autor: mohanrocks
Bill cítil intenzivní teplo, když druhý den ráno neochotně otevřel oči. Tomovo tělo leželo na něm a jejich nohy byly propletené. Bill se s ospalým úsměvem podíval na hodiny a všiml si, že je teprve 8:30. Nemusel odejít na přednášku ještě další dvě hodiny a myšlenka na návrat zpět do spánku se nikdy nezdála přitažlivější než právě v téhle chvíli v Tomově objetí. Bohužel, Billův močový měchýř měl jiný názor.
S tichým povzdechem se začal osvobozovat z Tomova sevření. Tomovy paže se s ním pustily do bezděčného boje a sevřely jej ještě pevněji, když se snažil odtáhnout. „Hej…“ Zamumlal Bill svým hlubokým ranním hlasem a prsty přejel přes Tomovu paži, během čehož si všiml, že jeho zápěstí už je na tom opravdu dobře. Bylo už téměř normální.
„Hm?“ Tom nakrčil obočí a jeho spodní ret se lehce zachvěl. Bill se na vteřinu zadíval na jeho tvář, která vypadala tak klidně a nevinně. Nevyzařoval z ní život, o kterém Bill věděl, že Tom žil, těžký a nejistý s neustálými překážkami. Místo toho ukazovala muže pod obranou jeho vnějších stěn. Bill jej bez přemýšlení políbil na čelo a Tomovy oči se pomalu otevřely.
„Dobré ráno…“ Zamumlal Tom chraplavě, mžoural do denního světla v místnosti a díval se na Billův obličej s mírným záchvěvem úsměvu. „Kolik je?“
„Těsně po půl deváté,“ zašeptal Bill a našpulil rty s pozváním, které Tom rychle přijal, a jejich rty se setkaly v klidné připomínce toho, jak daleko mohli zajít.
„Tak proč jsi vzhůru? Musíš jít na přednášku?“ Tomovy oči se opět zavřely a jeho ruce se omotaly kolem Billova pasu, aby si jej přitáhl pevněji k hrudi.
„Ještě ne, ale musím na záchod a tvoje tisknutí mi moc nepomáhá,“ zakňučel Bill a nakrčil nos s hlubokým nádechem.
„Aha… takže tohle by byl právě teď špatný nápad?“ Zvedl Tom obočí a pomalu jej začal lechtat na boku, až se Bill začal na protest svíjet.
„To by byl příšerný nápad, pokud nemáš chuť na zlatou sprchu?“ Řekl Bill škádlivě a na obranu Toma štípnul do kyčle.
Tom jako by přemýšlivě stiskl rty a poté se pokorně uchechtl. „Ne, díky. Nechci, abys mě celého počůral. Běž,“ lehce Billa odtlačil a poté se přetočil na břicho a přetáhl si přikrývku přes hlavu.
Bill se vplížil do koupelny a otřásl se, když chlad zasáhl jeho odhalenou kůži. Poté, co si ulevil, se trochu osvěžil, vypláchl si pusu a omyl obličej. Během toho procesu si vzpomněl, že večer Gustavovi vůbec nenapsal. „No do prdele,“ zamumlal.
„Je to v plánu,“ ozval se za ním Tomův hlas.
Bill k němu rychle otočil hlavu a polkl nad tím, jak sluneční světlo skrz okno ozařovalo Tomovu opálenou pokožku. Mohl vidět různé jizvy a značky na jeho těle, jehož záblesky mohl vidět už dříve, ale nic z toho mu neubíralo na dokonalosti. „Myslel jsem, že jsi chtěl ještě spát…“
„Díky tobě jsem si uvědomil, že potřebuju jít taky. Je to v pořádku?“ Ušklíbl se Tom škádlivě se stále ještě ospalým hlasem.
„Samozřejmě, že je,“ protočil Bill oči a silně zčervenal, když spatřil Toma stojícího před WC, jak se natáhl do svých boxerek. Zadržel dech a vytřeštil oči, když se na něj Tom podíval.
„Opravdu je mi jedno, jestli se budeš dívat, ale jsi si jistý, že tohle je způsob, jak se s ním chceš seznámit?“ Zeptal se Tom uvolněně a Bill si nemohl pomoct, aby se nerozesmál a rukou si přikryl obličej.
„Myslím, že to ještě nějakou dobu ponechám jako tajemství,“ zavrtěl hlavou a skrz prsty sledoval Tomovu tvář. „Sejdeme se v posteli, kde mám v úmyslu ještě spát,“ Bill mu zamával přes rameno a vyšel z koupelny s úsměvem na tváři, který rychle zmizel, když si opět vzpomněl na Gustava.
Zasténal, vešel do obývacího pokoje, kde popadl svůj telefon a obrnil se před přílivem starostlivých zpráv od Gustava. Úleva byla jen slabé slovo pro to, co ucítil, když si přečetl jedinou zprávu, kterou obdržel od svého spolubydlícího: BILLY SI ZAŠOUSTAL. KURVA JO. Nechal jsem nějaké sýrové hranolky v ledničce. Nesněz je. Dík.
