Novel of Dreams – Our Life 18.

BILL

Byl už večer. Domem vládlo tíživé ticho. Oslava už skončila, hosté se rozutekli. Bylo to ale hezké, tohle byl pěkný den. Myslím, že tahle oslava se povedla. Jen mi přišlo, že je Tom smutný. Bylo to od té doby, co se vrátil od dveří, když za ním přišel ten muž. Neřekl mi, kdo to byl, co mu chtěl. Jen mi přišlo, že je od té doby rozrušený. Společně jsme uklidili to nejhlavnější, zbytek jsme si nechali na další den ráno. Řekne se oslava, ale byl to celkem vyčerpávající den. Hodně jsme tu uklízeli, zařizovali nějaké pohoštění, vařili a tak. Nebylo toho málo. Proto jsme po tom náročném dnu oba potřebovali trošku odpočinku.

Ležel jsem už v posteli a poslouchal tichou hudbu. Tohle pro mě byl skvělý relax. Tom šel zatím do sprchy a já jen polehával a přemýšlel.

Co si tak o tom všem myslí moji rodiče, Tomova maminka, Brian a Adam. Jak na nás dva teď nahlížejí. Vlastně by mě zajímalo, jestli si mysleli, že nám to spolu vydrží nebo ne. Možná si říkali, že tohohle nedosáhneme, že se spolu tak daleko nedostaneme, ale opak je pravdou. Chceme se dostat ještě dál. Ale stejně… řekl bych, že nám to ostatní přejí. Například Brian. Našel si teď Adama, není sám. Tohle potřeboval, tolik mu to slušelo, vyloženě mu Adam prospívá. Přesně takhle by to mělo být všude.

Konečně se ve dveřích objevil Tom. Měl na sobě pouze boxerky jako obvykle. Zhasl hlavní světlo, doloudal se k posteli a vlezl na svoji polovinu postele. Tohle vše mě vytrhlo z myšlenek. Hned jsem se na něj podíval a zlehka ho pohladil po paži.

„Jsi unavený?“

„Docela jo,“ přikývne. Přikryje se peřinou po břicho, vmáčkne se ke mně a položí mi hlavu na hruď.

„Tak odpočívej,“ pohladím ho po hlavičce a přivinu si ho k sobě. Objal mě rukou kolem pasu a začal mě bříšky prstů hladit po břiše. Natáhl jsem se pro ovladač k hifi věži a jedním stisknutím tlačítka jsem ji vypnul. Ovladač jsem odložil zpět na noční stolek, a poté už přivřel oči. Hladil jsem Toma po zádech a jemně mu masíroval napnuté svaly. Dlouhou dobu nic neříkal, jako by přemýšlel. Poté ztěžka vydechl, něžně mě políbil na hruď a vylezl ke mně výš. Jakmile si mi položil hlavičku na rameno a přivinul se ke mně, oba nás zachumlal až po krk peřinou. Tak dnes už asi nic nebude. Chápu to, je unavený a já také. Navíc, nezdá se, že by na to měl náladu. Však se nemusíme milovat každý den. Tak to být přece nemusí. Přitulil jsem se k němu, trošku víc jsem se schoval pod peřinu, abych ho měl blíž, a oddechl.

„Miluju tě,“ pošeptám mu do ouška a políbím ho na spánek. Možná mu to říkám moc často, ale já chci. Chci, aby to věděl.

„Já tebe taky,“ oplatí mi polohlasem a přímo se mi namáčkne do náruče. Objal jsem ho a nechal ho, aby se uvelebil, jak jen chce. Zabořil si mi hlavičku mezi krk a rameno, nohu mi vtěsnal mezi stehna a rukou mě objal kolem boků. Až poté klidně vydechl. Zavřel jsem oči a tiše odkašlal.

„Promiň,“ šeptnu a pohladím ho omluvně po bedrech.

„Za co se omlouváš?“ zamumlá mi do pokožky.

„Jak kašlu,“ brouknu a jednu nohu si pokrčím.

„Prožil jsem si s tebou i angínu. Myslíš, že mi vadí zakašlání?“ zašeptá.

