autor: Emilia
Tom dorazil domů a upřímně se divil přítomnosti rodičů. Dokonce spolu měli poobědvat. Seděli u velkého stolu v jídelně a ticho v místnosti protínalo jenom cinkání stříbrných příborů.
„Tak synu, jak to vypadá s tou matematikou?“ Zeptal se Franz a upil ze sklenice červeného vína. Tomovi málem zaskočilo. Matika. Nebyla to zrovna nejlepší otázka, zvlášť po tom, co dnes udělal. Po tvářích se mu rozlila horkost a modlil se, aby nezčervenal. Musela na něm být poznat jeho nervozita, nikdy neuměl dobře skrývat pocity.
„V-vlastně do-docela dobře. Ten test, c-co jsme dneska psali, jsem zvládnul.“ Dokončil s pár zadrhnutími větu. Ta slova mu nešla příliš dobře na jazyk, neuměl lhát a ani nechtěl. Jenže nebylo zbytí. Navíc, když se chtěl zeptat, jestli by nemohl přespat u Erica. Součást Ericova plánu, jak se dostat do toho klubu.
„To je výborné Tome. Věděl jsem, že se s tím nakonec popereš.“ Odhalil Franz řadu rovných zubů v úsměvu. Tom by se nejradši propadl hluboko pod zem. Otec ho konečně za něco pochválil, a on si to vůbec nezasloužil. Cítil se provinile. Věnoval Franzovi jen mdlé pousmání, na víc se nezmohl.
„Je ti dobře zlatíčko?“ Všimla si toho hned Konstantine.
„Ano, mami, je mi fajn. Chtěl jsem se zeptat… m-mohl bych dneska přespat u Erica?“ Vypustil váhavě otázku do éteru. Setkal se s okamžitým střetem.
„Miláčku, proč nepřespí on tady? Víš, jak nerada tě pouštím do takového…“ Konstantine nemohla najít ta správná slova. Tom však moc dobře věděl, co chtěla říct. Ti, co nebyli na stejné společenské úrovni jako oni, byli pro Konstantine nedostačující. Nechtěla nechávat svého syna v takovém obyčejném prostředí, bez veškerého luxusu. Tom nechápal tohle matčino chování. Ona sama přece odjakživa nebyla bohatá. Taky vzešla z takového prostředí, možná ještě mnohem chudšího, než je klasický průměr. Na tuhle úroveň se dostala až díky Franzovi. Tak proč se chová takhle? Není nic špatného na tom ‚nebýt‘ bohatý. Izolovala Toma od všeho normálního, průměrného, protože on přeci vždycky musel být obklopen tím nejlepším. Tím mu ale nevědomě ubližovala.
„Drahá, myslím, že bychom mohli udělat výjimku, když se Tom tak snažil ve škole. Zaslouží si to. Koneckonců, s Ericem se znají snad od plenek.“ Mrkl Franz na Toma. Tom se nyní cítil stokrát hůř. Otec se ho takhle zastane, a on mu na oplátku lže a podvádí? Měl slabost pro tyhle projevy náklonnosti, jelikož se nestávaly často.
„Tak… tak dobře. Ale Irma ti s sebou zabalí jídlo a Tim tě bezpečně odveze.“ Tom souhlasně pokýval hlavou. U Erica spal již víckrát, avšak pokaždé se to neobešlo bez těchhle šarád okolo.
„Děkuju, mami, tati.“ Poděkoval Tom. V duchu si vydechnul úlevou. První část plánu byla za ním. Po večeři si Tom běžel do svého pokoje zabalit věci a taky napsal Ericovi sms o souhlasu rodičů. Konstantine Irmě nadiktovala, co všechno má Tomovi zabalit s sebou. Dělala, jako by měl odjet na týden a ne jen na jednu noc.
Na Tomovy dveře se ozvalo tiché zaklepání. Tom okamžitě věděl, kdo to je. Takhle klepala jedině jeho milovaná Aduška.
„Ahoj Tome.“ Vešla Adelaide do pokoje.
„Ahoj Aduško.“ Řekl Tom veseleji než obvykle. I přes všechno to podvádění a pocity provinilosti se k Ericovi těšil.
„Takže přespíš u Erica, hm?“ Posadila se na postel a přeskládala Tomovi do batohu pomuchlané pyžamo.
„Jo. Docela se divím máminu souhlasu, ale nestěžuju si.“ Usmál se Tom. Adelaide na něm moc ráda viděla tenhle šťastný úsměv. Neobjevoval se často.
„A ten test?“ Zajímalo ji, jak to Tom vyřešil. Tom sklopil nad otázkou pohled k zemi a skousnul si ret.
„Aduško?“ Pípnul.
„Ano?“ Adelaide se na Toma dívala s očekáváním.