Bill vydechl a zasmál se, jak se celé jeho tělo uvolnilo. Poslal Gusovi odpověď, ve které mu vysvětlil, že je v pořádku a že mu detaily poví později. Nemusely to být skutečné detaily, jen prostě něco, s čím bude spokojený.
Zalezl zpátky do postele s obnoveným pocitem spokojenosti. Vnější svět skutečně mohl ještě pár hodin počkat. Právě když se pohodlně uvelebil, ucítil Tomovo tělo přitisknuté k jeho zádům a ruku, která jej hladila na břiše a hrudi a nedávala jeho tělu příliš času na přizpůsobení, než si palec začal pohrávat s jeho kroužkem v bradavce.
Bill přitiskl tvář do polštáře, aby potlačil zasténání a Tomovy rty se přitiskly k jeho zátylku. „Víš, že jsem ti říkal, že je to citlivé… Buď hodný,“ zašeptal Bill tónem, který vyjadřoval cokoliv, jen ne protest proti útokům na jeho bradavku.
„Já jsem hodný… Kdybych dělal to, co bych právě teď chtěl, věci by byly mnohem horší,“ odpověděl Tom hlubokým hlasem, zasypával polibky Billův krk a prstem lehce šťouchal do stříbrného piercingu. Bill si přitáhl nohy k hrudi ve snaze uklidnit své vzrušení.
„Co by to bylo…?“ Zeptal se váhavě.
Tomův roztřesený dech za ním, poslal další vlnu zachvění do jeho páteře. Bill mohl říct, že Tom záměrně držel své boky od jeho zadku a z toho pravděpodobného důvodu Bill šílel. „Neměli bychom o tom mluvit…“ odpověděl Tom po chvíli.
„Tak…“ polkl Bill. „Myslím, že je ve tvém nejlepším zájmu, aby ses mě tam přestal dotýkat, jinak mluvení bude ta poslední věc, kterou budeme dělat,“ varoval ho.
Tomova ruka okamžitě zmizela z jeho piercingu, ale zůstala spočívat na jeho žebrech, což nebylo o mnoho lepší. Pravda byla, že bez ohledu na to, kde se ho Tom dotkl, Bill to cítil všude. „K čertu s tebou, že musíš být tak zatraceně neodolatelný,“ zavrčel Tom.
„Nápodobně, Strikere,“ Bill nevěděl, proč se právě v tuhle chvíli rozhodl použít tohle jméno, ale prostě mu to vyklouzlo.
„Prosím, neříkej mi tak…“ Tomův hlas byl napjatý.
„Omlouvám se,“ Bill otočil své tělo natolik, aby se Tomovi mohl podívat do tváře. „Nevím, proč jsem to udělal… Jestli tě to trochu utěší, myslím, že máš to nejlepší jméno pro rváče. Vlastně je opravdu sexy.“
Tom pomalu vydechl nosem. „To je v pořádku, neboj se.“
„Víš… V jednom okamžiku jsi nechtěl, abych ti říkal Tome. Na začátku jsi z toho šílel,“ řekl Bill opatrně.
„Myslím, že já i ty víme, že se od té doby změnila spousta věcí… Poslouchej, opravdu o tom všem nechci mluvit právě teď,“ zamumlal Tom.
To se snadněji řekne, než udělá. Billova mysl už začala závodit s otázkami a připomínkami. „Můžu… Jen se zeptat na jednu věc?“
„Věděl jsem, že to uděláš, takže jdi do toho,“ povzdechl si Tom frustrovaně, ale jeho dotek na Billových zádech byl stále něžný, když mu přejížděl po páteři.
„Jen jsem přemýšlel, proč jsi v poslední době nemusel bojovat. Chci říct, trénovali jsme skoro každý večer a ty ji nemusel…“
„Bu chtěl, abych se zaměřil na tebe. Nemohl bych tě moc dobře trénovat, pokud by boj šel špatně a měl bych zlomenou ruku nebo něco podobného,“ zamumlal Tom a pocit ve vzduchu se začal měnit na něco chladnějšího. Bill věděl, že má jen chvíli na to, aby to napravil.
„To je všechno, co jsem chtěl vědět, přísahám… Jsem opravdu rád, že jsi zaměřený na mě,“ Bill se usmál a podíval se Tomovi přímo do očí, jejich nosy do sebe lehce narážely.
Tom přijal nabídku, být v blažené nevědomosti o něco déle a pevně jej políbil, zatímco jeho ruka svírala Billovy kyčle, a jazykem mu vklouzl mezi rty. Rty se oddálily a jazyky se vášnivě setkaly a zmítaly se mezi jejich spojenými rty. Kov Billova piercingu vydával cvakavé zvuky, jak narážel do zadní strany Tomových zubů během boje jejich jazyků o dominantní postavení.
