autor: Saline A. 21. Prosince 2007, Magdeburg Když se Bill vzbudil první ráno po Gordonově odhalení pravdy o něm a Anisovi, dočista na to zapomněl, takže když k němu odcházel a Gordon ho nechal pozdravovat, málem dostal infarkt. Večer a další rána
autor: Saline A. Ani nevím, jak vyjádřit vděk a pokoru, kterou k vám cítím. S každým dílem, s každým komentářem, každým přečtením si připadám tak neuvěřitelně požehnaná, že vás mám, až se často nezmůžu na slova. Vím, že vám moc často nepíšu
autor: Saline A. 14. prosince 2007, Loitsche Hned poté, co Gordon odjel do práce, se Bill vrátil do postele, kde ještě stále vyspával Tom. Rovnou mu vypnul budíky, aby ho nic nebudilo a krátce napsal Anisovi i Andreasovi, aby ho ve škole
autor: Saline A. 13. prosince 2007, Loitsche Bill se, jemně řečeno, ztrácel. Byl naprosto, kompletně polapen v říši výboru zimního plesu. Na internetu se snažil najít co nejvíc inspirace, takže namísto s Anisem ležel po nocích v posteli s notebookem a hledal
autor: Saline A. 5. prosince 2007, Loitsche „Díky bohu, žiješ!“ Tom se z obýváku vyřítil a Billa popadl do náruče s takovou vervou, div chlapce neporazil. „Když mi Jörg volal, říkal jsem mu, že s ním nikam nejde ani jeden z nás,
autor: Saline A. 5. prosince 2007, Magdeburg Bill pobaveně praštil Andrease při cestě ze školy. Celý den si z něj kvůli něčemu dělal srandu. Bylo to tak milé přátelské pošťuchování, ke kterému se čas od času přidalo i pár spolužáků, až mu
autor: Saline A. 4. prosince 2007, Magdeburg „Promiň, já vím, že jdu pozdě, ale je šílený provoz a musel jsem čekat na semaforech, nedalo se to skoro nikde přeběhnout,“ Bill vpadl do auta téměř bez dechu, jako plíce utíkaly ještě pár metrů
autor: Saline A. 2. prosince 2007, Loitsche Tom se domem ploužil jako tělo bez duše. Na víkend mu vypadlo několik plánů, a jakmile neměl kolem sebe neustále křepčícího Billa, byl naprosto bezradný. Po dlouhých měsících oprášil skateboard ve snaze alespoň trochu zahnat
autor: Saline A. 1. prosince 2007, Magdeburg Kdokoliv, kdo poznal Billa s Andreasem najednou, mohl hned od prvního okamžiku pozorovat, jak úžasně to spolu navzájem umějí. Navíc, vždy z první ruky mohli sledovat, jak nenásilně Andreas umí manipulovat s Billem, který o
autor: Saline A. 1. prosince 2007, Magdeburg Anis svými rty něžně přejížděl po celé délce chlapcovy páteře. Laskal alabastrovou pokožku jemnou jako pokožka novorozence. Prsty si hrál s jemnými vlasy, havraní čerň mu protékala dlaní. „Dobré ráno,“ zamumlal chlapci do ucha, když
autor: Saline A. Pondělí, začátek týdne. Stovky, tisíce lidí v brzkých ranních hodinách vyráželi ze svých domovů míříce vstříc své budoucnosti nebo honbě za lepšími zítřky. Bill celou noc nespal, protože i on měl před sebou důležitý den. Nikdy by neřekl, že
autor: Saline A. 30. listopadu 2007, Leipzig Billovy dny začínaly utíkat na jeho vkus až příliš rychle. Od chvíle, kdy dostal řidičské oprávnění, jako by si najednou uvědomil vlastní dospělost a skutečnost, že je v maturitním ročníku. Jako každý rok, i letos
autor: Saline A. Tak, tentokrát už se vážně blížíme k cílové rovince. Tohle je předposlední díl, takže teď je na mně, abych vám sepsala srdceryvný doják na konec. Ne, dělám si srandu, zas tak hrozné to nebude. Snad 😉 Nemám napsanou ještě
autor: Saline A. 22. října 2007, Magdeburg „Vypadáš, jako kdyby ses vyválel pod parním válcem,“ se smíchem Tom dosedl vedle svého bratra při obědě. Bill na něj pohlédl takovým stylem, že Tom by na místě ležel v kaluži krve, pokud by jen
autor: Saline A. „Dobré ráno,“ s širokým úsměvem Bushido zezadu objal Billa dělajícího kávu a políbil ho na tvář. „Vyspal ses dobře?“ Bill překvapeně pozvedl obočí nad Bushidovou vřelostí, ale něžně ho pohladil po paži a přitulil se k němu. „Fantasticky, ale
