Bill ho sledoval zoufalým pohledem a prosil ho, aby neodcházel. Nevěděl, proč chce, aby zůstal. Ale věděl, že rozhodně nechce, aby odešel. Tom se rozhodoval. Přál si zůstat tu s ním, ale bylo mu jasné, že pro ně oba bude lepší, když ho tu nechá samotného. Nesmí mu splnit všechno, co chce. To by se zase vrátili tam, kde byli na začátku. A to nehodlal připustit. Radši se na něj ani nepodíval a rychle zamířil pryč. Bill za ním jen volal nadávky a naprosto vykolejeně se ho ptal, proč musí odejít. Tom neodpovídal a po chvíli vyběhl z domu. Nechtěl se s ním teď vidět…
Zvedl se z postele a rozzuřeně na sebe naházel oblečení. Nevěděl, co to mělo znamenat. Byl zmatený z toho, že se mu to tak líbilo a že by snad mohl Toma milovat, a ještě víc zmatený byl z Tomova chování. Co se to s ním děje? Byl přesvědčený o tom, že ho Tom miluje. Tak proč se ním tak jednal? Našel si snad někoho jiného?
Proti jeho vůli se mu ta představa vůbec nezamlouvala. Jen když na to pomyslel, pukal vzteky. Ale proč? Proč mu to tak vadí? Už na začátku se přece dohodli, že si nemusí být věrní, oni spolu přece nechodí! Tak proč se mu obrázky Toma a někoho jiného nesmazatelně vrývají do paměti a on má pocit, že vybuchne? A proč na něj musí sakra pořád myslet? Lítost vystřídala zlost. Měl na něj pořádný vztek, připadal si využitý. Udělal se do něj, pak, aby se neřeklo, ho uspokojil taky a nakonec si odejde? Bez jediného slova? Co si to k němu vůbec dovoluje?
Slyšel bouchnutí dveří a tělem mu proběhl mráz. ´Je tady. Už se vrátil. Co mám dělat?´ přemýšlel a usilovně se snažil soustředit na čtení časopisu. Tom si ho ani nevšiml, vyběhl k sobě do pokoje a třískl dveřmi. Bill začínal opět zuřit. On se vrátí až pozdě v noci a ani se po něm neshání? Nechce se mu omluvit? Vztekle odhodil časopis a vstal z pohovky. Naštvaně se za ním rozeběhl a dupal jako slon. Rozrazil dveře. „Kde jsi byl?“ Tom se otočil a s úšklebkem zaznamenal, jak to Billa vytočilo. Tohle přesně potřeboval. Aby na něj začal žárlit a tím si uvědomil, jak ho miluje. Jestli ho teda miluje… Očividně ano. Pousmál se.
„Venku přece.“
„To vím taky, ale s kým?“ znovu na něj zaútočil a popošel blíž k němu.
„Ale, ale, Bille, snad bys to nechtěl vědět? O mě ses nikdy nezajímal, co tak najednou?“
„Prostě mi to řekni!“ sykl Bill a už ztrácel veškerou trpělivost.
„Ale já ti to říct nechci,“ dál si s ním hrál a náramně se bavil. Chytl Billa za boky a přitáhl si ho blíž k sobě. Díval se mu do očí a schválně se snažil tvářit tajemně, aby byl ještě víc zvědavý.
Ovšem Billa zvědavost už přešla. Teď toužil po něčem úplně jiném. Fascinovaně na něj hleděl a přitiskl se k němu. Sledoval jeho spokojený úsměv, z kterého ho příjemně mrazilo. Nelíbilo se mu, že Tom má převahu. Necítil se dobře, když věděl, že si s ním může dělat, co jen bude chtít, protože se není schopen ani pohnout. Tom se k němu sklonil a přejel jazykem po jeho rtech. Bill slastně přivřel oči, ale Tom už dál nepokračoval. Přitáhl si tedy jeho hlavu a chtěl ho políbat sám, ale jaksi mu to nechtěl dovolit. Dál úspěšně uhýbal a stále se přitom usmíval. Už to nevydržel.