Bill zvedl ruku k zadní části Tomova krku a prsty jej pomalu masíroval, zatímco palcem přejížděl po okraji jeho ucha. Jejich hrudníky byly k sobě přitisknuté tak blízko, že mohli vzájemně cítit bušení svých srdcí, a ticho kolem nich bylo přerušováno těžkými vzdechy.
Ta chvíle se přerušila v okamžiku, kdy se jejich třísla setkala a jasná vzájemná vzrušení už byla příliš. Tom rychle odtáhl své boky a s temným pohledem si olízl své nateklé rty.
„Nikdy jsem nechtěl něco tak strašně moc,“ přemítal nahlas a Bill musel krátce zavřít oči, když jím projela vlna vzrušení.
„Budeš mě mít… jen o trochu déle,“ Bill byl překvapen vlastní schopností uznat důvody v tuto chvíli.
Tom slabě přikývl s napjatým úsměvem na rtech. „Pojďme spát, prosím.“
Bill věděl, že to je jediná věc, která by mohla pomoct. Nechtěl ještě odejít, ale kdyby zůstal vzhůru s Tomem v posteli, vzdali by to. „Ano,“ Bill sáhl po telefonu a nastavil si budík, než byl stažen dozadu do Tomovy náruče, kde se pohodlně uvelebil proti jeho hrudi. Upadli do lehkého spánku se svými spodními částmi těla v bezpečné vzdálenosti od sebe.
Bylo v podstatě bezpředmětné chodit vůbec v ten den do školy. Jeho přednášky byly naplněny myšlenkami směřujícími k Tomovi. Měl štěstí, že po něm žádný z profesorů nic nechtěl, čímž se předešlo trapným momentům a on mohl zůstat ve svém vlastním světě. Soustředění bylo nemožné a na okamžik zpanikařil, když se blížil konec jeho hodiny abnormální psychologie a on si uvědomil, že vůbec nedával pozor. Příští týden ho čekal test a vše, co učitel řekl, pro něj bylo rozhodující. To se mu vůbec nepodobalo.
Usmívání nebylo něco, co Tom dělával, pokud k tomu nebyl vyprovokován další osobou nebo věcí, a dokonce i pak to bývala vzácná reakce a nic, co by bývalo na denním pořádku. Což byl důvod, proč byl tak rozrušený, že úsměv neopustil jeho tvář od chvíle, kdy Bill ráno vyšel ze dveří. Šel ven pro nějaké kafe a zjistil, že se usmívá na cizí lidi. Začal dávat prádlo do pračky a uvědomil si, že se usmívá sám pro sebe, zatímco přidává aviváž. Nebylo to tak, že by býval neustále nepříjemný, bylo to tak, že bylo potřeba speciální kombinaci věcí, aby se skutečně usmíval. Bill ji zřejmě měl. To se mu vůbec nepodobalo.
Gustav omotal paže kolem Billa v obřím medvědím objetí, jakmile vešel do dveří a zakřičel: „Gratuluju ke tvému odpanění!“
„Jdi do prdele,“ smál se Bill a odstrčil svého spolubydlícího, aby mohl projít dveřmi a položit svou tašku.
„Dělám si srandu, já vím, že jsi o to přišel na zadním sedadle El Camina na střední škole,“ usmál se Gustav a zakýval obočím.
„Vole… jak jsi…“ Billovy oči se rozšířily. Nepamatoval si, že by někdy říkal svůj trapný příběh o tom, jak přišel o panictví, svému spolubydlícímu. Hlavně proto, že by tím dostal povolení ho navždy zesměšňovat.
„Řekl jsi mi to, kámo. Loni, pamatuješ na noc s Everclear panáky?“ Gustav zvedl obočí a Bill hlasitě zasténal.
„Bože, nepřipomínej mi to.“ Hlavní detail, který si Bill z té noci pamatoval, bylo, jak strávil celý další den v blízkém vztahu se záchodovou mísou.
„Jak ses vůbec vešel do zadní části toho vozu, člověče? Tvoje nohy jsou jako trvalé chůdy. Kurva, to muselo být trapné,“ rozesmál se Gus a kousl si do sušenky.
„Nebylo to tak trapné…“ zamračil se Bill. Vlastně to bylo neuvěřitelně kurevsky trapné. Ne kvůli malému prostoru, ale proto, že to bylo s holkou. Bylo to předtím, než si Bill skutečně připustil, že ho vůbec nepřitahovaly. Po té noci to skutečně nemohl popřít. „Každopádně, včera v noci jsem neměl sex. Jen jsme se trochu muchlovali a spali ve stejné posteli.“
„Takže co, je ten chlap v celibátu nebo tak něco?“ Zeptal se Gustav.
