Yours To Hold 15.

autor: Veronique

Yours To Hold

Epilog

Simone slyšela, jak se Tomovo rozrušené šoupání stává stále hlasitějším, pak už jen zadunělo a ozvala se kletba, která byla vyřčena ještě ospalý hlasem. Usmála se pro sebe, vymačkala poslední pomeranč a čekala, až její syn přijde do kuchyně na snídani.
„Do prdele, propadnu a budu v prdeli,“ blekotal rasta a působil rozrušeněji než kdy jindy.
„Uklidni se a sněz něco,“ snažila se ho Simone uklidnit a s obavami sledovala, jak zběsile přechází po kuchyni a v pěsti svírá mobil.
„Tobě se to snadno řekne, ty zkoušku neděláš,“ postěžoval si Tom, a nakonec se rozhodl, že si dá něco k jídlu – i s rizikem, že se pozvrací – aby při zadávání témat zkoušky neomdlel.
Trhl sebou na židli, jak byl napjatý, když mu na stole zavibroval telefon. Roztřeseně ho popadl, otevřel zprávu a odhadl, kdo mu píše.

„Dobré ráno, Tomi, umím si představit, že jsi napjatý jako struna. Dnes mě čeká šílený den, doufám, že mi odpustíš, když se neozvu. Miluju tě, hodně štěstí :)“
Těchto pár řádků si přečetl nejméně pětkrát, pak zvedl oči od displeje, zhluboka se nadechl a vykřikl ze sebe frustraci. Matka ho nechápavě sledovala, odložila sítko a nalila pomerančový džus do sklenice. Strčila ji k synovi a neřekla ani slovo.
„Co ta zpráva sakra znamená?“ Vyhrkl a položil telefon před pohled Simone, která si ho zvědavě přečetla.
Žena pokrčila rameny. „Nechápu, co je na ní špatného.“
Tom teatrálně protočil očima a otráveně si odfrkl. „Je to zvláštní. Bill se už několik dní chová nechutně divně a nechce mi říct, co se děje,“ vysvětloval lehce chraplavě.

Simone se k němu otočila zády, aby uklidila a umyla nádobí, a mezitím mu řekla pár svých obvyklých vět k zamyšlení. „Tome, přestaň pro jednou myslet na Billa a soustřeď se na to, co tě čeká za pár hodin. Bill bude mít prostě práci, neznamená to, že by před tebou něco skrýval,“ vysvětlila zamračeně a její syn si za jejími zády dlouze lokl džusu v naději, že mu vnikne do krku a udusí ho.
Už by neměl žádné problémy. Jeho přítel už nebude mlčet pokaždé, když se ho zeptá, jestli se něco děje, a on se už nebude muset bát zkoušky, kterou v tomto stavu určitě neudělá.
Jen nespokojeně zavrčel, pohled měl skloněný a prázdný.

„Vyhodí mě,“ zopakoval se smíchem a jeho matka protočila oči, jako by chtěla přivolat nějakou božskou pomoc. Proč musel být její syn vždycky tak pesimistický? Částečně to byla její vina, že byl takový, ale nedokázala mu říct, proč Bill poslední dobou neměl vůbec čas.
Mluvila s ním, když byl Tom pryč, a naštěstí změnila názor, odhodila ty bezdůvodné předsudky.
Ne že by zpěváka předtím považovala za špatného člověka, ale vůbec ho neznala, kromě podrobných a důrazných popisů, které posílal. Na druhou stranu byl Tom nenapravitelně zamilovaný a nemohl tak být objektivní.
Hodně si s Billem povídala, byl nesmírně příjemný a přátelský, zkrátka nejlepší. Tom neměl ani nejmenší důvod pochybovat o něm, ale tyhle věci v něm způsobovala úzkost.
Poslední dva a půl měsíce strávil shrbený nad knihami; nejdřív aby všechno dohnal, pak aby do toho dal všechno. Tvrdě se snažil a Simone byla přesvědčená, že si zaslouží být s Billem.
V minulosti udělala spoustu chyb, ale teď konečně pochopila, jakým směrem se ubírá život jejího syna, a něco hluboko v jejím srdci jí říkalo, že by tu pro něj měla vždycky být, ať se děje cokoli.

Příliš mnohokrát ho pozorovala skrz škvíru ve dveřích, jak telefonuje se svým milým, jak se nosem vznáší ve vzduchu a očima hledí na bledou záři měsíce. Vždycky požádal svého partnera, aby se podíval na tu obrovskou bledou kouli, a uklidňoval se, protože i když byli fyzicky vzdáleni, jejich oči obdivovaly stejné nebeské dílo. Vždycky si povzdechla, když se jí ta scéna naskytla, a pak vždycky smutně odešla s nadějí pulzující uprostřed hrudi.
Proto teď už nemohla brát Tomova slova vážně, jen se hloupě zasmála a byla si jistá, že ho to přivede k zuřivosti. Tolik se toho změnilo, ale on byl stále stejný pesimista jako vždycky.

„Klidně se s tebou vsadím,“ ozvala se po několika vteřinách přemýšlení.
Její syn vytřeštil oči, přesně jak předvídala, a zkoušel všechny aspekty jejího výrazu, aby zjistil, zda žertuje, nebo to myslí vážně.
„Sázka?“ Zeptal se nakonec a v jeho duhovkách se mihl záblesk zvědavosti.
Simone vzdorovitě zkřížila ruce. „Myslíš, že tvoje matka nemá dost odvahy?“
Tom prudce zavrtěl hlavou a snažil se skrýt pobavený výraz.
„Proto, se s tebou vsadím, že tvůj miláček dělá všechno možné, jen ne to, že se ti vyhýbá,“ rozhodla rozhodně a vysloužila si od syna velmi odměřený pohled.
„Co o tom víš?“
„Co jsi ochotný vsadit?“ Zeptala se žena a neposlouchala Toma, který teď vypadal velmi rozrušeně.

Ten den mu matka připadala neuvěřitelně divná. Nikdy ji takhle neviděl a nikdy nečekal, že mezi nimi proběhne nějaká sázka. Pak zabručel a zamyslel se; mohl říct cokoli, protože věděl, že má pravdu, že ho černovlásek už několik dní bezostyšně ignoruje a za tím nezájmem nemůže být nic jiného. Tak to prostě bylo, cítil to.
S nafouklými tvářemi si odfrkl. „Celý měsíc budu uklízet,“ zkřivil ústa.
„Dva měsíce,“ namítla jeho matka.
Tom rozšířil oči a pak, i přestože věděl, že vyhraje, trval na svém. „Jeden.“
Simone se na něj podívala a on nakonec souhlasil. „O-okay!“ Zamumlal otráveně.
Zářivě se usmála a vrátila se ke svým povinnostem, zatímco rasta se rozhodl odpovědět – i když jen po telefonu – na zprávu, kterou dostal od Billa.