„Né,“ pošeptám s úsměvem. „Ale tak, to je slušnost, jsem tak zvyklý,“ pohladím ho po boku a sjedu mu prsty ke kyčelní kosti. „Na tu angínu nechci ani myslet.“ Už nikdy víc. Ani pusu jsem mu dát nemohl. To byl snad ten nejhorší trest.

„Dobře,“ vydechne klidně. Ani si do mě nerejpne, ani se nezasměje. Ach jo, co s tím mým broučkem jenom je.

„Copak je ti, lásko?“ pošeptám po chvilce ticha.

„Nic,“ zavrtí nepatrně hlavou. „Co budeme dělat zítra kromě odporného úklidu toho bordelu?“

„Mmm, nevím,“ našpulím zamyšleně rty. „Máš nějaký plán nebo nápad?“ Oh, neříkej, že ano, nebo je všechno v háji. I když ano, ono by to šlo nějak přesunout, ale nač to měnit.

„Mohli bychom někam vyrazit. Zase… na víkend,“ broukne tiše. To také pojedeme, zlatíčko.

„Ahm, no… já něco už tak… trošku mám,“ šeptnu a pootočím se k němu. „Mám něco pro nás dva,“ usměju se.

„Jo?“ pohladí mě po tváři. „Co?“ Semknu rty k sobě, a nakonec si spodní ret skousnu. Mám mu to dát teď, nebo až zítra ráno? Jenže to by chtělo, abychom byli už pak připraveni. Ach jo… jak jen do toho.

„No…“ Bez výrazu na mě tiše hleděl. „Počkej chviličku, ano?“ pomalu se od něj odtáhnu a zvednu se. Jen v boxerkách přecupitám přes pokoj. Pomalu se posadil a čekal.

Došel jsem do šuplíku, kde jsem měl nějaké papíry. Zahrabal jsem v něm a vyndal obálku. Pomalu jsem k němu zase došel a posadil se.

„Vše jen to nejlepší k narozeninám, miláčku,“ usměju se, políbím ho a vložím mu obálku do ruky. Co když mě s tím pošle do háje? No, vybral bych jedině pak něco jiného.

„To je to překvapení?“ pousměje se a zadívá se na ni.

„Jo,“ přikývnu a usměju se.

„Mám to rozbalit teď?“

„Bude to tak nejlepší.“

„Dobře,“ šeptne. Protře si oko a začne obálku pomalu rozbalovat. Rozsvítil jsem alespoň malou lampičku na nočním stolku a v tichosti jej sledoval. Kéž by se mu to líbilo. Prosím, prosím. Tom vyndal z obálky voucher, prohlédl si ho, a poté se začetl.

„Berchtesgaden? Kde to je?“ usměje se.

„V Alpách,“ podívám se na něj a usměju se.

„Pojedeme do Alp? Tohle je ten můj dárek?“ pozvedne s úsměvem obočí.

„Ano,“ přikývnu a nervózně se kousnu do rtu. Mám strach, že se mu to nelíbí. Ou, jestli jsem tohle podělal… „Chceš tam jet? Je to… dobré?“

„Jo, jasně. Já jen… že jsi s tím dělal takové tajnosti, tak jsem se toho až bál,“ zasměje se trochu. „Ale… děkuju. Pojedu rád.“

„Chtěl jsem tě jen překvapit,“ pokrčím trošku rameny. „Neděkuj, hlavně jestli se ti tam chce. Můžu to… zrušit.“ Nezdá se být příliš nadšený. Chmmmpf.

„Ne, ne, chci tam… s tebou. Chci odtud vypadnout na čerstvý vzduch. Děkuju,“ usměje se.

„Dobře,“ usměju se a pomalu ho obejmu. „A tam ti dám ještě něco,“ zaculím se.

„Co?“ broukne a přivine se ke mně.

„Malý, maličkatý dáreček,“ usměju se a schoulím se k němu. To je spíš taková blbůstka, nic velkého. Začnu ho prsty hladit po nahých zádech.

„Dobře, tak… se nechám překvapit,“ pošeptá.

„A neboj se, o nic nejde, hm? Je to maličkost,“ políbím ho pod ouško. Kéž by se mu tam aspoň trošku líbilo. Chtěl bych si s ním tuhle dovolenou užít.