„Použil jsem tahák.“ Zašeptal tiše. Chvíli bylo ticho, a poté se Adelaide začala smát. Přitáhla si Toma k sobě.
„Už bylo taky na čase, ty můj kluku.“
„Bylo?“ Podíval se na ni udiveně Tom. „Aduško ty mě tady navádíš k zakázaným činům?“ Zakoulel očima a pootevřel rty.
„Ne, ne. Jenom… malá rošťárna občas neuškodí. Taky jsem ve škole sem tam nějaký tahák použila.“ Pohladí Adelaide Toma po tváři. Musela se usmívat nad jeho nevinností. Tenhle chlapec byl opravdu čistý jako lilie.
„No jo, jenže se cítím provinile. Hlavně kvůli tátovi. To díky té matice se za mě přimluvil u mamky. A ani to není moje zásluha.“ Svěsil Tom ramena.
„Nemusíš se cítit provinile. Pravda, podvod není zrovna dobrý způsob, jak si vylepšit průměr, ale špatné by bylo, kdyby si tahák používal pravidelně. Ty jsi ho použil poprvé jenom jako výpomoc. Opravdu se tvrdě snažíš, a když k tomu přidáš tyhle tvoje výčitky svědomí, očišťuje tě to tak trochu od toho, co jsi udělal.“ Pohladila Adelaide Toma konejšivě po rameni.
„Myslíš?“ Podíval se na ni Tom, už ne s tak zkroušeným výrazem.
„Vím. A teď si dobal věci, za chvíli přeci odjíždíš.“ S těmihle slovy se Adelaide zvedla a odešla.
…
„Tak se měj, Tome, a hezky si to užij.“ Objal Toma Tim.
„Díky.“ Usmál se Tom a vrátil Timovi objetí.
„Ericu, dávej na něj pozor.“ Stiskne Tim Ericovi rameno.
„To dávám přece pořád, neboj.“ Mrkne na Tima Eric. Tom si založil ruce na hrudi a našpulil rty.
„Hele nejsem malé dítě, tak ho ze mě nedělejte.“ Zaprskal, ale vypadal u toho spíš roztomile. Eric s Timem se na sebe zašklebili.
„Jasně, sluníčko, nikdo z tebe dítě nedělá.“ Pokrčil Eric rameny a zatahal Toma jemně za jeden ze světlých dredů. Tom se pousmál. Tohle Ericovo gesto měl rád. Dělal to pokaždé, co si chtěl Toma usmířit.
„Tak, já pojedu kluci, mám ještě spoustu práce.“ Tim se s kluky rozloučil a oni osaměli.
„Pojď dovnitř, vezmu ti věci. Máma šla ještě nakoupit nějaký jídlo, ale jak vidím, tys přivezl zásoby minimálně na týden.“ Uchechtl se Eric na hromadu jídla, co měl Tom sebou. Konstantine opět přeháněla. Nemohla přeci dopustit, aby její jediné dítě hladovělo nebo jedlo nedostačující stravu, bez potřebných vitamínů a živin.
„Jo, znáš mámu.“ Protočil Tom oči. Eric pokýval hlavou a vešli s Tomem do domu. Vyběhli po schodech do Ericova pokoje. Eric měl odjakživa smysl pro pořádek. Věci na poličkách byly srovnané, nikde se na zemi nepovalovalo oblečení. Bylo tam útulno a čisto. Stěny vymalované okrovou a bílou jen podtrhovaly svěží nádech, který celý pokoj měl v jakémkoli ročním období. Tom si sedl na Ericovu měkkou postel a nohy složil pod sebe.
„Je fajn být zase tady.“ Vydechl potichu.
„Jo, taky jsem rád, že jsi tady.“ Usměje se Eric, odloží Tomovy věci ke skříni a usedne na postel vedle něj.
„Mám pořád strach z celého tohohle nápadu.“ Nadhodil Tom, kvůli čemu tady vlastně byl.
„Prosím tě, nestrachuj se. Všechno bude O.K. Mám to vymyšlený. Když nad tím tak přemýšlím, může to být docela sranda. Kdy naposledy si udělal něco takhle spontánního?“
„Nikdy.“ Vyhrkl okamžitě Tom.
„No vidíš, právě proto je na čase. Bude to zábava, odreaguješ se a všechen ten stres upustíš na chvíli pryč. Navíc Benovi to totálně natřeš.“ Gestikuloval nadšeně Eric.
„Odreaguju? Ericu z tohohle mám ještě daleko větší stresy než doposud. Budu celou dobu v nervech, jestli to klapne. Uvolním se až tehdy, kdy se dostaneme v pořádku zpátky.“ Tom si nervózně hrál se svými prsty.
„No tak, Tomi, nebuď tolik prudérní. Nikdo na to nepřijde. O všechno se postarám, věříš mi?“ Pozvedl Eric Tomovi bradu a zadíval se mu do očí.
