Na křídlech Albatrosa 16.

autor: Lauinka

„Oh, ne… tahle ne… a tenhle už vůbec ne.“ Zasmál se Tom a podíval se na své dva kamarády.
„Hele… ještě tady máme nějaké fotky,“ sáhl Nicolas po dalším výběru.
„Tenhle taky ne,“ zakroutil hlavou a odstrčil všechny fotky.
„Podívej, musíme to nafotit už zítra. Pokud to nestihneme, ten spolek finance nezíská. Tak už někoho vyber.“ Zasmál se Robert a Nicolas jen přikývl na souhlas.
„A jaký typ vlastně hledáš? Holku nebo kluka?“ Pokrčil Robert rameny a Tom přemýšlel.
„Měl by to být někdo, kdo… bude dokonale reprezentovat celou LGBT komunitu. Aby z té osoby vyzařoval klid i láska, aby ten člověk byl hezký, ale ne nafoukaný, aby se mu dalo číst v očích,“ Tom měl jistou představu, ale tohle v žádném z těch modelů a modelek neviděl. Bylo jedno, jestli to bude žena nebo muž.

Robert a Nicolas koukali prosklenými dveřmi, když zrovna vystoupil z taxíku Bill. Oba se usmáli a podívali se na sebe.
„Chci, aby ta osoba byla křehká, ale i silná a drsná, ale i sladká.“ Oba se na sebe znovu podívali a nejspíše mysleli na to samé.
„Dobrý den, měl by tu být hotový katalog pro naši firmu.“ Usmál se na ženu, která tu byla asistentkou. Už se viděli, když tu byl s Tomem poprvé.
„Bille?“ Zeptal se překvapeně Tom a podíval se na něj.
„Pane Tome,“ překvapeně zamrkal.
„Co tu děláš?“ Zeptal se bez obalu.
„Přijel jsem vyzvednout katalog, hned se vracím do firmy.“ Odpověděl mu a rovnou si ho přebral, když mu ho ta žena podala.
„Počkej chvilku, jen to tu dodělám, potom tě hodím do kanceláře.“ Bill přikývl a usmál se na oba muže.
„Počkám u auta.“ Oznámil a rozloučil se s ostatními.
„Hej, čemu se vy dva smějete, hm?“ Otočil se ke dvěma svým kamarádům, kteří hned krčili rameny a dělali, že nic.

***

„Jay Jayi, pojď… ale nech ještě zavřené oči, prosím.“ Usmál se Bill vesele a rozhlédl se po místnosti. Dostal za úkol vytvořit relaxační místo pro pracovníky. Vlastně ani přesně nechápal, proč nebo jak, ale dostal to nařízeno od Jane, a tak poslechl. Dneska byl v jednom kole, neměl ani chviličku času na oddech. Poté, co ho Tom přivezl z tiskárny, opět běhal sem a tam. I když… tohle úplně jako práci nebral. Měl rád tyhle kreativní věci. Našel spoustu polštářů, některé ukradl i z Tomovy kanceláře. Našel nějaké knihy a spoustu časopisů, které tam naaranžoval. Také přenesl nějaké květiny, ať už živé nebo umělé. A celkově z toho prostoru udělal velice příjemný koutek. Byl na sebe hrdý.

„Už můžeš,“ zasmál se Bill a sledoval Jay Jaye, co na to řekne. Ten otevřel oči a překvapeně vydechl.
„Oh bože… Tohle se ti vážně povedlo, přísahám, že jsi génius, a to myslím vážně. Kdyby mě vyhodili, odsud bych se nehnul.“ Zasmál se a Bill znovu prolétl tohle místo očima.
„Líbí se ti to?“ Zeptal se znovu, aby se ujistil, že je všechno v pořádku.
„Líbí je slabé slovo. Vážně se ti to moc povedlo,“ přikývl Jay Jay na souhlas a usmál se na Billa, aby mu dodal trochu sebejistoty.
„To jsem moc rád, opravdu. Asi bychom to měli hned jít říct paní Jane.“ Rovnou zamířil ke schodům, kde čekal na Jay Jaye. Rychle vyběhli nahoru, a když našli paní Jane, rovnou jí oznámili, aby se šla podívat do skladu, že práce je hotová. Všechno vycházelo tak akorát. Jane samozřejmě okamžitě zamířila do skladu. Vešla dovnitř a rozhlédla se po tom malém koutku.

