Pouliční štěně II – Ve svitu lamp 21.

Nikdy není natolik špatně, aby se nemohla objevit i ta světlá stránka daného okamžiku.

Hned po snídani Bill zavolal Jessice, jestli se nemůže stavit. Netrvalo ani půl hodiny a blondýnka už stála u dveří do Tomova bytu, ke kterým ji Bill odnavigoval. Tom jí vyšel vstříc a vedl ji do kuchyně, kde seděl Bill zabalený v Tomově županu a popíjel kávu. Tom se o něj staral jako o malé dítě, ale Bill si nedokázal stěžovat. Všechna ta péče mu byla příjemná, konečně měl pocit, že na něm někomu záleží. Potřeboval letmé doteky a něžné zacházení po tom všem, co si vytrpěl. Když Jessica vešla do kuchyně s Tomem v závěsu, Bill vyskočil na nohy a objal ji. Až v posledních několika minutách si uvědomoval, že se jí nikdy dostatečně neodvděčil za to všechno, co pro něj kdy udělala.

Když ji pustil, Tom galantně nabídl Jessice židli. Sám zůstal stát. Bill si sedl naproti Jessice a chytil její ruce do svých. Zasypával ji úsměvy, které ji hřály na srdci. Ráda ho viděla opět šťastného. Bylo až neuvěřitelné, co s ním Tom dokázal udělat za jediný den. Ještě teď před sebou viděla tu hromádku neštěstí, která se sotva doklopýtala z nevěstince domů. Zakroutila hlavou. Cítila, že úsměv z jejích rtů opadá. Nechtěla na to myslet. Teď byl Bill před ní a evidentně spokojený. Už se nemusela trápit tím, co bylo dřív. Minulost má patřit minulosti a člověk by se měl spíše soustředit na přítomnost.

„Říkal jsi, že se mnou potřebuješ mluvit. Jsem ráda, že tě vidím tak šťastného, ale byla bych radši, kdybys přešel rovnou k věci. Musím si jít shánět práci,“ zabručela Jessica a při myšlenkách na hledání práce se jí na čele vytvořila vráska. Bill přikývl. Mrzelo ho, že za Jessičiny starosti může právě on, ale na druhou stranu byl rád, že měli práci v nevěstinci oba z krku. Ani jednoho tam už nemohlo čekat nic dobrého.

„Chtěl -“ Tom si hlasitě odkašlal. Bill se na něj usmál a okamžitě se opravil: „Chtěli jsme se zeptat, jestli bych se mohl přestěhovat zpátky sem. Vím, že to budeš mít těžké s placením nájmu kvůli hledání práce, proto se taky ptám. Pokud by to mělo znamenat, že budeš mít problémy, rád zůstanu bydlet s tebou, nebo bych alespoň mohl přispívat…“

Jessica konejšivě pohladila Billa po hřbetě ruky. „Nemusíš se o to starat. Je mi jasné, že tady ti bude líp. Já už to nějak zvládnu,“ usmála se na něj povzbudivě, i když ji sžíraly pesimistické vyhlídky na budoucnost. Že by měl Dylan přece jen pravdu? Skončí vyhladovělá na ulici?

„Jessico?“ zeptal se opatrně Tom. Oba přátelé sedící u stolu k němu zvedli pohled, jako by si až teď všimli, že je tam celou dobu s nimi.

„Ano?“

„Možná bych vám mohl sehnat práci. Otec vlastní poměrně velkou firmu a řekl bych, že mu bude každá pomocná ruka dobrá. Určitě by se pro vás nějaké místo našlo. Pokud budete chtít, mohl bych se ho zeptat,“ usmála se Tom na Jessicu, které zajiskřily oči.

„Skutečně byste to pro mě udělal?“

„Ale samozřejmě,“ zasmál se Tom. „Starala jste se mi o bratra, když jsem já nemohl. Tohle je to nejmenší, čím se vám můžu odvděčit.“ Jessica rozradostněně vypískla, a aniž by si uvědomovala, co dělá, skočila Tomovi kolem krku.

„Děkuji moc!“ opakovala stále dokola. Tom ji rozpačitě plácal po zádech. Bill se dusil smíchy.

„Ještě se neradujte, nemůžu vám nic slíbit, ale rozhodně se otce co nejdříve zeptám,“ odpovídal ji Tom a snažil se ji od sebe odtáhnout. Když se mu to povedlo, Jessice se v očích třpytily slzy. Jedna byla tak odvážná, že jí sklouzla po tváři. Jessica ji rychle setřela z tváře, doufajíc, že ji nikdo nepostřehl.

„Bille, co kdybys Jessice ukázal dům a já bych zatím zavolal Lindě, jestli se nemůžeme stavit na návštěvu? Potom bychom zajeli pro tvé věci a odvezli Jessicu domů. Máma by nás určitě pozvala na večeři, takže to akorát tak krásně vyjde.“ Bill horlivě přikývl a vzal Jessicu za ruku, aby ji provedl domem. Tom nikdy neměl rád, když někdo poslouchá jeho telefonické rozhovory. Bill to respektoval; každý máme přece své mouchy.