„Yeah, jinak bych tam ani nešel.“ Řekl Tom s důvěrou zračenou v jeho hnědých čokoládkách. Eric se na něj pousmál a dole klaply dveře.
„Máma je zpátky. Pojď, určitě donesla nějaké sladkosti.“ Chytil Eric Toma za zápěstí a táhnul ho z postele.
…
„Ericu, jsi si jistý, že nás to udrží?“ Díval se Tom pochybovačně na kusy svázaného prostěradla.
„Jasně, takhle jsem utekl nejmíň milionkrát.“ Eric vázal konec prostěradla k radiátoru pod oknem.
„Mám strach, v tělocviku mi nikdy nešel šplh po laně.“ Pípnul Tom. Eric k němu přišel a pohladil ho po hlavě.
„Neboj, uděláme to jinak. Přivážu ti to okolo pasu a budu tě pomaličku spouštět jo? Není to moc vysoko, jen druhé patro.“ Pousmál se na Toma konejšivě.
„Dobře.“ Souhlasil Tom. Eric mu ovázal bílou látku natřikrát okolo pasu a udělal pevný uzel. Tom si sedl na parapet a vystrčil nohy z okna. Polkl při pohledu dolů.
„Hlavně se pevně drž a nohama se opírej o zeď.“ Instruoval Toma Eric. Tom mlčky pokýval hlavou a posunul se dolů. Prostěradlo se s ním trochu zahoupalo. Okamžitě se ho zachytil pevně rukama. Eric ho měl sám omotané kolem pasu a předloktí, tak aby měl jistotu, že Toma neupustí. Byl sice štíhloučký, ale Eric nebyl žádný silák.
„Teď tě začnu pomalu spouštět dolů.“ Šeptal Eric směrem k Tomovi a také tak udělal. Tom se křečovitě držel prostěradla a snažil se nedívat dolů. Chodidly sestupoval po stěně, jak mu řekl Eric. Jakmile nohama konečně spočinul na pevné zemi, hlasitě si oddechnul. Eric mu z okna hodil batoh a posléze začal slézat dolů. Okno přivřel, a to se zadrhlo o jejich prostěradlové lano, takže se znovu neotevřelo.
„Můžem vyrazit.“ Zahlaholil zvesela Eric.
„A to prostěradlo necháme viset jenom tak z okna?“ Podivil se Tom.
„Jo, neboj, nikdo to neuvidí, navíc, kdo by nám lezl na pozemek, máme ho oplocenej.“ Tom jenom kývnul a vyrazili.
„Snad ten bar najdeme.“ Dělal si Tom okolo něčeho stále obavy. Cítil se divně a dopadl na něj veškerý stres. Něco takového opravdu dělal poprvé. Nikdy se nevykradl z domu, a už vůbec ne kvůli takovéhle akci. Nikdy nelhal rodičům. Kromě tohohle špatného pocitu s ním taky cloumala nervozita. Na podobném místě ještě nebyl, co když nebude umět zapadnout? Nevěděl, jak se na takových akcích chovat. ‚Bože můj, jestli přežiju tohle, tak všechno.‘ Pomyslel si.
„Mám s sebou ten leták. V tý ulici jsem párkrát byl.“ Eric vytáhl z kapsy oranžový zmuchlaný leták a zamával jím Tomovi před obličejem. Tom se ve městě zběžně vyznal, avšak ve všech zákoutích nebyl, přestože tu žil. Matka mu nedovolila se jen tak toulat, většinou jezdil s řidičem anebo byl venku s Ericem. Pochybným ulicím a barům se vždy vyhýbal.
Po zhruba půl hodině chůze se konečně dostali do cílené ulice. K baru by našli cestu, i kdyby nechtěli, protože tudy šlo strašně moc lidí, a už zdálky se linul hluk rockové hudby s nadšeným povykem zúčastněných. Tom nikdy neviděl tolik zvláštních lidí pohromadě. Hodně z nich bylo výstředně oblečených, s pestrou barvou vlasů, piercingy a tetováním. Nacházeli se tam samozřejmě i jemu podobní, s outfitem poněkud střízlivějším. Blikající nápisy a barevná světla okolo byla oslňující. U vchodu stál mohutný vypracovaný vyhazovač a hodně dlouhá řada.
„Jdeme.“ Chytil Eric udiveného Toma za zápěstí a táhnul ho k mase lidí, za něž se zařadil.
„Je tu tak plno a pořád přicházejí další lidé.“ Podotkl Tom. Dívka před nimi s půlkou hlavy oranžovou a druhou půlkou černou se ušklíbla po zaslechnutí téhle poznámky.
„Zlatíčko, říkáš to, jako by to takhle nebylo na všech akcích tady.“ Prohodila výsměšně.
„Jsem tady prvně.“ Přiznal Tom. Dívka si ho shlédla od hlavy až k patě.
