Who am I? 75.

TOM

Zavřu za sebou dveře od bytu, zuji se a i s Billovou taškou se rozejdu do ložnice.

„Počkej na mě,“ houkne Bill z chodby. Položím tašku ke skříni a vrátím se za ním zpět do chodby. Snaží se dostat z těch svých šílených kozaček. Musím se usmát. Opravdu mi chybělo dívat se každý den na to, jak zápasí s botami. Rozepnu si bundu, stáhnu ji ze sebe a pověsím ji na věšák. Po chvilce namáhání je konečně zutý.

„Já z těch bot pojdu,“ broukne a svlékne si pak kabát.

„Tak proč sis je kupoval?“ zeptám se pobaveně. Začnu si sundávat šátek zavázaný kolem krku.

„Jsou pěkné,“ usměje se a odloží kabátek vedle mé bundy. Nad tím se jen zasměju a dál se snažím sundat ten zpropadený šátek. Fakt by mě zajímalo, jaký kretén mi ho zavazoval.

„Už zase ti to nejde?“ prohlédne si mě a usměje se. Opatrně mi sundá ruce ze šátku dolů a sám mi ho začne sundávat.

„Nikdy mi to nejde. Vždycky mi to zaváže nějaký debil a já to po něm nemůžu rozvázat,“ zasměju se. Zblízka si ho prohlédnu. Tolik mi chyběl ten jeho úsměv, mandlové oči a ten jeho nosánek. Opravdu jsem ho požádal o ruku. Jsme zasnoubení. Už nikdy ho neztratím. Navždycky budeme svoji. Stále tomu nemůžu uvěřit. Já se budu ženit… Ženit se s Billem. Zasměje se společně se mnou a pomalu mi šátek sundá.

„A je to,“ broukne a nacpe mi šálu do bundy. Lehce ho přichytím za ruku a jemně ji sevřu v dlani. Přistoupím k němu, pohladím ho po tváři a otřu se o jeho plné rty, načež ho něžně políbím. Hned spokojeně zavrní, skoro až zapřede jako koťátko a oplatí mi to.

„Chybělo mi to všechno,“ pošeptá a přivine se ke mně. Volnou rukou ho obejmu, abych ho mohl mít co nejblíže u sebe. Vyhledám si jeho pohled a zadívám se mu do očí.

„Miluju tě nade všechno na světě. Slib mi, že už se nikdy neodloučíme.“

„Nerad něco slibuju, Tomi,“ šeptne. „Ale můžu ti zaručit, že mě od sebe už nedostaneš,“ pousměje se sladce. „Přísahám.“

„To mi bude stačit po zbytek života… myslím,“ zasměju se. Zjemna ho políbím. Nemám ho dost. Stále se ho musím dotýkat a líbat ho. Chytne mě kolem krku a víc se ke mně přitiskne.

„Už bez tebe nechci být ani minutu.“

„Ani sekundu,“ usměju se.

„Jo,“ pousměje se. Pomalu mě pustí. „Já jsem nepočítal s tím, že budu u tebe a nic jsem nepřipravil,“ povzdechne.

„…jak jako nepřipravil?“ nechápu. Odtáhnu se od něj.

„Je Silvestr a většinou se bere nějaké jídlo a pití a já nic nepřinesl.“ Myslí si, že je jen… na návštěvě?

„Ale…“ vydechnu. Myslel jsem, že se ke mně chce vrátit. Vždyť to řekl a…

„Ale?“ podzvedne obočí.

„To nic,“ zavrtím hlavou. Skvěle… Rozejdu se do koupelny, abych se opláchl a umyl si ruce. Vážně to nechápu. Ptal jsem se ho, jestli se ke mně vrátí domů a on řekl, že jo.

„Tomi,“ zaslechnu za sebou jeho hlas.