Najednou si vzpomněl, že mu matka neřekla, o co se hodlá vsadit ona. Polkl, s plnými ústy vafle a praštil se pěstí do hrudi, když se mu zasekla uprostřed krku. Hlasitě zakašlal a oči se mu zalily slzami.
Simone se otočila, aby se ujistila, že je její syn v pořádku, a on se mezi lapáním po dechu zmohl na: „A… ty?“
Simone mírně naklonila hlavu na stranu a zamyšleně nakrčila nos. „Nah… můžeš si vybrat za mě,“ navrhla nakonec.
Tom se rozzářil a chtěl si vychutnat silnou chuť vítězství, když jeho matka vyšla z kuchyně a chichotala se jako někdo, kdo všechno ví.
Rozhodl se, že mu to nebude vadit, ale úzkost mu brzy začala znovu zužovat žaludek a on musel odsunout talíř stále plný lahodných vaflí.

♫♪♫

Nastartovat Audi byl nemožný úkol, udržet se ve vlastním pruhu ještě těžší. Už několik hodin se mu třásly ruce, a byl rád, že vůbec byl schopný vyzvednout Andyho, který bydlel ve stejné ulici. Jeho kamarád se na něj soucitně podíval a řídil místo něj, aby se bez úhony dostali na školní parkoviště.
Tom se třásl od hlavy až k patě, otřásala jím jedna hrůza za druhou.
„Vyhodí mě, bože,“ opakoval si. „A Bill už mě nechce.“
Andy si odfrkl a zakoulel očima, otrávený tím neustálým fňukáním. Vždyť to byla jen hloupá zkouška k získání stejně hloupého diplomu, nebylo třeba se tak rozčilovat. Věděl, že jeho životní filozofie se od rastovy výrazně liší, ale nedokázal pochopit všechnu tu úzkost. Nejspíš se to v něm hromadilo celé měsíce, a teď se to vynořilo z hloubi duše a zaplavilo ho to jako řeka. Téměř ho děsilo, když viděl, jak se rastovi třesou nohy, a slyšel tupé dunění podrážek, které znovu a znovu dopadaly na podlahu auta.

„Tome, přestaň,“ nařídil přísně. Ztrácel pozornost a nechtěl Gordonovi vrátit promáčknuté auto. Nebyl jeho syn, ale věděl, že by ho ten muž i tak zabil.
Tom zatnul čelist ve snaze zastavit nohy, které jako by teď žily vlastním životem, a začal skřípat zuby.
„Tome, kurva! Nebuď jako děcko, sakra!“ Zamračil se hrozivě a zajel na školní parkoviště hledat místo, kde by mohl zaparkovat.
„Ale…“ namítl Tom téměř dětinsky, když mrzutě vystoupil z auta.
Andreas místo odpovědi hlasitě zafuněl a sledoval ho, hledaje nějaký dobrý způsob, jak ho umlčet. „Tvůj Bill tě nechce opustit… nejspíš něco chystá a možná teď dokonce…“
„Do prdele,“ vyhrkl Tom a náhle se zastavil před bránou.

Andy se snažil sledovat jeho pohled, aby zjistil, kam se dívá, a jeho oči sklouzly na zem, na černý nápis.

Wir wollen lieber Träumer sein.– Raději jsme snílkové.

„To je… je,“ vydechl rasta, pohlcený těmi slovy napsanými na tmavě šedém asfaltu. Bylo to vlastně to, co mu Bill psal nebo říkal každý večer před tím, než se rozloučili, a teď už nebylo pochyb: černovlásek nezapomínal.
„Bože…“ Andreas zbledl a opět si připadal jako jasnovidec.
Oba zřetelně zaslechli typický zvuk spreje a okamžitě se otočili. Před nimi stál Bill v celé své nezměrné kráse. Usmíval se a v jedné ruce držel sprej, druhou měl přiloženou ke kostnatému boku.
„Cesta byla dlouhá, ale musím říct, že stála za to. Už dlouho jsem nic neposprejoval,“ řekl se rty zkroucenými do úsměvu a pobaveným výrazem, záměrně skrytým pod falešným našpulením.
Tomovy oči se rozšířily, ztěžka polkl a poprvé se cítil nesmírně šťastný, že prohrál sázku.
Několikrát zalapal po dechu, než se vůbec zmohl na půl slova.

„C… co…“
„Nic neříkej.“
Nestihl ani zamrkat, když se k němu Bill přitiskl s takovou vervou, až mu to vyrazilo dech. Všiml si, že kousek od něj stojí velký muž, který měl černovláska hlídat, ale rozhodl se, že mu to vlastně nevadí, a ani na okamžik nezaváhal, než svého přítele objal kolem těla a dusil ho ve svém mocném sevření.
Andreas se neubránil úsměvu a pozoroval tu scénu. Ani se nesnažil je vyrušit, aby se mohl se zpěvákem pozdravit. Nebylo možné si nevšimnout, jak se ti dva neustále třesou; Tomovy nohy nesly váhu obou a byly strašně nejisté.

Rasta několik minut neodtrhl tvář od Billova krku. Bylo úžasné vdechovat jeho vzrušující vůni a naplnit si jí plíce, cítit teplo jeho kůže přes oblečení. Celé měsíce mu to bylo odepřeno a teď se mu při pouhém pomyšlení na to, že by měl uvolnit ten smrtící stisk, sevřelo hrdlo.
„Lásko moje…“ zašeptal černovlásek, přitiskl nos na rastovu tvář a namáhavě dýchal.
Cítil, jak stisk zesílil a Tomovy prsty prudce sevřely jeho tričko. „Tolik jsi mi chyběl,“ vydechl a jeho hlas se ztenčil do sotva slyšitelného šeptání, zlomeného emocemi.
Bill neodpověděl, příliš toužil znovu ochutnat jeho rty a ujistit se, že tu chuť nezapomněl. Políbil ho a bylo to stejně vzrušující jako poprvé. Tom se držel za ústa, jako by to bylo to poslední, co může udělat. Černovlásek zasténal a nedokázal ovládnout své štěstí z této vzájemné výměny lásky.