„Oh, vidím. S tvým vzezřením bych se měla na pozoru.“ S touhle poznámkou se otočila zpět a dál si jich nevšímala, jelikož přišla na řadu.
„Co tím myslela?“ Podíval se Tom nechápavě na Erica a ten pokrčil rameny. Zanedlouho prokazovali svůj věk občanským průkazem, a konečně se dostali dovnitř. Hudba byla o mnoho hlasitější, oproti tomu, jak stáli venku.
Na levé straně se skvěl obrovský bar z tmavého dřeva. Za barem visely police s alkoholem; modře podsvícené a skoro všechny barové židličky obsazené. Více směrem na levou stranu stálo prostorné pódium, po němž se pohybovala právě hrající kapela. Lidi před pódiem skákali, zpívali, pokyvovali hlavou do rytmu a někteří nad sebou dokonce mávali zapáleným zapalovačem. Tom v údivu pootevřel pusu. Tohle bylo rozhodně úplně něco jiného než ve filmech. Snažil si představit různé obrazy, jak to bude uvnitř vypadat, ale tohle opravdu nečekal.
Zaměřil se na pódium. Hrála tam nějaká pro něj neznámá kapela. Zpěvák byl oblečený celkem normálně; úzké roury a tričko s veselým barevným potiskem. Nic výstředního. Vlasy měl kudrnaté, světle hnědé barvy. Jeho ne moc drsný zevnějšek kontrastoval s hlubokým pevným hlasem. Na bubeníka moc dobře neviděl, vše, co mohl říct, bylo, že měl blonďaté vlasy, velké brýle s černými tlustými obroučkami a velmi silné paže. Basista byl černoch s objemným afrem a na krku měl spoustu řetízků. Ten, kdo ho ale nejvíce z kapely zaujal, byl kytarista. Měl dlouhou štíhlou postavu. Na hlavě mu poskakovala upravená vlna; mírně rozcuchaná. Víčka měl začerněná stíny a po čele mu stékaly kapky potu. Roztrhané džíny držely na jeho těle kšandy. Pod nimi se vyjímalo bílé tričko; dobře ne tak úplně čistě bílé. Vysoké černé těžké boty měl zašněrované jen napůl. Ve zbytku byly tkaničky zašmodrchané a rozvázané. Právě hrál sólo.
Přeběhl doprostřed pódia, kleknul si a vypracovanými pažemi držel kytaru, po jejíchž strunách přejížděl svými dlouhými prsty; na nehtech oprýskaný černý lak. V očích měl ďábelskou jiskru a ve tváři výraz extáze. Ještě nikdy neviděl nikoho hrát s takovou vášní. Držel tu kytaru jako svou milenku, která se nechávala spalovat doteky jeho dlaní. Dav povykoval a Tomem projela vlna horka. Líbilo se mu, s jakým zápalem se kytarista do písně vžil. Od mala obdivoval lidi hrající na kytaru. Jemu samotnému to přišlo hrozně složité. Párkrát to zkoušel, avšak s jeho netrpělivostí se mu podařilo naučit maximálně pár akordů, jež za tu dlouhou dobu beztak zapomněl. Kytarista vypláznul jazyk, ve kterém se mu zaleskl piercing. Cinknul jím o své zuby. Dívky těsně u pódia začaly nadšeně křičet.
„Je to tu šílený!“ Probudil Toma z transu Eric drcnutím do paže.
„Cože?!“ Podíval se na Erica nechápavě Tom. V tomhle kraválu neslyšel ani slovo.
„Že je tu moc hlučno!“ Zakřičí Eric Tomovi do ucha.
„To teda jo.“ Pokýval Tom na souhlas.
„Půjdeme sehnat něco k pití, ne?“
„Proč ne.“ Souhlasí Tom a skrz husté množství lidí se začnou prodírat k baru.
„Co to bude?“ Mrkne na ně barman, jakmile se dostanou na řadu.
„Pro mě Monstera a co chceš ty?“ Otočí se Eric k Tomovi.
„Dám si to samý.“
„Vy jste tady poprvý, co?“ Položí barman otázku. Tom se podiví. Mají to snad napsané na čele? Musí sem přeci chodit spousta nových lidí.
„Jak to víte?“ Vykal Tom barmanovi. Byl přeci starší než on a považoval to za slušnost.
„Takovou sladkou tvářičku, jako jsi ty, bych si totiž pamatoval.“ Mrkne na Toma barman a postaví před ně objednaný pití. Tom se začervenal.
„Uhm kolik platíme?“ Přeruší trapný okamžik Eric.
„Tohle pití vám dám tady díky cukrový pusince na účet podniku.“ Pošle barman Tomovi vzdušný polibek. Jestli Tomovi předtím zčervenaly líce, teď byl rudý až u kořínků vlasů.
