Vyměněné role 8.

Max přestal Billa líbat a zaraženě ho pozoroval. Bill před ním seděl se zmateným výrazem a pomalu spouštěl ruce z jeho zadku. V hlavě měl tak neuvěřitelný zmatek. Proč myslel na Toma? Proč, když před sebou měl někoho jiného, když před sebou měl Maxe? Celkem atraktivního chlapce, který pro Billa udělá cokoliv… Proč tedy myslí na Toma?

Zmateně zatřepal hlavou a podíval se na Maxe. Slabě se na něj usmál a dlaně mu opět položil na zadek. Slabě stiskl a přitiskl ho více na sebe. Opět se vpil do jeho rtů a snažil se dělat, jako že se nic nestalo, ale dost dobře mu to nešlo, protože před očima měl stále Tomovu tvář. Jeho úsměv, zářící oči… Přesně si vybavoval pohled plný bolesti, když se s ním miloval. Byl k němu tak hrubý, tak necitelný. Začínal cítit výčitky svědomí.
,,Ma-Maxi, dost.“ Odtrhl se od něj a snažil se ho ze sebe setřást. Nevěděl, co se to s ním děje, ale věděl, že nedokáže pokračovat. Že nedokáže Toma podvést. Ale nevěděl proč…

,,Co se děje, Bille?“ zeptal se ho chlapec zmateně. Postavil se vedle pohovky a sledoval Billa, který v rychlosti vyskočil na nohy a hrnul se ke dveřím. ,,Musím pryč,“ šeptl Bill a vyběhl ze dveří. Co nejrychleji mohl, běžel domů. Něco ho uvnitř spalovalo a měl pocit, že pokud během chvíle nebude vedle Toma, zešílí. Tolik ho chtěl vidět, omluvit se mu… V jednom měl jasno, něco je s ním jinak, Tom s ním něco udělal…

*******************

Tom ležel v posteli, zahrabaný do peřin a tupě zíral před sebe. Jak to Bill myslel, že za to zaplatí? Že toho bude litovat? Co chce udělat? Na žádnou ze svých otázek neznal odpověď. Ale ať se snažil přemýšlet sebevíc, na nic nepřicházel. Jediné, co věděl, bylo, že už se sebou nenechá manipulovat. To, co dnes Bill udělal, byla poslední kapka. To, že ho uhodil by ještě skousl, ale to, jak se s ním hrubě miloval? To už bylo na Toma moc. Mrzel ho Billův přístup k němu a konečně si možná uvědomil, že by se měl změnit. Chovat se jinak. Naučit se Billovi říkat NE. Ale bál se, že to nedokáže. Že bude stačit jediný jeho pohled a on opět roztaje a padne mu do náručí.
Přetočil se na záda a pevně semkl víčka. Oči ho pálily a on doufal, že takhle to bude lepší. Ale mýlil se. Oči ho pálily ještě víc. Štípaly, až se to nedalo vydržet. Prudce je otevřel, odkopal peřinu a vstal. Loudavými kroky se vydal do koupelny. Zapřel se o umyvadlo a zadíval se do zrcadla. Na pravé tváři se mu slabě rýsovaly otisky Billovy dlaně. Smutně se pousmál a pustil vodu. Do dlaní si trochu napustil a chrstl si to na obličej. Doufal, že se trochu uklidní… A na chvíli to byla pravda. Ale jen do doby, než uslyšel z haly bouchnutí dveří a hlasité kroky po schodech. ,Bill,´ blesklo mu hlavou a z pro něj neznámého důvodu se v koupelně zamkl. Sedl si zády k vaně a hypnotizoval dveře. Doufal, že ho Bill nebude hledat. Že mu dá pokoj.
,,Tome!“ křikl Bill a vběhl k němu do pokoje. Během cesty domů, která mu trvala bez mála půl hodiny, hodně přemýšlel. Možná si konečně připustil možnost, že k bratrovi něco cítí, že pocity, které jsou u něj čím dál tím častější, souvisejí s jeho bratrem. Že ho možná miluje…

,,Tome!“ křičel Bill dál a rozhlížel se po pokoji. Viděl rozestlanou postel, takže ven nešel. Otočil se ještě jednou kolem do kola a vyšel na chodbu. Chtěl se jít podívat do kuchyně, ale když procházel kolem koupelny, všiml si slabého proužku světla, které vycházelo z pod dveří.
,,Tome? Jsi tam?“ zeptal se Bill na zcela zbytečnou otázku. Jistě že je tam. Kde jinde by asi tak byl? ,,Jdi pryč Bille,“ špitl Tom, ale přes dveře to bylo slyšet. Bill se zarazil. ,,Tome, pusť mě dovnitř. Promluvíme si…“ mluvil na něj konejšivým tónem. Potřeboval, aby ho Tom pustil dál. ,,Nechci si promluvit.“

,,Tome! Vylez ven, nebo mě tam pusť!“ Bill zvýšil hlas a ani si neuvědomil, jak to teď pokopal. Tom se prudce postavil a tělem mu projela vlna vzteku. Jak se opovažuje mu ještě něco přikazovat?!
Prudce otevřel dveře a zadíval se na bratra, který leknutím kousek odskočil. ,,Nechci s tebou mluvit,“ sykl Tom přes zaťaté zuby a prošel kolem Billa, jakoby tam ani nebyl. ,,Cože?! Tome, něco jsem řekl!“ Bill si stál za svým a jeho předsevzetí, že by se snad mohl k Tomovi chovat slušně, bylo pryč. Teprve teď si konečně Tom uvědomil, jaký byl hlupák. Otočil se a pohledem Billa propaloval. Bill kousek couvl. Z jeho bratra šel strach.
,,Něco jsem řekl. Nechci s tebou mluvit, jasné?! A zvykni si na to, že ne všechno bude po tvém!“ sykl Tom, otočil se a zmizel v pokoji. Zmateného Billa nechal stát za sebou, a i přes to, že se cítil mizerně, tiše si gratuloval k tomu, že se dokázal Billovi postavit…

autor: Dádinka, Prinzesschen
betaread: Helushka