Jin Bojovník 16.

Zatímco se Tom a ostatní mistři pokoušeli dostat za Billem, on jen stál a zpovzdálí sledoval, jak vysoká, štíhlá postava probouzí k životu hliněné sochy – terakotovou armádu. Už teď, při pohledu na blonďáka, který jí stál v čele, mu bylo jasné, že Tom bojovat nebude. Nedokáže to. Možná jej vycvičil dobře, ale na tuhle situaci žádný výcvik není. Bude se muset Liaovi postavit sám.

Odlepil se ode zdi a pomalými kroky mířil k postavě, která byla obklopena starobylými sochami. Už zdálky viděl, jak se na něj blonďák usmívá. Zhluboka se nadechl, uvědomoval si, že tentokrát to bude těžší než obvykle, ještě nikdy nestál proti někomu, koho osobně znal.

„Vítej, Bille.“ Jeho jméno pronesl Andreasovým hlasem s notnou dávkou sarkasmu. Zasmál se. „Dříve jsi míval lepší jména.“

„Dnes není dříve.“ Bill se postavil čelem proti němu, jen pár metrů na dosah od něj. Snažil se zklidnit svůj dech, dělal to už tolikrát a ještě si na to nezvykl. Snažil se psychicky připravit na bolest, která každou chvílí přijde.

„Vlastně je jedno, jak ti říkají, že?“ Liaom udělal jeden krok vpřed. „Tvůj bojovník s tebou není? Vykašlal se na tebe? Oh, jak smutné.“ Liaom se zasmál, prostornou muzejní místností se rozlehl Andreasův uvolněný smích. Billa to mátlo, toho blonďatého kluka měl vcelku rád.

Na malou chvíli zavřel oči. Když je v další vteřině opět otevřel, s hlasitým výkřikem vystartoval proti Liaovi, se kterým se střetl ve vzduchu, v půli cesty. Oba dopadli na zem, kde se okamžitě pustili do boje, bili se hlava nehlava.

*

„Bille!“ Tom právě vběhl do místnosti a s děsem v očích sledoval, jak se kolem Billa pomalu shromažďují terakotoví vojáci. Chtěl se mu hned vrhnout na pomoc, když v tom se Bill otočil s nepatrným, šťastným úsměvem na rtech. Byl šťastný, že za ním opravdu přišel. Ale Tom mu úsměv opětovat nemohl. Blonďatá kštice ho naprosto vyvedla z míry.

„Na co čekáš?! Jdi!“ Āizōng postrčil Toma vpřed, on se však ani nehnul. „Co se děje?!“

„Já… nemůžu.“ Tom se na ně otočil s děsem v očích.

„Proč bys nemohl?! Ty musíš!“

„Ale to je… Andy.“ Tom se zničeně otočil vpřed a pohledem sledoval, jak Andreas – Liaom – právě odhodil Billa na druhou stranu místnosti, kde se k němu už sbíhají vojáci. Musel se rozhodnout rychle. Nejlepší přítel, nebo láska?

„Nic se mu nestane! Až to skončí, on si nic nebude pamatovat! Tak už jdi!“ Āizōng ho opět popostrčil vpřed a Tom šel. Rozběhl se a s odrazem se vznesl do vzduchu, kde výkopem trefil jednoho vojáka do hlavy. Dopadl na zem do lehkého podřepu a než se stihl vzpamatovat, řítilo se na něj několik dalších vojáků. Spojil si dlaně před hrudníkem a zavřel oči. Zhluboka se nadechl, a když je znova otevřel, s výkřikem se vrhnul přímo mezi ně.

*

Bili se hlava nehlava, rozdávali rány na potkání, ničili jednoho terakotového vojáka za druhým. Po Tomově káravém vyzvání se k nim do boje přidal i Āizōng, Wanya a Yue Fei. Bojovali spolu všichni bok po boku. Občas měl na vrch Liao, občas Bill. Jednou vedli vojáci, jindy se pod Tomovými ranami rozpadali na prach.

Byl to dlouhý boj. Tom měl pocit, že už toho moc nevydrží, byl vyčerpaný a po těle měl pár krvavých šrámů, které by rozhodně zasluhovaly ošetřit. Ve chvíli, kdy už si myslel, že má prohráno, posledního vojáka dobře mířeným kopem zasáhl Yue Fei a před Tomem zbyla jen hromádka hlíny a prachu.

