autor: PeTiŠka & Saline A. (z pohledu Kaye) Když jsem našel Toma zhrouceného v ložnici, rozhodl jsem se vypnout. Aspoň pro jeden večer. Ještě jeden večer, který si společně užijeme na Filipínách, než odletíme zpátky do Německa, kde by nás relativně mohlo
autor: Saline A. Příběh 251. – Budiž vám odpuštěno Bylo to vyčerpávající. Ať už měla soudkyně systém vytvořený jakýkoliv, svědky tahala jakoby náhodně. Brzy jsme se do toho my, nezasvěcení do celého plánu, tak zamotali, až jsme téměř přestali sledovat, kdo zrovna
autor: PeTiŠka & Saline A. (z pohledu Toma) Když jsem se ráno vzbudil v Kayově objetí, nemohl jsem skrýt překvapení. Ještě včera na mě sotva promluvil a dneska se lísal? Jen matně jsem si vybavoval, že v noci mezi námi proběhla nějaká
autor: Saline A. Příběh 207. – Víš, Bůh to všechno vidí „Bille, můžete nám prozradit, jaké jste měl dětství?“ Dlaněmi jsem si promnul stehna, pohledem vyhledávajíc Anise, a až pak jsem přikývl. „Myslím, že moje a Tomovo dětství bylo stejné, jako u
autor: Saline A. Příběh 200. – Bratrská láska Brečel jsem v Anisově náruči snad celou věčnost; nic mě nedokázalo uklidnit. Až po několika hodinách tichého vzlykání jsem dokázal jen sedět a zírat. Telefon se mi téměř nezastavil, ale já neměl sílu s
autor: Saline A. Příběh 189. – Bav se, jako kdybys měl zítra umřít „Víš, miláčku, jestli chceš do toho klubu dorazit ještě před zavíračkou, možná by bylo dobré, kdybychom vyrazili,“ Anis pobaveně zaklepal na dveře od koupelny, stejně jako každých deset minut
autor: PeTiŠka & Saline A. (z pohledu Kaye) Pevně jsem svíral cigaretu mezi prsty a třikrát za sebou rychle potáhl, aby se mi mé rozčilení podařilo alespoň trochu zahnat do kouta. I když jsem si jistý, že Tomovy úmysly byly zcela čisté
autor: Saline A. Příběh 180. – Zahájení vzpomínek Nevěděl jsem, co dělat. Ačkoliv David předem šťastně informoval, že se mu podařilo vyloučit veřejnost ze soudního přelíčení, zároveň nás varoval, že se nenechají nijak snadno odradit. A v tom měl naprostou pravdu. Ačkoliv
autor: Davidoff & Violett Shadow Omluvte nás, že dílek tak dlouho trval. Snad to ještě někdo čte 😀 Ale jak víte, má spoluautorka toho měla poslední měsíce až příliš 🙂 Tak šupky do čtení. 🙂 Davidoff a Viollet Den byl dnes stejný,
autor: Saline A. Příběh 173. – Nepřestávej mě líbat Jednou z věcí, kterou jsem měl rád na období bez turné, bylo soukromí. Možnost zajít si ráno pro noviny, aniž by vám někdo stál za zády. Na turné jsem obvykle nemohl opustit ani
autor: Saline A. Krásný den, čtenáři 🙂 Velice se vám všem omlouvám za prodlevu mezi posledním dílem a tímto, ale bohužel můj počítač se rozhodl stávkovat v jednu z nejnevhodnějších chvílí a v návaznosti na to se rozhodla připojit ke stávce i
autor: PeTiŠka & Saline A. (z pohledu Toma) Když se mi z Kaye po nekonečně dlouhém rozhovoru podařilo vytáhnout, co se odehrávalo mezi Nyzem a Viktorií, převládaly ve mně dvě emoce: zmatek a vztek. Absolutně jsem nechápal, co to mělo znamenat. Začala
autor: PeTiŠka & Saline A. (z pohledu Kaye) To, co mě dopoledne probudilo, nebyla k mému překvapení kocovina, se kterou jsem byl už od včerejška smířený. Bolest bylo to, co mě vytrhlo ze spánku. Tupá bolest, která vystřelovala z mé pravé ruky,
autor: Saline A. Krásný den přeji všem duším, které se rozhodly přečíst si dnešní díl. 🙂 Vánoce už jsou nenavratitelně za námi a zbývá už jen Silvestr a Nový rok, do kterého bych vám všem chtěla popřát hodně štěstí, úspěchů a zdraví,
autor: Saline A. & PeTiŠka (z pohledu Toma) Ačkoliv jsem si slíbil, že minimálně půl roku od svatby nebudu nic organizovat, samozřejmě jsem to byl já, na koho padla veškerá organizace ohledně kolaudace našeho nového domu. I když, všechna čest Kayovi, opravdu
