Tom:,,Ahoj Bille,kde ses tak dlouho toulal??“ Bill: ,,Čau brácho.No hádej,kde jsem mohl být.“ T:,,No to fakt netuším. Pověz! Nebuď labuť!“ B:,,To je ale chyba, bráško!“ T:,,Byls snad nakupovat?? Nebo jsi byl s nějakou kostí???“ B:,,No tak s žádnou kostí jsem nebyl.Sem snad
Byl první prosincový týden a venku poletoval první letošní sníh… Bill seděl u okna a tiše hleděl ven… Vzpomínal, jak si s Tomem jako malí kluci hráli ve sněhu, jak stavěli sněhuláky a jak mezi sebou vedli bitvy… Tolik mu to chybělo…
Chodili spolu ven, bydleli spolu, občas se políbili… Byla to dvě těla, ale jedna duše, z níž každá část byla něčím, co chybělo té druhé. Jedna citlivá a tajemná, zatímco ta druhá šla jen za svým uspokojením… Za každou cenu… Alespoň ještě
Chtěl odejít. Bylo mu trapně stát a čekat na to, až se jeho bratr uráčí něco říct. Ale něco mu říkalo, ať zůstane. Začínal se ptát sám sebe, jestli opravdu neudělal chybu. Přece jen jednal v zápalu vzteku a teď se upřímně
„Pojď. Půjdeme domů,“ promluvil konečně po dlouhé chvíli Tom, když se od sebe už odtrhli, ale stále klečeli na zemi. Ničil ho pohled na utrápeného Billa, který se sotva držel na kolenou, bílý v obličeji a s černými fleky na tváři od
Hala byla jako vždy plná k prasknutí. Z každého sebemenšího koutu se ozýval křik jásajících fanynek, které čekaly na své idoly. Nad jejich hlavami se tyčily obrovské transparenty, které byly na sebe poskládány kvůli nedostatku místa, takže na některé nebylo ani vidět.
Byla sobota odpoledne a Bill seděl zavřený u sebe v pokoji a zíral na monitor počítače. Tom byl někde s klukama venku a nejspíš ze sebe zase někde dělal velkýho sprejera… Grafiti ale dělal jen amatérsky. To však podle Toma nebylo vůbec
Seděli v autobuse úplně vzadu, kde nebylo od řidiče skoro vidět… Nikdo jiný tam nebyl, jen jeden starší pán, který už na první pohled tvrdě spal. Tom se otočil na svého bratra. Hlavou se opíral o okénko a s lehce přivřenými víčky
TOM „Můžu jít za ním?“ díval jsem se doktorovi do tváře a čekal na jeho odpověď. „Jistě.“ Konečně, vstal jsem a vydal se k bratrově posteli. Ležel tam tak nehybně. Byl bílý jako stěna. Na spánku měl velký kus gázy přilepený náplastí
KELLY Tak tohle jim nedaruju!!! Parchanti!!! Oni mě podfoukli!! No počkejte! Tohle si vypijete až do hořkého dna!! Okamžitě mi bylo jasný, co se tu děje. No však se uvidí, kdo se bude smát naposled! Po obědě jsem klidná došla do svého
TOM „Jak to teda uděláme? Mohli bysme říct Bennym, že ji tu nechceme. Jestli by už nemohla odjet. Za chvilku začíná škola, tak ať se připraví! To je dobrej nápad, ne?“ tohle téma už jsme s Billem probírali celé dopoledne. Snažili jsme
BILL Po chvíli se Kelly začala oblíkat. Nevím, co si myslela. Bylo mi to jedno. Jen jsem chtěl, aby co nejdříve vypadla. Nemohl jsem se na ni ani podívat. Připomínala všechno, co jsem udělal, co nenávidím. Potřeboval jsem co nejdříve vidět Toma.
TOM Seděl jsem na baru, upřeně pozoroval display mobilu a doufal, že to bude rychle za náma. Tak nervózní jsem byl naposledy… no, už ani nevím! Opět jsem se podíval na mobil a furt nic. Sakra! Bille, pohni! Nervózně jsem poposedl na
BILL Naposledy jsem se zhluboka nadechl a vykročil ze dveří. Tom už odešel před pěti minutami. Nějak jsem se pořád nemohl rozhoupat. Nedokázal jsem se dokopat k tomu, abych konečně vylezl z koupelny a šel za Kelly. Sakra!! Musím! Musím!! Zastavil jsem
TOM Tak už je tam půl hodiny. Teď je řada na mě. Věděl jsem, co mám udělat. Nejdříve zajít pro Gustava s Georgem. Potom pro Kelly. Jdeme na oběd. Takový byl plán. Bill totiž nechtěl, aby to došlo až moc daleko. A