„O nic nejde. Uděláme chlebíčky nebo tak. Chlastu tu je dost,“ řeknu. Rozsvítím v koupelně a umyji si ruce. Poté si opláchnu i obličej. Jsem takový idiot… Jak jsem si mohl myslet, že by vážně… Oh, god! Bill se opře o dveře.

„Jenže, já-já bych to chtěl oslavit prostě… jinak. Chci to nechat na nás, na tom, co my budeme chtít. Ne podle toho, jaká je tradice. Pro mě není tenhle den důležitý jen proto, že je poslední v roce. Pro mě je důležitý proto, že jsem s tebou,“ šeptne. Utřu si obličej a podívám se na něj.

„No… A co bys tedy chtěl dělat?“ zeptám se. Tome, jsi čerstvě zasnoubený. Nekaž si náladu. Dřív, nebo později, spolu stejně budete bydlet…

„Prostě chci být s tebou,“ koukne se mi do očí.

„Ale my jsme spolu,“ pousměju se.

„I kdybych měl celý večer sedět naproti tobě a koukat se na tebe, tak budu spokojený,“ usměje se.

„A k tomu si nemůžeme dát něco k jídlu?“ utřu si ruce a přistoupím k němu.

„Proč ne,“ šeptne, „ale mám žádost. Zítra vaříme spolu,“ zasměje se.

„Jak na Nový rok, tak po celý rok. Pak už mě z tý kuchyně nevyženeš, takže se nediv, až shoří byt,“ ušklíbnu se pobaveně a zhasnu. Chci vyjít, ale stojí mi v cestě.

„Neboj se, já to uhasím. Ale zítra chci být pořád s tebou, hm?“ pohladí mě po tváři.

„Věříš na přísloví ‚Jak na Nový rok, tak po celý rok‘?“ usměju se a opřu si tvář do jeho dlaně.

„Celkem ano,“ usměje se a začne mě hladit.

„Dobře. I tak bychom byli spolu,“ líbnu ho na zápěstí, „a teď vážně… Ty u mě nechceš bydlet?“ povzdechnu.

„Proč bych neměl chtít? To víš, že chci. Chci s tebou bydlet.“ Oh, díky ti, bože. Opravdu chce. Tak co to potom…

„Tak cos to tu blekotal o tom, žes měl něco přinést? Jsi doma, co bys nosil,“ zasměju se.

„Ah tak,“ usměje se, „dobře,“ líbne mě na rty, „tak moc mi tvoje polibky chybí,“ zamumlá tak, že se otírá rty o mé.

„Hmmh,“ souhlasně zabručím a nasaji jeho spodní ret. Nechápu, proč tu stojíme v té tmě, ale nevadí. Je to fajn. Zavře oči a jazykem mě pohladí po horním rtu. Pootevřu rty v prosebném gestu a obejmu ho kolem pasu. Začnu ho pomalu tlačit z koupelny. Nechci se od něj odtrhnout, takže to zvládneme i takhle. Přitiskne se ke mně. Paže mi obmotá kolem krku a pomalu couvá. Povystrčím jazyk, pohladím ho s ním po rtu a pak ho mazlivě obkroužím. Sjedu mu dlaní na zadeček a lehce zmáčknu. Trošku ten zadeček zatlačí proti mým dlaním a jazykem mi přejede po mém. Začne kolem něj kroužit a hladit ho. Tohle je boží. Co to se mnou vždycky dělá… Uh. Tiše zafuním, polknu a začnu ho líbat o něco intenzivněji. Snažím se vpít víc do jeho rtů. On se snaží o totéž. Hrajeme si spolu. Hlavně naše jazyky mezi sebou něžně zápasí. Bill ale ztrácí kontrolu nad tím, kam ho tlačím, neví kam jít. Jedním okem se podívám. Nejbližší bod je poměrně nízká skříň. No proč ne. Zatočím a natlačím ho zády ke skříni. Přitisknu se k němu a tiše vzdychnu. Sjede mi rukama po zádech a oddechne. Pořád mi všechny polibky oplácí. Otřu se o něj a jemně ho kousnu do rtu. Poté se odtrhnu od jeho rtů. Kousnu ho do brady a mokrými polibky se vydám k jeho oušku, do kterého ho také něžně kousnu, načež mu nasaji ušní lalůček.