Andreas, který roztál jako kostka ledu na letním slunci, musel hlasitě zalapat po dechu při pohledu na Camille, která se k nim nejistě blížila. Svou zkoušku už měla za sebou a přišla se podívat na tu Tomovu. Najít tu Billa s ním vůbec nebylo příjemné překvapení.
Přesto k nim přistoupila, snažila se tvářit netečně a blýskala poněkud napjatým úsměvem. Bill jí úsměv vrátil, ale upřímně, a natáhl k ní ruku.
„Ty jsi Camille, že?“
„Ano, ráda tě poznávám,“ odpověděla a opětovala stisk.
„I já tebe,“ odpověděl černovlásek šibalsky, a pak se otočil k Andymu, a jeho pohled byl kajícný. „Já… promiň, že jsem… jsem tak nezdvořilý!“ Omlouval se se skloněnou hlavou.
Andreas se zasmál. „Chápu tvoje důvody, neboj.“

Bill se uvolnil a úlevně si povzdechl; myslel si, že udělal hrozný dojem, a opravdu nechtěl, aby před Tomovým nejlepším kamarádem vypadal jako idiot.
„Jsem rád, že jsi tady,“ řekl mu Tom, a najednou cítil, jak se mu v žaludku znovu objevuje strach a úzkost. Camille si všimla jeho napětí a pokusila se ho uklidnit tím, že mu řekla, že zkouška není tak těžká a že ji zvládne skvěle. Bill se při těch slovech široce usmál, což ho také trochu uklidnilo. Byl rozrušený z toho, čemu bude brzy jeho přítel čelit a co přijde v budoucnu.

„Měli bychom jít dovnitř, navrhl Andreas a malá skupinka následovaná zpěvákovým bodyguardem zamířila k budově.
Když Bill a Tom vstoupili do školy, pocítili v hrudi otřes. Pro oba to byl jakýsi mezník, který si možná mlčky stanovili. Byl to triumf: dostali se spolu tak daleko, překonali propast svých nesmírně odlišných životů, odsuzování, vzdálenost a melancholii, která byla jejich hudbou po několik měsíců.
Zpočátku to bylo nesmírně těžké a Tom si myslel, že to vzdá. Smutek dosáhl bezmezných rozměrů, zvláště po dalším vzteklém pohledu a pomluvách, které jako by mu občas roztříštily ušní bubínky.
Toho rána dokonce uvažoval, že to vzdá a neukáže se. Už neslyšel hlas svého svědomí, který na něj křičel, aby vydržel, protože pak by mohl utéct ke své lásce a být s ním, ať se děje, co se děje. Místo toho cítil v srdci a mysli prázdnotu a chvíli nedokázal myslet na nic jiného než na svůj život bez Billa.

Volal Andreasovi a nechal na sebe křičet ty nejabsurdnější výhrůžky, jaké kdy slyšel, a přesto zafungovaly, i když se jeho vitalita stále pohybovala těsně nad nulou. Pak mu tep, sotva se nadechl, explodoval, když se před ním Bill objevil v celé své kráse, a on skutečně našel veškerou vůli překonat každou překážku a nikdy se nezastavit, za nic na světě.
I teď, když mu černovlásek potřásal rukou, nečekal na nic jiného než na to, že vstoupí do třídy a vyjde z ní jako vítěz, jako muž; od té chvíle skutečně začne nový život. Stanovoval si nové cíle, naděje, sny, přemýšlel o svých povinnostech, a to vše se svým vyvoleným po boku.
Ale byl tu strach, samozřejmě, že byl. Děsil se možného neúspěchu a zmaření své budoucnosti. Bylo mu vidět na očích, že se zatraceně bojí, a Bill cítil jeho pot na vlastní kůži, stejně jako třes rukou, pak sevření a opět povolení v neurčitých intervalech.

„Neboj se, Tomi,“ jemně položil své rty na jeden z rastových vlhkých spánků.
„Ugh,“ dokázal se jen zmoct na tuhle odpověď a černovlásek se zachechtal, když se dveře třídy se slabým vrznutím otevřely zevnitř.
Vyhlédl z ní dobře oblečený muž, jeho pohled byl přísný a chování profesionální.
„Trümpere, jste na řadě,“ oznámil.
Tom vdechl co nejvíce vzduchu, hlasitě ho vyfoukl z úst a křečovitě stiskl Billovou nyní fialovou rukou.
„Kurva,“ vydechl poplašeně a Andy se natáhl, aby ho silně poplácal po rameni.
Bylo mu dopřáno pár povzbuzení a maturant musel sebrat všechen klid, který měl uložený v nějakém odlehlém koutě, o jehož existenci ani nevěděl, a pak už se vydal do třídy, připraven nechat se pohltit zástupem frustrovaných profesorů.
Něco ho však zadrželo; v okamžiku se před ním objevil Billův obličej, rukama ho chytil za tváře a rychlý, nevinný polibek pod Camillinýma očima, zahalený hořkosladkým citem, stačil, aby uvolnil uzlíček nervů, v němž se nacházel.
Tím polibkem Bill vykřikl, že je tu pro něj, že tu pro něj bude vždycky a že se nemá čeho bát, ničeho na světě.

♫♪♫

Tom se poprvé cítil lehký jako pírko. Zdálo se, že se jeho nohy nedotýkají země, a oči mu zářily štěstím. Vrtěl se jako dítě, a to i po obědě plném supertučných toastů a půl litru koly. On, Bill, Andy a Camille se vydali na velkou oslavu, aby oslavili úspěch dvou absolventů.
Nemohl si přát víc; dokonce i podrážděný žaludek a všechna ta těžkost ho uspokojovaly, takže by bylo hloupé si stěžovat.
Bill šel za ním a sledoval ho v jeho neodolatelné a rozkošně dětské euforii. Naklonil hlavu na stranu a sledoval, jak něžně bere svého psa do náruče. Nevěděl, že Tom má štěně, a tak se ze zvědavosti postavil vedle něj a poklekl.
„A ty jsi kdo?“ Zeptal se vysokým hlasem a oslovil malého pejska.
Tom se tiše zasmál. „No tak, chlapče, řekni své jméno!“
Pes přelétl pohledem od svého pána k cizímu člověku, který se krčil vedle něj. Bill ho láskyplně pohladil po hlavě a on začal živě funět s vyplazeným jazykem a otevřenou tlamou.