Podívala se na Jay Jaye a Billa a znovu na tu věc před sebou. „Jay Jay, ty jsi…“ nestihla ani doříct větu, když se ten muž ujal slova.
„Ne, tenhle zázrak jsem netvořil já. Vlastně to vytvořil Bill.“
„No… vlastně jsem toho zase tolik nevytvořil,“ usmál se Bill na Jay Jaye. Byl tak milý, vážně měl radost, že má kolegu, jako je on.
„No to je vidět, něco tak příšerného může udělat jen někdo jako ty. Je to styl toho druhého. Je to hrozné, to jim ukázat nemůžeme, to by byla ostuda. Vůbec se mi to nelíbí, zruš to.“ Přikázala okamžitě Jane a rychle vyšla z místnosti. Pro Billa to byla ledová sprcha. Zničeně se díval na její záda a povzdechl si. Podíval se na Jay Jaye, který se ho snažil hned utěšit.
„Znáš paní Jane, neber ji vůbec vážně, ano? Je to tady moc hezké, vážně.“ Bill však neudržel slzy a pár se jich skoulelo na jeho tváře. Zavřel oči a snažil se před Jay Jayem nevzlykat.
„To nic, raději běž za ní, ať na tebe není naštvaná a… já to tady uklidím.“ Zašeptal tiše a Jay Jay jen kývl na souhlas. Věděl, že teď potřebuje být chvíli sám.

***

Nahoře byla kontrola skoro hotová. A všichni se snažili, protože na tom závisela jejich další potencionální velká zakázka. Klient měl určité požadavky, které jako firma museli splnit, a ten muž byl docela spokojený. Vlastně už chyběla tak nějak jen poslední věc a to relaxační místo.
„Prohlídka byla úspěšná, jen… nevytvořili jste místo pro odpočinek vašich zaměstnanců ve volném čase.“ Tom se podíval na Jane a naklonil se trochu k ní.
„No? To nebylo na tom seznamu nebo co?“ Zeptal se jí trochu nechápavě.
„Ohledně toho, jsme… měli malé nedorozumění.“ Usmála se omluvně na Toma i na toho pána, který prováděl kontrolu.
„Pro nás je důležité, aby zaměstnanci měli ve firmě nějaké místo, kde mohou strávit své volno a necítit se jako v práci. Potom zaměstnanci podávají lepší výsledky. No… tím jste ztratili nějaké body.“ Řekl narovinu ten muž a něco si zapsal do poznámek.
„Příště si dáme pozor.“ Ujistil ho rychle Tom a podíval se na Jane.
„Dobře, o výsledku vás budeme informovat, mějte hezký den.“ Usmál se ten muž a rozloučil se s nimi.

Tom zamířil do kuchyňky, aby si mohl vzít čaj, ale než vešel, zaslechl Jay Jaye a Nancy, kteří si povídali.
„No víš… Bill ve skladu udělal něco úžasného, ale paní Jane to zamítla. A to ani nevíš, co všechno tomu chlapci řekla a jemu to bylo tak strašně líto.“ Povzdechl si Jay Jay a podíval se na Nancy.
„Ale proč tohle dělá?“ Zeptala se trochu nechápavě. Jay Jay pokrčil rameny a vydechl.
„Myslím, že si na něj zasedla.“
Tohle Tomovi stačilo. Najednou ho přešla chuť na čaj. Rychle seběhl schody a zamířil do skladu. Uviděl Billa, jak se plouží po místnosti a uklízí všechny věci. Slyšel, jak tiše vzlyká a lámalo mu to srdce. Pomalu se k němu přiblížil.
„Bille, Bille ne prosím, prosím neplakej.“ Neváhal a rovnou jeho tvář vzal do svých dlaní. Díval se mu přímo do tváře a palci stíral slzy, které brázdily jeho krásnou tvář. „Nebreč, pšt, pšt, už neplakej. Je to tady nádherné, úžasné… Úžasné jako jsi ty sám.“ Vydechl a snažil se zachytit jeho pohled. Bill ale uhýbal očima a stále tiše vzlykal. Otřel se nosem o jeho a znovu palci setřel nové slzy. Bill najednou o kousek ucouvl a zakroutil hlavou.

