Bill nemohl vidět, jak v Marcusových očích slastně zablesklo. „Promiň, nechci tě dostat do rozpaků. Jen ti chci říct, že se mu nedivím. Na jeho místě bych si tě každý hlídal úplně stejně. Máš zvláštní dar, Bille. Vyvoláváš v lidech pocit, že
„To bolí,“ pokusil se Bill svést řeč na bratrův stisk, který nemilosrdně drásal hebkou kůži jeho paží, v níž zůstávaly stopy po jeho hluboko zabořených prstech. Toma začínalo jeho neustálé vymlouvání a odvádění od tématu rozčilovat. Čím dál více jej tím totiž
Tvář mu zbělela, jak usilovně se snažil v rychlosti přemýšlet. Proboha, co teď? Jaká ironie, v přeneseném smyslu, jakoby o něj znovu soupeřili oba dva. Tom, stojící za dveřmi a hlasitě se dobývající dovnitř a Marcus, který naopak poklidně dýchal do telefonu,
Tom přestal v laskání bratrových úst. Znovu se napřímil a jemně si přitisknul k tělu jeho tvář. Cítil, jak Bill zvolna objímá jeho boky a opatrně jej po nich hladí. Působili tak idylicky, jejich absolutní odlišnost je spojovala v naprosto dokonalého člověka
Bill uvítal první sluneční paprsky s nezvyklou úlevou a potěšením. Letmé světlo, které procházelo do jejich pokoje i přes stáhnuté žaluzie, pro něj bylo jakýmsi vysvobozením z noci, která v něm zanechala zvláštní a nevysvětlitelný pocit. Sám jej neuměl definovat, což jej
Po těle mu přejel mráz. Věděl, že jej bratr nemůže vidět, že tvrdě spí s víčky pevně stisknutými a jeho hruď se pravidelně nadzvedává, přesto se od něj musel odvrátit, jako by si snad myslel, že Tom může spatřit jeho provinilou tvář.
Billův pohled plný obav stačil Marcusovi k tomu, aby okamžitě pochopil. Pustil jeho ruku, kterou až do této chvíle jemně svíral a poodstoupil od něj na vzdálenost, která už by se dala považovat za slušnou. Neodcházel, neměl důvod, nedělal nic zakázaného ani
Odešla. Možná se pro ni atmosféra stala stejně tak nedýchatelnou jako pro oba bratry. Nedrželi ji, opustila místnost bezprostředně po příslibu mlčení, který přišel z její vlastní vůle, její vlastní iniciativy. Nečekali to. Ani jeden z nich nečekal náhlou soudržnost, ohleduplnost a
Teresa upírala svůj šokovaný výraz na dvojici, která se od sebe právě v neuvěřitelné rychlosti distancovala. Tomovi se doslova zatmělo před očima a krev jakoby mu ztuhla v žilách. Tohle je konec. Není to, jako když se o jejich soukromém životě dozvěděla
„To by snad stačilo ne?“ zaslechl Bill za svými zády a ohlédl se po známém hlase. Střetl se s bratrovým přímým pohledem, který se na něj přísně upíral. S pohrdavým úšklebkem si přiložil skleničku znovu provokativně k ústům. Tom se neudržel a
Tom se ze svého strnulého výrazu rychle probral a prudce odstrčil její dlaň, jako by jej pálila. „Co si myslíš že děláš?!“ křikl na ni vztekle. Teresu jeho reakce nijak nevyvedla z míry. Způsobně se posadila a lehce se pousmála. „Posledně jsi
Bill se naklonil blíže k zrcadlu, aby se mu naskytnul lepší výhled na jeho tvář. Na perfektní tvář. Téměř dokonalou tvář. Bylo až neskutečné co všechno zmůže vrstva líčidel a dvě hodiny práce zručné visážistky. Jakoby to ani nebyl on. Poslední dny
Tom bratra něžně objal zezadu kolem pasu a políbil jej na nahá záda. Měl na sobě jen přikrývku, nic víc jeho bledou kůži nezahalovalo. Vnímal Tomovy polibky na svém drobném těle a přál si tuhle chvíli zapamatovat do těch nejmenších detailů. Stále
Bill rozladěně ulehl do měkkých přikrývek prostorné postele svého pokoje. Byl to zvláštní pocit. Rozhlédnul se kolem sebe. Byl to jeho pokoj, místnost, v níž vyrůstal, kde toho tolik prožil, tisíckrát zde uléhal přesně na toto místo a nesčetněkrát se tady za
„Ale ty jednoduše nebudeš mít jinou možnost,“ sykla ledově Teresa a její hlas zněl naprosto sebejistě a neoblomně. Nehodlá couvnout, v žádném případě se nenechá zahnat zpátky, na to je příliš rozhodnutá a odhodlaná dosáhnout svého, i kdyby měla kráčet přes mrtvoly.
