Tom stál jako přikovaný a nebyl schopen jakéhokoliv pohybu. Cože mu to řekl? Proč jen musí být tak hrubý? Zamyslel se. Řekl o něm, že je hrubý? Ano. Protože on byl. Když se na Billa podíváte, napadne vás hodně věcí, jak byste ho popsali… ale hrubý? To asi těžko.
Realita je ale většinou jiná, než se na první pohled zdá. Věděl, o čem mluví, sám se o tom přesvědčil.
„No tak, vypadni konečně, chci z toho filmu něco mít, a když mi budeš stát před obrazovkou, tak se mi to asi nepodaří…“ obdařil ho pohrdavým pohledem a s úšklebkem na rtech od něj odvrátil zrak, aby se mohl nerušeně věnovat ději v televizi. Tom se na něj smutně podíval a beze slov zamířil do svého pokoje. Tam se svalil na postel a přemýšlel, kde se to pokazilo… Ono se to vlastně nepokazilo. Nikdy to nebylo takové, jaké by to podle něj být mělo. Už od první chvíle, kdy jejich bratrský vztah přerostl v něco víc, se k němu Bill choval s chladným odstupem a většinu času s ním jednal jako s kusem hadru. Na začátku si to přes velkou zamilovanost ani moc nepřipouštěl, ale časem jakoby procitl. Čím dál víc si všímal Billovy lhostejnosti, čím dál víc mu vadilo, jak s ním bratr jedná, čím dál víc mu začínalo docházet, že takhle to nepůjde… Ale když se o tom s ním pokoušel promluvit, jen se mu vysmál a s údivem prohlásil, že si snad nemyslel, že by mezi nimi mohlo jít o lásku… Vždyť to jsou dvojčata a jak mu Bill „vysvětlil“ nejde o nic než jen dočasný vztah z důvodu nedostatku sexu a času najít si někoho jiného.
Bylo mu to líto, jistěže bylo, ale co mohl dělat? Chtěl být s Billem, ale nedokázal ovlivnit jeho chování, jeho aroganci, která ho den ode dne štvala čím dál víc.
Samozřejmě, že věděl, že Bill není takový, za jakého ho všichni mají, věděl, že nálepku „Bill-velký romantik“ mu vymyslel David. Věděl to, ale přesto věřil, že v něm je aspoň špetka citu. Bože, jak byl naivní. Bill nejenže postrádal cit, ale zřejmě postrádal i instinkt, instinkt, který by mu alespoň naznačil, jak moc Tomovi svým chováním ubližuje. Byl si jistý, že Bill si to ani neuvědomuje. Nikdy nad ničím moc nepřemýšlel, s ničím si nelámal hlavu, prostě jednal tak, jak si myslel, že je to v danou chvíli vhodné. Na následky nemyslel a ani ho moc nezajímaly.
Pomalu se posadil, aby si vzápětí opět lehl. Nevěděl, co má dělat. Byl v náladě, kdy mu jakýkoliv pohyb připadal naprosto zbytečný, jakákoliv námaha na nic. Proto se přetočil na bok a pokoušel se usnout. Do hlavy se mu ale stále vkrádaly myšlenky na Billa, na jeho dvojče, které nadevše miloval, miloval zakázanou láskou, a které jím očividně pohrdalo…
Předtím, než spolu začali spát, to taky nikdy nebylo bezproblémové. Ale jako dvojčata si rozuměli a navzájem se respektovali. Takové ty řeči, co se o nich neustále všude píšou, jakože bez sebe nemohou být, to bylo poněkud přehnané, ale dalo by se říct, že se měli rádi. Předtím… Předtím, než Tom Billovi řekl, co k němu cítí. Nejprve se Bill zdál být zaskočený, ale pak se rychle vzpamatoval…
Potom začal být divný. Tom to vycítil, ale stále netušil, co se děje… Nejprve mu připadalo, že se Bill za jejich vztah stydí, ale pak mu došlo, že ne. Bill byl vždycky přesvědčený o správnosti svého jednání, ať už udělal cokoliv, bylo to dobře. Byl neuvěřitelně egoistický a sobecký. Někdy to mohlo vypadat, že má rád jen „sám sebe“, ale Tom věděl, že to není pravda. Nebo si to aspoň myslel do té doby, než se Billovo chování tak změnilo.
Teď už mu bylo jasné, že bratr jím prostě pohrdá, že mu připadá směšný, že ho opravdu jen využívá. A nejvíc mu vadilo, že přesně tohle si všichni myslí o něm. To on má přece pověst lamače srdcí, toho drsného týpka, který nesnáší romantiku. Zato Bill je pro všechny ten dokonalý, sladký andílek, který by nikdy nikomu neublížil… Kdyby jen věděli, jak strašně moc se pletou…
Na začátku, jim prostě rozdělili „role“. Nepřipadalo mu to jako špatný nápad, každý si ve skupině najde to svoje… Ale časem to začínal nenávidět… Štvalo ho, jak musí neustále opakovat naučené fráze, jak se musí přetvařovat, dokola jen omílat to samé. A přitom to vůbec nebyla pravda… On toužil po lásce a citech, nebyl takový, za jakého ho všichni mají… Ani Bill takový nebyl… Povzdechl si. Proč jen na něj musí neustále myslet?
autor: Dádinka, Prinzesschen
betaread: Helushka
Na mým blogu je bleksowka, promiň za reklamu.
Tom by mněl dat Billovi stejnou lekci. Vykašlat se na něj a žít si svůj život.