„Dobře,“ přikývne. Odloží dárek na noční stolek, pohladí mě po boku a opět si lehne.

Přilehnul jsem si k němu, jen co jsem zhasnul. Poté jsem se znovu přikryl a tiše oddechl. Tom mi náhle přejel bříšky prstů po paži. Obvykle tak navozoval atmosféru nadcházejícího sexu. Že by? Nemyslím si. Podíval jsem se na něj a lehce se usmál. Trošku víc jsem se k němu přivinul.

„Děkuju, je to… hezký dárek. Už se tam těším. Bude tam hezky,“ pošeptá do ticha.

„Snad se ti tam bude líbit,“ usměju se. „Říkal jsem si, že to bude změna.“

„Jo, užijeme si to,“ broukne, přičemž mi prsty sjede na žebra. Miluju ty jeho doteky. Je jemný.

„Určitě,“ šeptnu a zatáhnu trošku bříško. Nad tím se pousměje a přitulí se ke mně. Propletu si s ním nohy a svoje tělo přitisknu k tomu jeho. Je mi u něj nejlépe. Jemně mě políbí na bradu. Vyhledám si jeho rty a políbím ho na ně. Polibek mi opětuje a následně i oplatí. Přichytil jsem si ho za bradičku a začal ho opatrně líbat. Neočekávám dnes víc, ale mám chuť si ho zase hýčkat.

„Mh,“ vydechne nosem a začne se mnou spolupracovat. Rukou jsem mu sjel po boku a trošku sklonil hlavu, abych k němu lépe mohl. On mi naopak svojí rukou vjel do vlasů. Pokrčil nohu, jíž mi opřel o stehno. Využil jsem toho a po jeho stehnu jemně přejel bříšky prstů. On se v ten okamžik však odtrhl od mých rtů, trochu ode mě odvrátil hlavu a vydechl. Co jsem udělal špatně? Jestli nechce, tak já to pochopím.

„Já… promiň, nechci na tebe nijak naléhat. Chtěl jsem tě jen pohladit, mazlit se s tebou,“ pošeptám a opřu si tělo o loket.

„Jo, já vím,“ pošeptá. „Jen vím, jak to u nás dopadá a já… jsem po dnešku vážně unavený, víš. Tak… promiň. V Alpách ti to… vynahradím,“ pousměje se zvláštně. Já to ale přece chápu. Nezlobím se na něj. Nemusí mi nic vynahrazovat, pokud sám nechce.

„Já se nezlobím. Taky jsem unavený,“ brouknu a lehnu si.

„…dobře,“ šeptne. „Tak… dobrou noc.“

„Dobrou noc,“ pohladil jsem ho jen zlehka po paži. Tady se něco děje a já musím zjistit co. Chvíli mě pozoroval, až se převrátil na bok ke mně zády. Jen jsem tiše povzdechl a uvelebil se. Možná je na mě naštvaný, nelíbí se mu ten dárek, je unavený, zklamaný… ach jo. Tak rád bych to věděl. Snad se z toho vyspí. Kéž by mu ty Alpy a celý ten výlet zvedl trošku náladu. Ale… co se stalo? Tím veškerým přemýšlením jsem nakonec asi po půl hodině usnul.

Ráno jsem se vzbudil dřív než Tom, klasicky. Hned jsem se tiše vyhrabal z postele, zašel do koupelny a vykonal ranní hygienu. Rychle jsem se obléknul, ani jsem si kávu neuvařil a už jsem šel uklízet. Ten binec mě tu hrozně vytáčel, proto jsem se do toho hned dal. Začal jsem obývákem, pokračoval jsem v kuchyni. Všechno jsem umyl, vyčistil, povyhazoval odpadky, uklidil různé věci, které se zase dlouho nebudou používat. Netrvalo mi to příliš dlouho, ale kmital jsem pěkně.

Když bylo vše, jak mělo být, vzal jsem už jen smetí, co jsem si naházel do pytle, a šel s ním ven, vyhodit to. Když jsem otevřel popelnici a hodil pytel dovnitř, všiml jsem si, že za popelnicí stojí nějaká dárková krabice. Eh? Kdo to tu tak pohodil? Vždyť je úplně nová.