„Ahhm,“ povzdechne a stiskne v dlaních moje tričko. Nahne hlavu ke straně a napne krk. Beru to jako vybídnutí k tomu, abych ho líbal na krku. A to dělám moc rád. Pousměju se, vjedu mu prsty do vlasů, a ještě mu nakloním trochu víc hlavu. Začnu ho líbat pod ouškem a pomalu klesám po jeho sametovém krku až ke klíční kosti. Zastaví mě však látka jeho svetru. Spustím prsty z jeho vlasů a začnu mu ten jeho krásný svetřík rozepínat, abych se mohl dotýkat ještě krásnějšího těla. Pěkně knoflík po knoflíčku. Zakloním mu trochu hlavu vlastní tváří, a poté sklouznu polibky do jeho krční jamky.

„Pane bože,“ povzdechne po chvilce a celý se napne. Pootevře rty a nahlas oddechuje. Začne po skříni klouzat. Ruce mi položí na ramena a sem tam jednou rukou zajede do mých copánků a stiskne je. Nerad bych, aby se mi tu zhroutil. Rozepnu mu poslední knoflík od svetříku a zajedu rukama pod něj. Pohladím ho po bocích, až mu nakonec sjedu na zadeček. Nadzvednu ho a vysadím ho na skříňku. Tlumeně oddechnul, hned mě chytil za tváře a začal mě líbat. Miluju, když je tak chtivý. Přitisknu se k němu a začnu mu to oplácet. Jednou rukou mu zajedu pod svetřík a druhou ho chytím pod kolenem. Přikrčím mu nohu k tělu a omotám si ji kolem sebe, abych k němu lépe mohl. Přitáhnu ho blíž k sobě, čímž se prohne a zakloní hlavu. Začnu mu silně sát horní ret, cucat ho a kousat ho do něj. Tak moc jsem po něm toužil a snažil jsem se mu to dát jakkoliv najevo. Oči měl zavřené a hlasitě oddechoval. Připadal mi jako omámený a unešený. Pořád se ke mně tisknul, jako by mě u sebe cítil málo.

Po chvíli povystrčil jazyk a začal si hrát s tím mým, ale mimo ústa. Už jsem to nemohl vydržet. Začal jsem mu svlékat ten svetr, přičemž jsem si stále hrál s jeho jazykem. Šťouchal jsem do piercingu v něm. Prohnul se v zádech a vycházel mi vstříc. Slabě mi nasál jazyk a narovnal se. Odtrhnu se od něj a splašeně vydechnu.

„Chceš na nějaký vhodnější místo, než je tahle skříň?“ zeptám se udýchaně a znovu se přisaju k jeho rtům.

„Je mi to jedno, klidně na strop,“ pousměje se a skousne mi spodní ret.

„Tam by to bylo nepohodlný a namáhavý,“ šeptnu pobaveně. Stisknu v dlani jeho stehno a na oplátku mu skousnu horní ret a zatahám.

„Budeme mít pěkně nateklé tlamičky,“ uculí se a přitiskne se ke mně víc.

„Je Silvestr. Lidi dělají různé věci,“ líbnu ho něžně na pusinku. „Odnesu si tě do postýlky, co ty na to?“ Pootevře pusu a chvilku se na mě dívá. Ten jeho pohled…

„Hmm, dobře. Tam budeme mít pohodlí,“ pousměje se trošku a chytne mě kolem krku.

„Ale… Jestli nechceš, tak si můžeme lehnout tady k telce,“ nabídnu mu.

„Nechám to na tobě, hm? Už jsem ti řekl, že chci být prostě s tebou, a kde to bude, je mi jedno,“ pošeptá.

