Chtěl to udělat nenápadně.
Rychle otevřít dveře, efektivně od nich odskočit a vzdálit se z této části domu, dřív než dojde k nemožnému, ale osud mu nepřál.
S nádechem vzal za kliku, podle plánu uskočil vzad, kde efektivně kopnul do vyřezávaného stojanu na deštníky, jež sebou nebezpečně zakymácel, zatímco se všechny deštníky, co stojan obsahoval, s rachotem rozlétly po úzké předsíni.
Ano, Tome, líp sis to naplánovat nemohl…
„Jörgene, copak tu…?“ uslyšel Tom její neupřímný smích.
„Ach tak…“ povzdechla, když vešla dovnitř a její zrak spočinul na vyděšeném Tomovi.
„Dobrý večer,“ hlesl Tom a s bázní hleděl do toho úzkého obličeje.
Vignonette byla pěkná, byla velice milá, když chtěla, byla úspěšná, byla i vcelku bohatá – Vignonette byla dokonalá, ale jedna věc zůstávala překážkou – Bill.
Tom zůstal opřený o roubenou stěnu, nohou stále podpírající padající dřevěný stojan na deštníky a vyčkával, co bude Vignonette dělat.
Mlčela, jen si ho zálibně prohlížela.
Na tváři se jí rozhostil mírný, leč zákeřný úsměv a Tom nevěděl, jak si to má vyložit.
Přistoupila několik kroků k němu a jediné, na co Tom v tu chvíli dokázal myslet, bylo, jak dokázala tak důstojně projít tím stísněným prostorem a nezakopnout přitom o některý z pestrobarevných deštníků, jež se Tomovi předtím tak příhodně podařilo rozházet…
Opřela se rukou o stěnu za ním, její obličej byl u toho Tomova tak blízko, že se téměř dotýkali špičkami nosu, a vyzývavě mu hleděla do očí.
Tomovi se dělalo špatně, jak se pokoušel zaostřit na něco, co bylo tak blízko, takže od toho raději upustil a nepřítomně zíral kamsi za Vignonette.
Nedokázal ze sebe vydat ani hlásku, srdce mu zběsile bušilo. Ve vedlejší místnosti sedí jeho otec, zabil by je oba, kdyby se vůbec někdy dozvěděl o včerejší noci, natož o tom, že Vignonette zjevně stále nemá dost.
Najednou, ve zlomku okamžiku, Vignonette vzdálenost mezi nimi přerušila a spojila své rty s těmi Tomovými.
Nelíbala s takovým množstvím pocitů, jako Bill, ale líbala dobře.
Tom se váhavě pokusil uhnout, Vignonettiny ruce ho však znovu usměrnily.
Nechal se tedy dál líbat, neměl se jak bránit, bál se otce, bál se svého budoucího svědomí, bál se reakce bratra, kdyby na tohle někdy přišel…
Nesmí, nesmí…
Zdráhavě začal polibek oplácet, ani netušil proč, když se Vignonette opět odpojila.
„My dva jsme spolu ještě neskončili…“ oznámila mu šeptem, pohlédla do velkého zrcadla, visícího na stěně vedle nich, prohrábla si dlouhé blonďaté vlasy, promnula rty a sebevědomě vkročila do kuchyně, kde se, podle zvuků, které Tom zaslechl, vášnivě přivítala s jeho otcem.
Tom zůstal šokován stát v předsíni. Rozhodně, musel uznat, měla odvahu – to se musí nechat.
Rychle otevřít dveře, efektivně od nich odskočit a vzdálit se z této části domu, dřív než dojde k nemožnému, ale osud mu nepřál.
S nádechem vzal za kliku, podle plánu uskočil vzad, kde efektivně kopnul do vyřezávaného stojanu na deštníky, jež sebou nebezpečně zakymácel, zatímco se všechny deštníky, co stojan obsahoval, s rachotem rozlétly po úzké předsíni.
Ano, Tome, líp sis to naplánovat nemohl…
„Jörgene, copak tu…?“ uslyšel Tom její neupřímný smích.
„Ach tak…“ povzdechla, když vešla dovnitř a její zrak spočinul na vyděšeném Tomovi.
„Dobrý večer,“ hlesl Tom a s bázní hleděl do toho úzkého obličeje.