„Jasně, našel jste blbečka… jen si z něj dělejte všichni srandu.“ Zašeptal tiše a rozplakal se naplno. Rychle Toma obešel a zamířil ke dveřím. Potřeboval pryč.
„Bille! Počkej Bille, nikam nechoď. Bille!“ Křičel za ním, ale Bill ho neposlouchal. Nechtěl tady být, nemohl. Rychle vyběhl na ulici a zamířil na zastávku autobusu, aby ho vzal domů. Snažil se uklidnit, aby před lidmi nevypadal jako blázen, ale stejně nedokázal skrývat svoje slzy.
„Bille? No tak, Bille, pojď, hodím tě domů.“ Překvapeně zvedl oči, když viděl, že přímo před ním zastavilo auto s Tomem uvnitř. Nechtěl s ním mluvit. Nechtěl ho ani vidět.
„To nemusíte, já… dojedu, nedělejte si starosti.“ Zakroutil Bill hlavou a dál postával na zastávce.
„Bille!“ Oslovil ho znovu Tom a sledoval ho.
„To opravdu není třeba, můžete se teď věnovat svým soukromým věcem.“ Vydechl Bill a krátce se na Toma podíval.
„Buď teď půjdeš a nasedneš si, nebo já půjdu tam za tebou.“ Usmál se trochu Tom a čekal.
„Ale můj autobus právě přijíždí,“ ukázal Bill za Tomovo auto. Tom mu věnoval další úsměv a Bill si s povzdechem nasedl do jeho auta. Nedíval se na Toma, který se pomalu rozjel. Jen sledoval dění za oknem.

„V pohodě?“ Zeptal se ho po chvílí Tom a krátce se na něj podíval.
„Nejsem.“ Vydechl Bill a zavřel oči. Vzpomněl si, na čem se domluvili včera, a neodolal, aby nepronesl jedovatou poznámku. „Teď se bavíme o práci?“
„Jistě, jsi v pohodě?“ Tom se neměl náladu dohadovat. Ne dnes, ne potom, co se stalo.
„Nejsem a nechci se na tohle téma bavit.“ Zkroutil krátce hlavou a znovu se podíval z okna.
„A na jaké téma? Na téma práce?“ Zeptal se Tom a musel se usmát. Tahle hra byla docela zábavná. Líbilo se mu, jak přiváděl Billa do rozpaků.
„Jistě. A vy jste teď mluvil o čem?“ Koukl na něj Bill. Přestal se v tom sám orientovat.
„No o čem… o práci, ne?“ Pokrčil rameny Tom, jako by to bylo úplně jasné.
„Dobře, mně se ale nechce mluvit… myslím o té práci.“ Zamumlal Bill tiše. Nechtěl mluvit o ničem.

„Máš teď něco, o čem bys se mnou chtěl mluvit? Myslím tím… kromě práce.“ Dodal Tom a podíval se na černovláska.
„Kromě té práce?“ Zeptal se Bill a pozvedl obočí,
„Kromě práce,“ potvrdil Tom.
„To nemám,“ zašeptal a uhnul pohledem. „Tady mi zastavte, prosím. Dobrou noc.“ Zašeptal Bill a rychle vyběhl z auta. Potřeboval se dostat domů a být chvíli sám. Což se mu povedlo. Rychle se zavřel v pokoji a posadil se ke stolu. Sáhl po svém bloku a otevřel ho.
V pohádkách z dětství se vypráví o všech hrůzách, které zažijeme potom v budoucnosti.
Mluví se tam o podvodnících, kteří získají váš majetek a taky o rozmazlených princeznách, kterým se nelíbí obraz, jenž jste sami vytvořili.
To všechno je skutečné.
A kde je v téhle pohádce moje místo?
Jsem princezna, kterou políbí a probudí tak ze stoletého spánku a jde hledat svého Albatrose?
Nebo jsem hloupý kluk, který se zamiloval do zlého krále?
A jaké místo má v téhle pohádce ten nebezpečný a zlý král, který lidem láme srdce a sladce se usmívá?