Sehnul jsem se pro ni a postavil ji na víko popelnice. Ač bych to dělat asi neměl, otevřel jsem ji a nahlédl dovnitř. Když jsem to ovšem viděl, zatajil se mi dech. To byl… Uvnitř krabice byla zarámovaná fotografie. Byl na ní menší chlapec a zdálo se, že jeho otec. Všechno mi to pomaličku docházelo. Byl to Tom a jeho táta. A jeho táta tu také včera… byl.

„Do háje,“ šeptnu potichu a přikryju si pusu dlaní. Neměl jsem to vůbec rozbalovat. Tohle je jeho soukromá věc, ale kdo ví, jestli se do té krabice vůbec podíval. Teď alespoň vím, proč je tak smutný. Museli se včera pohádat, něco se přihodilo. Jen… proč mi o tom neřekl? To mi nevěří nebo… jen nechtěl? Chudáček, pokud se pohádali a vypadá to, že ano, tak neměl zrovna prima narozeniny. Tohle mě mrzí, nezasloužil si to. Nechápu jeho otce, ale to je teď zbytečné řešit. Je mi trapně, že jsem se do toho takhle vmísil, aniž bych ovšem tušil, že se něco takového vůbec přihodilo. Raději jsem dal krabici na místo, kde byla předtím, a zavrtěl nad sebou hlavou.

Poté jsem se už vydal po vydlážděné cestičce zpět do domu. Zavřel jsem za sebou tiše dveře a rozešel se do kuchyně, abych si přeci jen uvařil kávu. Tam už však u pultu stál Tom v triku a dělal mi ji, sobě nejspíš kakao. Jak se mám teď asi chovat? Jako by se nic nestalo? Ne, to asi nedokážu. Zatraceně.

„Dobré ráno, miláčku,“ šeptnu potichu a dojdu až k němu. Zezadu se k němu přivinu a opatrně ho políbím pod ouško.

„Ahoj,“ broukne a zepředu mě pohladí po tváři. „Říkal jsem si, kam jsi mi zmizel.“

„Neboj, nikam,“ šeptnu a stoupnu si vedle něj, přičemž se opřu bokem o linku. Musím mu to říct. Nechci dělat, že o ničem nevím, to nejde. Tohle by nebylo fér. „Jen jsem vstal a dal to tu do pořádku, chtěl jsem to mít už hotové.“

„Měl jsi mě vzbudit. Pomohl bych ti,“ pohladí mě po boku.

„Byl jsi unavený, kocourku. Chtěl jsem, aby ses pořádně prospal,“ sjedu mu po paži.

„Děkuju,“ pousměje se. Přivine se ke mně a omotá mi ruce kolem pasu. „Dělám ti kafe. Dáš si?“

„Moc rád,“ nahnu se k němu pro polibek. Zlatíčko moje. Je tak starostlivý „Jsi hodný, děkuju moc,“ pošeptám, jakmile ho políbím. Usměje se, pohladí mě po boku a přitiskne se ke mně. Sklopím trošku oči a oddechnu. Začnu ho prsty hladit po hrudi. Musím, musím!

„Tomi… našel jsem u popelnice… dárkovou krabici,“ pošeptám. Když jsem to řekl, zastavil se v práci a přivřel oči.

„Asi… nějaký dárek,“ šeptne.

„Já jsem… netušil, co to je a… podíval jsem se dovnitř,“ přiznám mu.

„Tak… to jsi jedinej,“ semkne rty k sobě a podá mi hrnek s kávou. „Jdu si… Půjdu si dát sprchu,“ obejde mě. Má právo na mě být naštvaný, ale já to vážně netušil.

„Tomi, počkej,“ šeptnu a chytnu ho za ruku.

„Chceš jít se mnou?“ usměje se, jako bych ani nic neřekl. Nechci se s ním hádat, ale nechci mu lhát a něco tajit.

„Půjdu rád,“ přikývnu a dojdu k němu. „Ale… všechno mi to došlo, já vím, kdo za tebou včera byl,“ pohladím ho po tváři. „Mrzí mě to, nechtěl jsem se do ničeho plést. Netušil jsem, co v té krabici je, ale… promiň,“ pošeptám a ztěžka oddechnu. Bolí mě to za něj. Nechci, aby měl takové trápení.