„Já jsem Scotty a dobudu svět!“ Hluboký hlas se ozval za Billovými a Tomovými rameny a oba se okamžitě otočili. Andreas se na ně díval seshora s pobaveným výrazem.
Rasta povytáhl obočí, zatímco černovlásek se zasmál.
„Co? Opravdu ho dobude. Že je to tak, Scotty?“
Scotty se napřímil a zběsile mával ocasem, čímž se vymanil z pánovy kontroly, aby se mohl vrhnout na svého kamaráda. Zbožňoval Andyho a pokaždé, když ho viděl, vypadalo to jako malá oslava.

„Myslím, že bys měl být věrný svému pánovi,“ opakoval Tom vždycky a neodpustil si to ani tentokrát.
Bill zavrtěl hlavou, objal ho kolem boků a přiblížil svůj obličej k jeho, aby se mu otřel nosem o krk. Roztáhl rty do úsměvu, polechtal ho jimi na kůži, a pak ho políbil.
„Já ti věrný jsem,“ zamňoukal a Tomovy oči se proměnily ve dva světlomety, pak roztály a on mu ukradl hluboký polibek.
Černovlásek mu zaryl nehty do trička a jeho jazyk dravě vklouzl do přítelových úst. Nechal se sevřít, až ucítil bolest, ale užíval si to víc než kdy jindy.
„Ew,“ Andreas zkřivil ústa, popadl Scottyho do náruče a spěchal pro Camillu, která se potulovala po zahradě a vzrušeně gestikulovala.
Strčil ji do domu, kde Simone vzrušeně špehovala, co se děje na zahradě. Odtrhla oči od okna, aby je spěšně pozdravila a vyzvala je, aby šli dolů, protože ostatní čekají; na otázku „kdo čeká“ neodpověděla a přilepila nos zpátky na sklo a snažila se ukrýt, i když neúspěšně za modrý závěs.

„Ach… jsou tak roztomilí,“ zaradovala se v záchvatu euforie tak silné, že si Scottyho přítomnosti v domě ani nevšimla. A to bylo špatné, když uvážíme, jaké záchvaty hysterie následovaly, když se malý pes odvážil vplížit dovnitř. Přinesl s sebou jen chlupy, špínu a nepořádek a Simone chaos doslova nenáviděla.
Ale ani kdyby si toho všimla, příliš by jí to nevadilo. Byla ráda, že konečně uvidí, jak jejímu synovi září štěstí v očích, a že se konečně osobně setká s Billem.
Připadala si, že je zase jako dítě, které ovládají hormony, a tak ze sebe vydala vysoké pištění, které doprovázelo tleskání rukou v nezkrotné euforii.
Její malý Tom… to zvládl, usmála se s obrovským úsměvem na tváři. Teď už jen musela počkat, až ty dvě hrdličky dokončí svou práci, a mohla je přivítat tak, jak si zasloužily.
Ale jak mohla Billa považovat za ubohou namyšlenou hvězdu? Kdyby to tak bylo, určitě by nedokázal udělat jejího syna tak šťastným.

„Tomi,“ zamumlal černovlásek na rastovy rty. „Měli bychom jít dovnitř a… chci se seznámit s tvými rodiči,“ pobídl ho radostně a věnoval mu další malý a něžný polibek, tentokrát na bradu, těsně pod ústy.
„Mnh… dobře,“ zabručel Tom neochotně, zaklonil hlavu a odhalil krk, takže se Billova pozornost přesunula právě tam.
Zpěvák ho políbil na tu kůži a vystrčil špičku jazyka, aby ho polechtal; rasta se tiše zasmál a přimhouřil oči, jak mu příval rozkoše vjel až do zadní části krku.
„Ale můj táta tu ještě není…“ dodal s extrémním úsilím, které mu diktovala blaženost, v níž se už několik minut utápěl. Bill mu místo odpovědi přejel jazykem po rudých rtech, odtáhl se a vklouzl rukou do jeho, aby ho vtáhl do domu a připojil se tak ke všem ostatním.

Když Tom otevřel vchodové dveře, Simone vyskočila, celá rozrušená, zasténala a cítila se nesvá. Bill se na ni rychle usmál a natáhl k ní volnou ruku, aby ji pozdravil, ale ona ji rázně odmítla a bez váhání ho objala, jako by byl součástí jejího života odjakživa. Nemohl si pomoct, ale byl nesmírně šťastný a uvnitř cítil, jak mu vnitřnosti dělají kotrmelce.
„Nemohla jsem se dočkat, až tě poznám, drahý!“ Simone se obrátila k synovi a zamračila se na něj: „A co ty? Zkouška? Řekni mi to!“

Tom se nervózně poškrábal na zátylku. „Ehm, no…“ mumlal nesmyslná slova, aby ji udržel v napětí. Rozšířila oči, připravená chytnout pod krkem svého prvního – a jediného – syna. „… Tome, jestli si…“
„Nebojte se, váš syn byl ohromný!“ Slabikoval Bill důrazně, hlavu nakloněnou na stranu a oči napůl přivřené do dvou půlměsíců.
Simone vypadala zděšeně a Tom se zaťatou pěstí před ústy zalapal po dechu. „Neboj se,“ uklidnil ji dřív, než jeho matka stihla cokoliv udělat.
Bill se na ty dva zmateně díval, měl velké oči a pevně semknuté rty. „Oh… promiň – promiňte!“ Zakoktal se a byl si jistý, že udělal špatný dojem.
Simone naopak vyprskla hlasitým smíchem, který se rozléhal velkým světlým obývacím pokojem. „Vůbec ne, Bille!“

Černovlásek sklopil pohled a rozpačitě se usmál. Ach bože, odkdy byl tak plachý?
„Ty jsi tak milý, vážně, dřív jsem si myslela, že jsi prázdný člověk, ale teď…“
„Mami, kde jsou ostatní?“ Tom přerušil matku právě včas, aby zabránil tomu, aby černovlásek nepropadl hanbou do díry, která se mu postupně tvořila pod nohama.
Simone se na něj překvapeně koukala, než odpověděla, a nechápala, proč je tak zbrklý, „Všichni jsou dole v jídelně.“
„V jídelně?“ Tom se nechápavě zeptal. „Co sakra dělají v jídelně?“ Bill se usmál, ale snažil se to zakrýt předstíraným zmateným výrazem.
„No tak, jděte. O zkouškách si řekneme, až tu nebudou žádné návštěvy,“ vyzvala je žena neurčitými gesty rukou. Syn trochu zmateně přikývl a sešel s černovláskem v závěsu dolů, pečlivě si prohlížel okolí a byl viditelně potěšen přijetím, kterého se mu v domě dostalo.
Cítil se jako doma; dokud s ním Tom byl.