***

Billovi se do agentury vůbec nechtělo. Vůbec. Po tom včerejšku se cítil špatně a modlil se, aby tam už nikdy nemusel. Samozřejmě, když mu zazvonil budík, vstal a připravil se. Nemohl si dovolit tam nejít. Už jen kvůli dluhu, který tam měl. Zrovna když vešel do firmy, zastavil ho Robert. Krátce se na něj usmál a Robert mu taky věnoval jeden ze svých oslnivých úsměvů.
„Bille, tebe zrovna potřebuju, měl bys na mě 5 minut?“
„Jistě, mám, samozřejmě,“ kývl hned na souhlas. Roberta měl rád. Byl to sympatický člověk a z toho, co viděl, i velmi milý.
„Půjdu rovnou k věci… Je tu jedna nadace LGBT komunity, jsou to mí klienti, pomáhají lesbičkám a gayům, aby se prosadili v byznyse, a pomáhají jim i najít práci.“ Bill se usmál a uznale kývl na souhlas.
„Tak to… dělají záslužnou činnost. No kdybych nemohl zase třeba najít práci, tak… oh omlouvám se, pokračujte,“ pokynul mu a raději ztichl.

„Věc se má tak… ta nadace je skoro před krachem, proto chceme uspořádat na pomoc takovou kampaň a předejít tomu, aby nadaci zrušili.“ Vysvětloval dál Robert. Zdálo se, že tím Billa poněkud zaujal.
„No, to děláte dobrý skutek,“ přikývl Bill. On se taky snažil pomáhat ohledně takových věcí, ale ve skutečnosti moc nerozuměl tomu, proč mu to Robert povídá.
„Na tu kampaň potřebujeme modela nebo modelku, někoho, kdo do toho půjde dobrovolně. Když jsi včera byl v tiskárně, lidi z nadace tě viděli a chtěli by tebe.“ Zkusil Robert a sledoval Billa, jak se bude tvářit.
„Já jako model?? Néééé, to néé,“ začal se hned smát Bill a kroutil nesouhlasně hlavou.
„Prosím tě, neodmítej to. To focení nebude na moc dlouho. Budeš mít na sobě jen pár kostýmů, a navíc pro LGBT komunitu uděláš dobrý skutek, hm?“ Usmál se Robert a Bill byl na vážkách. Přemýšlel o tom.
„No víte… já se při focení hrozně stydím a… ani nebudu vědět, co mám dělat,“ podíval se Bill Robertovi do krásně zelených očí a na chvíli měl pocit, že kdyby se na něj ještě chvíli takhle díval, souhlasil by s čímkoliv.

„Nemusíš se ničeho bát. Hlavní je, abys byl v pohodě a rozuměl si s fotografem. Hlavně s naším fotografem To…“ zasekl se v půli slova a odkašlal si.
„Proboha, snad to nebude pan Tom,“ vyhrkl rychle Bill a vytřeštil oči.
„Ne, neboj, bude to někdo jiný, ne Tom. Ale neboj, i tak to bude profesionál. Mimochodem, proč bys nechtěl Toma?“ Zeptal se zvědavě Robert.
„Já jsem v jeho přítomnosti vždycky hrozně nervózní. Mám z něj husí kůži. Omlouvám se, vím, že je to váš dobrý kamarád.“ Sklopil Bill trochu zahanbeně hlavu, ale Robert se stále usmíval.
„Tak co? Uděláš ten dobrý skutek?“ Zeptal se s nadějí v hlase.
„Dobře, udělám to.“ Souhlasil nakonec černovlásek a přikývl na souhlas.
„Super!!“ Zaradoval se Robert a tleskl rukama. „Tak já tě za hodinu vyzvednu.“ Usmál se na Billa, který vytřeštil oči.
„To focení je už dneska?“ Zamrkal trochu překvapeně a přemýšlel, zda by neměl přeci jen couvnout.
„Ano, já tě na to místo zavezu. Jane nic neříkej,“ usmál se na Billa.
„Jak si přejete,“ souhlasil. Po včerejšku s Jane absolutně ani mluvit nechtěl.
„A taky… hlavně nic neříkej Tomovi, rozumíš?“ Podíval se znovu do jeho očí a Bill přikývl na souhlas
„Co bych taky té jeho ďábelské tváři říkal,“ zasmál se trochu a pokrčil rameny. Robert na něj mrkl, a když se s Billem rozloučil, nechal ho, aby mohl pracovat.