„Tak co je, Tome? Buď mě pusť, nebo mi dej pořádnou pusu.“ Byl si jistý, že se konečně dočká vytouženého polibku, ale opět se mýlil. Pustil ho a chtěl odejít. Bill už vážně ničemu nerozuměl. Co to s ním sakra je? Chtěl ho přece, jinak by s ním tohle nedělal. Tak proč ho teda pustil? Jen si s ním hrál? Rychle ho chytil za ruku a otočil si ho k sobě. Aniž by stihl zareagovat, přisál se na jeho rty a pevně se ho držel kolem krku. Tomovy snahy o ukončení vyšly naprázdno. Bill mu nedovolil odejít. Jazykem mu rozevíral ústa a vášnivě do nich vjížděl. Tom se už nebránil, ale nespolupracoval. Stále Billovi nechtěl dopřát to, co nejvíc chce. Ale ten si toho ve víru vášně ani nevšiml a už ho táhl k posteli. Svalil ho na ní, ale Tom se mu vysmýkl a zvedl se. Bavilo ho si s ním hrát. „Bože…“ zařval dramaticky Bill. „O co ti jde? Mám tě snad prosit, abych tě mohl mít?“ Nikdy by si nemyslel, že se Toma bude muset dožadovat zrovna o tohle. Vždycky mu to poskytl bez jakýchkoliv námitek. Tak co se najednou děje? Tom neodpovídal, jen si ho zkoumavě prohlížel. Nejraději by se na něj také vrhl, ale tím by překazil svůj slibně se vyvíjející plán. Bill si stoupl vedle něj a zase se k němu přitiskl. Chtěl ho nějak donutit změnit názor. Nenáviděl se za to, co teď dělá, ale touha byla silnější než hrdost…
Tom se už taky přestával ovládat. Zajel Billovi do vlasů a prudce mu zaklonil hlavu.
Překvapeně vydechl, ale když ho Tom dravě políbil, rozhodně neprotestoval. Namáčkl ho na stěnu a rukou se dobýval pod jeho prádlo. Nechtěl k němu být něžný, nezaslouží si to. Billovi to ale ani v nejmenším nevadilo. Rozvášněný Tom se mu zamlouval, a tak jen vzdychal a všechno nechal na něm. Tom se nezdržoval se svlékáním, podvlíkl ruku pod jeho prádlo a uchopil jeho vzrušení. Bill slastně sténal a hlasitě oddechoval. Znovu ho tvrdě políbil a kousal jej do rtu. Chtěl si na něm vybít svoji zlost za to, že mu to stále neřekl. Přestal. Bill se na něj polekaně zadíval a zašeptal: „Pokračuj!“ Panika v jeho očích nabývala na síle.
„Až mi to řekneš!“
„Co ti mám říct?“ zasmál se, ale moc dobře věděl, co chce jeho bratr slyšet.
„Když nevíš, to abych radši šel…“
„Ne!“ zařval až příliš hlasitě a málem mu umačkal ruku. Tom pozvedl obočí. „Dobře, dobře…“ rezignoval Bill a trochu povolil stisk. Nadechl se. „Miluju tě!“ šeptl a neodvážil se na něj podívat. Tom nevěděl, proč se takhle mučí. Proč ho nutí říkat to, co nejspíš necítí. Ale potřeboval to slyšet. Znovu zasunul ruku pod Billovo prádlo a dokončil svoji práci. Bill se udýchaně opřel o stěnu. Jak odezníval slastný pocit z orgasmu, začínalo mu být jasné, co chce Tom udělat. Odejít. A zase ho tady nechat. Aby si opět připadal tak nepotřebný a využitý. Natáhl se po jeho ruce a pevně stiskl. „Ať tě to ani nenapadne! Ty zůstaneš tady!“ přikázal mu a když viděl, jak se zatvářil, dodal: „Prosím!“
autor: Prinzesschen
betaread: Helushka