Zastavil se právě včas, aby do něj nenarazil. Rasta se zastavil přímo přede dveřmi, přiložil k nim ucho, svraštil obočí a ušklíbl se.
„Co děláš, Tomi?“
„Je tam příliš mnoho hluku,“ zhodnotil a narovnal se.
Bill se kousl do rtu a věnoval mu ironický úsměv. „Není divu, že je tam hluk! Jsou tam tvoji přátelé,“ a jemně do něj strčil, aby ho pobídl ke vstupu.
Nakonec se rozhodl otevřít dveře, a když zjistil, že před ním stojí Axel, Georg a Gustav spolu s Andym a Camillou, rozšířily se mu oči i ústa. Nebyl schopen ovládat své končetiny a jeho údiv ho doslova ochromil.

Zmohl se jen na vydechnutí. Byli tam, opravdu, byli v jeho domě, po tak dlouhé době, co je neviděl. Jeho radost byla stejně rozkošná jako dětinská, nicméně oprávněná. Nemohl si přát lepší překvapení: nejprve velký dárek v podobě Billa, a pak tu pomyslnou třešničku na už tak dokonalém dortu.
Stále ještě ohromeně hleděl na obrovské množství sladkostí, nápojů a pochutin, které byly rozloženy na stole. Pak se znovu podíval na kluky, kteří postávali vedle sterea.
Rozhodně se tvářil jako retard, stál bez hnutí, ruce volně svěšené podél boků s legračním výrazem ve tváři. Bill se něžně opřel o jeho záda, až sebou rasta trochu trhl, a přes tričko ho políbil na rameno.

„Překvapení,“ zašeptal něžně se rty opřenými o jeho ucho.
Tom se zachvěl a zhluboka se nadechl. „Oh bože,“ dokázal jen vydechnout, plíce už měl prázdné.
Byl dojatý, strašně dojatý, a nedokázal udržet na uzdě srdce, které se mu rozbušilo štěstím. Vrhl se na chlapce a přitáhl si je k sobě, aby je objal, a přitom se na ně usmál.
„Nemůžu tomu uvěřit, opravdu!“ Vydechl a stiskl si spánky.
Axel se vlídně usmál. „Věděli jsme, že budeš mít radost.“
Tom zalapal po dechu. „Že budu mít radost?“ Zeptal se pohoršeně. Pouze radost?
Georg pokrčil rameny. „Ještě že teď nemáme moc práce, jinak…“ nechal větu viset ve vzduchu, ale rasta mu dokonale rozuměl. Lehce přikývl a nepatrně pokýval hlavou.
Camille je pozorovala, přikurtovaná ke křeslu. Necítila se zrovna příjemně, ale byla tam kvůli Tomovi a nevěděla, že oni tam budou taky.

Za ty tři měsíce se jí nějak podařilo vyrovnat se s Billovým a Tomovým vztahem, pochopit, co je skutečně spojuje, a přestože měla pro rastu v srdci zvláštní místo, podporovala ho, když to nejvíc potřeboval, a tlačila ho ke své velké lásce, kdykoli projevil známky toho, že se vzdává. Stali se z nich velcí přátelé, pomyslela si s polovičním úsměvem na rtech. Jistě, nebylo příjemné vidět je spolu, ale věděla, že jsou oba šťastní a dříve nebo později přijde i její čas.

„Camille, pojď sem!“ Vyzval ji Bill a mávl na ni rukou.
Nesměle přistoupila ke skupince a stejně váhavě přijala sklenici coly, kterou jí nabídl černovlásek. Roztržitě usrkávala a sledovala, jak se Andy živě baví s klukama z kapely. Najednou ucítila, jak ji zezadu někdo objal, a šokovaně se otočila; Tom se na ni něžně díval, na tváři zářivý úsměv, jako by to bylo jediné místo, kde mohl zazářit v celé své kráse. Opětovala jeho pohled a rozplynula se mu v náručí. „Jsi teď úplně jiný člověk,“ zamyslela se a opřela si čelo o jeho hruď.
„Jo,“ souhlasil strnule.
„Dokázal jsi to, Tome, a není pravda, když říkáš, že jsi přestal být snílkem. Kdybys nebyl, nebyl bys teď tak šťastný, nebyli by tu s tebou tví přátelé, a hlavně Bill by byl stále daleko.“ Camille mu na tričko kreslila nehty abstraktní obrazce.
Zamyslel se, než odpověděl, a uvědomil si, že nemá na co odpovědět. Povzdechl si. „Máš pravdu… Mám tě rád.“

Před třemi měsíci by si nikdy nedokázal představit, že by mohl Camillu držet v náručí a říct jí, že ji má rád. Tolik se toho změnilo, ale v hloubi duše zůstali všichni stejní jako dřív. Bylo to všechno tak nepředvídatelné: až do včerejška si byl jistý, že přijde domů s Andreasem, jako by to byl jakýkoli jiný školní den, jako by se nic nestalo. A přesto se v jeho domě sešli lidé, na kterých mu záleželo nejvíc.
Políbil Billa, objal své přátele a přitiskl Camillu k sobě.
Kdo by to byl kdy řekl?
Za ty měsíce se naučil, že nic nesmí být samozřejmostí. Pokud jste zamilovaní do někoho, kdo je od vás vzdálený světelné roky, neznamená to, že nemůžete mít šanci. Pokud se cítíte opuštění a zdá se, že vám nikdo nerozumí, možná je vedle vás někdo, kdo vám rozumí, ale vy to nevidíte. Pokud potřebujete podporu, které se vám nedostává, zavřete oči a cestujte ve své fantazii, protože nic vám nedá větší impuls než sen.