„Samozřejmě, že není, jen prostě někteří z nás vědí, jak se krotit,“ zazíral na něj Bill a popadl ze sklenice jednu sušenku pro sebe. „Nepotřebujeme sex, abychom si užili sebe navzájem.“
„Wow, to zní jako ten nejžhavější vztah všech dob!“ Posmíval se Gustav a Bill mu hodil sušenku na hlavu. Gus ji zvedl z místa na gauči, kam spadla, a snědl ji.
„Každopádně si myslím, že po tomhle víkendu se s ním můžeš setkat…“ Bill trochu zariskoval, ale zdálo se to správné. Jestli budou věci pokračovat tak, jak to Bill s Tomem měli v plánu, neviděl žádný důvod, proč by se Tom neměl chtít setkat s jeho přáteli.
Později ten večer Tomovi zazvonil telefon a on sám sebe přistihl, jak jako malá holka doufá v to, že je to Bill. Místo toho se na obrazovce objevilo jméno Knox a Tom zmateně zamrkal. On a Knox se obvykle bavili přes zprávy nebo osobně. Ani jeden z nich nepatřil mezi ty, kteří by chtěli spolu klábosit po telefonu.
„Jo?“ Přijal Tom hovor.
„Hej, Strikere… Musím s tebou o něčem mluvit.“
„Jdi do toho,“ držel Tom klidný hlas, ale žaludek mu říkal, že je něco špatně.
„Hele… Šel jsem se včera večer podívat, jestli by sis nechtěl zajít na drink a viděl jsem tebe a Prisse jít do tvého bytu.“
Tom otevřel ústa a pomalu začínal propadat panice. „Jen jsem mu musel ukázat nějaké záběry na internetu. Však víš, Beastly vs. Criminal z roku 2010. Criminal je podobný jako Sneaky, Prissův nadcházející soupeř.“ Tom nebyl nikdy vděčnější za svou bezproblémovou schopnost lhát. Byl to jediný rys, který oceňoval, že podědil od té pochybné existence svého otce.
„Aha…“ Zdálo se, že Knox chvíli přemýšlel. „Jsi si jistý? Protože jsem se vrátil o několik hodin později, po baru, a všechna tvá světla byla zhasnutá. Já vím, že obvykle nechodíš spát tak brzy, kámo.“
Tady ho dostal. Tom pořádně nespal už roky. No, až do včerejší noci s Billem. Nepřiznal by to, ale byl to nejlepší spánek, co pamatoval. Knox a kluci bývali zvyklí zastavovat se u něj uprostřed noci, aby našli Toma plně vzhůru, jak pracuje na nějakém projektu. Spánek byl pro něj slabost. Doba, kdy sám sebe nemohl bránit a měl nespočet zkušeností, které dokazovaly, že potřeboval být co nejvíce na pozoru.
Zvykl si na to, že usínal až po třetí hodině ranní, protože to bývala doba, kdy se jeho otec vracel z barů. Jestliže se chystal dát Tomovi výprask, bylo to vždy kolem této doby a Tom si musel být jistý, že bude vzhůru. Otec by jej zmlátil, i kdyby spal. A ačkoliv už s Gordonem nežil, staré zvyky těžko odumíraly.
„V poslední době už spím líp,“ přiznal Tom pomalu, protože věděl, že jiná adekvátní omluva tady pro tuhle situaci není.
„Spal tam s tebou?“ Naléhal Knox.
„Ne,“ odpověděl Tom dokonale. Bez zaváhání, ale ne příliš rychle. „Prostě jsem odpadl, omlouvám se. Příště mi zavolej a já se ujistím, že budu vzhůru.“
„Dobře, chlape. Jen jsem to kontroloval, protože víš, jak špatné by to bylo, kdyby sis s tím klukem něco začal. Bushido by tvůj zadek poslal rovnou zpátky do tvého starého života, aniž by o tom přemýšlel. On je ten jediný důvod, proč tvůj otec ještě nezjistil, kde jsi.“
„Já vím, Knoxi. Drž o tom, kurva, hubu. Nic se neděje,“ Tomův hlas zněl tvrdě a Knox věděl, že dál nemá tlačit. „Nezmiňuj se nikomu o svém podezření, protože nechci, aby se šířily zvěsti o takových kecech.“
„Hej, nechystám se říct ani zatracenou věc. To je důvod, proč jsem s tím šel nejdříve za tebou. Možná, že teď o nic nejde, ale kdybys o tom chtěl třeba jen přemýšlet, chtěl jsem ti připomenout, co je v sázce,“ odpověděl Knox.
„Já vím, co je v sázce a taky vím, že na tom nezáleží, protože se nic neděje,“ Tomova obrana už byla na hranici přílišného potlačování, ale už se prostě chtěl toho telefonátu zbavit. „Uvidíme se později, chlape. Musím jít.“
„Uvidíme se o víkendu při boji. Ujisti se, že je Priss připraven. Bushido v tom má hodně peněz a nechtěl bych s ním jednat v případě, že ten kluk prohraje.“
„Jo, jo. Bude připravený,“ vydechl Tom. „Čau.“ Pak zavěsil a zíral do vzduchu před sebou. Tohle bylo až příliš blízko. Byl schopen lhát, ale věděl, že Knox po něm půjde. Jedno další malé uklouznutí a všechno by bylo v troskách.
