Vyměněné role 4.

Když Bill dorazil domů, zarazil se v chodbě. Celou cestu domů přemýšlel nad svým chováním, chvíli si snad dokonce myslel, že jedná špatně… Ale všechny tyto myšlenky v zápětí zavrhl. On jedná přeci vždy správně. Nic, co on udělá, nemůže být špatně.. Stáhl ze sebe těžkou, koženou bundu a otočil se čelem do domu.

,,Ahoj,“ usmál se na něj bratr, který zrovna vycházel z kuchyně. Byl rád, že už je Bill doma. Vždy, když takhle někam odešel, míval zvláštní pocity. Nevěděl, jak je popsat, ale vždy se něčeho bál.

,,Ahoj,“ odpověděl mu Bill po malé chvíli taky s úsměvem. Toma to překvapilo ale i příjemně potěšilo. Udělal pár kroků blíže k bratrovi a slabě se k němu naklonil. Bill chvíli váhal, ale nakonec ho bratrův upřímný úsměv přesvědčil. Nevěděl, co se to s ním děje, ale nahnul se a slabě, jenom tak zlehka, Toma políbil. Byl to jen nepatrný dotek rtů dvou chlapců, ale v obou z nich to vyvolávalo silnou vlnu emocí.Tom byl tak šťastný jako po Billově boku už dlouho ne. Poprvé snad cítil něhu a možná i lásku, kterou Bill do polibku vkládal.

Zatímco Tom měl šťastné pocity, Bill byl zmatený. Nevěděl, co se to s ním děje. Cítil zvláštní šimrání v žaludku. Tohle ještě nikdy necítil. To je hloupost.

,,Dost!“ Prudce od sebe Toma odstrčil a odešel do svého pokoje. Bratra nechal naprosto zmateného stát v chodbě. Jakmile za sebou zavřel dveře, lehl si do postele a hlavu schoval v dlaních. Nechce přemýšlet nad tím, že by se mu ten polibek snad mohl líbit. Nechce přemýšlet nad tím, že mu snad ten polibek přinesl něco jiného, než jen uspokojení. Pro něj je Tom jen krácení času. Jen malá aféra… nic víc!

Tom se zmoženě svalil na pohovku a ke krku si přitáhl deku. Poprvé za celou dobu trvání jeho vztahu s Billem cítil, nebo si to alespoň myslel, že v tom polibku bylo s bratrovy strany něco víc. Víc než jen hloupé uspokojení touhy. Ale zároveň i poprvé litoval. Ve chvíli, kdy ho Bill odstrčil a zmizel v pokoji, si uvědomil, jak je jeho láska bezvýznamná. Kdyby byla opravdu taková, jaká si myslí, že je, kdyby byla opravdu tak silná, dokázal by Billa už dávno změnit.

Poprvé si konečně dokázal připustit, že jeho bratr není dokonalý. Růžové brýle lásky, kterých se držel zuby nehty, už nebyly tak růžové. Byly v nich silné praskliny, které mu ukazovaly reálný svět kolem něj. Trpce se zasmál nad svou vlastní naivitou. Miluje Billa. Doopravdy ho miluje. Ale i zamilovanému člověku občas dojde trpělivost. A Tomův pohár trpělivosti právě přetekl. Rozhodl se… Pokusí se k Billovi přistupovat stejně chladně, jako on přistupuje k němu. Věděl, že to bude těžké, ale nemůže nechat Billa sebou manipulovat. Oba moc dobře věděli, že když si Bill usmyslí, že dnes bude s Tomem, tak tomu bez námitek bude vážně tak. Tom byl vděčný za každou minutu, kterou mohl strávit spolu s bratrem, i když ho to bolelo. Ale to chtěl Tom zastavit.