Aniž by si alespoň vydechl, otočil se a běžel na pomoc Billovi, který už v Andreasových rukou téměř ztrácel vědomí. Než k němu však stihnul doběhnout, Bill se přestal bránit. Otočil se čelem k Tomovi, který se na místě zastavil, stejně tak, jako jeho srdce. Bill mu věnoval poslední pohled, loučil se.

„Neeee!“ Tom se co nejrychleji rozběhl vpřed, než však Liaoma dostihl, Andreas odhodil Billovo bezvládné tělo stranou a s úšklebkem se otočil k Tomovi. Tentokrát se Tom však nezastavil. Āizōng mu slíbil, že bude Andy v pořádku. Teď musí zabít Liaoma a zachránit Billa.

Za plné rychlosti do Andrease vrazil a snažil se jím smýkat, co nejvíce to šlo. Ale Liao byl velmi silný. Silnější, než si Tom dokázal představit. Jednou rukou jej nadzvedl pár centimetrů nad zem a silně stiskl prsty kolem jeho krku. Tom sípal, potřeboval vzduchu. Snažil se bránit, jediné, čeho však dosáhl, byl jeden škrábanec na Andyho tváři. Ve chvíli, kdy si myslel, že už prohrál i on, Āizōng a ostatní k nim doběhli a Andrease odkopli stranou. Zatímco Wanya pomáhala na nohy Tomovi, který se hned vrhnul za Billem, Āizōng s You Feiem si vzali na starost Liaoma, kterého nakonec společnými silami zničili.

Tom klečel nad Billovým tělem, snažil se dýchat klidně. Jak to říkala babička? „Musíš přijít sám na to, jak se obětovat… Ale opovaž se, nechat se zabít! On potřebuje tebe a ty potřebuješ jeho. Jen tak je vaše společná láska může porazit Zlo…“

Aniž by snad přemýšlel nad tím, co dělá, zavřel oči a dlaně spojil nad Billovým tělem, v místě, kde ještě před chvílí bilo jeho srdce. Snažil se co nejvíce soustředit, myslel jen na něj, na chvíle, které spolu prožili. Nevnímal, že z jeho dlaní proudí čirá energie, která pomalu opět vlévá život do Billových žil. Myslel jen na ně dva, nemohl si uvědomovat, že právě jeho láska, proudí v tenoučkých paprscích přímo do Billova srdce. Všechno pochopil až ve chvíli, kdy ucítil pohyb.

Otevřel oči a pár vteřin je zíral na Billa, který pomalu otvíral oči. „Billi!“ Vykřikl úlevně a vrhnul se mu kolem krku. Faktu, že Bill sotva popadá dech, si moc nevšímal. Byl tak šťastný, opravdu ho zachránil!

„Já… žiju?“ Bill se pomalu posadil a nevěřícně sledoval Tomův šťastný úsměv.

„Slíbil jsem ti přece, že tě umřít nenechám!“ Opět se mu vrhnul kolem krku a pár slz štěstí se sklouzlo za límec Billova hábitu. Bill ještě chvíli nehybně seděl, než se šťastně rozesmál spolu s Tomem, kterému silné objetí opětoval.

„Co… co tady… dělám?“ Oba se pustili a otočili se po hlase. Mezi kusy hlíny seděl Andreas a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Tom se okamžitě postavil na nohy a s rozběhem se vrhnul kolem krku i nejlepšímu příteli.

„To je v pohodě, Andy. Jsi v muzeu.“

„V muzeu?“ Andreas se podrbal ve vlasech, ze kterých vyndal jeden úlomek hlíny. „Proč jsem v muzeu?“

„To je jedno, ale už vypadni.“ Tom ho opět silně objal a snažil se jej tlačit před sebou směrem k východu.

„Ale…“

„Žádné ale, prostě…“ Tom se zarazil v půli věty, když za sebou uslyšel jakýsi rachot. Otočil se a s rozšířenýma očima sledoval zvětšující se oblak černého dýmu. „Vypadni!“ křikl na Andrease a nemilosrdně ho vystrčil ze dveří, které za ním okamžitě zamknul.

„Jak to, že ještě žije?!“ Doběhl zpět k ostatním, postavil se po Billovu boku.