Ukazoval Jessice celý dům, zatímco mu vykládala, jak se vypořádala s Dylanem. Dokonce ho nechala nakouknout do zákoutí své duše, do kterých ještě nikdy nikoho nepustila. Vždyť začátky v nevěstinci byly pro každého oříškem. Dylan se choval ke každému stejně a jen málokoho nechal odejít. Občas se stávalo, že když ho některá zaměstnankyně neposlouchala, jednoduše zmizela. Stalo se to párkrát, dokud nezabral pud sebezáchovy a zaměstnankyně se nezačaly chovat podle Dylanových představ. V polední době si už nikdo nedovolil vzdorovat, všichni se Dylana až příliš báli.

Jako poslední místnost při prohlídce domu si Bill nechal Tomovu ložnici. Před jejími dveřmi zakryl Jessice oči dlaní a vedl ji k prosklené stěně. Když stáli kousek od ní, ruku z jejích očí sundal. Jessica zalapala po dechu. Výhled na město byl tak okouzlující. Bylo to úplně jiné, než dívat se na něj z obyčejného okna.

„To je nádhera,“ zašeptala okouzleně. Bill ji nechal stát u stěny a po špičkách se vypařil z pokoje. Seběhl schody do kuchyně, kde se zastavil ve dveřích. Tom akorát odkládal mobil na linku.

„Tak co?“ zeptal se plaše Bill a Tom sebou cuknul. O Billovi netušil, dokud nepromluvil.

„Máma nás na večeři čeká. Prý si se mnou stejně chtěla promluvit. Hádám, že si Bella přišla k mamince stěžovat, jakého má zlobivého brášku,“ ušklíbl se Tom. „Chová se úplně stejně, jako když jsem jí před lety do vlasů přilepil žvýkačku a ona si ji potom musela vystřihnout nůžkami. Linda ji pak dotáhla ke kadeřnici a Bella se vrátila domů s vlásky dlouhými asi dva centimetry,“ zasmál se Tom. Rád vzpomínal na dětství, kdy mezi ním a Bellou nestála žádná žárlivost. Mrzelo ho, že přišel o člověka, který pro něj byl v dětství tolik důležitý, ale pro Billa by udělal cokoliv. Vždyť jeho srdce bilo jen a jen pro něj, jen mu to nemohl nahlas přiznat.

„Dojdu pro Jessicu, převléknu se a vyrazíme,“ prohodil přiškrceně Bill. Tomův upřený pohled mu svazoval hlasivky. Nutil ho přát si, aby bylo všechno jinak. Tom přikývl a Bill se radši urychleně otočil k odchodu. Došel k Tomovi do ložnice, kde na posteli leželo jeho oblečení. Jessica stále ještě postávala u stěny a sledovala všechno dění okolo. Nejspíš si Billa ani nevšimla. Odkašlal si a Jessica mírně nadskočila. Lekla se ho.

„Jess, mohla bys jít prosím do kuchyně za Tomem? Eh, zajeli bychom pro mé věci a já se potřebuji obléct,“ zamumlal Billa a rozpačitě ukázal na oblečení na posteli. Jessica se pousmála a chápavě přikývla. Opustila pokoj a zavřela za sebou dveře, aby Billovi nechala stoprocentní soukromí.

Když byl převlečený, sešel zpět do kuchyně, kde si Tom povídal s Jessicou. Čekalo se jen na něj, takže mohli hned vyrazit. Usadili se do Tomova auta a Tom je schopně propletl ulicemi až k bytovce, kde byl Jessičin byt. Jessica pozvala Toma na čaj, zatímco si Bill balil své věci. Nebylo toho moc, i když si nakoupil nějaké nové věci, když konečně začal pořádně vydělávat. Všechny jeho věci se však vešly do dvou větších kufrů a jedné krabice.

Tom mu pomohl všechno snést do auta. Bill se ještě vrátil nahoru, aby se rozloučil s Jessicou. Sevřel ji v přátelském objetí.

„Děkuji, za všechno,“ zamumlal jí kousek vedle ucha, než se odtáhl. Zamával jí a seběhl schody, aby Tom nemusel dlouho čekat.

Tom zaparkoval auto v garážích za budovou, kde byl jeho byt, a spolu s Billem vyložili všechny Billovy věci. Tom odložil kufry vedle nohou a v kapse kalhot nahmatal klíče od bytu. Odemkl je se slovy: „Vítej doma, Bille.“

Měl jsem takové sny… Kdy se vrátil do mého života a my byli opět šťastní. Jenže vždycky příliš brzy přišlo ráno a sen prasknul jako mýdlová bublinka. Ale sny se přeci můžou stát skutečností, no ne?

autor: Helie