Vstal z pohovky a rychlými kroky přešel ke schodům. Zamířil k bratrovým dveřím, ale čím více se k nim blížil, tím více ho odvaha postavit se mu, opouštěla. Zastavil se a zhluboka se nadechl. Udělá to… Otevřel a vešel do pokoje. Bill stále ležel v posteli a přemýšlel. Teď už se však jeho myšlenky ubíraly jiným směrem. Snažil se vymyslet způsob, jak vlezlé myšlenky typu ,,ubližuješ mu,, zahnat. Když Tom vstoupil, posadil se na posteli a pozoroval ho. Připadal mu jiný. Líbil se mu. Vždy se mu Tom líbil, proto kdysi souhlasil s jejich ,,vztahem,, , ale teď to bylo jiné. Tom byl jiný. Ale Bill zatím ještě netušil, co za tím vším je, co všechno mu jeho bratr přišel říct. ,,Co chceš?!“ štěkl na bratra. Tom se zarazil. Rozhodl se správně, teď už si byl jistý.

,,Kde si celé odpoledne byl??“ zeptal se odhodlaně a opřel se o bratrovu skříň plnou oblečení. ,,To tě nemusí zajímat!!“ odsekl mu Bill a otočil se k němu zády. Opět měl pocit, že ho nějak podvádí. Zase tady byly ty vlezlé myšlenky. Chtěl mu to snad i říct, ale jeho hrdost mu to nedovolila.

,,Ale mě to zajímá! Máš snad někoho bokem?! Někoho, s kým si hraješ stejně jako se mnou?! Bože, jsi tak ubohý Bille,“ zasmál se Tom a snažil se bránit slzám, které se mu opět draly do očí. Když Bill slyšel slova, která vyšla z bratrových úst, zarazil se. Nikoho bokem přece nemá. S nikým si nehraje.

,,To si přehnal! Co si o sobě myslíš?!“ Vstal a rychlými kroky se přesunul před Toma. Stál naproti němu a z očí mu div nešlehaly blesky. Byl rozzuřený. Tomovi se povedlo udeřit na jeho jediné citlivé místo. Dokázal mu říct, jaký Bill doopravdy je.

,,Mám pravdu, že?! Ty máš náhradu za mě! Když mě máš dost, jdeš jinam, že?! Je aspoň dobrá?! Stojí za to?!“ přisadil si Tom a trpce se zasmál. Bolelo ho to, co říkal, ale byl to jeho způsob obrany proti vlastnímu bratrovi.

,,Mlč!! Tohle už nikdy neříkej! Je ti to jasné?!“ křikl na něj Bill a dal mu facku. Vystrkal ho ze svého pokoje. S hlasitým bouchnutím dveře zavřel a svezl se podél nich na zem. Toma nemiluje, ví to snad téměř jistě. On nikdy nikoho nemiluje… Ale proč ho teda Tomova slova tolik bolí?

***************

Tom se s uslzenýma očima díval na dveře Billova pokoje. Tiskl si ruku k místu, kam před malým okamžikem dopadla Billova dlaň. Vážně ho uhodil? Bill? Nikdy si tihle dva nic neudělali, ale Bill to změnil. Proč to udělal? Tímhle svým činem Toma nadobro zničil. Do této doby byl ochotný Billovi ještě stále odpouštět. Byl by ochotný mu prominout, i kdyby snad doopravdy měl milenku. Ale tohle mu už odpustit nedokáže. Nedokáže se smířit s tím, že jej Bill uhodil. Otočil se a s hlasitými vzlyky zmizel ve svém pokoji. Tak moc ho to bolelo. Ne tvář, ale srdce… Nevěřil, že někdo jako Bill dokáže člověku tak moc ublížit. Teď se o tom sám přesvědčil.

Dolehl do postele, zahrabal se do peřin a tiše plakal. Jak to bude dál? On už bez Billa nedokáže žít? Jestli to mezi nimi teď skonči, jak to bude dál s Tomem?

autor: Dádinka, Prinzesschen
betaread: Helushka