Vignonette byla pěkná, byla velice milá, když chtěla, byla úspěšná, byla i vcelku bohatá – Vignonette byla dokonalá, ale jedna věc zůstávala překážkou – Bill.
Tom zůstal opřený o roubenou stěnu, nohou stále podpírající padající dřevěný stojan na deštníky a vyčkával, co bude Vignonette dělat.
Mlčela, jen si ho zálibně prohlížela.
Na tváři se jí rozhostil mírný, leč zákeřný úsměv a Tom nevěděl, jak si to má vyložit.
Přistoupila několik kroků k němu a jediné, na co Tom v tu chvíli dokázal myslet, bylo, jak dokázala tak důstojně projít tím stísněným prostorem a nezakopnout přitom o některý z pestrobarevných deštníků, jež se Tomovi předtím tak příhodně podařilo rozházet…
Opřela se rukou o stěnu za ním, její obličej byl u toho Tomova tak blízko, že se téměř dotýkali špičkami nosu, a vyzývavě mu hleděla do očí.
Tomovi se dělalo špatně, jak se pokoušel zaostřit na něco, co bylo tak blízko, takže od toho raději upustil a nepřítomně zíral kamsi za Vignonette.
Nedokázal ze sebe vydat ani hlásku, srdce mu zběsile bušilo. Ve vedlejší místnosti sedí jeho otec, zabil by je oba, kdyby se vůbec někdy dozvěděl o včerejší noci, natož o tom, že Vignonette zjevně stále nemá dost.
Najednou, ve zlomku okamžiku, Vignonette vzdálenost mezi nimi přerušila a spojila své rty s těmi Tomovými.
Nelíbala s takovým množstvím pocitů, jako Bill, ale líbala dobře.
Tom se váhavě pokusil uhnout, Vignonettiny ruce ho však znovu usměrnily.
Nechal se tedy dál líbat, neměl se jak bránit, bál se otce, bál se svého budoucího svědomí, bál se reakce bratra, kdyby na tohle někdy přišel…
Nesmí, nesmí…
Zdráhavě začal polibek oplácet, ani netušil proč, když se Vignonette opět odpojila.
„My dva jsme spolu ještě neskončili…“ oznámila mu šeptem, pohlédla do velkého zrcadla, visícího na stěně vedle nich, prohrábla si dlouhé blonďaté vlasy, promnula rty a sebevědomě vkročila do kuchyně, kde se, podle zvuků, které Tom zaslechl, vášnivě přivítala s jeho otcem.
Tom zůstal šokován stát v předsíni. Rozhodně, musel uznat, měla odvahu – to se musí nechat.
°°°°
Vignonette se nikdy nebála porušovat pravidla. Už na škole bývala vyhlášenou rebelkou. Tehdy měla vážnou známost s jistým Patrickem Fieberem, tím nejproslavenějším frajerem ve městě. Jednoho středečního odpoledne však Vignonette neměla na oddaného Patricka náladu a místo aby zaklepala na dveře jeho pokoje, tiše se vkradla do místnosti vedlejší, kde spal Patrickův starší bratr Peter.
Nebyl sice tak oblíbený jako jeho bratr, stále si však zachovával jeho pohledné rysy, a to Vignonette imponovalo. Onen Peter se nenechal dvakrát přemlouvat a ochotně šel s Vignonette do postele. Přímo za zdí bratrova pokoje…
Vignonette vzrušovala myšlenka, že dělá věci, co jsou zakázané. Byl to určitý druh adrenalinu, stačí jediná chybička, vše se provalí a ona bude v.. háji, ale nemohla si pomoct… Láska, neláska – to riziko bylo rajcovnější, než celý její někdejší vztah s Patrickem.
Tenkrát to Peter přibližně po měsíci tajného vztahu s Vignonette nevydržel a vypověděl bratrovi, co se stalo. Patrick Vignonette tehdy označil jako „děvku“ a oba chlapci se poprali před školou, z čehož nakonec vyplynulo třídní napomenutí pro oba dva. Vignonette v tom byla zdánlivě nevinně. Jí se následky netýkaly.
Dnes, o několik let později, si Vignonette toto hříšné riziko dopřávala znovu.