***

„Pane Tome! Pane Tome! Dobré zprávy, prošli jsme. Požadavky splnily 4 agentury. Pak jsou tu ale i špatné zprávy… mezi těmi čtyřmi agenturami je i agentura paní Mii a my máme nejhorší hodnocení.“
„Špionovi, kterého tady Mia má, se to povedlo celé zamotat a další body jsme ztratili proto, že nemáme žádné společné prostory pro zaměstnance, i když Bill byl připraven. Jenže Jane byla tak arogantní, že to nepřipustila!“ Pronesl nahlas, aby ho všichni slyšeli.
Ta byla naprosto šokovaná a snažila se rychle obhájit. „Tome, jak tohle můžeš říct? Já mám přece svojí práci ráda. Tahle společnost má milionovou hodnotu.“ Rozhodila hystericky rukama.
„O peníze tady nejde. Nejde tu o miliony ani o společnost, tohle mě vůbec netrápí… ani jejich kritéria, ale to, jaká kritéria máme my. Ať se zde každý vyjadřuje svobodně, neomezujte svoji kreativitu, choďte sem každé ráno s chutí pracovat a ty Jane, přemýšlej, jak se chováš vůči Billovi.“ Najednou se rozezněl potlesk a Tom se usmál, než se otočil na patě a zamířil do svojí kanceláře. Sedl si do křesla, trochu se zamračil, jak se snažil přemýšlet, zatímco si v ruce hrál se svými kameny. Z přemýšlení ho vyrušil bratrův hlas.

„Ťuk, ťuk, můžu dál, šéfe?“ Zasmál se Andreas, když vlezl do Tomovy kanceláře.
„Co se usmíváš?“ Zeptal se ho Toma a bratra si prohlížel.
„Prošli jsme prověrkou, proč se tváříš takhle zachmuřeně?“ Andreas si sedl do křesla naproti Tomovi, který nevypadal moc nadšeně.
„S nejnižším skóre, bude dost těžké tu zakázku získat.“ Znovu promnul kameny ve svojí ruce a snažil se vnímat tu energii.
„Záleží na tom, co dneska předvedeme. Majitel té firmy se chce se všemi dneska setkat. Slyšel jsem, že si velice váží osobních vztahů.“ Naklonil blonďák hlavu na stranu.
„Jo, ještě tohle,“ protočil očima Toma. „Nemohl bys tam jít sám, beze mě?“ Navrhl mu Tom a zničeně se na Andrease zadíval.
„To nejde, a taky je předepsané oblečení. Muži musí přijít v černém obleku.“ Oznámil mu se širokým úsměvem.
„Aah, teď je mi jasné, proč se usmíváš.“ Zasmál se Tom trochu.
„Tak se tam uvidíme.“ Kývl Andy a chtěl odejít, když se ve dveřích zjevil Bill.

