PRÁSK Panebože, co to tam ten brácha dělá? Bylo asi půl jedenácté večer, Tom seděl znuděně u televize a přepínal z programu na program. Duchem byl stejně někde na párty a balil jednu z těch krásných, přiopilých blondýnek, co seděly naproti němu.
Du versteckst es schon so lange vor mirDu tust mir so leid,was machst du nur mit dir? Už je to presne mesiac odkedy si sa s ňou rozišiel…To ťa to tak vzalo? Tak veľmi si ju miloval? Tak velmi ti chýba? Že
Na okno dopadaly těžké dešťové kapky. Stále jsem měl před očima jeho dokonalou tvář, jeho plné rty, které bych chtěl tak moc líbat. Jeho jemné, hubené tělo, kterého bych se chtěl dotýkat. Ale nemůžu. Je to zakázané a zvrhlé. Když jsme ještě
,,Bille?“ ,,Ano?“ ,,Bojím sa.“ ,,A čoho?“ ,,Smrti.“ Presne takto začal ich posledný rozhovor. Obaja to vedeli. Už niekoľko mesiacov žijú v strachu. Boja sa každého nastávajúceho dňa. Boja sa, že sa jeden z nich už neprebudí! Ano, bolo to kruté, každý deň
„Davide nechceš se tak za půl hodinky stavit? Musím s tebou a Tomem něco probrat. Dostal jsem skvělej nápad.“ Černovlasý chlapec tiskne u ucha mobil a hovoří s manažerem jeho skupiny. „Jo klidně, za půl hodiny jsem u tebe. Zdar.“ A manažer
Bylo deštivé odpoledne. Chlapec sedící na vysokém místě, kde měl výhled na celé město, nechal aby po něm volně stékaly kapky deště. Prstem s černě nalakovanými nehty přejížděl po nápisu vyrytém na kameni. Vzpomínal na tu chvíli, kdy tam těch pár písmenek
(A/N: Povídka je věnována Kajess, bez které bych si už můj svět nedokázala představit… Věnuji jí také Harly a BILLE, které musí pořád čekat na to, až se rozhoupu k dalšímu pokračování Robotů. A v neposlední řadě je to také věnováno vám
Taakže, toto je moja prvá poviedka, ktorú som sa rozhodla poslať, písala som ju pri strašnej búrke, pri jednej sviečke a s polo zlomenou ceruzkou, nič moc ,ale chcem vedieť, či sa mám ešte pokúšať písať…btw názov si nevšímajte vymýšľala som ho
„Cŕn,cŕn…“zvonil budík, kým ho Tomova ruka nepraštila o zem.“Uááá!“zazíval Tom, vstal a šiel do kúpelne. Po rannej hygiene, oblečený a pobalený, sa rozhodol zobudiť brata. Nepočul z jeho izby žiadne zvuky, tak si myslel, že ešte spí. No Bill bol hore ešte
„Takže, mám tu pro vás ještě jednu poslední otázku, začneme u Toma. Tome, jsi zamilovaný?“ Toma rozhodně tato otázka překvapila, i když na ní odpovídal celkem často a pokaždé zvolil stejnou odpověď, nekompromisní ne. Dnes odpověděl stejně, ale přeci jenom cítil takový
„Môžem?“ objavila sa vo dverách strapatá hlava a bez počkania na odpoveď sa do izby vplíži aj telo patriace hlave. „Áno“ dodal celkom nepotrebne chlapec na posteli a vytiahol si z uší slúchadlá. ,,Obed je hotový… pizza došla“ usmeje sa na neho
Vy, čo milujete chemiu aspon tak, ako ja, asi pochopíte, prečo vzniklo niečo takéto. Vysvetlenie je jednoduché… proste chemia. Hold ester kyseliny mravčej a etanolu je velmi umelecky nalaďujúci, ale uznajte, že o romantike v takomto prípade nemohla byť ani reč. <
Opět ten příjemný pocit, rozlévající se po celém těle. Je to tak krásný pocit, přinášející onen sen, který tolik ozvláštňuje mé spaní! Úleva, která mne pohltí, jakoby mne svazovala, nastane jen, když zavřu oči! Noc co noc již několik týdnů…stoupám po schodech
Takže fakt nevím jak se vám tohle bude zamlouvat. Já jsem měla prostě nějakou mizernou náladu a pustila si rádio a slyšela písničku od Avril, When you’re gone a nějak mě ten text dostal. Vlastně, ani nevím jestli odešel Bill, nebo Tom,
Prší. Kvapky stekajú po oknách ako moje slzy po lícach. Už nevládzem. Môj život je ako zlý sen. Nič sa mi nedarí, všetko ide dolu vodou. Kapela už nie je to, čo bývala, fanúšikovia už nie sú to, čo bývali.. A najmä