Tentokrát to však mohlo dopadnout daleko hůře, než jen s třídním napomenutím.
Věděla, že tentokrát riskuje příliš – s Jörgenem byla už pomalu rok, plánovala nastěhování se k němu a dokonce možná časem i svatbu a teď, přijede na půl roku jeho vlastní syn a všechno je jinak.
Bude to jen takový… úlet, opakovala si. Ten půlrok s ním bude, potom odjede a ona bude moct být zase jen s Jörgenem, který se to nikdy nemusí dozvědět…
Ten chlapec ji fascinoval, aniž si to uvědomoval. Byl tak podobný… Tak rebelský…
Vignonette se nebála riskovat.
Věděla, že Tom si ji k sobě jen tak nepustí. Věděla, že má partnerku, ale ta byla daleko v Loitsche a jí bylo jasné, že Tom vztah přes sms zprávy nemůže vydržet. Potřeboval tu fyzickou stránku věci – a na tom hodlala stavět.
Denně chodila k Jörgenovi domů, denně Toma provokovala, denně s potěšením sledovala, jak v něm narůstá obava, zda vydrží.
Po té noci v koupelně a Tomově pokoji, kterou teď nedokázala vyhnat z hlavy, byla ochotná pro další takovýto zážitek udělat téměř cokoliv.
Stačilo málo a Tom začínal být povolný. Zřejmě ho už unavovalo neustále krásnou blondýnu odmítat. Onoho památného dne – a mimochodem to byla opět středa – se Vignonette mohla radovat z vítězství.
Tom byl zřejmě zvyklý na notnou dávku fyzického kontaktu, každodenně a necelý týden po té první, spontánní noci, ho už Vignonette našla zcela zoufalého. Stačilo pár jemných doteků a dredatý chlapec se Vignonette poddal. Ano – opět dosáhla svého…
Nebyl sice tak oblíbený jako jeho bratr, stále si však zachovával jeho pohledné rysy, a to Vignonette imponovalo. Onen Peter se nenechal dvakrát přemlouvat a ochotně šel s Vignonette do postele. Přímo za zdí bratrova pokoje…
Vignonette vzrušovala myšlenka, že dělá věci, co jsou zakázané. Byl to určitý druh adrenalinu, stačí jediná chybička, vše se provalí a ona bude v.. háji, ale nemohla si pomoct… Láska, neláska – to riziko bylo rajcovnější, než celý její někdejší vztah s Patrickem.
Tenkrát to Peter přibližně po měsíci tajného vztahu s Vignonette nevydržel a vypověděl bratrovi, co se stalo. Patrick Vignonette tehdy označil jako „děvku“ a oba chlapci se poprali před školou, z čehož nakonec vyplynulo třídní napomenutí pro oba dva. Vignonette v tom byla zdánlivě nevinně. Jí se následky netýkaly.
Dnes, o několik let později, si Vignonette toto hříšné riziko dopřávala znovu.
Tentokrát to však mohlo dopadnout daleko hůře, než jen s třídním napomenutím.
Věděla, že tentokrát riskuje příliš – s Jörgenem byla už pomalu rok, plánovala nastěhování se k němu a dokonce možná časem i svatbu a teď, přijede na půl roku jeho vlastní syn a všechno je jinak.
Bude to jen takový… úlet, opakovala si. Ten půlrok s ním bude, potom odjede a ona bude moct být zase jen s Jörgenem, který se to nikdy nemusí dozvědět…
Ten chlapec ji fascinoval, aniž si to uvědomoval. Byl tak podobný… Tak rebelský…
Vignonette se nebála riskovat.
Věděla, že Tom si ji k sobě jen tak nepustí. Věděla, že má partnerku, ale ta byla daleko v Loitsche a jí bylo jasné, že Tom vztah přes sms zprávy nemůže vydržet. Potřeboval tu fyzickou stránku věci – a na tom hodlala stavět.
Denně chodila k Jörgenovi domů, denně Toma provokovala, denně s potěšením sledovala, jak v něm narůstá obava, zda vydrží.
Po té noci v koupelně a Tomově pokoji, kterou teď nedokázala vyhnat z hlavy, byla ochotná pro další takovýto zážitek udělat téměř cokoliv.