„Já taky nevím, co tam je. Je to pryč,“ pokrčí rameny a zadívá se jinam.

„Je to tvoje věc, ale myslím, že by ses do toho měl podívat,“ pošeptám. „Ale dobře, nemysli už na to.“ Na to mi nic neřekl, ani se na mě nepodíval a rozešel se do koupelny. Sklopil jsem oči a chvilku tam zůstal stát. Ani nevím, jestli za ním jít. Nevím, jestli je to teď ten nejlepší nápad, ale…

Nakonec jsem se ale sebral a šel za ním. „Nezlob se na mě, prosím.“

„Nezlobím se,“ odpoví. Už po cestě do schodů si sundal triko, a poté zašel do koupelny. Zhluboka jsem se nadechl a došel až za ním. Zavřel jsem za námi dveře a podíval se na něj. Stál uprostřed naší velké koupelny jenom v boxerkách a unaveně si mnul prsty krční obratle.

„Nechtěl bys… namasírovat?“ dojdu k němu zezadu a sjedu mu prsty pomalu po zádech.

„Potřebuju sprchu. Smrdim,“ vydechne. To je sice blbost, ale nevadí.

„Tak třeba potom,“ navrhnu mu. „Dám si sprchu s tebou, jo?“

„Hm,“ pokývá hlavou a začne ze sebe stahovat boxerky. Velké nadšení.

„Dobře,“ šeptnu jen a také se svléknu. Když ze sebe boxerky sundal, zašel do sprchového koutu a pustil vlažnou vodou. Začal si rukou omývat krk. V okamžiku jsem už stál za ním. Zatáhl jsem stěnu sprchového koutu a oddechl.

„Bolí tě to?“

„Co?“

„Krční páteř,“ stoupnul jsem si pod proud vody také.

„Ne, to je dobrý,“ pošeptá a spustí ruce podél těla. Snad ještě trošku vidím a cítím.

„Už večer jsem si všiml, jak jsi měl to svalstvo ztuhlé,“ brouknu a trošku se omyju pod vodou. Poté si vezmu houbičku a nanesu na ni trošku sprchového gelu. Začnu mu omývat hruď.

„To je dobrý. Troy to se mnou v posilce rozhýbe,“ kývne a trochu si protáhne ruce. Jo, Troy… uhh.

„Dobře, tak promiň,“ zavrtím trošku hlavou a omyju mu ramena. Možná mu vadí i to, že ho myju.

„Musím se hýbat. Když se nehýbu, tak to ztuhne, a pak se mnou má Troy větší práci,“ zabrouká a předkloní hlavu, abych ho mohl lépe omýt.

„Hýbe s tebou Troy snad lépe než já, hm?“ usměju se a omyju mu krk.

„Mmm, zná fakt dobrý polohy na uvolnění svalstva…“ To jsem si trošku poodkašlal. No, to by stačilo.

„Vážně? Hmm, asi se ho zeptám. Možná bych taky potřeboval uvolnit,“ zasměju se.

„To by ti na tý tvojí kostřičce nejdřív muselo viset pár svalů,“ zaslechnu v jeho hlase úsměv.

„Já mám velký svaly!“ zasměju se tiše a sjedu mu houbičkou přes záda na zadeček. Kéž bych ho trošku rozesmál. Klidně ať si ze mě dělá srandičky.

„V tlamičce máš ty největší, já vím,“ zasměje se se mnou.

Sladce se zaculím a štípnu ho jemně do zadku.

„Máš rád moje svaly v tlamičce?“

„Jsou fajn, ale sval mezi tvými hubenými stehny je přece jen lepší,“ pronese. Pomalu si ho k sobě otočím. Wow! A pak že potřebujeme nějakého dilda.

„Vážně?“ pošeptám a usměju se.

„Vážně. Ale nehraj si teď na egoistu, nebo ti sval v puse ucpu svým svalem mezi nohama,“ zasměje se a přivine se ke mně.

„To klidně můžeš, já bych se nezlobil,“ pošeptám mu a sjedu mu dlaněmi po bocích. „Mmm, dej mi pusinku.“

„Ok,“ postaví se na špičky a dá mi krátkou pusinku.