„Dobře,“ pousměju se.

Vezmu ho do náruče a odnesu do ložnice. Položím ho na postel a svléknu si mikinu, protože je mi v ní horko. Opře si tělo o lokty a pokrčí nohy. Jen na mě kouká a usmívá se. Po chvilce ale zaboří hlavu do mého polštáře.

„Mmh, pořád tak nádherně voní po tobě,“ pošeptá a přitulí se k němu. Nad tím se jen usměju. Vlezu k němu a sednu si do tureckého sedu na druhé polovině postele.

„Nešlo by to blíž ke mně?“ otočil se na bříško. Tak se teda přišoupnu blíž a pohladím ho po zádech. Opravdu by mě zajímalo, co má v úmyslu tu dělat. Válet se jako batole v peřinách? Sladce se na mě hned usměje. Nakonec se ke mně trošku přišoupne a hlavu si mi položí na stehno.

„Co budeme dělat?“ přesednu si, aby se mu leželo pohodlněji, a začnu ho hladit po vlasech.

„Abych pravdu řekl, tak nevím,“ šeptne a začne mi prstem přejíždět po kolenu a stehnu.

„Tak si to rozmysli. Já teď zavolám rodičům,“ natáhnu se k nočnímu stolku pro telefon.

„Dobře,“ broukne jen a utiší se. Vytočím číslo a pustím hovor na handsfree, aby Bill také slyšel. Položím telefon na postel a začnu si oběma rukama hrát s jeho vlasy. Jen se pousměje a spokojeně zavrní. Chvíli to vyzvání, až to někdo vezme.

„Prosím?“ ozve se mamka.

„Ahoj, mami. Tady Tom, tvůj milovaný syn,“ zasměju se.

„Oh, ahoj, Tomi! Šťastný Nový rok!“ zapiští nadšeně.

„Mami,“ protočím oči. „Ještě skoro hodinu.“

„Ah… Aha… My máme teprve odpoledne, to víš,“ zasměje se.

„Jo, vím. Máte o 7 hodin míň,“ pousměju se a rozcuchám Billovi mohawk. Zatřepe hlavou a pak ji ke mně zvedne. Naznačí mi, zda se také může ozvat.

„Tome, a kde je Bill? Proč ses mi neozval, jak jste přiletěli! Slíbils to!“ řekne nespokojeně máma. Dám mu příležitost promluvit.

„Dobrý den, Simone,“ usměje se do telefonu Bill.

„Ahoj, zlatíčko. Jak se máš?“ zacukruje hned na něj. Trošku se zasměje.

„Děkuju, mám se dobře, jsem u Toma. A vy? Jak se vám daří?“

„Ále, jde to. Zas tu vyvařuju Gordonovi,“ zasměje se. „A ty, Tome Kaulitzi, stále jsi mi neodpověděl.“

„A jak jsem ti to asi měl vysvětlit, když tady cukruješ na mýho přítele,“ namítnu.

„Nemel a odpověz, Thomasi,“ řekne přísně. Tiše zavrčím.

„Měli jsme s Billem nějaké problémy a pak prostě… Promiň. Zapomněl jsem na to,“ omluvím se jí.

„Oh, jaké problémy? Je všechno v pořádku? Kluci, nerozcházíte se, že ne?“ nezačne div fňukat. Bože, ostuda. Sekne s ní.

„Ne, mami, právě naopak,“ zasměju se. „Budeme se brát.“ Usměju se na Billa.

„Jo,“ vydechne a spokojeně se na mě usměje. Políbí mě na stehno a hned mě po něm pohladí.

„Bože můj, kluci! Bože! Bože!“ začne máma vyšilovat. Vsadím se, že se něčím ovívá.

„Klídek, mami,“ zasměju se.