Bill se už zlepšil v tom, aby neanalyzoval každý malý aspekt svého času stráveného s Tomem a nesnažil se přijít na to, co bylo v jeho hlavě. Hlavně proto, že Tom teď byl ve věcech vstřícnější a ne už tak tajemný. Alespoň si to Bill do dnešního večera myslel.
„Co je s tebou?“ Zeptal se Bill podruhé a otřel si pot z čela. Trénovali už tři hodiny a už toho spoustu zvládli. Billovo zápěstí bylo dokonale použitelné a on se cítil silně a dobře.
Všechno bylo fajn, kromě toho, že Tom sotva řekl nějaké slovo, které nemělo co dočinění s bojem. Když se ho na to Bill zeptal na začátku, Tom prostě odpověděl, že se snaží držet toho, aby se ničím nerozptylovali. Řekl, že boj je za čtyři dny a nemohli ztratit ani vteřinu. Bill naprosto souhlasil a to byl důvod, proč tolik makal.
„Říkal jsem ti, že nic. Dneska ti to jde dobře,“ Tom se přinutil k úsměvu a vstal, aby se zaměstnal balením svého batohu s různými pomůckami pro trénink.
Práce pro dnešní večer skončila a Bill necítil potřebu potlačit otázku. „Stalo se něco, co jsi mi neřekl?“ Bill si zkřížil ruce na hrudi.
Tom zvedl obočí a napil se ze své lahve s vodou. „Jen jsem se prostě zaměřil na to, abych tě připravil, Bille. Nemáme moc času a je zatraceně důležité, aby ti to šlo dobře.“
Bill hledal jakoukoliv známku tepla v Tomových očích, na které byl v poslední době zvyklý. Když nic nespatřil, předpokládal nejhorší. „Proč, aby tě Bushido pochválil a tys dostal hodně peněz?“
Tom rozzlobeně pootevřel rty a jeho tvář zvážněla. „Vlastně proto, aby ses vážně nezranil a neměl svůj život ještě více v prdeli… Ale díky, je opravdu dobré vědět, že tohle je to, co si myslíš, že mě zajímá,“ odplivl si Tom a hodil si batoh přes rameno, než zamířil ke dveřím. „Naser si, Bille!“
„Počkej!“ Zavolal za ním Bill, prsty si přejel přes své vlhké vlasy a sklopil pohled. „Opravdu se omlouvám. Prostě jsem měl celý večer divný pocit… Že něco není v pořádku,“ zamumlal, když přišel blíž k Tomovi a přiložil své dlaně v rukavicích na zadní stranu Tomových ramen, zatímco jej políbil na zadní stranu krku. Tom se napjal, ale neodtáhl.
„Bille…“ zamumlal a pomalu nechal hlavu klesnout dolů.
„Já vím, že to není všechno, na čem ti záleží… Omlouvám se. Někdy nevím, co si myslíš, a tak se to snažím odhadnout a, no, často se mýlím. Což nesnáším, že to musím přiznat, mimochodem…“ přecedil Bill mezi zuby a zavřel oči.
„Taky se omlouvám.“ Tom se pomalu otočil tváří k Billovi. „Jen začínám panikařit kvůli kravinám,“ přiznal tiše a sklopil pohled.
„Co tě tak vystrašilo, hm?“ Tom chytil Tomův obličej do dlaní, aby se mu mohl podívat do očí.
Tom se mu pomalu podíval do očí a navlhčil si rty, napětí v jeho těle pomalu ustoupilo. „Musíme být opatrní, Bille.“
Bill se na něj zmateně podíval. „O čem to mluvíš?“
„Knox tě včera viděl, jak jdeš do mého bytu. Zavolal mi a ptal se mě na to. Lhal jsem a teď je to v pořádku… Ale jestli uvidí znovu něco podezřelého, už to nenechá být. Řekne to Bushidovi, protože je víc vlezdoprdelka než kamarád,“ zaklel Tom pod vousy a přitiskl své čelo k Billovu.
„Řekni mi něco… Co by Bu udělal, kdyby se o nás dozvěděl?“ Zeptal se Bill opatrně a kousal se přitom do rtu.
Tom viditelně polkl a na moment mu došla slova. „Používá mého otce jako výhružku, Bille. Má jeho číslo a ví, kde je. Říká, že pokud něco poseru nebo neudělám něco, co mi řekne, řekne mému otci, kde mě najde a ujistí se, že tam půjdu zpátky…“
„Ale… Ne,“ Bill zavrtěl hlavou. „Jsi dospělý muž a on nad tebou nemůže mít takovou moc. Bez ohledu na to, jak moc si myslí opak.“
„Ano, může. On je důvod, proč si můžu dovolit žít na vlastní pěst. Pokud ztratím pozici rváče, přijdu o svou svobodu a peníze. Budu se muset vrátit do pekla ke svému otci…“ Tom se zašklebil, zhluboka se nadechl a paže si překřížil na hrudi.