Tom sice našel svůj sen, ale každý den se musel snažit o spoustu dalších věcí. Život je plný překvapení a tento den to potvrdil. Toho dne dojde k revoluci, ale to ještě nevěděl.
Axel se přikradl ke svému bratrovi a přiblížil se tváří k jeho uchu. „Řekneš mu… tu věc?“ Zeptal se šeptem. Černovlásek se otočil, aby se mu podíval do očí, a neznatelně přikývl.
„Udělej to, než odjedeme.“
„Řeknu mu to dneska večer,“ zakňučel napjatě. Bál se možného zklamání. Axel to vyčetl z jeho pohledu, a tak ho mimoděk pohladil po tváři, aby ho uklidnil. „Uvidíš, že všechno půjde báječně.“
Bill znovu přikývl, tentokrát sebejistěji a s úsměvem.

♫♪♫

Vklouzl pod Tomovo tělo a sledoval rytmus jeho rozpáleného těla. Bylo strašné horko, i když byli na terase hotelového pokoje, kde se rozhodli prožít svou intimní noc. Cítil, jak ho pálí záda, jak se otírá o deku, na které ležel, ale bylo mu to jedno. Tom byl s ním, uvnitř něj, a jeho rty jemně hladily jeho vlhkou kůži.
Hvězdy se přišly podívat na ten dokonalý projev lásky, a Bill si připadal jako středobod světa.
„Já…“ vydechl a zadržel dech, protože jeho křehkým tělem otřáslo nekontrolovatelné chvění.
Tom do něj prudce přirazil, přitiskl si ho na hruď a s chraptivým zasténáním do něj vyvrcholil. Rty měl vlhké a roztažené, řasy se mu chvěly a byl tak krásný s tím svým šokovaným výrazem. Naposledy se do jeho těla přirazil, a to stačilo i jemu, aby dosáhl vrcholu. Křečovitě se zachvěl a cítil, jak se mu náhle sevřelo hrdlo. „… miluju,“ uzavřel nejistým hlasem a položil si hlavu na deku.

Bylo příjemné se s Tomem po tak dlouhé době milovat. Nechal ho svalit se na záda a přitulil se k jeho hrudi, aby si vychutnal zběsilý tlukot jeho srdce.
„Běží,“ zašeptal s malým úsměvem.
„Co?“ Zeptal se Tom zvědavě. Zavřel oči, aby si lépe vychutnal zpěvákovo teplo na své kůži.
Bill mu věnoval polibek na hruď. „Tvé srdce,“ a věnoval mu několik něžných polibků, dokud se jejich rty nesetkaly, aby se navzájem utišily a ulevily si v nevinné hře.
Tom objal černovláska kolem těla a všiml si, že má zarudlou kůži na zádech, a tak si vzpomněl na druhou deku, kterou odložil stranou, protože si na tu jednu naaranžovali polštáře a kolem ní spoustu vonných svíček s úmyslem strávit tam noc.
Pro tuto příležitost objednal také láhev šampaňského a dvě křišťálové skleničky.

Popadl deku se skotským vzorem a přetáhl ji přes jejich těla. Bill okamžitě uvolnil zprvu strnulé svaly a nechal se kolébat teplem, které mu do těla vléval ten kus plédu a Tomovo teplo.
„To už je lepší,“ souhlasil rasta s malým úsměvem.
Černovlásek přikývl a pokračoval tam, kde přestali, se rty na rtech černovláska. Začal zkoumat jeho tvář a jemně ji hladil konečky prstů, které mu přejížděly po výrazných, ale nesmírně jemných rysech. Nechal Toma, aby ho už po několikáté za tento nádherný večer vzal do náručí. Všechno bylo dokonalé; svíčky byly dokonalé, šampaňské bylo dokonalé, jeho Tomi byl dokonalý. Bylo by to ještě dokonalejší, kdyby mu řekl, co ho po celou dobu cesty nutilo kroutit prsty a co ho přimělo radovat se a skákat po studiu jako dítě.
Možná bylo načase začít to brát vážně.

Neochotně se tedy odtáhl od rastových úst, aby se na něj podíval intenzivně a s mimořádnou vážností. Tom zkoumal jeho oči, každý detail jeho pohledu, a začal si dělat starosti, protože v nich nenacházel žádnou odpověď.
„Co se děje?“ Zneklidněl, ale jeho tón se nezměnil, zůstal klidný.
Bill si zvlhčil rty a zhluboka se nadechl.
Co když Tom odmítne? Co když nastanou tisíce dalších překážek? Co když…
„Tomi, dlouho jsme si s Davidem povídali a…“ začal neochotně, očividně nesvůj.
„Bille, pokračuj, prosím,“ rastovy končetiny se teď třásly úzkostí při pomyšlení, že ještě před chvílí si užíval tepla přítelových rtů, uvolněný a šťastný jako vždycky.
Bill ho vyzval, aby se posadil, a tak to udělal a omotal kolem jejich ramen kostkovanou deku, čekal a byl zmatený. Podle černovláskova nerozluštitelného výrazu to muselo být něco velmi vážného.

„Stěhujeme se do Los Angeles…“ řekl to, když spojil jejich ruce a zvedl je mezi jejich bušící hrudníky. Tomovi se zatočila hlava a pokusil se svoji ruku vymanit z té černovláskovy, jako by chtěl utéct, ale Bill mu v tom bránil. „Ne, Tome,“ zacvrlikal, když uviděl zničenou grimasu v přítelově tváři. „Jedeme tam produkovat nové album a… tak jsme mluvili s Davidem…“
„A…?“ Naléhal šokovaný Tom.
Bill se jemně usmál a snažil se nějak utlumit napětí, které v druhém muži viditelně krystalizovalo. „Chtěli bychom, abys šel s námi,“ vydechl, teď už vzrušený, a pak letmo políbil zkamenělého Toma na ústa. Srdce mu očividně přestalo bít a nedokázal ovládnout úsměv, který se mu na rtech vytvořil.
„Cože?“ Vykoktal a ze všech sil se snažil nezbláznit se.
Bill se rozzářil. „Jo, už hledáme dům. Bude to dokonalé,“ vrhl se k němu, spojil si ruce za jeho krkem a zasypal jeho tvář mnoha něžnými polibky. „Samozřejmě, protože tam budeš ty.“
Tom nakrčil nos a pobaveně přimhouřil oči. „To je skvělé,“ zaradoval se, pak chytil Billovu tvář do jedné ruky, jemně na ni zatlačil a vtáhl ho do neskutečného polibku.