„Ale vždyť jste tak mladí a jste spolu krátce…“ vydechne, a hned na to začne ječet po domě. „Gordi, kluci se budou brát!“

„A tebe to překvapuje?“ uslyším tátův smích. „Pozdravuj je a vyřiď, ať pošlou včas pozvánky.“

Máma už se nadechuje, ale přeruším ji. „Mami, dobrý, my to slyšeli.“

„Oh bože… Kluci, já jsem tak… Bude svatba, bude svatba!“ začne nadšeně pištět. Plesknu se přes obličej a začnu se smát. To se mi snad zdá. Bill se začne smát také. Plácne mě lehce do stehna a směje se dál.

„Simone, nebojte, pošleme pozvánky včas,“ broukne.

„A máte už prstýnky? Kleknul sis, Tome, alespoň na koleno?“ zeptá se káravě.

„Proč mě furt sekýruješ?! Udělal jsem všechno správně!“ okřiknu ji se smíchem.

„Promiň, zlato. Jenom… Uh, vy jste mi dali. Kdy to bude?“

„Simone,“ řekne Bill vlídně. „Udělal všechno, jak měl. Bylo to krásné. Ještě přesně nevíme kdy, ale určitě až skončí zima.“ Leden, únor, březen… Možná až duben. 4-5 měsíců. Bože, to nevydržím. Nechci tak dlouho čekat…

„Oh, to je ještě taková doba,“ povzdechne máma.

„To mi povídej,“ odsouhlasím posmutněle.

„Taky už bych chtěl jaro,“ šeptne Bill. Znovu mě začne hladit po stehně.

„No nic, my už končíme. Půjdeme připravit věci k přípitku a tak, tak se mějte hezky. Pozdravuj tátu a pěkný Nový rok,“ popřeju jí.

„Vám taky kluci. Hodně štěstí. Mějte se krásně. Pa,“ popřeje nám na oplátku.

Vezmu telefon a vypnu hovor. Položím ho na stolek a pohladím Billa opět po vlasech.

„Máš úžasnou mamku,“ broukne a přivře oči. Ach ne, už zase přemýšlí nad rodinou. Nechci, aby si dnešek kazil smutnými myšlenkami a vzpomínkami na maminku a smrt táty. Povzdechnu, jemně ho políbím na čelo a začnu ho pusinkovat na spánku. Nevím, co jiného v těchto okamžicích dělat, než mu ukázat, že jsem tu pro něj.

„Ale ty jsi úžasnější,“ pousměje se a zvedne ke mně pohled.

„A ty ten nejúžasnější z nás všech,“ dám mu pusinku na nosánek.

„A ty jsi můj blázínek, víš to?“ stáhne si mě k sobě dolů.

„Teď už ano,“ šeptnu a pohladím ho po tváři. Je zvláštní být nad ním obráceně a dívat se na jeho pusu namísto očí. Ne, že by mi to vadilo. Zajímalo by mě, jaké je líbání v téhle obrácené poloze.

„Tome, já…“ nadechne se, „…miluju tě,“ pošeptá a bříšky prstů mi začne přejíždět po čelisti.

„Já tebe taky, broučku,“ šeptnu a dám mu pusinku pod nos. Na okamžik zavře oči a projede si vlasy. Zhluboka se nadechne. Odtáhnu se od něj a pohladím ho prstem po rtech.

„Asi už bychom měli jít připravit něco k přípitku, hm?“ pošeptám a jemně ho políbím na zavřené oko.

„Nejspíš, nějak se neorientuju. Nevím, kolik je hodin, promiň,“ pohladí mě po tváři a pomalu se pak zvedne.

„Klidně lež. Dojdu pro něco k pití a budeme tady, jestli chceš. Pro mě za mě si nemusíme připíjet vůbec. Je to jen zvyk,“ usměju se.

„Připiju si s tebou rád,“ usměje se také a zvedne se.

„Myslel jsem, že zůstaneme tady, ale dobře. Mohli bychom jít do vany spolu a tam si připít šampaňským,“ zasměju se.

