rozhodnu, že obvolám všechna kadeřnictví, abych si zaručil, že budu ostříhán
autor: Mintam „Vypadáš, jako že pospícháš,“ utrousí Patrick zpoza fotoaparátu, když dokončíme poslední set fotografií kolem půl druhé, a já ze sebe celkem urychleně svléknu sako a začnu se pokoušet dostat i ze šátku, který je součástí.„Jak se to vezme,“ pokrčím rameny.
