autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Bill
Sedíme vedle sebe a koukáme se na sebe. Oba se usmíváme a jsme v těsné blízkosti toho druhého. Tom má položenou ruku na mém pase a mně to ani tak nevadí, spíš to trošku lechtá. Jakmile mi ale pod nos zavane příjemná vůně, začnu se koukat okolo. Hned jak uvidím stánek s popcornem, vyskočím a vypísknu radostí.
Bill
Sedíme vedle sebe a koukáme se na sebe. Oba se usmíváme a jsme v těsné blízkosti toho druhého. Tom má položenou ruku na mém pase a mně to ani tak nevadí, spíš to trošku lechtá. Jakmile mi ale pod nos zavane příjemná vůně, začnu se koukat okolo. Hned jak uvidím stánek s popcornem, vyskočím a vypísknu radostí.„Chceš taky?“ zeptám se Toma a ten jen zakroutí hlavou. Já si teda odběhnu koupit jeden malý slaninovo-sýrový popcorn. Miluju ho, je prostě nejlepší a mám ho hrozně rád.
Když se vracím, Tom už vstává a jdeme pomalu do sálu. Tam si vysvleču mikinu a pohodlně se usadím, když se Tom ke mně natahuje i s rukou, tak mu do ní strčím láhev s pitím. „Máš žízeň?“ zeptám se a on jen zakroutí hlavou a položí to. Jakmile začne film, jsem do něj zažraný. Přestávám vnímat vše okolo mě, kromě mého popcornu a postav pohybujících se na plátně. Tom To já jsem přesně pravý opak. Film jsem vnímal asi prvních deset minut, potom jsem se díval jenom na tebe. Když jsi udělal nějaký pohyb, nebo se na mě trochu pootočil, hned jsem trhnul hlavou zpátky k filmu. Nechtěl jsem, abys viděl, že tě sleduju. Potom jsem se na tebe ale zase otočil a sledoval tvůj obličej. Díky té tmě jsi vypadal naprosto úžasně, jenom tě trochu osvěcovalo světlo z toho promítání. Když se z ničeho nic něčemu zasměješ, taky se pousměju. Asi po půl hodině se odvážím tě chytnout za ruku. Ani se na mě nepodíváš, jen s tebou propletu prsty. Sedíme tak nějakou dobu, když se mi vytrhneš z mé ruky a začneš si dávat popcorn do pusy oběma rukama. Pousměju se a položím si tu ruku na svoje stehno. Zarazíš se a podíváš se na tu ruku. Trochu strnu a čekám, jestli něco řekneš.
Když se vracím, Tom už vstává a jdeme pomalu do sálu. Tam si vysvleču mikinu a pohodlně se usadím, když se Tom ke mně natahuje i s rukou, tak mu do ní strčím láhev s pitím. „Máš žízeň?“ zeptám se a on jen zakroutí hlavou a položí to. Jakmile začne film, jsem do něj zažraný. Přestávám vnímat vše okolo mě, kromě mého popcornu a postav pohybujících se na plátně. Tom To já jsem přesně pravý opak. Film jsem vnímal asi prvních deset minut, potom jsem se díval jenom na tebe. Když jsi udělal nějaký pohyb, nebo se na mě trochu pootočil, hned jsem trhnul hlavou zpátky k filmu. Nechtěl jsem, abys viděl, že tě sleduju. Potom jsem se na tebe ale zase otočil a sledoval tvůj obličej. Díky té tmě jsi vypadal naprosto úžasně, jenom tě trochu osvěcovalo světlo z toho promítání. Když se z ničeho nic něčemu zasměješ, taky se pousměju. Asi po půl hodině se odvážím tě chytnout za ruku. Ani se na mě nepodíváš, jen s tebou propletu prsty. Sedíme tak nějakou dobu, když se mi vytrhneš z mé ruky a začneš si dávat popcorn do pusy oběma rukama. Pousměju se a položím si tu ruku na svoje stehno. Zarazíš se a podíváš se na tu ruku. Trochu strnu a čekám, jestli něco řekneš.
Bill Trochu se zakuckám a kouknu na tebe. Položím ten popcorn a chytnu ti tvou ruku do mé. Dál v klidu sleduju film. No… ne úplně v klidu, občas se na tebe koutkem očka podívám. Když film skončí, tak jdeme ven. Obleču si zase mikinu, vyhodím všechny odpadky, a hlavně se otřepu. Protože na sobě mám plno drobků. Oba celou tu dobu mlčíme, jen se na sebe lehce usmíváme. Nasedneme do auta a Tom se rozjede k našemu panelovému domu. Když tam dojedeme, tak na něj otočím hlavu.
„Děkuju. Byl to vážně úžasný večer.“ Jsem trochu nervózní, tak ti zase vlepím pusu na tvář a rychle vystoupím a utíkám k domovním dveřím.
Tom
Chvilku se za tebou zmateně dívám. Po pár vteřinách hned vystartuju za tebou.
„Bille, počkej!“ Doběhnu k tobě a trochu vydechuju. „Ještě mi neutíkej…“ zašeptám a stoupnu si k tobě na schodek, abys nebyl o moc vyšší než já. Opatrně ti položím ruku na bok a pousměju se. Přitáhnu si tě trochu k sobě a já si taky stoupnu blíž k tobě, až cítím tvoje teplo na svém břichu a tvůj dech ve tváři. Nejspíš jsi stejně nervózní jako já. Druhou rukou tě pohladím po rameni, potom přejedu přes krk, až tě opatrně chytnu za tvář. Neprotestuješ, tak se k tobě přiblížím na maximum. Oba dva ve stejnou chvíli přivřeme oči a já zruším tu mezeru mezi námi. Lehce se otřu svými rty o tvoje, jenom malinko. Cítím, jak máš své rty suché, proto své trochu navlhčím a políbím tě znovu. Vydechnu a přesunu ruku zezadu na tvůj krk, bojím se, že mi utečeš.