„Mmm, dobře…“ pošeptám a sehnu se k němu. „Líbej mě, prosím.“

„Ne-e. Musíme balit na odjezd,“ zavrtí s úsměvem hlavou.

„Mhh, prosím,“ upnu k němu oči a udělám psí pohled. Alespoň se mi ho povedlo trošku rozveselit. Jen se ušklíbne, vrazí mi do ruky houbu a opět se ke mně otočí zády.

„Uuuh,“ zakňučím nespokojeně a omyju mu boky. Poté jsem si dal houbu do druhé ruky a volnou dlaní mu omyl penis.

„Nesnaž se. Klidně si vezmu prášky proti erekci, jestli tě to uklidní,“ zasměje se. To je ale hajzlík. Že se nestydí.

„Chci tě jen umýt,“ brouknu se smíchem.

„Jo, jo, to znám. Minule jsi mě chtěl umýt a celý den jsme souložili,“ pokývá hlavou. Jako bych za to snad mohl. To on na mě pořád tak špulí tu svou prdelku. Není se pak čemu divit.

„Já za nic nemůžu,“ zasměju se a zvednu ruce na znamení nevinnosti.

„Hm, pravda. To já chci vždycky vošukat stylem, abych si další den nesednul,“ odsouhlasí. Ouu, snad nejsem tak hrubý. Jenže on to po mně vážně někdy požaduje.

„Až tak? Že tomu tak náhle není,“ brouknu a pohladím ho po břiše.

„Časy se mění,“ ztiší hlas a opláchne si ramena. Okay, to má pravdu.

„Jo,“ přikývnu a oddálím se od něj. Sám se také v rychlosti umyju. „A jak se mění časy u nás?“ šeptnu pak. Tohle mi nehraje.

„Stejným způsobem jako v jiných manželstvích,“ pokrčí rameny a začne vylézat ze sprchy.

„Aha,“ brouknu a skousnu si spodní ret. Co jsem udělal nebo řekl, že se chová náhle… takhle? Vlezl jsem si pod proud vody a opláchnul se.

„Sex začne upadat v zapomnění. Až se objeví děti, nebude čas, nálada nebo prostor. A časem… se to bez viagry ani nepostaví. A já se budu v padesáti nejspíš posrávat. Takový je život gaye,“ řekne naprosto klidně a začne se otírat do bílé osušky. Prosím? To myslí vážně? Tohle snad chceme oba, ne? Milujeme se spolu proto, že je to další… důkaz lásky. Tohle si nemáme nijak vyčítat. Neříkám, že mi to vyčítá, ale trošku mi to tak přijde.

„No, to je zajímavá úvaha,“ přikývnu, když vylezu a otřu se také. „Ale tady nejde jenom o sex.“

„O co tedy?“

„Milujeme se,“ pošeptám. „Prostě… Ne, neřešme to teď raději.“ Určitě bych řekl něco, co nechci.

„Bille, to já budu ten, kdo v padesáti neudrží stolici, ne ty,“ zasměje se, zakroutí hlavou a přistoupí k umyvadlu. Aha, takže je to moje vina. Já ho pořád šukám… ale on to chce, to je to. Kolikrát bych i otočil, ale on to dělá rád. Možná chce, abych si udělal dobře, protože milování s ním je pro mě ta největší slast, to ano, ale nemusí se k tomu nijak nutit. Pokud to nechce, stačí říct. Nechci mu tím samozřejmě nijak ublížit.

„Ale mně jde o tebe, ne o sebe,“ dojdu k němu. Já bych to vydržel, ale… miluju milování s ním. Nepřipadá mi to jako nějaký obyčejný sex, naopak. Je to pro mě neuvěřitelné spojení mezi námi. Je to tak intimní a dokonalé.

„Jo, já vím,“ vydechne. „Ale o mě nemusíš mít starost. Je mi fajn.“ Ale nevypadáš na to.

„Dobře,“ sáhnu po svém parfému a navoním se. Mám z téhle atmosféry snad až strach. Tom už nic neřekl a začal si čistit zuby. Věnoval jsem mu jen lehký úsměv a poté se rozešel z koupelny pryč.

autor: Mischy & Turmawenne