Stačilo málo a Tom začínal být povolný. Zřejmě ho už unavovalo neustále krásnou blondýnu odmítat. Onoho památného dne – a mimochodem to byla opět středa – se Vignonette mohla radovat z vítězství.
Tom byl zřejmě zvyklý na notnou dávku fyzického kontaktu, každodenně a necelý týden po té první, spontánní noci, ho už Vignonette našla zcela zoufalého. Stačilo pár jemných doteků a dredatý chlapec se Vignonette poddal. Ano – opět dosáhla svého…
Tom změnil svůj přístup k těmto úletům – lépe řečeno, nic jiného mu nezbývalo.
Nepřipustil, aby začal mít onu slečnu rád – ono to v reálu ani moc možné nebylo – bral ji spíše jako výpomoc. Když měl potřebu pocítit na svém těle dotek vášně, nemusel se hrbit nad displejem mobilu – Vignonette tady byla. Ochotná zakročit kdykoliv.
Měl obrovský strach, kdykoliv s ní uléhal do postele – bál se reakce otce, bál se reakce Billa – její uspokojivý dotek ho ale pokaždé dokázal opět uklidnit. A on se cítil lépe. Tedy po té fyzické stránce, jinak to stejně za moc nestálo.
Čekal, kdy se tahle jeho hloupost provalí. Přísahal bohu, že nechtěl, nechtěl si ji pustit k tělu, ale když… jí se odporovat nedalo.
Jednou mu dokonce volal Bill, zatímco ho Vignonettin jazyk dráždil na příslušných místech. Nejdřív hmátnul po telefonu a hovor vytípnul, Bill ale neodbytně volal znovu, když už mu to Tom zvedl a v rychlosti zamumlal, že „zavolám později..“.
Ale on ho přeci nepodvádí – opakoval si stále. Nic k ní necítí, jeho srdce stále patří jen Billovi, ona smí jenom.. udělat mu dobře, ale že jí to šlo…
A tak byli spokojení oba dva – Tom byl nyní v psychické pohodě, když si nemusel stále vypomáhat svou rukou a bratrovou fotkou, a Vignonette získala chlapce, kterého chtěla. Směla s ním sdílet lože a to jí prozatím stačilo. Na ty citové záležitosti tu stále ještě byl Jörgen.
Byla to doopravdy škoda, že Vignonette si z příhody s Patrickem a Peterem nikdy nevzala žádné ponaučení…
Nepřipustil, aby začal mít onu slečnu rád – ono to v reálu ani moc možné nebylo – bral ji spíše jako výpomoc. Když měl potřebu pocítit na svém těle dotek vášně, nemusel se hrbit nad displejem mobilu – Vignonette tady byla. Ochotná zakročit kdykoliv.
Měl obrovský strach, kdykoliv s ní uléhal do postele – bál se reakce otce, bál se reakce Billa – její uspokojivý dotek ho ale pokaždé dokázal opět uklidnit. A on se cítil lépe. Tedy po té fyzické stránce, jinak to stejně za moc nestálo.
Čekal, kdy se tahle jeho hloupost provalí. Přísahal bohu, že nechtěl, nechtěl si ji pustit k tělu, ale když… jí se odporovat nedalo.
Jednou mu dokonce volal Bill, zatímco ho Vignonettin jazyk dráždil na příslušných místech. Nejdřív hmátnul po telefonu a hovor vytípnul, Bill ale neodbytně volal znovu, když už mu to Tom zvedl a v rychlosti zamumlal, že „zavolám později..“.
Ale on ho přeci nepodvádí – opakoval si stále. Nic k ní necítí, jeho srdce stále patří jen Billovi, ona smí jenom.. udělat mu dobře, ale že jí to šlo…
A tak byli spokojení oba dva – Tom byl nyní v psychické pohodě, když si nemusel stále vypomáhat svou rukou a bratrovou fotkou, a Vignonette získala chlapce, kterého chtěla. Směla s ním sdílet lože a to jí prozatím stačilo. Na ty citové záležitosti tu stále ještě byl Jörgen.
Byla to doopravdy škoda, že Vignonette si z příhody s Patrickem a Peterem nikdy nevzala žádné ponaučení…
autor: Ketty
betaread: Michelle.M
