,,Bille, nesměj se!“ rozkřikl se Tom, ale já nemohl jinak, smíchy jsem už i brečel. A proč? Kluci na tom byli líp než David, takže nějak došlo k tomu, že když je brácha provokoval, „naštvali se“, Georg jako ten silnější ho chytil
,,Miluju tě, Bille,“ zašeptal najednou Tom a setřel mi těch pár slz, co ještě nestihly oschnout. ,,Děkuju ti, hrozně moc to pro mě znamená. Miluju tě,“ šeptal pořád, proto jsem se opět rozplakal. ,,Taky tě miluju, Tome,“ otočil jsem se na něj
,,Bille, vím, že je to ode mě hnusný, ale… Už mi to nestačí.“ Tom se tvářil hodně smutně, jako by mu ubližovalo to, že to po mně žádá. ,,Tome…“ ,,Bille, prosím. Nikdo pro mě neznamená víc než ty a já od člověka,
,,Bille? Bille, vzbuď se, já se bojím.“ Rozespale jsem otevřel oči. Tom se nade mnou skláněl a ve tváři měl vážně ustrašený výraz. ,,Co se děje?“ zeptal jsem se nepřítomně. ,,Tam vedle… Něco tam je, Bille.“ ,,Tome, neblbni, něco se ti zdálo.
,,Kluci, co je s vámi? Celý den záříte jako sluníčka,“ divil se Georg, když jsme odpoledne nasedali do auta, protože jsme měli jet do Berlína, kde měla být nějaká akce. Ani pořádně nevím jaká. ,,Nic, jen dobrá nálada,“ usmál jsem se na
,,Dneska se vám to povedlo, kluci,“ chválil nás David, když jsme seděli v autě a jeli jsme zpátky do hotelu. Opět jsem moc nevnímal a stále jsem se vracel k pohledu na Toma, když měl oči jen pro tu dívku. ,,Akorát ty,
,,Bille, počkej, už musíme jít.“ ,,Ještě jeden polibek, prosím.“ Upřeně jsem se na Toma podíval. ,,Ale jen jeden,“ usmál se a zase mě políbil. Byl jsem tak šťastný. Rukama jsem mu začal přejíždět po zádech a on mi propletl prsty do vlasů.
,,Proč mě tak trápíš?“ zeptal jsem se, když jsem se od Toma odtáhl. Zmateně ode mě odstoupil a prohlížel si mě. Nevím, co jsem čekal. Že když ho políbím, bude to jiné? Že bude cítit to, co já? ,,Bi-Bille,“ hlesl Tom potichu
,,Fajn, tak to dáme znova? Bille?“ ,,Jo, co, jo jasně, teda, co?“ zeptal jsem se zmateně. Naprosto jsem kluky nevnímal.. Byl jsem v úplně jiném světě. Je to už pár dní, co jsme se vrátili a já si stále více uvědomuji, že
,,Kdy že jsi to řekl?“ zeptal se mě Tom naprosto nevěřícně a vstal ode mě. Nemohl jsem mu odpovědět, přes můj pláč to nešlo. ,,To je nechutný, Bille! Jak jsi mohl?!“ Podíval jsem se na něj. Koukal na mě s odporem, věděl
,,Megan, nech toho,“ snažil jsem se jí od sebe odstrčit, ale nedala si říct. ,,No tak Megan, já ten film sleduju.“ Najednou se ode mě odtrhla a nechápavě na mě koukala. ,,Jsi fakt milej, víš to?“ ,,Co je?“ ,,Co je? Vůbec si
Když jsem se ráno probral, venku zase pršelo. Poslední dny prší pořád, je zázrak, když je pár hodin bez deště. Přetočil jsem se na druhý bok, byl jsem líný vylézt. Postel byla krásně vyhřátá a já byl v takovém tom rozpoložení, kdy
Držel Billa v náruči a přijímal jeho polibky, byly to ty nejkrásnější polibky, jaké kdy zažil. Viděl jeho bezbrannou tvář, jeho dokonalou něžnou tvář, za kterou by dal život. Proč jej najednou svíral tak zvláštní strach? Proč najednou svíral Billa tak strašně
Ležel na posteli a jeho černé vlasy se rozprostíraly na bělostném polštáři. Tiše hladil Marcusova záda a oči měl přitisknuté ke stropu nad svojí hlavou. Nemyslel, prostě nemyslel, absolutně vypojil z provozu všechny své rozumové buňky a varovné alarmy ve své hlavě.
Jeho slabé paže se křečovitě chytily okenního parapetu a on s prudkým výdechem vyklonil tvář do tmy. Srdce mu bušilo tak, jakoby chtělo prorazit jeho drobné tělo a měl pocit, že je slyšet snad na celý dům. Neviděl zářící hvězdy na bezmračném