Bill
Neuvěřitelně se chvěju a sám cítím, jak mi chloupky na rukách vstávají vzrušením. Pousměju se, když se na chvíli oddálíme a sám se pak lehce rty otřu o tvou tvář. Jako by se mi zatmělo před očima a už spolu proplétáme jazyky… Znovu a znovu mi naskakuje husí kůže a po zádech mi přebíhají teplé a naopak ledové vlny. Slyším naše zrychlené dechy a cítím Tomovo teplo. Najednou se přestanu ‚vznášet‘ a těkám očima okolo. Trochu se odtáhnu.
„Já… já už musím jít,“ řeknu rozkoktaně.
„Ne… ještě nechoď,“ řekne prosebně Tom a znovu si mě chce přitáhnout.
Já ho zase trochu odstrčím.
„Je… je to na mě rychlé. Promiň.“ Řeknu stručně a rychlostí blesku se ztratím ve vchodových dveřích, které za sebou přibouchnu. Nejedu výtahem, ale rychlými kroky se dostanu až do bytu a odemknu si, i když se mi ruce třepou. Když jsem v pokoji, dívám se dolů, jak Tomovo auto opouští parkoviště pod naším domem a odjíždí mi z očí. Lehnu si, ale sám nemůžu spát. Celou tu dobu se jen dívám před sebe a přemýšlím, co se dneska stalo.
„Je… je to na mě rychlé. Promiň.“ Řeknu stručně a rychlostí blesku se ztratím ve vchodových dveřích, které za sebou přibouchnu. Nejedu výtahem, ale rychlými kroky se dostanu až do bytu a odemknu si, i když se mi ruce třepou. Když jsem v pokoji, dívám se dolů, jak Tomovo auto opouští parkoviště pod naším domem a odjíždí mi z očí. Lehnu si, ale sám nemůžu spát. Celou tu dobu se jen dívám před sebe a přemýšlím, co se dneska stalo.
Tak je to i ráno a vlastně celý den. Jen ležím v peřinách a koukám buď směrem z okna nebo na strop, a hlavou se mi honí tisíce myšlenek a pocitů.
Tom
Lhal bych, kdybych řekl, že nejsem aspoň malinko zklamaný. Nejspíš to takhle mělo být, ale já očekával, nebo spíš tajně doufal v to, že by se z toho dnešního večera mohlo vyklubat něco víc. Chápu Billa, asi jsem byl prostě moc rychlý. Jenže takový já jsem, do všeho se hrnu po hlavě, a potom toho později lituju. Ale tohohle nelituju a doufám, že Bill taky ne. Tohle se mi míhalo hlavou celou cestu domů. Celou noc jsem pak nemohl spát, zadřímal jsem až nad ránem, kdy pomalu svítalo slunce.
Na druhý den jsem se odpoledne vypravil do Billova obchodu, avšak k mému zděšení tam nebyl. Ptal jsem se té holky a zjistil jsem, že si Bill prý na poslední chvíli vzal volno. Zklamaně jsem zase odjel domů a přemýšlel, proč to Bill udělal. Možná za tím ani nic není, ale obávám se, že je to kvůli mně. Že jsem včera všechno pokazil, udělal všechno špatně, a Bill se teď přede mnou schovává doma, nebo někam odjel, abych ho v obchodě neobtěžoval.
Celý tenhle den, kdy jsem měl poslední volno ze školy, jsem promrhal přemýšlením o tom, že jsem špatný člověk, že jsem na tebe moc tlačil a dělal jsem něco, co jsi nechtěl.
Kolem obchodu jsem pak do školy a ze školy jezdil celý týden, ale neměl jsem odvahu čelit pravdě. Teda té pravdě, kterou by mi Bill mohl říct. Představoval jsem si jeho slova, asi bych neunesl, kdyby mi řekl: ‚Hele, promiň, byl to omyl, ale dík za hezkou večeři.‘ No, i tohle je ta lepší varianta.
Odvážil jsem se jít se na něj podívat až přesně za osm dní od toho večera. Stojím před obchodem a koukám na něj přes výlohu asi pár minut. Nakonec se odhodlám vejít dovnitř a pokouknu po tobě se strachem v očích.
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Janule
Skvělej díl!Já doufám,že Bill neni nijak naštvanej…,že na něj šel Tom trochu rychle..Určitě se nic neděje.věřim v to.no….uvidíme.šíleně se těšim na další dílek a to v tom kině bylo úžasný 😀 ♥
Nooo tak už se konečně ještě víc rozjeli, bezva 😀 První to začalo v tom kině tak lehce, to bylo mega miléé 😀 A pak teda už to bylo žhavější 😀 Nevím teda komu bych dala víc za pravdu, jestli Billovi, že byl na něho Tom moc rychlý a nebo Tomovi, že prostě je do něho taký blázen, že se neudržel!! Asi je chápu oba dva 😀 😀 Každopádně jsem úplně šíleně zvědavá jak to bude pokračovat, hrozně mě zajímá co mu Bill řekne 🙂 🙂 Takže se těším na pokračování 🙂
Aha… prekvapenie. Bill si vzal voľno? Oni si nevymenili telefónne čísla? A Tom teda spomalil zase až príliš 🙂 Ale nevzdal to:)