„Uh… ehm díky.“ Zakoktal rozpačitě a Eric ho táhnul pryč.
„Panebože, zkoušel to na tebe!“ Řekl Eric dávno zřejmý fakt.
„Prosím tě, ne, nezkoušel, jenom byl milý.“ Snažil se mu vyvrátit Tom.
„Tome, jeho orientace nebyla na 100% heterosexuální. A jeho hladový pohled mluvil za vše.“ Tom byl až moc naivní a nezkušený, za ničím nehledal vedlejší úmysly. Eric se tak snadno oblafnout nenechal. Navíc, bylo to tak očividné, všimnul by si toho i slepý. Jenom Tom ne. ‚Možná o tomhle ta holka venku mluvila.‘ Problesklo Ericovi hlavou. Scházeli se tu nejrůznější lidi. Byl to, dá se říct takový mix. Eric nebyl homofobní ani zdaleka, jen měl o Toma strach. Byl tak nevinný a na takovémhle místě se nacházel poprvé. Když se s ním pokoušel flirtovat nějaký o hodně starší chlápek u baru, probudily se v něm ochranitelské sklony. Tom byl jako jeho mladší bráška už od útlého věku. Nedovolil by, aby se mu něco stalo.
„Ale ale, podívejme se, kdo nakonec přišel.“ Ozvalo se za nimi. Oba bezpečně rozeznali Benův hlas a otočili se. Stál po boku se Serinou a jeho věrnými poskoky. Tom ty chlapce nechápal. Proč snášeli Benovo arogantní chování? Tohle přeci nebylo žádné kamarádství… ne takové, co měl on s Ericem.
„Uh… čau.“ Pozdravil Bena zdráhavě Tom. Eric pouze kývnul.
„Řeknu ti, překvapil si mě. Nečekal jsem, že by ses mohl doopravdy ukázat. Nejsi taková křehotinka, za jakou jsem tě měl.“ Řekl uznale Ben. Serina se majetnicky tiskla k Benovi a házela na mladší chlapce opovrhující pohledy. „Tak dáte si něco k pití?“ Optal se Ben.
„Právě jsme odešli od baru.“ Pozvedl Tom svůj energetický drink. Ben se zasmál.
„Myslel jsem opravdový pití… alkohol.“ Upřesnil a Tom sklopil pohled. Připadal si jako idiot. Tak jako tak, alkohol stejně pít nechtěl.
„Já nepiju.“
„No tak, jenom jedno pivo.“ Hvízdnul Ben.
„Ne, ani jedno, nepiju.“ Podíval se Tom pevně Benovi do očí. Leskla se v nich kapka vzdoru. Na Bena by si nedovolil vyskakovat, na opačnou stranu se však nenechá nutit do něčeho, co nechce.
„Fajn, jak myslíš. Ty si dáš?“ Podíval se Ben Ericovým směrem.
„Jasně.“ Řekl poněkud nadšeně Eric. Bena neměl v lásce, ale jemu by alkohol neprodali a kdo by odmítnul pivo zadarmo? Tom se zamračil. Eric zachytil jeho výraz a zatahal za jeden z jeho zlatých dredů.
„Tomi, je to jen jedno pivo. Jedno. okay? Víc pít nebudu, slibuju.“ Nadhodil Eric psí pohled.
„Dobře.“ Vydechnul nakonec smířlivě Tom. „Musím na záchod.“ Oznámil Ericovi a ten kývnul na souhlas. Tom se tedy vydal hledat toalety. Nebylo zase tak těžké je najít. Zamířil k velkým dveřím s nápisem WC. Nebyl tu žádný vchod pro pány a dámy, jen jeden vstup pro všechny. Tom se podivil, protože dosud se s ničím takovým nesetkal. Byl skoro u dveří, jenže v tom se s někým srazil. Uvědomil si, že měl v ruce stále svůj energetický drink a polovina ho skončila na té dotyčné osobě. S obavami zvedl pohled a poznal v muži kytaristu oné kapely, která hrála při jejich vstupu do klubu. Tom se bál výbušné reakce. Jeho temné oči a ostré rysy působily zblízka spíše děsivě a tvrdě.
„J-já se omlouvám, opravdu jsem n-nechtěl…“ Koktal roztřeseným hlasem Tom.
„Klídek, panenko. Nezabiju tě za to.“ Ušklíbnul se kytarista.
„Vy se nezlobíte?“ Podíval se s malou dušičkou nahoru Tom. Ten muž byl značně vyšší, Tomova hlava dosahovala jen po jeho ramena. Kytarista pozvedl opiercingované obočí a suše se zasmál.
„Ne… ačkoli tu jsou způsoby, jak bys to mohl opravit.“ Nahnul se blízko k Tomovu obličeji a vydechl mu do ucha. Tom se stále třásl, a teď už nejen ze strachu. Cítil silnou kolínskou a cigaretový odér. Zhoupl se mu žaludek; ne špatným způsobem.
