Drobná postava s temnýma očima a po pás dlouhými černými vlasy se opírala o zábradlí střechy domu. Čekala. Čekala, až přijde, věděla, že dělá chybu, ale ona ho milovla, milovala ho jako nikoho před ním. Ale ten večer se stalo něco co
,,Vítejte v hotelu Panorama… Ať se vám zde líbí,“ odrecitoval nazpaměť naučenou frázi a strojeně se usmál na nově příchozí návštěvníky hotelu. Znuděně se opřel o prosklené dveře za ním a přivřel oči. Už to bude rok a půl, co tady pracuje
„Kde zase ten Tom vězí?“ hulákal David rozčarovaně na celé patro parkoviště a natahoval krk co mohl, jestli jej někde nezahlédne. „Tome!“ zakřičel varovně, když jej viděl společně s Lucasem přicházet. „Kdes by-“ usekl pod Lucasovým propalujícím pohledem větu v půlce a
„Hey, Tome, jdeš s náma na stěnu ?“ zařval na mně Max, když jsem konečně vyhlédl z okna, kdo mi to hází šutry do pokoje. Myslel samozřejmě grafitti stěnu, kam s ním a celou partou chodíme.„Jasně, počkej tři minuty!“ křikl jsem.Super! Poslední
Sjel jsem Billa zamračeným pohledem a dál soustředil všechnu svou pozornost na tkaničky bot. „Tak křičel tu někdo?“ zeptal se ještě jednou. „Jen po Tomovi lezl pavouk, tak zaječel,“ oznámil pro uspokojení Billovy zvědavosti Gustav a Bill jen s jízlivým úšklebkem zakroutil
„Jo, zasloužil. Celou dobu ses tvářil, že bys nejradši Georga zakopal tři metry pod zem a na natáčení se vykašlal. Já jsem ti jen chtěl zvednout náladu.“ uculil se Bill a znovu pokýval hlavou. „Zvednout? To se ti povedlo. Kdybychom tam seděli
„Tome, vstávej!“ zatřásl Bill se svým starším bratrem a vrátil se zpět do koupelny za svojí žehličkou na vlasy. „Tak Tome, vstaň, jedeme do Berlína!“ zavolal na něj znovu přes půl bytu. „Ale jo, už se oblíkám.“ ozvalo se otráveně z ložnice,
… okamžitě zamířil tam. Našel jsem Billa spícího v obrovské vaně, až po okraj plné vody a po meruňkách vonící pěny, kolem ní plno svíček a jiných cerepetiček. Lehce vydechoval a vypadal náramně roztomile. Pousmál jsem se a sedl jsem si na
„Konec! Jděte na oběd, pak se půjde nakupovat… Ten klip jsem vám už vysvětlil, zítra jedeme do Berlína… Ale to už jsem vlastně taky říkal. Takže… Já už všechno řekl, zatím.“ rozloučil se s námi David. Je nějaký roztěkaný, pomyslel jsem si
„Zdravím…“ utrousil na půl úst a rozhlédl se po místnosti. Postoupil dva kroky vpřed a nabídl Billovi ruku. „Lucas Obermeir.“ představil se a potřásli si rukama. To zopakoval s ostatními členy skupiny a naposledy ji nabídl mně. Polil mě studený pot a
„Co – co – co to?“ vykoktal jsem, když se ode mne odlepil. Rozhlédl jsem se, kam zmizel, ale zahlédl jsem jen jeho postavu mizící ve dveřích kavárny. Přejel jsem si prsty po rtech a vzpamatovával jsem se z počátečního šoku. Kdo
„Ahoj, jak se máte?“ pozdravila nás mile redaktorka z Brava, a my jsme si spolu s ní posedali na gauč ve studiu. „Ahoj, jo jde to.“ věnoval jsem jí jeden ze svých úsměvů a Bill po mě hodil nasupený pohled. „Můžeme začít?
„Jdeš, lásko?“ zavolal jsem po páté na Billa do koupelny, a po páté se mi dostalo stejné odpovědi – „Už jdu.“ „Saki začíná hysterčit, jdeš? Měli jsme tam být v osm a jestli sis nevšiml, tak je skoro půl deváté.“ rozzlobeně jsem
„Koukni na ně.“ uslyšel jsem Georgův vzdálený hlas. „Myslíš, že se takhle zkouší škrtit a dusit i normálně, nebo jen ve spánku?“ ptal se někoho Gustav. Pomalu jsem rozlepil oči a uviděl jsem nad sebou dva smějící se obličeje. Pod krkem jsem
Domka, ďakujem za inšpiráciu 🙂 bez tvojho nápadu by to tu ležalo možno ešte mesiac 🙂 Vyšiel som von a nechal sa niesť, kam ma nohy zavedú… zrazu som sa ocitol pri dobre známej vŕbe, pri ktorej bola lavička. Zničene som si