„Nikdy se tam nebudeš muset vrátit zpátky, okay? Kurva, nastěhuješ se ke mně a Gusovi, pokud by to bylo nutné,“ přikyvoval rychle Bill a ignoroval skutečnost, že právě Toma pozval, aby se k němu nastěhoval. Nepřemýšlel nad tím jako o vztahu, ale jako o tom, že chtěl chránit někoho, na kom mu záleželo.
„A co, Bille? Budeme se schovávat před Bushidem a mým otcem po zbytek svého života? Ví, kde bydlíš i ty. Mohli bychom utéct, ale on má lidi všude. Lidi, kteří se ho bojí a udělají cokoliv, aby zůstali v jeho přízni. Ty nevíš, jak zasraně silný je…“ Tom o krok ustoupil a sevřel si kořen nosu.
Billa na tohle nepomyslel. Upřímně, nepřemýšlel nad ohromností ničeho z toho. Seznámení a bytí s Tomem, to vše jen dodalo nárazník mezi něj a tvrdou realitu téhle situace. Za čtyři dny se chystal bojovat a nemohl udělat nic, aby se z toho dostal, krom snahy o vítězství. Lhal svým přátelům a svým profesorům a pohrával si až s příliš mnoho povinnostmi. Ale ze všeho nejvíc lhal sám sobě o tom, že je vše v pořádku a že to všechno zvládne.
Tíha toho všeho se na něj hroutila a začal panikařit a nerovnoměrně dýchat. „Kurva…“ Zalapal po dechu a položil si ruku na hruď s hlavou skloněnou dolů.
„Jsi v pořádku? Bille…“ Ozval se Tomův hlas někde v místnosti, ale Billovy oči se nemohly natolik soustředit, aby ho spatřily. Objekty kolem něj se začaly rozmazávat a v hlavě měl pocit, jako by se mu točila na gramofonu.
„Myslím, že možná omdlím…“ Vydechl a objal ruce kolem sebe, jak se snažil najít rovnováhu.
Omotaly se kolem něj další paže a Tom konejšivě zamumlal. „Je to v pořádku, je to v pořádku…, ty jsi v pořádku, držím tě.“ Políbil jej na tvář a držel jej dost pevně na to, aby na něj přenesl svou vlastní sílu. „Nic špatného se nestane, slibuju…“ Dokonce i v tomto stresovém okamžiku Bill mohl říct, že Tomova slova byla upřímná, ale nejistá.
Po několika minutách opakovaných ujištění slovy i doteky Bill mohl znovu dýchat. Pomalu zvedl hlavu z Tomova ramene a podíval se mu vděčně do tváře s jasnou hlavou poprvé po několika měsících.
„Tady je to, co se musí stát,“ vzal Tomovu ruku a políbil jej na dlaň, než si ji přiložil k hrudi. „Když budeme na veřejnosti, jsme přátelé, pokud vůbec. Když budeme kolem Bushida a kluků, budeme se k sobě chovat jako pitomci, protože to u nás viděli i předtím. Ale když budeme sami, musíme to být my. Myslím, že to je jediná věc, která mi v tomhle všem udrží zdravý rozum.“
Tom pozorně poslouchal, jeho výraz byl jemný a plný respektu. „Jsi si jistý, že dokážeš zvládnout být třemi různými osobami?“
„Něco mi říká, že ty za to stojíš. Nazvěme to instinkt,“ usmál se Bill lehce.
Tom se uchechtl a podíval se dolů, než se opět setkal s Billovým pohledem. „Kurva, omlouvám se za to, jak chladně jsem se dneska choval… Nevěděl jsem, jak to zvládnout. Pořád to nevím, ale… snažím se. Nechci to házet na tebe, ale mám tak trochu v povaze to dělat.“
„Je ti odpuštěno. Slibuju, že tohle nenechám vstoupit mezi nás, když budeme trénovat, ale neodtahuj se ode mě. Teď když vím, jak vážná situace s Bushidem je, slibuju, že se nebudu snažit testovat hranice na veřejnosti nebo jinak riskovat,“ přikývl Bill vážně a vydechl skrz pootevřené rty.
„Jen… kurva, očekával jsem, že budeš v tom všem tvrdohlavý a bude ti jedno, co si Bushido myslí,“ Tom ohromeně zvedl obě obočí.
„Oh, mně je jedno, co si ten kretén myslí. Ale není mi jedno, co se stane s tebou. Nenechám nikoho, aby ti zničil život. Ne, pokud tomu můžu zabránit.“
„Podívejme se… snažíš se mě chránit,“ usmál se tiše Tom a omotal paže kolem Billova štíhlého pasu.