„Až láska ho může zabít.“ Wanya se podívala na oba dva. „My mu jen na malou chvíli vzali fyzickou podobu, ale jen vy dva ho můžete společně zničit.“

Tom se podíval na Billa, který jej pozoroval zmateným pohledem. „Jen tak je vaše společná láska může porazit Zlo…“

„No jasně!“ Tom popadl Billa za ruku a vytáhl ho do čela všech ostatních.

„Co děláš?“ Bill jej zmateně pozoroval, jeho ruku však nepustil. Naopak, propletl s ním prsty a silně stiskl jeho dlaň.

„Jen láska ho zabije. Musíme ho zabít spolu.“ Tom se naléhavě díval na Billa a doufal, že pochopí. Černý oblak se k nim pomalu blížil.

„Spolu?“ Tom přikývl a Bill stočil svůj pohled k Liaovi. „Dobře,“ přikývl nakonec a opětoval Tomovi silný stisk dlaně.

Aniž by jeden nebo druhý věděl, co dělat, rukou v ruce šli společně vstříc Liaovi. Čím blíže mu byli, z jejich propletených dlaní pomalu stoupalo zelenkavé světlo, které je postupně celé omotávalo. Āizōng, Wanya i Yue Fei postupovali pomalu za nimi, připraveni kdykoliv zaútočit.

Bill udělal ještě jeden krok a ve chvíli, kdy Tom opět stanul po jeho boku, Liao se vrhnul proti nim. Zelené světlo se silně rozzářilo a na malou chvíli oslepilo všechny v místnosti. Když jeho prudká záře opět pominula, po černém oblaku nebylo nikde ani památky. Jako by ani nikdy neexistoval. Jen oba chlapci klečeli na zemi a prudce oddechovali.

„Je pryč,“ vydechla Wanya a popošla blíže ke klukům.

„Ano,“ přikývl Āizōng a usmál se. „Pradávná věštba se naplnila. Zlo je navždy poraženo.“

„Věštba?“ Bill konečně popadl dech. Stočil svůj nechápavý pohled k Āizōngovi. „Jaká věštba?“

„Kdysi dávno…“

„Jeden šaolinský mnich předpověděl, že Jurchen Zlo porazí. A byl to i on, kdo vynesl věštbu. ‚Jednou, za mnoho století, se zrodí láska. Láska, která dokáže zázraky. Láska, která svým sebeobětováním navrátí život. A až se ta láska zrodí, Zlo bude navždy poraženo…‘“ Tom dokončil větu za Āizōnga a podíval se na Billa. „Musel jsem se pro tebe obětovat, i když netuším, jak jsem to udělal, ale žiješ. A společně jsme mohli porazit Liaoma navždy.“

Bill se na Toma nevěřícně díval do té doby, než mu dredatý mladík skončil opět pověšený kolem krku. Usmál se.

„Dal jsi mu svou lásku, tak jsi se obětoval.“ Oba se otočili k Wanye, která je se slzami v očích sledovala. „To tvoje láska teď koluje v jeho žilách.“ Bill se šťastně usmál a opět silně Toma objal.

„Je to tvůj poslední život, Bille. Nalož s ním dobře.“ Āizōng se na něj usmál a odstoupil od nich pár kroků zpět. Stejně jako zbylí dva mistři.

„Myslím, že lepší poslední život jsem si přát nemohl,“ usmál se Bill a postavil se na nohy, aby se mohl svým mistrům poklonit. Tom také. Nemotorně se vyškrábal na nohy a s přivřeným víčky se poklonil, s úctou.

„Bylo mi ctí tě poznat, Tome. A ty, Bille.“ Āizōng se otočil k Billovi. „Byl jsi dobrým žákem.“ To byla poslední slova, která Āizōng řekl. Než se jeden z chlapců stihl nadát, všichni tři mistři za doprovodu zlatavého světla zmizeli. Zůstali sami.

Tom se otočil k Billovi, který jej pozoroval. Nepatrně se pousmál a sklopil hlavu. V další vteřině se již silně tiskl k Billovu tělu a hladově přijímal jeho polibky. Byl šťastný, dokázali to. Spolu to dokázali.

„Miluju tě, Billi!“

„A já tebe, lásko…“