„P-prosím?“
„Ty jsi opravdu panenka ctnosti, ne?“ Zašklebil se kytarista. Tom nechápal, o čem to ten muž mluví.
„Já nerozumím c-“ Nestihl doříct, jelikož ho přerušila další otázka.
„Kolik ti vůbec je?“
„Šestnáct.“ Pípnul Tom. Kytarista zvedl opět v údivu obočí. Byli tu sice i mladší, ale z úplně jiné čtvrti, z jiných poměrů.
„Hmm, taková nevinná sladkost by se tu neměla procházet jen tak sama.“ Ušklíbl se starší muž.
„Jsem tu s kamarádem. U-uh hrál jste opravdu dobře tam na pódiu. Máte šikovné prsty.“ Řekl Tom a sklopil stydlivě pohled.
„Říkají to.“ Ušklíbnul se muž a zapálil si cigaretu. Tom dvojmysl těchto slov nepochopil, už podle toho, co odpověděl.
„No, je to pravda. Nikdy jsem nikoho takhle hrát neviděl… na kytaru. Vždycky jsem to chtěl umět, jenže na to nemám dostatek trpělivosti.“ Rozpovídal se. Většinou si od cizích lidí držel odstup, obzvlášť od takových na pohled děsivých. U tohohle muže ten odstup byl však menší. Možná to bylo tím, že na něj nezačal kvůli rozlitému pití křičet, a také byl hodně zaujat jeho hrou na hudební nástroj. Na kytaristových rtech se stále držel úšklebek.
„To se vsadím. Umím stejně dobře hrát i na jiné věci.“ Vypláznul jazyk, v němž se mu zaleskla ocelová kulička. Tom samozřejmě v těchto slovech nehledal žádné narážky.
„Opravdu?? To jste vážně dobrý, já hraju jenom na klavír.“ Muž se musel Tomově odpovědi zasmát.
„Ty mě opravdu bavíš.“ Tom svraštil obočí a přemýšlel, co tak vtipného mohl říct. „To je fuk, každopádně, rozlil si na mě svoje pití. Dlužíš mi. Pojď se mnou na panáka a dluh bude splacen.“ Navrhl Tomovi.
„Já… uh… ehm.“ Tom nevěděl, co říct. Nechtěl pít, jenže polil toho muže. Zřejmě mu vážně dlužil. Navíc něco malého v něm se o tomhle neznámém chtělo dozvědět víc. S nikým tak tajemným se v životě nesetkal.
„Uhm… okay, jenom si odskočím na WC.“ Řekl Tom s mírnými rozpaky.
„Počkám na tebe u baru, panenko.“ Mrkl na něj muž a bez čekání na odpověď se vydal pryč. Zůstal po něm jenom cigaretový kouř, stoupající ke stropu. Tom tedy vešel do dveří a nakrčil nos. Nevonělo to tam zrovna lákavě. Zaklepal na jednu z kabinek. Nikdo se neozval, a tak vešel. Plechovku se zbytkem svého energetického drinku položil vedle splachovadla a vykonal potřebu.
Poté vylezl a šel si umýt ruce. Vedle něj stál nějaký týpek, hlavu po stranách vyholenou a uprostřed dlouhé vlasy vygelované do ostrých špiček. Upřeně na něj zíral. Tom si urychleně opláchnul ruce, ve spěchu svůj drink nechal na umyvadle a málem zakopnul, jak chvátal ze dveří. Zhluboka se nadechnul a vyrazil k baru. Očima hledal výstředně oblečeného muže, až se jeho pohled zastavil na stoličce u pravého konce baru. Vyrazil k němu.
„Tak jsem tady.“ Oznámil svoji přítomnost.
„Sedneš si, nebo budeš celou dobu postávat?“ Nadzvednul kytarista obočí a Tom se nesměle posadil na barovou stoličku vedle něj.
„Tak co si dáš?“ Zeptal se starší muž.
„Uhm… já… vlastně já nepiju.“ Zamumlal Tom.
„Oh, odteď už jo. Někdy se začít musí. A protože jsi taková sladká panenka, začneme s něčím lehčím. Chrisi griotku tady pro panenku. A mně jako obvykle.“ Mávnul na barmana.
„Jak se vlastně jmenujete?“ Optá se Tom.
„Řeknu ti to, když mi přestaneš vykat. Není to, jakoby mi snad bylo 50.“ Odfrkne si muž.
„Promiňte, tedy promiň. Já vykám všem neznámým lidem.“ Objasní Tom. Barman před ně postaví drinky. Je to jiný, než ten, od kterého kupovali pití s Ericem.
„A já jsem neznámý?“ Zahýbe kytarista hravě obočím a lokne si ze svého drinku. Tom hádá, že je to nějaká silná lihovina. Opatrně uchopí mezi prsty menšího panáka s červeným nápojem a pootočí ho.