„Pane Tome, mohl bych dneska odejít dřív? Potřeboval bych si něco zařídit.“ Usmál se trochu a sledoval ho, jak si tam zamyšleně sedí.
„Samozřejmě, v pořádku,“ kývl Tom na souhlas a přesunul pozornost k notebooku.
„Mimochodem, moc vám děkuji za to, co jste dneska pro mě udělal,“ usmál se a snažil se být opravdu milý.
„A jistě ano, no… nebylo to jenom kvůli tobě. Jane se zachovala špatně a je jedno vůči komu. Tohle prostě nesmí.“ Zadíval se Tom na Billa a ten jen pomalu kývl na souhlas.
„Dobře, tak… na shledanou.“ Usmál se Bill a vyklidil prostor. I tak se cítil velice poctěn. Akorát vyšel před budovu, když se tam objevilo i Robertovo auto. Bez váhání nasedl a nechal se odvézt na místo, kde se mělo konat to focení.

„Tak a jsme na místě,“ Robert zastavil auto a usmál se.
„To je tady? Tyhle staré budovy se mi vždycky strašně líbily, bude uvnitř i nějaký stavební matriál?“ Zeptal se unešeně a vystoupil z auta. Vypadalo to tady jako na stavbě a on tahle místa měl rád. Dalo se tu dobře schovávat.
„Ano, budete zde fotit mužské profese, tedy… takové ty pořádné mužské profese, které můžou dělat i takový na pohled křehcí kluci, jako jsi ty.“ Usmál se Robert a Bill kývl na souhlas.
„To je hodně dobrý nápad, to se mi líbí, jen doufám, že to nepokazím.“ Vydechl trochu smutně a pokrčil rameny.
„Určitě nepokazíš. Hele, vidíš támhle ten vchod? Tím se dostaneš přímo dovnitř.“ Ukázal na veliká vrata a Bill kývl na souhlas.
„Dobře a… vy se mnou nepůjdete?“ Zeptal se trochu nechápavě.
„Šel bych moc rád, ale nemám a tím fotografem moc dobré vztahy. Tedy ne úplně dobré.“ Upřesnil Billovi a pokrčil rameny. Bill se zatvářil trochu vyděšeně.
„Ale říkal jste, že… je slušný,“ rychle namítl a začínal se bát, k čemu se to upsal.
„Jo slušný je, myslím, že vy dva si budete rozumět. Vážně, o tom nemám pochyb. Tak se měj a ať ti to dobře dopadne,“ rozloučil se s ním Robert a rovnou odjel.

Bill se pomalu vydal k velikým červeným vratům a nejistě vstoupil.
„Pane Tome?!“ Vykřikl překvapeně a vykulil oči.
„Bille?“ Pozvedl obočí Tom a povzdechl si.
„Copak vy tady děláte?“ Zeptal se a pomalu se k Tomovi přiblížil.
„Co tady děláš ty?“ Zeptal se proti otázkou a prohlížel si ho naprosto šokovanou tvář.
„Já… tady mám být dneska modelem,“ zašeptal tiše a prohrábl si rukou své dlouhé vlasy.
„Aha… no já to mám fotit, ach ten Robert.“ Zakroutil hlavou s úsměvem Tom.
„Takže vy to budete fotit? No… tak to se omlouvám, ale,“ zase znovu raději zamířil ke dveřím.
„Bille, Bille, počkej chvilku. Kam jdeš?“ Zeptal se trochu překvapeně.
„Pane Tome, už takhle jsem dost nervózní a dělat nějakého fotomodela, to není nic pro mě, nezlobte se.“ Rychle zakroutil hlavou a snažil se odejít.
„No tak… počkej, prosím.“ Vydechl Tom a snažil se mluvit rozumně. „Potřebujeme tuhle kampaň pro LGBT komunitu, a když už jsi sem přišel, tak se do toho pustíme. Nafotíme to a uděláme svojí práci. Oblečení je tady a támhle je šatna, tak se tam běž převléknout, ano?“ Bill si povzdechl, vzal si modré montérky, bílé triko a šel se převléknout. Když vyšel, musel se sám sobě smát. K tomu měl ještě vysoké pracovní boty.
„Vypadáš skvěle, takže… začneme?“ Zasmál se Tom a chopil se foťáku. Vlastně se docela těšil na tuhle spolupráci s Billem, protože, jestli mohl soudit, on bude před foťákem naprosto dokonalý.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)