Černovlásek se musel přidržet jeho ramen, aby nespadl jako loutka, ale stejně se během několika vteřin ocitl na obrovské dece.
Rasta ležel na něm, copánky ho šimraly na krku a opojný pocit příjemného zmatení ho nyní přenesl do jiné dimenze. Vklouzl jednou nohou mezi nohy druhého a prohnul se v zádech, a zasténal se vším vzrušením v sobě.

„Fantastické… a David má ještě něco… nnngh…“ hlasitě zasténal, když ho Tom kousl do ramene a přitiskl se k němu. Na několik okamžiků jím otřásl nával nesmírné rozkoše, než se vzpamatoval. „Oh… Tomi… slib mi, že půjdeš se mnou,“ zasténal a přirazil se proti němu. Tom zalapal po dechu, roztáhl rty a postavil se mezi černovláskovy nohy, kterými ho objal kolem boků.
Přikývl s tváří schovanou v jeho krku. „Měli bychom si připít,“ vydechl, až se zachvěl.
Bill se blaženě usmál a jemně políbil svého přítele na jeden spánek. „Na přípitek máme celou noc – a celý život.“
Tom se mu ponořil do rtů a už teď tušil, čím se jeho život brzy stane. Věděl, že se jim to podaří znovu, ale zatím se raději užíval tu idylu a doufal, že už nic ji nedokáže rozbít.

♫♪♫

Postavil se na špičky a s pomocí věrné prachovky se natáhl do nejvzdálenějšího rohu knihovny v obývacím pokoji. Z jeho protiprachové zbraně unikl obláček prachu a vznesl se mu k nosu. Hlasitě kýchl a proklínal okamžik, kdy přijal sázku své matky, která si teď hleděla svého, zatímco on uklízel obývací pokoj a Bill sledoval jeho usilovnou práci.
„Zdravíčko,“ vypískl černovlásek, který seděl na pohovce a listoval v časopisu Simone.
Tom si prudce protřel nos ve snaze zahnat to lechtání, které mu prostupovalo nosními dírkami. „Díky,“ zamumlal ironicky a jeho hlas zněl směšně a nosově.
Bill se při pohledu na pár šílených bot zděsil a spěšně otočil stránku. „Budeš mi muset vysvětlit, proč vlastně uklízíš obývák,“ zamumlal, pohlcený světem oblečení, které by si žádný člověk při všech smyslech nikdy neoblékl – kromě něj.

Simone se objevila, jen aby se ujistila, že jí syn neničí obývací pokoj.
„Jak to jde?“
Tom zachrčel nesrozumitelná slova. „Dobrý. Vysvětli Billovi, proč uklízím.“
Žena povytáhla obočí a černovlásek se rozzářil, šťastný, že konečně našel někoho, kdo se mračí s takovou grácií a lehkostí. Často si připadal hloupě, když nasadil některý ze svých roztomilých výrazů a oni se na něj dívali jako na pomatence.
„Sázka je sázka,“ odpověděla Simone a přísně ukázala na svého syna. Pak se otočila k Billovi a mile se usmála jeho směrem. „Určitě víš, že si tvůj milý přítel myslel, že jsi na něj zapomněl, a tak jsem navrhla sázku. Samozřejmě já jsem si byla jistá, že vyhraju, protože jsem věděla, že přijdeš,“ vysvětlila samolibě a posměšně vypnula hruď.

Tom protočil očima a vrátil se ke své práci. Bill rozšířil oči a odložil časopis na skleněný konferenční stolek před sebou a šokovaně se podíval nejprve na rastu, a pak na jeho matku.
„To jsem vůbec nevěděl!“
Tom sklonil hlavu mezi ramena se smutnou grimasou. „Byla to chvíle zoufalství,“ snažil se omluvit.
„Já vím, Tomi… a omlouvám se, že jsem tě donutil pochybovat,“ řekl upřímně s hlavou nakloněnou na stranu a vykuleným očima.
Simone se na ně obdivně podívala a uvědomila si, jak jsou spolu dokonalí. Zavrtěla hlavou, příliš ponořená do svých myšlenek, a odešla si pro něco k pití. Bill využil té příležitosti, natáhl se k Tomovi, přitiskl se mu hubenou hrudí k pevným zádům a sklonil k němu hlavu. Objal ho kolem pasu a chvíli ho v naprostém tichu kolébal.
Tom se zastavil a nechal se hýčkat.

„Kdy o tom řekneš rodičům?“ Zeptal se černovlásek šeptem, aby nenarušil klid, který se tiše vznášel obývacím pokojem stejně klidného domku.
Rasta nejistě zasténal a otočil se k Billovi čelem. „Nevím… ale udělám to brzy.“
Bill se na něj upřeně podíval. „Tak jim to řekni co nejdřív… protože já umírám touhou.“ Usmál se s nevinností dítěte a Tom ho miloval víc než doteď.
„Řekni, o co jde?“ Vyhrkla Simone a položila na stolek tác s vychlazenými nápoji a misku s chipsy. Oba sebou překvapeně trhli a okamžitě se od sebe vzdálili. Tom si nervózně otřel ruce o džíny.
„Bill se… nemohl dočkat, až přijdeš, má velkou žízeň,“ tohle byl další důkaz, že prostě absolutně neuměl lhát. Jeho matka se na něj zamračeně podívala a pokrčila rameny, protože si říkala, že její syn je den ode dne podivnější.
„Tak tady to je,“ zasmála se a podala jim dvě sklenice ledového čaje.

Tom si přiložil sklenici ke rtům a hltal nápoj, jako by měl umřít žízní. Úklid obývacího pokoje v něm skutečně vyvolal touhu po něčem osvěžujícím.
„Bavili jste se včera večer?“ Zeptala se ho matka a vlídně se usmála. Bill zalapal po dechu, schoval se za skleničku a rasta byl nucen potlačit hluboké rozpaky.
„Ehm… jo,“ odpověděl klidně a sevřel rty, aby se nepropadl studem.
Simone se tiše zachichotala. „Co jste dělali?“
Tentokrát se oči jejího syna rozšířily. „Mami… prosím,“ zasyčel skrz zaťaté zuby a koutkem oka se několikrát podíval na Billa, aby se ujistil, že se nepropadl hanbou mezi polštáře.
Hlasitě se zasmála a zamířila do kuchyně uklidit tác. Ráda svého malého Toma takhle provokovala. Bill se mezitím rozesmál a držel se rukama za břicho. „Tvoje matka je rozkošná,“ vydechl s usměvavou tváří. „A ty taky.“

Tom zakoulel očima, pak je zvedl nahoru a druhý se na něj okamžitě vrhl a zanechal mu na ústech a tvářích vlhké polibky. Rasta se jasně usmál, objal černovláska kolem pasu a držel ho ještě pevněji, protože cítil, jak mu rudnou tváře a soustřeďuje se v nich veškeré teplo.
Zjistil, že leží na pohovce s Billem na sobě, tu a tam ho láskyplně líbá, a doufal, že budoucnost jim přinese ještě milion takových okamžiků.

