Autoškola 11.

„Jenomže ti nechci způsobit bolest…“ zašeptal tiše hned, jak ucítil že jej Bill i přes polibky pomalu pokládá zpátky na postel. Bill však na jeho obavy nějak zvláště nereagoval. Ba právě naopak. Teď to už věděl jistě, že nedokáže přestat.

„Tohle pro mě nebude bolest, Tome,“ šeptal tiše Bill a v přímém očním kontaktu si na něj pomalu lehal. Něžně jej líbal na nádherně plochém bříšku… nedokázal se jej nabažit. Nemohl uvěřit, že to byl právě on, kdo tehdy Tomovi tolik ublížil svým chováním… Tom se už nedokázal bránit slastným projevům Billova laskání a začal pomalu sténat jeho jméno.

„Bille…“ vydechl a rychle jej stáhl zpátky na sebe. Musel jej znovu líbat… cítit jeho vůni a také teplo, které vysílal do každé buňky Tomova těla.

Drtivě se mu přisál na rty a nevědomky si jej tlačil na svůj, teď už dost napnutý, klín. Bill se na něm pomalounku posadil a naposled mu pohlédl do očí.

„Billi, slib mi, že když tě to bude bolet… řekneš mi to, ano?“ slabě zašeptal a stiskl jeho dlaň pevně v té své. Bill horlivě přikývl a nechal se Tomem pomalounku usadit na to správné místo. Hned, jak byl plně usazen na Tomovi, ucítil prudkou bolest a tiše vydechl… Tom se toho zdánlivě polekal, protože chtěl hned přestat. Bill ale rázně zakroutil hlavou. I když jej to velice bolelo, už couvnout nechtěl. Poprvé cítil někoho v sobě… a bylo to pro něj neuvěřitelně zvláštní… tohle všechno. Díval se Tomovi hluboce do očí a bylo až neuvěřitelné, kolik lásky tam viděl.Cítil, že jej Tom má moc rád. Akorát to od něj ještě neslyšel…

Avšak bolest, kterou cítil na začátku, začala pomalu ustupovat. Tom si také všimnul, že Billova tvář už není zkroucená do bolestného úšklebku a že z jeho očí už netečou slzy. A hned, jak se na něm Bill opatrně zhoupl věděl, že už vyhrál… po chvilce se jejich nahá těla vášnivě proplétala a z úst obou chlapců se draly naléhavé steny. Tom rychle obemkl prsty kolem Billova vzrušení a začal jej rychle třít… věděl, že jeho vrchol se už blížil. Netrvalo dlouho a oba vysíleně dopadli na rozházenou postel. Bill nedokázal zklidnit svůj dech, celý se klepal a proto vůbec neodmítl, když si jej Tom vzal do náručí a přes oba něžně přehodil deku. Tom se jej snažil svým náručím uklidnit, což se mu asi moc nepovedlo, protože jeho tělo se třáslo snad víc, než to Billovo.

„Nebyl… nebyl jsem nějak špatnej?“ zeptal se tiše Bill třesoucím se hlasem.

„Bylo to… dokonalý, Bille. Nádherný… já, děkuju,“ špitl a vtiskl mu lehký polibek na čelo. Bill se zářivě a šťastně usmál a uložil se v Tomově náručí do pohodlnější polohy…

„Bille… chci ti něco říct,“ začal Tom pomalu. I když už uběhlo několik minut od jejich nádherného spojení, Tom našel odvahu mluvit až teď. Pořád Billa držel pevně ve své náruči. Když však na jeho větu neslyšel žádnou reakci, tušil, co se stalo. Opatrně nakoukl na Billa, a když uviděl, jak ten andílek sladce spinká, pousmál se. I když se moc bál, našel v sobě sílu, aby to šeptem vyslovil.