„Ne, tedy vlastně vá- tě neznám.“ Zamrká Tom a přičichne ke skleničce.
„Můžeš poznat všechny mé části.“ Řekl muž znovu dvojmyslně a zašklebil se Tomovým počinům. „Neotrávíš se z toho, jenom to zkus.“ Tom opatrně smočí rty v nápoji a olízne se. Vlastně to nebylo špatné. Chutnalo to po třešních.
„Dobré?“ Usmíval se pobaveně kytarista.
„Uh-huh.“ Brouknul Tom a usrkl víc toho sladkého nektaru.
„Pořád jsi mi neřekl tvé jméno.“ Pohlédl Tom kytaristovi do očí. Po pár sekundách však pohled sklopil. Měl skoro černé oči s ďábelským zábleskem uvnitř. Z jeho pohledu vycházel příliš intenzivní žár… spaloval.
„Mám mnoho jmen, ale většinou mi říkají Bille.“ Olíznul si kytarista koutek úst.
„Můžu ti taky tak říkat?“ Zeptá se Tom se sklopeným pohledem a raději usrkne ze své skleničky. Kytarista se zasměje.
„Můžeš mi říkat, jak chceš, panenko.“ Mrkne na Toma Bill a dopije svoje pití. V kapse mu zavibruje mobil. Vytáhne ho a očima přejíždí po příchozí zprávě. Toma zajímalo, kdo mu píše, ale nechtěl se vyptávat. Nebylo to slušné.
„Budu muset jít, baby, uvidíme se kolem.“ Bill na pult hodí bankovku a s úšklebkem odchází. Tom za ním jen omámeně hledí. Jak nejrychleji dokázal, po malých doušcích dopil svého panáka. Přišlo mu líto nechávat to nedopité. Zvlášť, když za to Bill zaplatil. Nechápal celou tuhle situaci. Opravdu šel na skleničku s naprosto cizím mužem? On, který nikdy nepil? Taky se mu z toho malého množství alkoholu trošičku motala hlava a zčervenala líčka. Nebyl vůbec zvyklý pít. Cítil se malinko nemotorně.
„Tome?“ Ucítil na svém rameni dlaň. Ohlédnul se a spatřil Erica. „Kde jsi sakra byl tak dlouho? Hledal jsem tě. Byl jsem strachem bez sebe, jestli se ti něco nestalo!“ Upřel na Toma káravý pohled.
„Promiň.“ Připlácne si Tom dlaň na ústa. Úplně na svého přítele zapomněl.
„Tys pil?“ Skenuje Eric Toma rentgenovým pohledem. Tomova zarudlá tvář mluví za vše.
„Ne… teda, jenom jednoho panáka a nebyl velkej, neboj.“ Ukazoval Tom názorně na prstech velikost skleničky.
„Prodali ti alkohol?“ Podivil se Eric.
„Ne, mně ne, Bill mě pozval na-„
„Bill?“ Usekl Tomovo vyprávění Eric.
„Ten kytarista. Víš, hráli při našem příchodu.“
„Nepamatuju se.“ Zavrtěl Eric hlavou. „A vůbec, odkdy ty piješ? Nechtěl si ani pivo a znenadání rovnou panák?“ Eric byl více než udivený z Tomova chování celý dnešní den.
„Já vím, já vím. Nebyl to silný alkohol, jenom něco sladkého. Jmenovalo se to grii… grr.“ Nemohl si Tom vzpomenout a zamotal se mu jazyk.
„Griotka?“ Navrhnul Eric.
„Yeah.“ Vyhrknul Tom poněkud hlasitě. „To bylo přesně ono. No a já totiž cestou na záchod Billa polil, a tak jsem s ním šel na skleničku.“ Divoce gestikuloval Tom. Eric potlačoval smích. Tom sice nebyl nijak výrazně opilý, avšak bylo na něm znát, že má v krevním oběhu alkohol. Jeden panák a takhle ho to skolilo. Eric nechtěl vědět, co by dělal po vypití celé sklenice.
„Počkej, počkej, ty si na něj vylil pití a on tě pozval na drink?“
„Jo, taky jsem to nechápal. No vypili jsme skleničku a potom odešel.“ Dokončil Tom své vyprávění.
„Jen tak? Prostě odešel.“ Eric se docela divil. Na druhou stranu Tomovi se nic nestalo, a to bylo hlavní.
„Jo.“ Pokýval Tom hlavou.
„Každopádně neměl bys pít nic, co ti objedná nějaký cizí člověk. Mohl ti tam něco hodit a potom tě usnést. Tohle místo je plné takových individuí.“ Neodpustil si Eric.
„Teď zníš jako moje máma.“ Zašklebil se Tom. Eric ho šťouchnul do ramene.
„Do té mám daleko, věř mi. Jenom si o tebe dělám starosti. A teď pojď. Je čas jít domů.“ Chytil Eric Toma pro jistotu za rameno a pomohl mu z barové stoličky. Tom souhlasil. Dobrodružství bylo pro dnešek dost. Jakmile se dopotáceli před bar, na čerstvém vzduchu Tom docela vystřízlivěl.
„Nakonec to vážně nebylo tak špatné.“ Přiznal nahlas. Nevěřil, že něco takového řekne. Předtím si pořád dělal obavy a teď se cítil uvolněně a v pohodě. Možná za to mohla ta sklenička, možná natření to Benovi a jeho partičce… anebo možná setkání se záhadným kytaristou, kdo ví…
autor: Emilia
betaread: Janule
Ten Tom je nevinost sama…panenka. 🙂 Však on se už někdo postará, aby se to změnilo..moc se mi líbí ten název, těším se. Zatím se mi celá povídka moc líbí. 🙂
Nádhera tenhle dílek se mi hodně líbí a těšim se na další
O.o Tak chvílemi jsem uvažovala, kolik Tomovi je, jestli šestnáct nebo šest, protože někoho tak neskutečně naivního jsem v životě neviděla. Jde vidět, že se nikdy pořádně nedostal mezi lidi, ale tak alespoň ve škole mohl něco pochytit. Asi ne.
Moc pěkný, čte se to dobře a příběh ubíhá 🙂
Len tak ďalej. Dúfm že Tom si začne živoť užívť vias, ved žije iba raz tak nec si to užije. Super diel, ryhlo ďalej.
Všem moc děkuju za komentáře:) Jsem ráda, že se povídka líbí.
[3]: Jinak není to spíš ani tak o tom, že se Tom nedostavá mezi moc lidí, ale o tom, v jaké společnosti lidí se vyskytuje. Jeho matka se ho snaží od takových situací a lidí, jako byli v tom baru izolovat. A ve škole taky nemá šanci nic moc pochytit, protože se tam takhle důvěrně s nikým nebaví, jak už bylo zmíněno v prvním díle a přece jenom je to soukromá škola, kde se vyskytujou děti na linii podobné úrovně. Ne, že by byli všichni takhle hrozně bohatí, jako Tom, ale prostě tu školu nenavštěvují lidé, co by si ji nemohli dovolit, takže se tam také udržuje určitá úroveň chování, kterou škola vyžaduje. Ale jsem ráda, že na tebe Tom působí takhle, protože přesně to byl účel:)
úžasný!! xDD
gri…grrr jako xDDD konec
Tom je tam fakt jako absolutní blb,holt ta vyšší vrstva no,jinak je to super povídka jeden lepší díl než druhý x))
prej panenko, to je sexy ♥ bezva povidka ♥
[6]: No to si tedy Toma otitulovala pěkně, prý blba×DD je jenom prostě hodně naivní a nepoznal, že si s ním Bill pohrává. Ale taky by to poznávat vůbec nemusel, protože Toma by vůbec nenapadlo bavit se tímhle způsobem s nějakým mužem. V těch větách se význam může snadno ztratit a Tom byl prostě v domění, že celou dobu vedou slušný rozhovor. Byl takhle vychovávaný, za žádným slovem nehledal žádnou nástrahu. A nikdo se s ním nikdy takovým způsobem nebavil, byl prostě celou dobu v obrovské izolované bublině jeho světa a teďka poznal i něco jiného, nového…a to je zase oproti tomu Tomovu světu zcela odlišný svět, lidé z úplně jiných poměrů atd. Takže nemusí být hned blb×DD já to Tomovi radši nebudu říkat, mohl by si to vzít osobně×D
Juuuuuuu….upa KAWAI!!!!
No tak takhle bych Billa jako kytaristu fakt nečekala, na konci minulého dílu jsem si myslela, že tam bude třeba taky sedět někde u baru a on ne… no udělala si tu z něj pěkného drsňáka, jen co je pravda. A Tom takový nevinný, takhle se mi ty jejich role líbí, každý tam Toma ojížděl pohledem, včetně toho barmana, úplně jsem to měla před očima a ta borka v řadě před nima měla pravdu.
Ale jinak musím říct, že Tom je s tím alkoholem úplně stejný jak já, mě by to taky nikdo nenarval do krku, ale tak Bill je Bill, že a navíc ho polil, takže musel, navíc jeden panák to skoro nic není 😉 A můžu říct, že po přečtení začátku tohoto dílu jsem ráda za svoje rodiče a už nikdy nebudu říkat, že jsou starostliví, protože to co tam předvádí Tomova matka podle mě není normální, opravdu ne. Upřímně toho kluka lituju.
A pak mám jednu malou poznámečku, ale to ti napíšu až na mail 😉
tak to je prdel !! to mě baví super povídka XD