♫♪♫

Listí pokrylo chodníky teplými barvami jako konfety; střechy byly pokryty mrazivou bělostí, stromy rozkvetly tisíci barvami štěstí, slunce dosáhlo vrcholu své krásy a oni byli stále spolu, jednotnější a silnější než kdy jindy.
Vydržet celý rok chtělo silnou vůli.
Tom se s rodinou a přáteli vídal jen sporadicky, protože nyní pobýval v zámoří. Stal se Davidovou pravou rukou, hodně se od něj naučil a učil dodnes. Dokonce pomáhal s produkcí nové desky a těšil se na začátek nového evropského turné, které konečně přišlo, aby…

„Tome! Pojď, zbývá jen pár minut!“ Zavolal David a objevil se ve dveřích šatny.
Celý den byl nepřítomný, zjevně se děsil toho, čemu bude muset poprvé čelit.
Chlapec prudce zavrtěl hlavou a přinutil se zůstat na zemi. Vstal a nohy se mu třásly jako větvičky. Špetka sebedůvěry, o níž se do té chvíle domníval, že ji má, se náhle rozplynula a on zůstal bez opory, volně padající. Zaťal zuby, nadechl se z plných plic a nejistě vykročil k manažerovi kapely.
Nestačil ani otevřít pusu, když Bill, Axel, Georg a Gustav vyběhli z pódia. Natalie se vrhla ke zpěvákovi, aby mu upravila make-up, zatímco kulisáci připravovali potřebné vybavení.
Tomem otřásl nepřekonatelný třes; už vůbec necítil svoje končetiny, hlava mu plavala v úzkosti a vnitřnosti se mu svíraly hrůzou.

Natalie se vzdálila od Billa, který se postavil vedle rasty, aby se ho pokusil alespoň trochu uklidnit. Chytil ho za ruku a stiskl ji ve své, o poznání menší a jemnější.
„Jsi připravený?“ Zeptal se ho s obrovským vzrušeným úsměvem.
Tom vydechl všechen vzduch, který zadržoval, a nafoukl se jako balon. Právě kontakt s Billem mu vrátil trochu pevné půdy pod nohy, kterou potřeboval. Přimhouřil oči a snažil se zahnat všechny negativní myšlenky, které se mu honily hlavou.
Bez váhání přikývl. „Myslím, že jo.“
„Je čas,“ ozval se technik.

Bill a Tom si vyměnili letmý, ale intenzivní pohled a bez přemýšlení vystoupili na pódium.
Do obličeje je naplno zasáhl roj světel, který je sledoval po krátké cestě ke dvěma stoličkám umístěným uprostřed jeviště. Posadili se na ně, zpěvák si k sobě přitáhl mikrofon a Tom si vzal kytaru, ruce se mu třásly a slabě ji stiskl.
Yours to Hold se stala skladbou na novém albu, skladbou, kterou bude Bill hrát naživo s Tomem. Byla to novinka, kterou všichni uvítali, zejména Tom.

Když to David oznámil, Tom celý den nejedl a byl příliš rozrušený, než aby cokoliv mohl sníst. A teď stál před tisíci křičících fanoušků, kteří byli z tohoto překvapení stejně nadšení jako on.
Dal si pár vteřin na to, aby si uvědomil nádheru atmosféry, když Bill promlouval k tomu obrovskému hučícímu publiku. Čisté emoce visely ve vzduchu, hmatatelné, jako by měly vlastní formu a podstatu. Usadily se v jeho rozechvělém srdci a nechtěly ho opustit.
Měl pocit, že za chvíli praskne štěstím. Nedokázal potlačit úsměv, velký a zářivý jako hvězda.

Černovlásek na něj kývl, a tak se naklonil nad svou milovanou kytaru. První tóny se ozvaly z obrovských zesilovačů. Jejich srdce spolu se srdci tisíců dalších lidí tiše vibrovala.
Tom nebyl zkušený kytarista, ale do této písně dal všechno.

Bill probudil svůj krásný hlas k životu, aniž by spustil oči ze svého partnera. Jejich oči k sobě přitahovala jakási tajemná síla, ale to nevadilo; bylo hezké, že se jeden bez druhého neobejdou. Byla to závislost, která je činila křehkými, ale vždy silnějšími.
Bill si v tu chvíli uvědomil, jak moc mu Tom vlastně převrátil život na ruby, že si vytvořil pouto, které nebylo postaveno na vzdálenosti. Miloval ho, protože byl tím nejsilnějším člověkem na světě, ale nikdy to nedal najevo.
Byl to on, kdo ho vytáhl z nejtemnějšího období jeho života a dal mu důvod, aby dál dokázal snášet všechny ty rány pod pás. Stále to bolelo, ale teď už to byl jen vzdálený pocit. Jednoduše mu vděčil za všechno a nebylo dne, kdy by mu nepoděkoval za všechno to, co pro něj udělal.

Tom se nyní ocitl ve světě, který mu byl cizí. Bill věděl, jak ztracený se cítí, a tak si slíbil, že pro něj udělá všechno, co bude moct. Bude mu oporou, stejně jako byl Tom pro něj. A nikdy ho neopustí, protože před nimi byla ještě nekonečná cesta plná vzestupů a pádů, které zvládnou čelit jen tehdy, když budou spolu, ruku v ruce.
Naposledy se nadechl, než píseň skončila.
I’m stretching but you’re just out of reach. I’m ready when you’re ready for me.
(Natahuju se, ale jsi mimo dosah. Jsem připraven, až budeš připraven i ty.)
Tóny doznívaly, emoce se jim vryly do duše a byly věčné.
Tom naznačil „děkuji“, oči měl tekuté a tvář andělskou.
Bill se usmál, upřímně usmál.
Nyní byl skutečně připraven podpořit ho na dlouhé cestě jejich společného života.

(původní) KONEC

Ještě budou následovat dva díly, které autorka napsala později jako krátké pokračování.

autor: Veronique
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)