„Miluju tě,“ lehce se otřel nosíkem o ten jeho a políbil jej. Bill se spokojeně zavrtěl a dál nerušeně spinkal v bezpečí Tomova těla…

Zatímco Bill spokojeně spinkal u Toma v objetí, ten usnout nemohl. Pořád dokola slyšel v hlavě hlas policajta, jak mu oznamoval, že Veronika zemřela… Bylo to pro něj tak příšerné, že už nikdy nechtěl nikoho ani vidět. Pak si však začal své zoufalství vybíjet do krátkých aférek, které však vždycky skončily fiaskem. Už tak dlouho necítil teplo něčího těla… a pocit, že jej znovu někdo miluje…

A Bill mu tenhle pocit dodával plnými doušky. Když se mu v náručí něžně chvělo tělo toho spícího andílka, necítil kolem sebe nic, jenom nekonečnou lásku, kterou mu Bill byl schopen dát. Láskyplně se sklonil k jemné kůži na nahém rameni a jemně jej políbil. Přitulil si jeho hřejivé tělo ještě více k sobě a nasával tu omamnou vůni Billových vlasů.

Neuměl si představit, co by dělal, kdyby se osud znovu zopakoval a on by přišel i o něj. Na to raději nechtěl ani pomyslet. Vždyť si už vytrpěl dost. A každý člověk má přeci právo být alespoň chviličku šťastný… tak proč by on nemohl?

Bill se v jeho náručí najednou neklidně zavrtěl a poslepu tápal po Tomově dlani. Ten jej rychle chytil za ruku a líbl jej něžně do vlasů. Bill se rázem uklidnil a pokračoval dál v spokojeném snění o jejich budoucnosti. Protože jenom ve snách si tu budoucnost můžeme vybrat, jakou chceme… jenomže se ne vždy rovná realitě…

I nad domem Tomova tatínka se usmálo sluníčko a svůj úsměv rozdávalo všem lidem, kteří se podívali do hřejivých slunečních paprsků. Jedním z těchhle lidí byl i Bill, který se s úsměvem na tváři podíval do slunečného rána. I když bylo sluníčko, zas až tak moc teplo nebylo, a proto zůstal přikryt dekou, která jako jediná zahalovala jejich nahá těla.

Billovi trvalo jenom malinkatou chvilinku, aby si v hlavě srovnal vše, co se včera stalo. On a Tom… oni dva spolu… milovali se…

Šťastně se usmál a přivinul si Tomovy horké dlaně ještě pevněji kolem svého pasu. Kdyby teď neležel, určitě by se vznášel samou láskou k Tomovi. To co se mezi nimi včera stalo, mu teď připadalo neuvěřitelné… ale dokonalé. Tom byl k němu maximálně něžný a i když jej to zprvu bolelo, ta bolest mu za to stála.

„Dobrý ráno,“ ozval se mu něčí sladký hlásek u ouška, na kterém následně ucítil jemné políbení. Se zářivým úsměvem na rtících se otočil na Toma a celého si jej stáhnul na sebe.

„Už lepší ani nemůže být,“ sladce se na Tomiho zazubil a spojil jejich rtíky ve sladkém polibku. Naléhavě se k sobě tiskli a intenzitu polibků ještě více zvýšili.

Bill omotal Tomovi ruce kolem krku a líbal jej po celé krásné tvářičce. Tom se nechal unášet Billovým něžným laskáním a hladil jej po nahých ramenou, čímž jej ještě více zahříval.

„Miluju tě, Tome… strašně moc,“ špitl Bill tence a zahleděl se do těch dvou studánek, které rázem posmutněly.

„Jenomže mi to nemusíš říkat, Tomi, když ti v tom něco brání. Mě stačí už jenom to, že to cítím,“ sladce se usmál a pohladil Toma po pootevřených rtících.

„Bille… já ti musím něco říct,“ na chvilku se odtrhl od jeho mazlících se prstíků a byl konečně odhodlán, říct mu celou pravdu…

„Teď už neříkej nic, Tome,“ vydechl Bill a narychlo si jej protočil pod sebe. „Jen mě líbej,“ tiše zaúpěl a s láskou se nechal utápět v Tomových rtech…

autor: B-kay
betaread: Janule