„Ty už jsi mi zachránil zadek mockrát, takže si myslím, že bych měl udělat totéž já pro tebe. Začnu tím, že v sobotu večer impozantně vyhraju a ukážu Bushidovi, jak skvěle sis se mnou vedl,“ Bill se usmál a zavrtěl obočím.
„A potom ukážu já tobě, jak to s tebou dokážu ještě o hodně lépe… Pokud se na to budeš cítit, samozřejmě,“ zamumlal Tom pokorně a prohlédl si Billův obličej, než jej pomalu začal líbat na rty.
Bill zareagoval na polibek svými rty a sladkým vzdechem, jak se mu v žaludku šířilo příjemné brnění. „S tebou, myslím, se budu cítit úplně na všechno.“
Tomův úsměv po chvíli klesl. „Musím být upřímný… Když o tom opravdu přemýšlím, nevidím způsob, jak to pro nás může dopadnout dobře, Bille,“ povzdechl si Tom přes Billovy rty a sklíčeně pokrčil rameny.
„Já taky ne, což je důvod, proč o tom příliš hluboce nepřemýšlím,“ zamračil se Bill lehce.
„Ale není to to, co by psycholog dělat měl? Rozebírat věci až do zbytečných drobností,“ vyzval jej Tom.
Bill se nadechl a nafoukl tváře, když zvedl rameno. „Hádám, že nejsi jediný, kdo se změnil.“
„Slib mi jednu věc,“ Tom omotal prsty kolem jednoho z Billových všudypřítomných náhrdelníků. „Neměň se příliš moc. Myslím, po boji… Budeš se cítit jinak. Pamatuj si, jaký jsi právě teď a drž se toho.“
„Slibuju,“ Bill přikývl s nakrčeným obočím a přemýšlel nad Tomovými slovy. Nedovolím, aby mě to pohltilo. To není možné.“
Tom neodpověděl, ale nosem přejel láskyplně po Billově tváři, než se odtáhl. „Dobře, pokud se na to cítíš, chci ještě udělat nějaké cvičení jeden na jednoho, než půjdeme.“
„K čertu jo, jsem pro,“ Bill se usmál, protáhl si ruce před sebe a prokřupal si krk.
Tom si jej prohlédl odshora až dolů a lehce zvedl obočí s malým, ale dravým úsměvem na rtech. „No tak, zkus mi dát do držky.“
„S radostí,“ Bill napodobil jeho výraz a zvedl dokonale tvarovanou pěst, připravenou napřáhnout.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Kluci jsou teda v pořádným maléru. Je to zřejmě jen otázka času, kdy se jejich vztah provalí. Co se bude dít potom ? Chudák Bill, až do dneška neměl tušení do čeho se vlastně dostal. A ten Tomův tatík – co je to proboha za magora, že se před ním jeho dospělý syn musí schovávat a být pouličním rváčem mu připadá lepší ? Nevím o koho se mám bát víc, o Billa nebo o Toma ? Ale pobavilo mě to Tomovo: "zkus mi dát do držky". Tomu říkám láskyplná konverzace 🙂
Díky moc za kapitolu
Bushido ma asi jeste nejake vyhodne kontakty, ze se ho Tom tolik boji… nejak si rikam, ze normalne by nemel potrebu nahanet jednoho z byvalych rvacu. Každopádně doufám, že bude jeste dlouho trvat nez se neco provali. Oni jsou spolu tak sladci 😀 vazne se nemuzu dockat Billova prvniho boje. Jen se bojim, ze se naplni Tomova slova o zmene. A Gustav je neuveritelne husta postavicka 😀 pokazde kdyz se objevi, znamena to uzasnou zabavu.
Diky za preklad!
Doufám že se to dlouho neprovalí a s klukama to dobře dopadne.
Bála som sa toho, ako to bude po minulej časti ďalej pokračovať, ale našťastie si chalani vymysleli dobré výhovorky (Bill teda ani nemusel :D). Do budúcnosti však budú musieť byť rozhodne poriadne opatrní, a to ešte viac ako doteraz.
Som zvedavá, ako to bude pokračovať a teším sa na Billov zápas 😀
Ďakujem za preklad.
Oni jsou spolu prostě dokonalí <3 A mám tolik ráda postavu Toma – navenek drsňák, ale uvnitř good guy 🙂
Popravdě jsem měla strach, že se z návštěvy Knoxe a z nenapsání Gustavovi vyklube něco horšího, tohle bylo ještě celkem v pohodě 🙂 Díky bohu 🙂
Moc držím palce Billovi na zápas, předpokádám, že v nejblížších dílech už se odehraje. A doufám, že vyhraje, ať si pak spolu kluci můžou pěkně užíííít :)))
Těším se na pokračování a děkuju moc za překlad.
Dúfam, že Knox naozaj Tomovi uveril:( mám strach, že to bude kruté, keď sa Bushido dozvie ako to medzi Billom a Tomom naozaj je.
Sú tak skvelí obaja… strašne mi je ľúto, že sa do tých bitiek a vydierania dostal aj Bill.
Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Jak by rekl skolnik z Harryho Pottera: "Mate to ale maler." 😀 Takze na tuhle sracku Bushido Toma desi? :O Ale na Billa nic nema… Stejne to porad nechapu. Haloo, vybral si Billa jako bojovnika a Bill svym vzhledem primo vola, ze je gay. Homofoby nema nikdo rad! A proc by melo vadit, ze jsou spolu? Kdyz se dobre bijou a vyhravaj mu penize, neni duvod resit, ze se po zapase milujou 😀 ale Bu je hajzl, takze… Spratek jeden!
A kde ma Tom maminku? :O Vzdyt… Gordon mu nemuze udelat nic. Mohl by na nej zavolat policii za tyrani, nasel by si praci a byt, prece neveri tomu, ze je jeho zivot v rukou Bushida! :O nemuze mit lidi uplne vsude. Nejaka cest ven byt musi. GUStav je v nebezpeci :O Ta jeho sms byla extra vtipna :DDDDD na zadnim sedadle El Camina? :O s holkou? :O no teeeda :O s Tomem to bude urco lepsi : tesim se vic nez vy dva dohromady :DDD
To jak po sobe vyjizdej 😀 Tomi, nedrazdi jeho bradavku, kdyz jej chces pretahnout az po boji! :O jeste 4 dny! :O a jestli Bill dostane nakladacku tak dyl :O Verim, ze vyhraje!!! Muzu byt jejich osobni roztleskavacka 😀
Moc dekuju za preklad a tesim se na dalsi dil. Knox je mozna vlezdoprdelka, ale alespon si s Tomem orvne promluvil, nez lezl za Bushidem.
Musím říct, že jsem se po minulém dílu strašně moc bála tenhle díl otevřít. 😀 Měla jsem strach, že se už všechno provalí a bude tak všechno ztracené, ale ulevilo se mi, že se nic hrozného nestalo. 🙂 Vlastně jsem totakhle dobrévůbec nečekala. 🙂 Samozřejmě, že nejsem ráda, že Knox má nějaké podezření, protože věřím,že si bude dávat bacha a možná začne i čmuchat, ale zatím na kluky nic nemá, tak jsem ještě relativně v pohodě.
Co mě ale děsí, je Bushido. Já jsem věděla, že je to pořádný blbec a že na Toma musí mít nějaké páky, jinak by se jej Tom nebál. A ono ejhle! Sice mi ještě pořád nedocvakává to, proč by spolu kluci nemohli mít vztah :-D, ale věřím, že se to brzy dozvím a nebo na to přijdu. Zatím mi to totiž prostě nejde do hlavy. Nevidím v tom žádnou logiku. Kdyby byli kluci z jiných gangů, tak to i pochopím, ale takhle jsem zatím mimo. 😀 Nevadí! 😀
Psala jsem to už milionkrát, ale napíš to i teď, protože Tom je mi MOC sympatický! Je mi líto, jak těžký život měl a jak těžký jej má i teď, ale moc se těším, až se o něm dozvím ještě více. Na Billa je strašně hodný (i když má taky svoje chvilky), ale vesměs nikdy nemyslí nic špatně. Jsem ráda, že se pomalinku začíná Billovi otevírat, rozhodně je to dobře hlavně pro něj, že bude mít někoho, komu se může svěřit a hlavně mu může plně důvěřovat.
No a Billova boje se děsně bojím! 🙁 Teď si už pomalu začínám myslet, že by to Bill i mohl vyhrát (ze začátku jsem si myslela, že hlavně při prvním boji nemá žádnou šanci), ale vlastně ani když Bill vyhraje, tak z toho nebudumít bůh ví jakou radost. Trochu mě tyhle bitky deptají, protože je to něco, co nenávidím a nemůžu to snést, takže bych byla nejraději, kdyby se z tohoto ´světa´ kluci okamžitě dostali!!! Snažím se na tyhle boje moc nemyslet, ale ono to moc nejde, když je v každm díle minimálně jedna zmínka toho, že se blíží Billův první boj. 😀
A z Gustavových řečí se musím zase jenom smát! 😀 Ten kluk je vážně úžasný!!!! 😀 🙂 Takového spolubydlícího bych brala bez mrknutí oka!! Bych se uchechtala smíchy! 🙂
No a ta poslední věta na závěr dílu mě fakt dostala. 😀 Ta Tomova pobídka, aby mu Bill vrazil. 😀 I když stejně prostě nedokážu pochopit, jak jej Bill může uhodit. Mě to prostě nejde přes mysl, jak může uhodit někoho, koho má tak rád? Já vím, že je to trénink a Tom je na to zvyklý…ale já bych to nedokázala udělat nikdy. Maličko se mi příčí představa toho, že jej Bill doopravdy uhodí, tak budu raději dělat, že to tu ani nebylo. 😀
MOC děkuji za překlad, Zuzu! ♥