„A víš, že je to skvělý nápad?“ uculí se a upraví si džíny, „pojď,“ chytne mě za ruku. Vylezu z postele. Přesuneme se do obýváku.

„Vyndej pití a skleničky, dobře? Já zatím napustím vanu,“ pohladím ho po zádech.

„Jo, jo,“ radostně hned cupitá do kuchyně.

Dojdu do koupelny, opláchnu vanu, a když ji začnu napouštět, naliju tam trochu pěny. Začnu se svlékat, ale pak si uvědomím, že mi stále nezmizely škrábance na zádech. Zhluboka se nadechnu a zavřu na chvíli oči. Bill se objeví ve dveřích s lahví šampaňského a dvěma skleničkami. Vydechnu a podívám se na něj. Nemůžu se před ním svléknout, ne po dnešku. Všechno by si tím oživil, všechno by to zkazilo. To nejde…

Sladce se usměje. „Všechno v pořádku?“

„Jo, jasně…“ vynutím ze sebe úsměv. Stejně mi to neprojde. Povzdechnu a sednu si na vanu. „Vlastně ani ne.“

„Co se děje?“ položí skleničky i lahev na skříňku a rozejde se ke mně.

„Nemůžu s tebou do té vany. Nemůžu před tebou… být nahý,“ šeptnu a skloním pohled. Už je to tu zase. Znovu bude myslet na to, co se stalo s Christianem. Celý večer se pokazí. Celý den se pokazí. Všechno bude v háji. Bože můj… Umím vždycky všechno zkazit. Jsem na hovno. Klekne si přede mě na zem. Chytne mě za ruce.

„Nebudu tě nutit. Já vím, že je to těžké,“ pošeptá. Vlídně a láskyplně mě hladí po dlaních a prstech. Blázínek si dělá ještě starosti se mnou? Ach jo… On je takový můj ťunťa.

„Tady jde především o tebe. Nechci, abys na to všechno musel znovu myslet a připomínat si to,“ hlesnu.

„Tomi, zvládneme to spolu, hm? Sice to bude těžké, ale pomalu to půjde, věř mi. Neohlížej se na mě pořád.“

„Chceš mi tím říct, že ti nevadí, že mám na zádech pořád drápance od toho… toho…“ Ani vyslovit jeho jméno nemůžu. Schovám si obličej do dlaní a snažím se zhluboka dýchat.

„Pšššt,“ obejme mě hned. „Vadí mi to, že ti to udělal, že se to všechno stalo. Ale já jsem ti odpustil.“

„Promiň mi to. Zase všechno kazím… Jen… nerad bych udělal něco, čím… čím bych ti nějak ublížil… zase,“ povzdechnu a přitisknu rty k jeho krku pro malý polibek.

„Ale no tak, miláčku,“ šeptá mi do ucha.

„Chceš jít do té vany?“ zeptám se.

„Nechám to na tobě. Nechci, aby ti to bylo nepříjemné.“

„Tady nejde o mě, ale o tebe,“ povzdechnu. „Jestli tobě bude vadit, když to uvidíš. Já si na záda nevidím.“ Pohladí mě po tváři a pak mě políbí.

„Mysli teď na sebe, ano? Ne, nebude,“ šeptne. On je tak tvrdohlavý. Pořád se stará o mě. Na mně nezáleží. Jde o něj…

„Miluju tu tvojí tvrdohlavou hlavičku,“ pousměju se a jemně ho políbím.

„Mm,“ usměje se a oplatí mi to. „A šup, šup, už bude půlnoc.“

„Dobře,“ zvednu se a začnu se svlékat. „A chceš sedět přede mnou, za mnou, nebo naproti mně?“

„Na tobě,“ zasměje se a svlékne si tričko.

„Blázne,“ usměju se a sundám si kalhoty. Když se svléknu, vlezu do vany a čekám na něj.

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne